čas je odevzdat | Nástup do školky je tu!

Už přišla řada i na nás. Neměla jsem v plánu o školce se moc rozepisovat, protože psaní je pro mě forma terapie, kdy „si dělám sama dobře“ 🙂 a proto tu máme hlavně výlety a užitečná témata, ale když se na to tolik z vás ptá, zkusím se ke školce maličko vyjádřit. Snad mi to půjde bez větších emocí, protože ty jsou ve spojení se školkou dost bouřlivé :-). Jak se stalo, že tak rychle utekl ten společný čas, kdy patřily jen mně?

Z batolat jsou velké slečny

Z holek vyrostly krásné malé slečny, které se do školky těší. Nelinka nikdy nebyla povahou žádný extra mamánek, takže s nástupem do školky jsem měla tehdy spíš problém já. Ona se těšila, šla ráda a nikdy kvůli školce neplakala, čímž nám to všem neskutečně usnadnila. Já sama ale měla doma tu malou roční náplast jménem Julinka, díky které ten Nelinky nástup do školky byl o hodně snazší :-).

Druhým usnadněním je mé loučení s Nelinkou doma, taťka se v šatně školky líp opouští 😀 .

Abych ale byla zcela upřímná, školka byla první rok Nelinky spíš tak do počtu. Chtěla jsem, aby chodila mezi děti a občas do ní opravdu chodila, vždy ale dostal přednost čas společný. Kdykoli jsme si chtěli udělat výlet, být všichni společně a užívat se navzájem, Nelinka do školky nešla. Proto první rok ve školce nikdy nespala a více v ní chyběla než v reálu byla.

Tenhle čas dal ale holkám navzájem strašně moc 🙂 . Ten rok se z nich staly krom sester i obrovské kamarádky a já jsem moc ráda, že Nelinka tehdy do školky nemusela.

Snazší cesta díky sestřičce

Letos už je to jiné a nás čeká školka, která bude náročná hlavně na mojí hlavu. Julinka se strašně těší, protože Nelinka má ke školce moc krásný vztah. Juli už zná paní učitelky a prostředí, ví kam si bude dávat věci, několikrát byla na záchodcích ségry 😀 a reálně ví kam jde.

Co je ale trochu mínus, moc si neuvědomuje, že jde do školky, ale ne za Nelinkou. U nás smíšené třídy nejsou, takže po třech letech bude Julinka muset zvládat svůj čas sama. Pořád jsem se soustředila na to, jak je smutno mně, že už je to další krůček od nás, že jsem si neuvědomila, že pro Julinku bude tohle přestřižení pupečníku hned dvojí 🙁 .

Když víc času tráví s cizími než s námi

Takže ano, já mám obavy velké. Ale snažím se je nijak nepřenášet na děti a věřím, že ač děti vycítí hodně, tohle snad ne. V čase s nimi si totiž na školku nikdy nevzpomenu, dolehne to tak nějak po večerech, kdy sednu k fotkám a plánům, co budeme podnikat. Pak vidím, jak se to všechno neskutečně blíží. Plně si uvědomuju, že naše děti budou většinu svého času trávit s cizími lidmi a hodně se musím přemlouvat, abych přesvědčila hlavu, že jim bude moc dobře.

Julinka je kamarádská, takže si najde prvně v životě kamarádky, které budou jen její 🙂 . Paní učitelky, které bude mít jsou moc fajn a my teď doma už jen spekulujeme, jak zařídit, aby holky byly víc času s námi. Určitě si jeden z nás sníží úvazek, protože nechceme (a naštěstí nemusíme) mít oba plný úvazek, takže holky nebudou muset být ve školce celý den.

Vím, že to zvládlo už nespočet maminek před námi, takže to zvládneme taky, ale to nic nemění na faktu, že je mi z toho neskutečně smutno. Teď se ale utěšuju myšlenkou, že nás ještě čeká dovolená u moře 🙂 , kde vypneme a budeme se užívat navzájem. A po příjezdu už budu závidět všem maminkám, že mají nástup dětí za sebou 😀 .

Úniková cesta a změny u nás?

A jestli máme zadní vrátka, kdyby něco nevyšlo? Zatím o nich nepřemýšlíme, ale máme je všichni. I vy, i já 🙂 . Jsou to naše děti, jsou to naše životy a kdo říká, že musíme dělat věci tak, jak se od nás čeká? Jako lékařka asi nemám moc možností, jak vymyslet práci z domu, i když patologie se tak dělat dá 😀 . Není to zrovna obor, do kterého směřuju 🙂 .

Krátíme úvazky, vyhráváme ten nejcennější čas

Už teď ale víme, že nebudeme mít oba dva plný úvazek, ale budeme snižovat, abychom s dětmi mohli trávit víc času a nebyly ve školce celý den. Těším se na jejich rozzářená očička při vyprávění toho, co se ve školce dělo nového. Těším se každou čmáranici, kterou mi vytvoří 🙂 .

Já zatím s prací vyčkávám a počítám, že bych od ledna nastoupila do procesu, ale všechno záleží na tom, jak se sžijeme. Jak Julinka zvládne adaptaci ve školce, jak bude fungovat režim i se spaním, jak bude jíst „cizí“ jídlo, se kterým měla tehdy Nelinka problém, i když většího jedlíka neznám 🙂 .

Občasné záškolkáctví povoleno

Těch strachů mám asi stejně, možná i víc, než vy a věřím, že je to normální. Díky těm obavám jsme ale pak pyšnější a hrdější na své děti. A věřím, že budeme. Že zboří každou mou obavu, že se naučíme užívat si společného rána a taky, že si prostě někdy uděláme den, kdy „deme za školku“ 🙂 .

Bojím se, ale věřím, že jak pro ně, tak i pro mě je to správně. Kdybych mohla něco změnit, chtěla bych, aby se holky ve školce víc potkávaly. Nepotřebuju, aby byly spolu ve třídě, protože vím, že je čas, aby se Julinka učila být sama za sebe.

Od jejího narození je tady vždycky pro ní ta velká ségra, která „to zařídí“ a školka pro ní bude v tomhle školou života. Být ale celý den v jedné budově a potkávat se jen náhodně, to mě vůči nim moc mrzí. Ony navzájem si jsou pro sebe opravdu MOC. 

Moc doufám, že se mi podaří domluvit se na tom, že pokud bude Juli smutná nebo plakat, bude za ní moct Nelinka přijít.

No uf. Výlety se mi píšou mnohem snáz 😀 . Takže jestli se bojíte, jsme v tom společně. Společně pak ale budeme i neskonale hrdé mámy a až vám navíc paní učitelka řekne, že to vaše dítko je šikovné, že se mu podařilo to nebo tamto, bude to odevzdání a pozorování „z druhé strany“ stát zato 🙂 .

Už zítra s holkama letíme pryč, tak nevím jak bude spolehlivé plánování článků na blogu, ale je to přichystané, tak snad ano 🙂 . A kdyby ne, tak na instagramu se určitě ukážeme 🙂 .

INSTAGRAM: tady – klik