Den dětí | Zážitková hra na Rysí stezce

Máme za sebou naprosto skvostný víkend. Díky seminářům první pomoci pro maminky, které jsem měla ve čtvrtek a v pátek v Ústí nad Labem, jsme všichni vyrazili z Prahy a až do neděle si užili Česko-saské Švýcarsko. Kdyby se manželé vybíraly podle lokality, ve které mají nějakou tu nemovitost, nemohla jsem si vybrat líp 😀 . Na chalupu jezdíme strašně rádi a jak děti rostou a cestování autem je s nimi lepší a lepší, dostaneme se tam snad i častěji. Tenhle víkend jsme tam pro holky připravily i speciální Dětský den a vůbec nevadilo, že nebyl ještě ten kalendářový. Kdyby se někdo chtěl inspirovat, tak pojďte dál a nalákáme vás i na další prima výlet.

Při čekání na vlak mi bleskla hlavou myšlenka na nějakou hru. Holky už jsou velké, dost toho ujdou a navíc už se dá vymyslet nějaká zážitkovka, kde se budou plnit úkoly. Kočár už nemáme, takže nemusíme moc hrotit terén jako dřív, a tak jsem hned na nádraží skočila do Tigeru a vybrala tam pár drobností, které se budou pro přípravu hodit.

balónky, krepák – cokoli pro označení úkolů v přírodě
obálky – něco, do čeho jsem chtěla schovat úkoly
razítko – za každý úkol jedno na ručku, to mělo úspěch veliký

nějaká ta výhra – cokoli budete chtít dětem dát, já to pojala prakticky, 😀 ale radost byla

Na chalupu jsme dojeli v pátek odpoledne a jak večer holky ulehly do pelechů, nalili jsme si dobré sangrie a začali obálkovat a úkolovat. Vymysleli jsme pro holky šest úkolů a i když by výhry stačily, rozdělili jsme je na malý a velký poklad. V prvním dopise pro holky byly pravidla hry a ta nejdůležitější informace, že která z nich bude mít na ruce 3 razítka, získává malý poklad, kdo nasbírá 6, tomu se ukáže poklad velký.

V sobotu ráno jsme se sbalili a po svačině se vydali na naši známou Rysí stezku do Hřenska. Dětský den tohoto typu se dá ale udělat všude, dokonce i v parku nebo na hřišti ve městě 🙂 . O Rysí stezce už jsem vám tady na blogu psala minulé léto, kdy jsme ji prvně objevili. Tehdy jsme měli ale okruh malý a měli kočárek, letos už jsme si dali ten větší a bez kočáru.

Malý okruh Rysí stezky, kde je i pěkná stezka bosou nohou najdete TADY – klik.

Jestli byly všude tropy, v lese bylo akorátně. Dokonce bych čekala, že bude na stezce hodně lidu, ale k našemu údivu jen občas někdo. Celý velký okruh má necelý jeden kilometr. Je ale dost našlapaný „přírodními atrakcemi“, takže sami tvůrci stezky na něj dávají 2 hodiny času. My na něm byli 4 hodiny, protože náš nejmladší článek si potřeboval po obědě dáchnout 😀 .

Mám strašně velkou radost, že za celý rok se nepodařilo nikomu stezku poničit a zase vše fungovalo jak má. Holky si zvedaly každé dřevěné okýnko, hledaly si stromy a keře, které v nich najdou a Julinky nejoblíbenější bylo hledání šišek. I tady našla správnou.

Část stezky je společná pro malý i velký okruh, takže Nela už si ho pamatovala, ale jde jen asi o necelých 100 metrů. Pak se oba okruhy oddělí a šli jsme do neznáma. Zatímco první okruh s kočárem zvládnete, v druhém už je to bez šance. Občas jsme pomáhali i Julče, aby cestičku prošla a neskutálela se nám ze stráně jak pytel šlupek 🙂 .

Úkoly jsou strašně krásné, ale občas ne a ne přijít na to, kde soudruzi udělali chybu 😀 . Systémem kukátek máte vidět přírodní krásy. Tímto kukátkem se mají ukázat krásné kořenové systémy. Jen Nelinka prý pořád nic nevidí 😀

Na desíti zastaveních si vždy přečtete něco poučného, zkusíte nebo poznáte něco nového a s dětmi je počítáno, takže na většinu cedulek si dosáhla i dvouletá Julie. V prudké stráni jsou pak tyhle pavučinové prolézačky, kde jeden úsek byl tak prudký, že i Nela ho pojala spíš jako klouzačku…

…to jen já si to dávala pozadu a ještě s foťákem v ruce, protože to počasí, ty barvy, ten den. Všechno krásné a tak fotogenické. Já si něco málo odfotila, pod pavučinama jsme zůstali na sváču, popolezli jak byla nálada a vyráželo se dál.Tady už maminka začínala chodit na záchod. Ano. Když jsem potřebovala připravit úkoly do dětského dne, vždy jsem si odběhla trochu napřed, připravila na místo balónek (chtěla jsem krepák, ale Tiger ho nejěko nevede 😀 ), aby si holky místa všimly a k němu vždy obálku s úkolem.

První úkol na holky čekal ve velkém proutěném bludišti, které na stezce nepřehlédnete. Byl to vůbec první úkol, takže holky vůbec netušily, co je vlastně čeká a kde se to tam vzalo.Nelinka rozbalovala obálky, Julinka nahlížela přes rameno a v první obálce čekal uvítací dopis á la „Naše milé malé chalupářky, Nelinko a Julinko,…“ Uvítání k celé hře, vysvětlení pravidel o plnění úkolů a sbírání pokladů je zaujalo natolik, že se vrhly na úkol z obálky bez zaváhání.

1. úkol: Vytvoř 4 kruhy – každý z jiného materiálu

 
holky si našly v lese:
kameny
šišky
trávu
klacky
(a i kdyby se snažily, z odpadků by to tu naštěstí nešlo – děkujeme návštěvníkům za celý Národní park)


Čekala bych, že si každá začne dělat svoje kolo. Že jedna poběží pro klacky, další pro šišky, ale holky dělaly všechno společně. Bludištěm běhaly tam a zase zpátky a nosily šišky, klacky i kamení, že by se těch kruhů dalo udělat ještě mnohem víc.

Za první splněný úkol na ně čekalo první razítko. Dá se nahradit tečkou fixem, tetovačkou, samolepkou nebo třeba hrací kartou, kterou uděláte z papíru. Tu by ale holky za celý den v lese ztratily, takže razítko byla prima volba. Ony si pak za každou zatáčkou kontrolovaly, jestli tam ještě furt je 😀 .

Moc hezkou zastávkou na stezce je uměle vytvořený kmen stromu, do kterého si děti mohou zalézt a uvnitř je spousta cedulek s živočichy místních lesů. Na každého se pak dá zatlačit a díky němu vykouknete ven z domku.

Zajímavá jsou i čísla na cedulkách se zvěří, kde se dovíte, jak daleko který živočich doskočí. Tohle téma na cedulkách se nám moc hodilo a já tak zase potřebovala na wecko 🙂 . Odskočila jsem bokem, nachystala další obálku a pak jen holky vybízela, jestli nááááhodou něco nepřehlédly.

2. úkol: Tady se bude nejen skákat, ale i počítat

Udělej tolik skoků, kolik:
má kočička nohou
kolik má kravička očí
kolik má prasátko ocásků
kolik má had nohou
 
…o stonožkách radši mluvit nebudeme 😀
Je to legrace. Julinka umí počítat do pěti, Nela už o dost dál, takže šla vymyslet první dětská šifra. No a moje radost, kdy ji holky pochopily 🙂  . Skákalo se a musím je moc pochválit, protože rozšifrovaly i poslední chyták s hadem. Tady si zase můžete vymyslet něco těžšího, pokud máte děti starší 🙂 .

Pomalu přišla dvanáctá hodina, holky měly na ruce dvě malá razítka a v pupku prázdno. Zatímco dřív (za nás) se vozily na výlet řízky, Nela si nabalila z domova kuře. Že to není teplý? Ač rozhodně nemáme denně jídlo s masem, ona mu propadla víc než sladkému a běda jestli jí to maso sundám z kostí :-D.

Povinná hodinka už dávno není povinnou, ale moc oblíbenou činností po poledním nápucu. Máme velké štěstí, že je Juli tak tvárná ve spaní, protože díky tomu nemusíme mít už kočár. Venku je teplo, stačí jí deka na zemi nebo takový ten plážový stan, a vyspí se kde je třeba.

Tady jsem radši vzala podomácku ušití spací pytel, kde leží nahatá. Nějak se mi nechtělo ji hodit mezi havěť, aby mi ji za patnáct minut probudily rezatí mravenci – joo taky mám ráda ten klid když si dáchne 😀 .

Za hodinu byl čas vstávat, takže jsme se probrali, pobalili si saky paky a zatímco Juli spala a Nela na dece odpočívala, já si zase musela odskočit. Nachystali jsme úkol, který vyžadoval trochu víc přípravy.

S sebou jsme si z chalupy donesly lano a já zkusila holkám zapojit do hry i něco málo z tématu „O jiných lidech“. Nela už díky divadlu ví, že jsou lidé, kteří vůbec nic nevidí – představení z Národního divadla najdeš TADY. V dalších úkolech jsme si pak zkusily, jaké by to bylo, kdybychom třeba neměli ruce a museli si vystačit bez nich. To ale předbíhám 🙂 .

3. úkol: Po tmě si dojdi pro malý poklad

Mezi tři stromy jsme uvázali lano, přes oči dětem zavázaly bambusové punčocháče, které vozím všude, protože nezaberou místo a jsou dost teplé, kdyby bylo třeba. Tady posloužily skvěle a holky si musely pro třetí razítko a malý poklad dojít poslepu jen podél lana.

Nele to šlo krásně, až jsme chvilku přemýšleli, jestli ona tam někde nekouká 😀 . Pro Julinku to bylo těžší a začala se bát, takže ta šla podél lana bez vidění jen kousek, zbytek si musela dojít podél lana pro razítko a výhru jen po laně. Malým pokladem byly nové lahvičky. Ty jejich poslední už si žádaly výměnu, aby na výlety měly každá svou. Ta radost i z praktického dárku byla boží. Zbytek výletu jsme se o pitný režim nemuseli starat.

Jsou tam. Hrdě si počítaly každé nové razítko a odříkávaly, které mají za který úkol. Vtipný byl moment, kdy Nela vyprávěla jak stavěla kruhy a vzpomněla si jen na šišky, kameny a trávu.

JÁ: „Nelinko vždyť co všude sbíráte, v parku i v lese“
JÁ: „A v parku to strašně rádi nosí pejsci v tlamě“
Nela: „BALÓNKY!“

😀

U lesní tůně jsem čekala strach a zásek, že dál holky nejdou. Nelinka je šikovná, zvládne toho poměrně dost na svůj věk, ale na druhou stranu o sebe má dost strach a je spíš opatrná než aby se do nového vrhala po hlavě. Lesní tůň ale byla jakási kladina, po které se šlo, když pod vámi bylo bahno a voda. Tady jsem nečekala, že se do toho tak bez obav dá a krásně to ujde sama.

Pozornější z vás si ale všimli, že do tůně se nejde, protože u cedule s Lesní tůní čekala na holky obálka. Tady se mi ani nemuselo chtít na to wcko 😀 .

Vrchní rozbalovač Nela se dolovala do obálky, Julinka zatím kamenovala vše co se přiblížilo a čtvrtý úkol už jsme holkám mohli vysvětlit. Nebylo potřeba vůbec nic, stačí vysvlíct nohy a jde se na věc.

4. úkol: Představ si, že nemáš ruce, přenes klacíky a kamínky do kruhu

Vážně jsou lidi, který nemaj ruce? Jsou a dokonce Nelinko umí hrát na klavír nebo třeba malovat a dost toho zvládnou právě nohama. Představ si, že bys měla držet pastelko nohou a malovat.

Holkám jsem na zem namalovala kruh, do kterého měly za úkol přenést jen nohou kamínky a klacíky. Nele to šlo krásně. Ona má vůbec ty nohy takové ročáplé dvě tlapy, že ta sebe nohou asi i drobek od jídla, ale i broskev 😀 . Julince jsme víc pomáhaly. Rukou jsme jí pomohly, aby se jí větev lépe chytila a ona si jí pak sama přenesla do kruhu.

Razítka sem. Davaj davaj čtvrté a jde se do tůně. Nela ji prošla jako profík, Julinka tak trochu po svém ale se ctí :-D. Byla spokojená, u desek vždy zaklekla, odklopila poklop, aby si „přečetla“ co nového se o hmyzácích píše a hurá z tůně zase pryč 😀 .

Příští zastávkou byl lesní dendrofon. Z buku, smrku a akátu tu byl vytvořený tenhle hudební nástroj, k němu dvě palice, kde jedla byla právě malá dětská a třískalo se jak na lesy. Já cvakla fotku, pohrála si a už mazala „na záchod“.

5. úkol: Dokáže se najíst člověk, který nemá ani jednu ruku?

A teď si holky představte, že když nemají lidé ruce, musí se najíst jinak. Někdo chytí vidličku do nohou, ale to my raději zkoušet nebudeme. Napadá vás, jak si dát sváču jinak?Holkám jsme nakázali strčit ruce za záda a jak se to tam chálovalo panečku 😀 . Doufám ale, že to nebudou zkoušet doma v těch bílejch trikách, až jim naservíruju oblíbené špagety s boloňskou omajdou 😀 .

Pět razítek na stezce a poslední cedule za námi. Vedle stezky je hned dětské hřiště, kde jste se zastavili, já si dala dobré kafe, holky jablečný koláč z místního bufíku a umouněné jsme se vydali zpět k chaloupce.

Správně ale holky počítaly a vyzvídaly, že ještě nedostaly razítko šesté. Právě proto na ně čekal u chaloupky další z úkolů. Tentokrát ten  nejposlednější.

6. úkol: I poctivého občas pálí, sežeň si „ruku“, která sáhne do ohně a opeče ti večeři

Na stravování holek jsem docela náročná a asi mají v jídle trochu přísnější režim než jiné děti, ale k chalupě každé léto buřty patří. Holky si je užívají a když zjistily, že z lednice voní buřt, mastily pro klacky už se ptaly po třískách a sirkách 😀 . A co uděláš, když v Národním parku rozdělávat oheň a zakládat ohniště nesmíš? No musíš mít u chaloupky gril. No a když ti ho babi a děda uklidí někam, kde nemáš tuchy, ale dětem už si buřty slíbil…. 😀 . Joo, malí českošvýcarští houmlesáčci.
Ale chutnalo!

Za večeři a opíkání si holky řekly o poslední razítko a než skočily k vaničce a celé tělo vykoupaly, stihly se přihlásit i o velký poklad, který už byl připravený na střeše chaloupky, kam jsme si pro něj vylezli.

Je tu někdo, kdo má všech 6 razítek?

Každá měla nachystanou svou malou tašku a v ní jednu hru, malou samolepkovou knížku na letní cestování (do vlaků, auta nebo kam nás nohy zanesou) a pak taky sponky, které asi žerou nebo nevím kam se ztrácej.

Julinky bonusový poklad

A protože už víme, že Julinka bude na život náročnější než běžní smrtelníci, musela mít zase něco extra, co mi jiní ne. Nezapomněla na kamarády a z Národního parku vysvobodila jednoho malého černého, přisátého. Tak vyviklat, vydezinfikovat, zapsat do diáře a ahój 🙂 .

Ohromným bonusem je nejen to, že jsou děti plné zážitků, o razítkách mluví ještě dnes, ale hlavně se tam tak vyšťaví, že večer usnou aniž by stihly vytáhnout nohy na postel 🙂 .

Dobrou noc všem. My přejeme krásný Den dětí všem, i kdybyste neměli mít čas vůbec na nic, určitě dětem něco milého řeknete a za nás je tohle moc krásná varianta jak se nemačkat na náměstí ve frontě na atrakce. Ale tohle má každý jinak a naopak znám i kamarády, kteří si ta náměstí užívají. Ať tak či ona, krásně si to s dětmi užívejte, dokud si hrát chtějí 🙂 .

MUDr. Michala Knězková

All posts

17 Comments

  • asmeena 29.5.2017 at 19:02

    Wauu, děti upadnou do postele, ale myslím, že rodiče (teda aspoň já) bych odpadla možná dříve :-). A dobrý poznatek o sponkách – u nás je taky někdo žere a gumičky taky. Sranda pak je, když chtějí dva copy a najdou jen jednu gumičku 🙂 a pak u toho ještě vřeští, že to je ta blbá, že tu nechtějí.
    Bravurně jste si poradili při nahrazení grilu 🙂 :-))
    Super článek a krásné fotečky. (Verča Sembolová)

  • Helča 29.5.2017 at 19:15

    Tak to je opravdu paráda 🙂 Ukládámsi do inspirace…
    Já se na den dětí už moc těším. Už 3. rok budu pro děti našich kamarádů (no a taky pro ty své) dělat u nás na zahrádce den dětí. Letos máme téma piráti a morské panny:) Mám nachystané a vyrobené různé aktivity, dětem jsem ušila (nebo jen rozstříhala) kostýmy a vyrobila dekorace. Na děti čeká i mini bojovka s hledáním pokladu 🙂 Nemůžu se dočkat 😀 Pro naše děti mám připravené knížky jako dárek…

  • Adéla V. 29.5.2017 at 19:18

    Míšo, ty jsi tak úžasná maminka! Holky budou mít nádherné vzpomínky. Vždycky mě překvapí, co pro ně ještě vymýšlíš. 😘

  • Jarmila N. 29.5.2017 at 19:34

    Na rysi stezce jsme byli be stredu. Syn ma 2r 9mes a prosli jsme ji zhruba za hodinu. Vse jsme cetli, co bylo v nasich silach tak jsme vysvetlovali. Malej oteviral okynka ale nic mu to nerikalo, tesili ho jen rany kdyz otazniky poustel 🙂 libil se mu hlavne ten dreveny domek a dendrofon. Snad si to zopakujeme i nekdy pozdeji az z toho bude mit vic rozumu. Nadseny byl i z velke drevene prolezacky co napodobuje pravcickou branu.

  • Učitelka Hanča 29.5.2017 at 20:36

    Je super inspirace. Ja mam za sebou tolik vmysleni ruznych detskych akci, ze se hodi si neco ulozit a mit hotovo! 🙂 hezky vecer

  • Hana Dlouhá 30.5.2017 at 5:39

    úžasný nápad 🙂 doufám že příští rok, dáme také dětský den v přírodě
    Hana

  • Petra Hečová 30.5.2017 at 5:55

    super nápad

  • Tinuviel 30.5.2017 at 6:13

    Krásný místo! Škoda, že tak z ruky.
    Taky děláme každoročně dětem podobné dětské dny, jeden z prvních byl jen okolo našeho domu a poklad byl v košíku zavěšeném na červeném laně přes větev (jako kladkostroj). Překvapivě je to do očí "neuhodilo", všimla si toho až 2leťanda 😊

  • Limetka 30.5.2017 at 7:28

    Byli jsme na Mezní louce loni, U fořta. Prodloužený víkend, v Hřensku jsme zmokli, z Děčína prchali se zimnicí a v noci hicovali. Takže Rysí stezka někdy příště 🙁 krásně jste to dětem nachystali!

  • Martina Hepnerová 30.5.2017 at 11:48

    Krásná inspirace, škoda že tak daleko od nás. Hledání pokladů v přírodě má u nás také úspěch:)

  • Anonymní 30.5.2017 at 14:31

    Jako vždy žasnu nad nápaditostí a závidím dětem tak kreativní a aktivní mamku 🙂

  • Veronika Nová 30.5.2017 at 19:40

    Dobrý den,mohla bych se zeptat, co mají holky za boty😀?krásné fotky máte, díky za inspiraci!

  • Katka 30.5.2017 at 21:00

    Díky moc za inspiraci, mám taky Julinku a plánuji jí udělat malou stezku u nás na zahradě na den dětí:-). Toto mě k tomu inspirovalo. Parádní.

  • Ty jsi studnice plna inspirace a ty klistata, tfujky, to je moje nocni mura :-).

  • Anonymní 7.7.2017 at 7:49

    Jsem opravdu rada,ze muzu sledovat Vas blog!Je plny napadu,inspirace,pohody a lasky
    Prosim,odkud mate lahvicky?Dekuju 🙂
    Terka

  • Anonym 9.8.2017 at 21:15

    Krasny clanek, krasna inspirace na hledani pokladu. Prosim, odkud jsou lahve? Netecou? Mam problem sehnat fakt netekouci. Dekuji. Hanka

  • Marcela 13.7.2019 at 23:08

    Byli jsme minulý víkend a hned na informacích na mezní louce nám paní řekla že nás na stezku ani navést nemůže, že je komplet zničená a už tam nic není. Tak jsme dali aspoň okruh k lodičkám a výšlap na Meznou

  • Leave a Reply

    Vítejte u nás na blogu!

    Mé jméno je Míša a jsem dětská lékařka. Především jsem ale mámou 4 dětí. Blog je o všem co mě naplňuje, co máme rádi, co nám dává smysl. Tedy o prevenci, zdraví, cestování a o našem životě. Doufám, že se Vám tu s námi bude líbit.

    Darujte poukaz na kurz nastávajícím rodičům

    Darujte poukaz na kurz nastávajícím rodičům

    Internet je plný informací, které ale mají skutečnou váhu? Co mám dělat? Povíme si vše od porodnice, prvních horeček a průjmů, přes otázky o očkování až po syndrom náhlého úmrtí a nácvik resuscitace kojence. Doma už vás nic nezaskočí! Nově i ON-LINE!

    Darujte poukaz na kurz dětské první pomoci

    Darujte poukaz na kurz dětské první pomoci

    Úspěšný projekt První pomoc dítěti už běží třetím rokem! Často si říkáte Co mám dělat? Přijďte a tenhle myšlenkový kolotoč dostane řád a vy pocit jistoty, že v případě nutnosti skutečně pomůžete! Nově i ON-LINE!

    Už potřetí MAMAblogem roku! Děkujeme!

    Kam za námi

    Nejnovější příspěvky

    MAMAblog roku 2017/18/19 jsme díky vám!

    MAMAblog roku 2017/18/19 jsme díky vám!

    Děkujeme, že jste se zatoulali až k nám. Narazili jste na blog mladé lékařky a především mámy, který je o lásce k dětem, zdraví, hraní, cestování, Project Life, vzpomínkách a všem smysluplném co nás baví a naplňuje. Doufáme, že se vám bude líbit.

    ×