První voda s dětma je za náma a já se konečně dostávám k podrobnému sepsání našeho putování, které si může zkusit každá rodina s dětmi, i když třeba nemáte ještě doma ani toho plavce 🙂 . Dva neplavce jsme vyvezli na vodu a vybrali jsme pro první potykání lehoučkou Berounku. Pokud se na vodu chystáte, určitě nepřehlédněte náš první článek:
Co nezapomenout na vodu s dětmi – tady klik
DEN 1.: Dolanský most – Nadryby (6,4 km)
V pátek odpoledne, okolo 16.hodiny, jsme si převzali v půjčovně VOD DOG veškeré „nádobíčko“, přebalili všechny naše věci do dvou velkých barelů, oblíkli holky do plavek a vest a čekal nás první úsek z celkových 35 km, které jsme do neděle chtěli stihnout.
Doma jsem si připravila především schémata jezů, která jsem si uložila do telefonu, abychom věděli, jak je který sjízdný, kde se doporučuje koníkovat, přenášet nebo sjíždět. Před samotným jezem už takové schéma neuvidíte a bez něj musíte často zastavit u břehu, jez si prohlédnout a až potom se „do něj dáte“.
Schémata s sebou a Jez Telín – sjízdný
Přesně takhle vypadají schémata jezů na Berounce, vložila jsem vám je všechny i do tohoto článku. Aby ale neotravovala vás, kteří se na Berounku nechystáte, schovala jsem je vždy do „šoupátkové fotky“, takže si je můžete odkrýt jen vy, pro které jsou zajímavá 🙂 .
Páteční úsek měl něco přes 5 km – od Dolanského mostu jsme si putovali do kempu Nadryby a cestou jsme si hned na prvním dni plavby užili nejen vedro, ale tady déšť a pořádnou bouřku.
Sice nebylo moc praktické, že jsme měli hned první den durch vesty, ale zase jsme toho alespoň využili a skočili si na první koupačku do Berounky 🙂 .
Jaké bylo překvapení, když do toho deště začalo svítit sluníčko a rýsovala se před námi krásná duha 🙂 .
Tábořiště Nadryby a první noc na vodě
Do Tábořiště Nadryby Valentovský mlýn jsme přijeli kolem půl šesté a na mokrém trávníku začali stavět stan. Co nebylo moc praktické a psala jsem to už v první článku, měla jsem pro holky jen jedny suché boty (na víc nebylo místo) a mokrá tráva v tábořišti jim dala co proto. To samé kalhoty měly obě také jen jedny a vesele si v nich hned v pátek odpoledne dřeply do trávy, takže teorie o „suchém balíčku“ na sebe vzala za své hned první den 😀 .
Info kemp Nadryby Valentovský mlýn: Dospělý 45 Kč, Dítě do 6 let zdarma Kč, za stan neplatíte nic. Celkem tedy 1 naše noc za 90 Kč.
Po Berounce jsme se plavili na konci června, takže sami vidíte, že žádný velký nával se v tábořišti nekonal. I tak jsme ale usínali za zvuku kytar z vedlejších stanů a to „vodácké kempování“ holky velice rychle pochytily 😀 . Zajímá vás o tomhle kempu trochu víc? Můžete mrknout do následujícího šoupátka 🙂 .
První noc nám ovšem ukázala i nemilou stránku letního kempování 😀 . Světlo v půl šesté ráno 😀 . Jo, rozhodně jsme byli ti úplně první v kempu, kdo měl sbaleno a v osm ráno už seděl v lodi směr další kilometry 😀 .
DEN 2.: Nadryby – Tábořiště Kobylka (15,2 km)
První ráno jsme v kempu vytáhli vlastní snídani, kterou jsme si doma napekli, protože v kempech to zavání jen fastfoodovkama, vyčistili zoubky a za zvuku chrápání z okolních stanů jsme začali pakovat 🙂 .
Vezli jsme na vodu úplně poprvé stan pro 4, který jsme koupili v Decathlonu, protože jinak ho pro svou „sbalenou velikost“ netaháme. Je kvalitní, spolehlivý, ale rozhodně není na zabalení do batohu a trajdání po výletech na puťáku. Do kufru auta nebo barelu na vodu to ale bylo ok.
Osm ráno je tu a my vyplouváme. Nepříjemnou skutečností se stal fakt, že jsme v pátek večer zmokli na vodě a vesty do rána neproschly (jak jinak 😀 ), takže holky na sebe braly plavky (suché, ty jsem měla na střídačku vícery) a mokré vesty a durch boty. K našemu milému překvapení ale nikdo zvlášť nebrblal 🙂 .
Dětí nejoblíbenější: Jez Valentovský mlýn – sjízdný
Hned za kempem si sjedete první jez. Ten je ze všech jezů na Berounce (dle holek) TOP, takže doporučuju všem, kteří do kempu dojedete brzy, sjeďte si ho klidně víckrát 🙂 . Dětem se bude líbit, otrkají se, jen si párkrát vynesete loď zase nahoru 😀 .
Valentovský mlýn je prvním z několika sobotních jezů. V sobotu (druhý den) jich projedete vůbec nejvíc. Tady jsem vám ho vyfotila z břehu a pokud pošoupnete fotku vlevo, uvidíte schéma „jak na něj“.
Teď bych chtěla poděkovat našemu tátovi, který si po mých prosbách sjel jez s holkama sám. Jezy pro ně byly na vodě to nejzáživnější a kdyby s nimi nejel sám, neměly by tuhle událost ve svém foto-albu 🙂 . Takhle mají a taky se u fotek vždy rozvášní, když přijde na tuhle „jezovku“ 😀 .
Hippie pauza, první přenášení: Jez Darová – sjízdný, ale pozor!
Ačkoli je Darová podle Vodácké navigace jezem sjízdným, my ho přenesli. Vody nebylo mnoho a holky zaujala cedule s kioskem, který poblíž jezu byl. To se přeci musí prozkoumat 😀 .
Tak zatímco táta přetáhl loď, my tři se vydaly do kiosku 😀 , kde se zastavil čas.
Zatímco táta tahal sudy
Ze sobotního počasí jsme měli přes den jen horko a vyprahlo, takže den to byl na vodě moc příjemný, škoda, že nám tak nevydržel takový až do večera, ale nebudu předbíhat 🙂 .
Půl hoďky pauza v kiosku, podrbání, pomazlení, napojení, kuželkování a hurá zase zpátky. To všechno už v následujícím hippie-šoupátku 🙂 .
Vody na Berounce je po většinu léta akorát nebo méně. Horká léta jí dají zabrat a ač nebyla úplně dlouhodobá vedra, místy si holky vyskočily a pomáhaly lodi dál. Je fakt, že kolikrát by to třeba nebylo, ale byl to pro ně zážitek a přišly si rázem užitečné, takže když to šlo, skákaly z lodi na pomoc 😀 .
Co lehce vyděsilo mě samotnou, to byla tahle frajerka. Štrádovala si to po řece s mláďaty a když nás uviděla, akčne po nás vystartovala. My se záměrně drželi na druhém břehu, ale i tam jsme jí vadili, takže si dala tu práci a doprovázela nás výstražně NĚKOLIK SET metrů.
Že jí bylo fuk kde v tu dobu jsou mláďata 😀 . Hlavně, že jela po nás 😀 .
Sobotní oběd na břehu Berounky
Kolem poledne už přišel čas na oběd a my si podle mapy vyhlídli hostinec kousíček od břehu. Restauraček tu není zrovna mnoho, takže doporučuju si pohlídat mapu. Nám vyšel časově oběd v Tábořišti Planá kde bylo i malé hřiště.
Pro holky to byla zase příjemná změna, protože už druhý den seděly v lodi, místy se snažily pádlem pomáhat, máčely nohy a kšiltovky a hurááá, mami hřiště. To potěšilo 🙂 .
Jídlo tady bylo na výber dobré, netrvalo ani nijak dlouho, takže jsme si tady všichni pěkně pošmákli. Kdyby se nám to kilometrově hodilo, byl by tu fajn pobyt přes noc už díky hřišti a rodinnému zázemí kempu 🙂 .
Pokud se tu ubytujete: Zaplatíte za noc nejen za sebe (55 Kč / os.), ale i za stan (40 Kč / kus) i dítě (30 Kč /kus). Noc by nás tu vyšla na 210 Kč ve vlastním stanu.
Tip na oběd: Dětem určitě neobjednávejte rajčatový salát. My si dali hned 4x a pracně jsem v něm vybírala rajčata 😀 . V jedné mističce totiž bylo nakrájené 1 rajče a 1 cibule 😀 . Jo, to jsem dávala těžce i já, milovnice cibulí 😀 . Jinak ale jídlo super, nás moc bavila sekaná s kaší.
Přenášíme a čteme stezku u Jezu Kaceřovský mlýn – sjízdný
Kaceřovský mlýn je moc hezké místo a bylo mi líto, že jez nebyl v červnu sjízdný. Propustí bohužel netekla vůbec žádná voda, takže nám nezbylo než loď přenést.
Plastová Samba byla lehoučká, takže jí zase přenesl sám táta a my s holkama to vzaly kolem 🙂 .
Jestli máte dost času, a já věřím, že máte, určitě si tady dejte chvilku voraz. Děti se můžou vykoupat, přečtete si kousek z naučné stezky a možná pojedete dál jako my. Holky totiž zbytek soboty vypadali jak japončtí turisti v Praze 😀 . Kšiltovky a letáky 😀 .
Táta, dětí hrdina: Jez Žikovský Mlýn – sjízdný
V sobotu vám řeka nabídne nejeden nádherný výhled. My nepotkali za celý den jediné vodáky a to ticho, skály, lesy a voda (až na šikanózní labuť 😀 ) byly skvostné. Dalším jezem v pořadí byl Žikovský mlýn. Tady holky uviděly tátu jako největší hrdinu všech hrdinů 😀 .
Tady už je máme 😀 . Letákové turistky 😀 . Bála jsem se, že psát tenhle článek s měsíčním zpozděním bude teror, ale musím uznat, že to vzpomínání na celý víkend je o toho hezčí 🙂 . Byl to vážně moc prima zážitek a ani trochu nelituju, že jsme vyjeli v době, kdy je holkám 3 a 5 roků.
Díky blogu a vám, protože to čtete, to tu navíc máme i jako náš zážitkový deník, který si snad jednou celý vytisknu 😀 .
Koupačka pod Libštejnem: Jez Libštejsný mlýn – nesjízdný!
Tohohle krasavce se ani nepokoušejte zdolávat, nemá to význam, ten se nejezdí 🙂 . Nikdo vás ale nevyhodí, když si pod ním uděláte vlastní cachtačku.
Julče trochu vadilo, že Berounka není z nejteplejších a boty se noří do bahna, ale Nelinka, ta tu byla ve svém živlu 🙂
Půl hodinky pod jezem a já už na Meteoru (aplikace od Hydrometeorologického ústavu) začala vidět nepěkné mraky a počasí hlásilo přivaláky a kroupy. Bylo třeba hejbnout pádlem, ať nás to zase nepotká před příjezdem do kempu. Jsme totiž moc rádi, že během soboty jsme stihli proschnout a ohřát se 🙂 .
Libštejsnká koupačka byla posledním naším zastavením a skrz krásně rozkvetlou Berounku, kde bylo spousta kačen a labutí, jsme zamířili na poslední kousíček. Do tábořiště nám chybělo posledních 2,5 km a bouřka a kroupy tu měly být každou chvíli. Bez legrácek jsme zabrali a frčely směr Tábořiště Kobylka 🙂 .
Tábořiště Kobylka – 2.nocování
Jestli jsem stihla udělat tady tři fotky, bylo to dost. Proč? Hned za tři cvaknutí nás totiž dohnala, a protože kemp je hodně veliký, nestihli jsme z hřiště ani doběhnout se schovat. Já objala holky, které se schoulily ke mně a seděly jsme pod maličkým altánkem, který nás chránil jen před přímým dopadem obrovských krup.
Julinka měla navíc tu smůlu, že odrazem od země dostala kroupu přímo do oka, takže tu jen popadl táta a přes krupobití s ní doběhl pryč, aby se schovala. My s Nelinkou se doplahočily za nima a daly si hodinu čekačku ve společenské místnosti, která v kempu je. Tady jsme si dali výborné boloňské špagety, teplý čaj, vyjedli pixlu oříšků a po dešti se vrhli na stavění stanu.
Konečně kemp s fajn kuchyní a kávou
Místní kemp je boží a bude se vám tu určitě líbit. Obzvlášť máte-li rádi dobré jídlo a výborné kafe 😀 . Ráno si tady u okýnka navíc můžete nakoupit pečivo, sýry, šunky, sladké pečivo, ale mají tady už v devět ráno hotové i polívky, takže česnečka a zelňačka byly místním vyprošťovákem pro „klasické“ vodáky 😀 .
Kemp Kobylka: je velikánský, nebyl nikterak hlučný a je na něm dřevěné hřiště pro děti 🙂 . Mně se tu líbilo moc. Za noc tady dáte 60 Kč / stan, 60 Kč / osobu, dítě nám neúčtovali 🙂 . Tedy 180 Kč za noc.
DEN 3.: Tábořiště Kobylka – Kemp U mloka (14 km)
Ráno jsem začala den druhou svojí kávou na vodě (obě v tomhle kempu, protože báájo 😀 ) a velice brzo jsme začali balit. Celou noc pak nepršelo a vítr stačil stan částečně vysušit, taže poslední naše balení bylo super.
Z kempu Kobylka jsme vyjížděli až po deváte hodině a měli jsme před sebou poslední úsek cesty. Dnes odevzdáváme loď v kempu U mloka, kde bychom měli být do 14:30. V tu dobu totiž odjíždí autobus, který nás hodí na náš start k Dolanskému mostu, kde máme auto 🙂 .
Sice se zdá, že ujet takovou trasu za polovinu dne není nic moc, ale tenhe třetí úsek Berounky mnohem víc teče, takže není třeba nijak zvlášť spěchat 🙂 .
Jezů už je tady méně, takže pro děti to není takové žůžo jako den předešlý, ale zase jsou tu boží výhledy na řece a zastávky jsou pěkné 🙂 .
Jez Liblínský mlýn – sjízdný
U Liblínského mostu nebyla řeka zrovna dvakrát přehledná, takže tady jsme zase vytáhli schéma jezu a pod ním jsme byli za chviličku. Holky alespoň ohodila voda a „bezjezové neděli“ to dodalo trochu šmrnc 😀 .
Holky se snažily zapojovat a místy pádlovat, ale pro obě to bylo ještě hodně těžké. Navíc jsme neměli s sebou tak krátké pádlo. Na druhou stranu ta důležitost, když jedete a máte podíl na rychlosti, ta je bavila moc 😀 . V neděli už jsme navíc potkali i nějakou partu (slušných) vodáků, takže vodácké „ahóóój“ je bavilo tuze 😀 .
Poslední jez na trase: Podkrašovský mlýn – sjízdný
A to už je on. Poslední jez na celé trase, takže ahoj „klouzačky“ a do kempu U mloka už nezbývalo moc. Čas jsme měli parádní a chtěli dát holkám dlouhou koupačku, jenže Meteor už nám zase hlásil bouřky a za horama výstražně hřmělo už 15 minut 😀 .
Tábořiště U mloka – konečná
Jen jsme do kempu dojeli, začalo nám na hlavu zase krápat. Nelinka se ještě za deště stihla vykoupat a já s Julinkou jsem vzala barel se suchým oblečením a pod altánkem jsme se schovali. Na oběd jsme cestou nikde nestavěli, protože jsem v kempu Kobylka nakoupila a udělala nám nějaké rohlíky se šunkou a sýrem, takže U mloka byla naše nacpávací zastávka 😀 .
Za deště jsme si tady vytáhli vařák, ešus, udělali si těstoviny a sýrovou omáčku a holky byly naprosto spokojené. Za hodinu přestalo přšet, takže si kemp prozkoumaly a za další hodinu nám přijel autobus, který nás odvezl zpět k Dolanskému mostu 🙂 . Panu řidiči jsme jen odevzdaly loď a veškerý zapůjčený vercajk a hurá zase zpět 🙂 .
Cesta autobusem vypadala celých 45 minut takhle, a to na obou stranách busu, protože Julinka zase spala na mně 😀 . Zážitků mraky, děti unavené, že usly ještě i v autě z Plzně do Prahy a já natěšená, že se zase chvíli nebudu hrabat v barelech 😀 .
Uuuuf to bylo vyčerpávající 😀 . Jenže aby tenhle článek splnil účel a byl vám nejlepším průvodcem, víc zkrátit jsem ho už neuměla. Přeju všem krásné vodácké zážitky a my už přemýšlíme, kterou vodu si dáme příště. Určitě to bude zase kraj sezóny, kdy už bude víc klidu a vybereme něco, co teče o chlup víc. Favoritem se zatím zdá být Ohře 🙂 .
Mějte krásný den. Míša a zbytek smečky 🙂
4 Comments
Míšo, moc krásně sepsané, fakt doporučuju Vltavu, letos už potřetí a po ut st opravdu klídek (potvrzeno i od majitelů kempů) většinou najíždějí hromady lidí čt pá jako prodloužený víkend. Jee to zábava super jezy, je na co koukat, je to takové „akčnější“
Plujeme z Vyššího Brodu do kempu Branná ( příště bych chtěla do kempu Vltava) a druhý den do Krumlova. Stan máme oba dva dny v kempu branná a vracíme se tam. Teď plul i dvouletý náš nejmladší vodáček. Ohře není špatná, ale není tak zábavná jako vltava. A na Berounku i když jsme z Berouna nejezdíme 🙂 tak krásné další vodácké zážitky.
Kemp Vltava můžu doporučit, my tam teď z neděle na pondělí nocovali :-). Pro děti je tam pěkné hřiště (na které je vidět z terasy u občerstvení), kromě stanů jsou k dispozici i chatky, pohodlný přístup do vody, malá písečná pláž (plná hradů od dětí :-)) ). A i když se od naší poslední návštěvy před 5 lety hodně rozrostl (tehdy tam třeba nebyly ty chatky a hřiště), pořád mi nepřipadal jako nějaký obří kemp, kde se člověk ztrácí.
Jinak my jeli neděle (Vyšší Brod – kemp Vltava), pondělí (do kempu Krumlov), úterý (cíl ve Zlaté Koruně) a taky to bylo znát, že ten hlavní nápor vodáků už nebyl. Děti byly poprvé a moc si to užily, ty jezy tam jsou parádní :-).
naprosto super , detailní článek. úplně jsem se viděla na vodě 🙂
Perfektní článek! Příští rok už se snad taky vypravíme. Letos jsme potrénovali aspoň na nafukovacích kajacích na písáku.