Čekání na Nelinku

3.11.2016 in Móda, Šatník - 11 Comments
Do našeho režimu se každý den vecpala novinka. Tou je čekání na Nelinku. Každé ráno vypravím Nelču do školky, která vyráží s tátou. My s Juli si to odpláčeme u domovních dveří a nezbyde než čekat. První týden byl peklo. Juli brečela každé ráno, protože měla pocit, že ven musí taky. Co teprve když zjistila, že Nela odchází do školky plné hraček. Aby byly dopoledne kratší, vymýšlíme si své programy a trávíme hodně času venku. Konečně došlo na odkočárkování a Juli už není povaleč v káře na čtyřech kolech.
Doma to vydržím leda do svačiny, protože si zatím Julinka nezvykla na ticho v bytě. Holky si spolu sice hrají, ale kolikrát jim stačí, že sedí doma vedle sebe a každá si hraje jinak. Teď ale doma není nikdo a Julinka se s tím ne a ne popasovat. 
Chvilku si tedy hraje spolu, uvaříme nebo pouklidíme co je třeba a vyrážíme ven. Naším pravidelným programem je hřiště, park, nákup nebo plavání. Tenhle týden to byla voda a řekli jsme si, že začnme zkoušet jezdit na plavání bez kočárku.

Nemáme to až tak daleko, ale pro nožky 18-měsíční Julči je to dálka neskutečná :-). Dala to, i když mi usla snad ještě s nohama na zemi.

Ani jednu z holek jsme neplánovali vozit moc dlouho. Jednak to nebaví mě a za druhé mi přijde, že dítě v kočáru nemá žádný prostor na to, aby poznávalo co je kolem něj. Občas to není na škodu, protože Juli je totální sběračka. To si od Nely nepamatuju, ta si věci prohlížela, ale nesbírala. Juli vymete každý kout a nonstop musím sledovat v čem se zrovna hrabe :-D.
Kabát/ Little people by special dress
čepice/ Little people by special dress
kalhoty/ Little people by special dress
boty/ Little blue lamb

medvěd/ teta Nikol 🙂

 

 
Zjistila jsem, že Juli je ukázněnější, když s sebou něco má. Nehrabe pak po všem na zemi, takže jsme začaly vycházet ven s hračkou. Nejoblíbenější je určitě medvídek, kterého jsem kdysi dostala k narozkám já :-). Nakonec se ale zalíbil dětem a jak byl nejdřív usínáčkem pro Nelinku, je teď mazlíkem pro Julču.
Na cestu, kterou normálně chodím s kočárem 15 minut, si nechávám s Julií bez kočáru hodinu. A světe div se, my jí stíháme. A dokonce tak, že si tam dnes mohla  Julinka s klidem ještě docela dlouho hrát. Domů po plavání je to vždy o poznání horší, protože půlhodina na plavču dá jejímu tělíčku ještě poměrně zabrat.

Nejsem tedy krutá krůta a většinou ji z plavání vezmu na ruku a kousek popojdeme, abych jí ušetřila námahu. Byl by to rozdíl, kdybych s ní mohla jít dom a dát ji spát, jenže my máme ještě po plavání téměř dvě hodiny času než se vyzvedává Nelinka ze školky.

Tenhle čas ji tedy musím zabavit tak, aby ani neřvala ani neusla. bez legrace, Julinka je schopna si lehnout na listí vedle chodníku a zalomit to. Každé posazení tedy bedlivě hlídám a nabuzuji k akci :-D.
Hřiště kousek od školky je bodem rozptýlení číslo jedna. Chodíme tam pravidelně a vím, že na 20 minut je to tutovka. Každá získaná minutka je v našem případě k dobru, stejně tam před školkou vždy stepujeme jako první :-D.

Druhou tutovkou je místní zvířena. My doma máme jen kočku, kterou holky trochu šikanují, ale ona si zas nenechá extra nic líbit, takže kompromisem jsou zeškrábané holky s čertím pohledem holek.

Do parku chodí obě holky za pejsky. Tím, že ho máme jen u babičky v Liberci, tak je to pro ně atrakce. Líbí se jim, že když něčím mrsknou, pes to donese :-D. Občas se tohle snaží praktikovat i na naší Kesinu doma :-D. Úspěšnost si dovedete představit.
Dneska si Juli vybrala v parku pejska Kryštůfka. Miluje děti, nosí balon do vyčerpání všech sil a Julinka se už naučila vcelku dobře mičudou mrskat.
Jak to děláte vy, které máte dvě děti. Jak udržujete toho mladšího vzhůru? Protože s tím já zatím strašně bojuju. Kolikrát jsem hrozně unavená tím vymýšlením programu a zabavováním, když vidím jak moc už by chtěla spát.

Řešením by bylo nechávat Nelinku ve školce i na spaní, ale to nechci. Celkově je ve školce jen proto, že tam chce být ona sama a já si ji chci užít, dokud jsem s holkama doma. Takhle udržím Juli při vědomí, vyzvedneme Nelu a doma pak uložím obě holky. Jako třeba teď.

Hihi tady je Juli dobrá. Nejdřív házela po psech balony a když už nemohli a „čistě náááhodou“ je ztratili ve křoví, rozhodla se Juli, že to udělá jako jiní. Hodí pejskovi klacík :-D. Ta dětská hlava a myšlení je prostě skvostný :-).

Zbytek času do „vyzvedávačky ségry“ jsem už viděla jen Julinky záda. Totálně hotová, unavená, rozmáchaná z bazénu, ale při vědomí.

 

Tímto děkuji vší zvířeně v parku a všem majitelům těchhle psíků, že mi denně pomáhají udržet Julinku. Ono to bude časem lehčí a lehčí, protože Juli už nebude tak moc potřebovat to spaní, respektive bude umět dýl vydržet. Teď jsem na nich ale závislá :-).
Takže Julinko, zamávat pejskům a budeme muset vyrazit, protože ač je školka za rohem, Julinčí ťapky budou muset ujít pěknou štreku.
Ahooooj. To shledání je boží :-). Nelinku vyzvedáváme po obědě a ještě fasuje odpolední sváču, kterou mají děti běžně ve školce po spaní. Teď už to moc nedovoluju, ale většinou ji Nelča chtěla zdlábnout rovnou :-D. Překvapuje? Ani ne, že?

Cestou dom nám Nelinka vypráví co se dělo a co dělali, občas je to fakt zábava rozluštit, ale je to super. Dneska z ní dokonce padaly rýmy (ne nudle z nosu, ale poezie). Tím, že básničku neznám, tak to byl fakt úkol, ale nakonec to nějak poskládala a asi to bude ještě ze Strašidelného dne, tak tady ji máte – první Nelinčí školková poezie 😀

Přišlo na mě strašidlo,
mělo gatě na špagátě
a na nose lepidlo!
A že tříleťáci vám doma nespí? Nela po školce odpadne okamžitě. Je to paráda, že mi ji někdo utahá a já si ji vemu jen na chvilky poezie a totální výtuh :-D. A mimochodem to tělo jí závidím, protože já takhle usnout, už se nenarovnám :-D.

Na celém dnešku se z fotek můžete pokochat nejvymazlenějším kabátkem, který jsem kdy měla v ruce (a Juli na sobě). Uvnitř je totiž ještě bílý kožíšek, takže je kabátek nejen podzimní, ale i zimní a je v něm Julince opravdu krásně teplo.

Juli má na sobě kabátek, kalhoty a čepičku značky Little people by special dreess, kteří mají jednak e-shop slovenský, ale nově se teď začal plnit i e-shop český. Našla jsem je na netu přes  kabátky, protože kabátky na holkách miluju a ještě jich tu pár uvidíte. Mám hlavně podzimní a jarní různých značek.

Nelinky Carters garderobičku už znáte :-). Obě holky pak mají botičky Little blue lamb, o kterých jsem již psala třeba TADY.

Mějte se krásně, odkočárkovávejte a nechtě děti běhat, myslím, že ač my velcí jsme z toho unavení, oni si to maximálně užívají 🙂

Pááá
Vaše
MUDr. Michala Knězková

All posts

11 Comments

  • Anonymní 3.11.2016 at 15:57

    To tedy zavidim, muj 3letak je po skolce odpocaty a radi az do noci. Rano vstane v 5 a cele znovu… A mladsi 8mesicni nastesti,kdyz je starsi ve skolce, tak spi, ale pokud je doma, tak oka nezamhouri, co kdyby bracha vymyslel nejakou super zabavu… 😉

    • Míša 5.11.2016 at 12:13

      No teda 🙂 tak to mame koukam presne naopak :-D. I kdyz me by asi Julie spala v obou pripadech 🙂 ta je na to spani skvela, s Nelcou u bylo vzdy horsi 🙂

  • Pepe Peťula 3.11.2016 at 15:58

    Nádherné holčičky 🙂 U kabátku lituji,že nemám holčičku ale kluky,je úžasný 🙂 Užívejte podzimu 🙂

    • Míša 5.11.2016 at 12:15

      Peti ja vzdy obdivuju maminky, ktere stroji chlapecky. Urcite to jde, to ze ne ne, ale pro holky je vzdy vse tak snadne. Moje holky treba ted nosi obleceni, ktere uz dva roky nosit nemaji :-D. Nela ted nosi saty, ktere jsou velikost 18 mesicu :-D. Jenze maji siroky otvor pro krk a puvodne to byly saty, ona je ted ma k leginum jako takove triko-tuniku :-D. ALe porad ji to je a nikdoho by to nenapadlo.
      JInak ty kabatky jsou bozi i klukum, treba sedy a ten horcicny…aaaach 🙂 Nebyt ta cena takova, jdu do nej i pro sebe 😀

  • Jana Frantíková 3.11.2016 at 16:23

    Zavidim jak Juli krasne chodi. Opicak ma 26 mesicu a bez kocarku se nehneme. Je tvrdohlavy jak mezek a kdyz uz ho na neco nahodou nalakam, po dvou metrech konec. Jednu dobu jsem vzdy, kdyz jsme vysli,zahledla v oknech mnozici se hlavy sousedu – urcite se vsazeli jak daleko dojdeme tentokrat… ted ve ctvrtem mesici to vzdavam a doufam ze nebudu nosit mimi v satku a Opicaka v kocare.

    • Míša 5.11.2016 at 12:17

      Jani nechce tapat? Ono to asi bude hodne tim, ze vidi tu Nelcu jak furt chodi a dela si co chce, kdezto ona je v kocaru, kde je nuda. Nele jsme sebrali kocarek v 18 mesicich, aby nemela pak pocit, ze ji ho Juli ukradla. Takze pul roku jsme dali odvykacku a zacala krasne chodit sama. A je to fajn. Fakt od roka a pul nezna kocar a ja sama jsem rada, ze se s nim nemusim tahat. Jen na to spani by byl prakticky.
      Ale dej tomu cas, uvidis jak se rozchodi…i kdyz mimi v satku urcite ano, to si moc uzijes 🙂 Je to krasa, zase bych to vratila.

  • Michaela Hofericová 3.11.2016 at 19:24

    Holky jsou prostě nádherný! My odvedeme Toníka do školky a než se dokodrcáme domů, taky to něco dá… Buď jsme chvíli venku, nebo máme hodně kamarádů, co mají taky malý prcky a scházíme se… Eliška bráchovi závidí školku, tak chodíme 2x týdně na dopoledne do malého mateřského centra. Toník ve školce 2x týdně spí, když jdeme odpoledne do Sokola, jinak chodí po obědě a doma mi nespí… Ona ani Eliška tomu moc nedá. Když spí hodinu a půl, říkám si, co se děje… A je pravda, že když jdeme bez kočárku (a bez motorky) je každá procházka najednou výletem. 🙂

    • Míša 5.11.2016 at 12:20

      Misko moc dekuju za hezky komentar :-). To schazeni se s maminkama je fajn. Me kamaradky jsou vsechny ted pred porodem nebo tesne po, takze ta dopoledne jsou pro nas dlouha. Nabizi se jedno materske centrum, kam rady chodime a JUli ho miluje, jenze posledne tam obe holky onemocnely a Nele z toho bylo pichane ousko na pohotovosti, takze se mi moc nechce mezi unudlane deti. Kdybych vedela, ze maminky nechaji nemocne deti doma, tak tak chodime moc rady, ale za tuhle cenu se mi nechce. Staci, ze mi Nela vydrzi ve skolce max tyden a je nemocna :-(.
      Tonik uz to ma ve skolce se spinkanim, a jak se mu tam libi, kdyz spi? Jsem zvedava jak to bude vnimat Nelca, ale zatim se ji prvni rok tam nechystam nechavat 🙂

    • Michaela Hofericová 5.11.2016 at 19:27

      To chápu. Tady je menší centrum, kam chodí rozumný ženský. 🙂 Toník teď chodí do školky druhým rokem, ale je mu čerstvě pět. Loni toho ve školce taky moc nenaspal. 🙂 Teď přešel do jiný třídy a je nadšenej, ale co se týče spaní – moc nespí. Už se otrkal a obzvlášť u mladší učitelky zlobí. Nechávám ho opravdu max. 2xtýdně a většinou jen když vidím, že vstával brzy, měl špatnou noc atd. Doma by mi totiž neusnul. Nevím, jak to máš ty, ale u nás se obě děti najednou uspat nedají. 🙂 Ve školce teď problém nemá (loni to bylo horší, nesedla mu učitelka).

  • Anonymní 15.11.2016 at 10:54

    Dobrý den,
    moc milé počtení 🙂 Můžu se zeptat, jakou velikost kabátku Little people jste zvolila? Je to 86/92?
    Děkuji.
    Zuzka

    • Míša 15.11.2016 at 11:34

      Dobrý den Zuzi, kabátek je dost drahý takže jsem radši, když dlouho poslouží. Vzala jsem tedy Julince už ten 104. Vydrží i na další podzim a ted nevypadá špatně ani takto větší

    Leave a Reply

    Vítejte u nás na blogu!

    Mé jméno je Míša a jsem dětská lékařka. Především jsem ale mámou 4 dětí. Blog je o všem co mě naplňuje, co máme rádi, co nám dává smysl. Tedy o prevenci, zdraví, cestování a o našem životě. Doufám, že se Vám tu s námi bude líbit.

    Darujte poukaz na kurz nastávajícím rodičům

    Darujte poukaz na kurz nastávajícím rodičům

    Internet je plný informací, které ale mají skutečnou váhu? Co mám dělat? Povíme si vše od porodnice, prvních horeček a průjmů, přes otázky o očkování až po syndrom náhlého úmrtí a nácvik resuscitace kojence. Doma už vás nic nezaskočí! Nově i ON-LINE!

    Darujte poukaz na kurz dětské první pomoci

    Darujte poukaz na kurz dětské první pomoci

    Úspěšný projekt První pomoc dítěti už běží třetím rokem! Často si říkáte Co mám dělat? Přijďte a tenhle myšlenkový kolotoč dostane řád a vy pocit jistoty, že v případě nutnosti skutečně pomůžete! Nově i ON-LINE!

    Už potřetí MAMAblogem roku! Děkujeme!

    Kam za námi

    Nejnovější příspěvky

    MAMAblog roku 2017/18/19 jsme díky vám!

    MAMAblog roku 2017/18/19 jsme díky vám!

    Děkujeme, že jste se zatoulali až k nám. Narazili jste na blog mladé lékařky a především mámy, který je o lásce k dětem, zdraví, hraní, cestování, Project Life, vzpomínkách a všem smysluplném co nás baví a naplňuje. Doufáme, že se vám bude líbit.

    ×