na Vysočinu | pohádka okolo Vírské nádrže

Tenhle týden se tak moc povedl! Tři dny jsme byly venku snad úplně celé a domů se vracely jen na spaní. Věřím, že jste to měli hodně podobné 🙂 . Nezbývalo mi tak doma moc času na fotky, protože veškerý čas tady jsem musela vařit, něco trochu pošolíchat a zase nás balit ven. Teď je ale nekřesťanských 00:30 a já mám čas 😀 .

Vrátím nás teď všechny o dva týdny zpět, kdy jsme si dali víkend v Pohádkové vesničce v Podlesíčku a odtud se vydali na výlet. Jedním byla návštěva Pekla, které jsme prošli na cestě zpět do Prahy, ale sobota, ta byla naše a byla podle těch nejhezčích představ.

Vodní nádrž Vír

Od té doby, co nevozíme nikde žádný kočár a věci zvládáme balit do dvou tašek, máme fůru místa na kola. Holky je mají moc rády a na odrážedlech ujedou i přes 10 km, pokud to terén dovolí 🙂 . Tuhle neděli oslaví Nelinka svých 5 let a právě na ten den holkám plánujeme společnou oslavu. Hlavním hřebem pro ně budou kola šlapací 🙂 , ale stejně ještě dlouho budeme výletit na odrážedlech. Na kole šlapacím totiž zatím určitě neušlapou takovou dálku a už vůbec ne do kopců.

Pokud se vypravíte do Žďárských vrchů, Podlesí nebo okolí Svratky, doporučujeme pro všechny milovníky klidu návštěvu vodní nádrže Vír. Okolo celé vodní plochy vede cyklostezka, která svým terénem nemůže být příznivější pro malé turisty 🙂 .

Pěšky to pro malé děti úplně není, protože tady „nic“ nepotkáte a bude to pro ně dlouhé. Na kole si ale ujedete pěkný kus cesty a zvládnete terén i s kočárkem.

Vrátka do pohádky jsou právě tady!

My už jeli na jistotu. Než se nám holky narodily, byli jsme přesně na tomhle místě a touto cestou jsme se prošli pěšky až k hrázi. Asfalt, žádné převýšení a nádhera všude kolem 🙂 .

My se navíc vypravili v krásný jarní den po obědě, kdy okolo stezky dřevorubci zpracovávali dřevo, všude to vonělo smůlou a pilinama a už jen si zazpívat tu naší oblíbenou „Řízni, řízni, řízni,…ať to krásně vyzní…“ 🙂 .

Krom pár pracantů jsme tu v sobotu nepotkali ani živou duši. Naopak tu běhají veverky, určitě minete alespoň jednu srnku a děti na 100% utaháte tak, že večer odpadnou a váš večer bude klid. Pokud teda (stejně jako my) neodpadnete taky 😀 .

Není tu nic, a to je ta krása!

Jestli se sem vypravíte, vemte něco málo do krmítek, která potkáte hned zkraje stezky 🙂 . Tehdy tu žádné nebylo, takže my ptáčkům, srnkám ani nikomu jinému nic nepřinesli. I když holky by rády vybraly všechny rohlíky, které v krmelci byly 😀 .

Jestli se vypravíte bez dětí, budete jásat taky. Okolo nádrže si můžete dát libovolně dlouhou trasu a zničit  své dospělé tělo. My s holkama ujeli cca 6 km tam, a pak jsme se otočili a jeli zase zpět, protože jsme před závorou nechali auto.

Kdyby tak nepřituhlo a nebyla už holkám zima, tak jsme měli v plánu dojet až k hrázi, odkud by táta vyrazil na bruslích pro auto a vyzvedl si nás u hráze. To jme nakonec přehodnotili… 😀 😀 nevíme totiž, jestli by se nám taťka vrátil (a přece jen, účet v Podlesíčku ještě nebyl zaplacenej 😀 ).

Humor pochopitelně 🙂 . Holky už by k hrázi dojely moc zmrzlé.

Po letech jsme mobilní, všichni!

Snad po 150 letech jsme konečně všichni na kolečkách. Holky jezdí bez naší asistence a my s tátou vytáhli (letos poprvé) ty slavné „inlajny“ 🙂 . Konečně už nám děti neujíždí, naopak jsou fascinované, že je dokážeme předjet – asi už vypadáme jako důchodky nebo nevím co je tak překvapuje 😀 .

Ale řeknu vám, že jsem měla ještě dvě hodiny po výletě pocit, že mě brní mozek. Znaté to, ne? Jedete a drnční vám od asfaltu všechno 😀 .

A když se velcí, staří dospělci zapomněli kdesi a kochali se malebnou krajinou, holky měly čas pro sebe. Pochopitelně je nejvíc zajímala každá díra, která cestou byla a že jich není málo 🙂 . Přejíždíte dvakrát přes potok, potkáte malé dřevěné lávky, přes které se dá procházet a všude vše oplocené, takže jsme se nebály, že nám tam holky zahučí 🙂 .

No řekněte, není to boží? 🙂 Tyhle pohledy kroutící se řeky, která se promění v obrovskou vodní plochu, mám nejradši. A jak to musí být parádní na podzim. Ty barvy, vonící listí…babí léto bych tady jako mohla. Pod stanem ideálně 🙂 .

Jak je to s tím Unuo softshellem?

Kdo sledujete náš instagram, tak asi víte, že já nejsem žádný ten instagramer (oj, říká se tomu tak? 😀 ). Moc mě baví fotit, strašně moc mě baví psát a tvořit svůj obsah tady na blogu, ale neumím už moc vést a žít na klasických sociálních sítích. I ten můj osobní Facebook spíš hnije než že by se plnil.

Už ale mnohokrát jste psali, že nemáte třeba čas na článek, tak koukáte tam, takže jsem se snažila posílat fotky rozvnou z místa a kvůli vám se tam snažím. Pokud jste Vyočinu viděli, máte už informační náskok 🙂 .

Na instagramu nás najdete tady – momentálně tauvidíte knížky, které budou brzy na blogu 🙂 .

Hodě jste se mě ptali, jak to řešíme u holek s tímhle softshellem, protože se dělá varianta zateplená a pak letní. Máte pravdu, je to skvělý dotaz, protože mi dost slouho trvalo než jsem to vychytala 🙂 .

Na tomhle výletě bylo venku asi 9°C  a holky mají na sobě klasickou softshellovou bundu Unuo a kalhoty mají na sobě letní, tedy nepodšité. Pod letníma gatěma mají ale bambusové punčošky.

Mohla jsem dát i zateplené kalhoty bez punčoch, jenže při jízdě na odrážedlech se často kalhoty vytáhnou a měly by holky nohy holé 🙁 . A dát punčochy a ještě podšité gatě už by bylo moc, když se na kolech děti pořád hýbou 🙂 .

Suma sumárum: Na kolo do 10°C dávám letní kalhoty a bambusové punčošky. Ven bez kola do 10°C dávám punčochy a podšité kalhoty (tolik se nehýbeme). V teplejší dny pak nedávám punčochy. Cca do 15°C podšité gatě, nad už jen ty nepodšité. Pod helmu pak dávám holkám jen ty tenoučké čepky, v chladnějších dnech kukly, aby nefoukalo do uší.

Vše s sebou, nekoupíte nic

Kolem Vírské nádrže je božsky, ale nezapomeňte si pořádně nacpat batůžky. Já v tom svém vezla jen pití a foťák (a řeknu vám, že mít zrcadlovku v ruce a na nohách brusle, to málem skončilo na focení už navždy jen mobilem 😀 ). Táta ale vezl fůru jídla a čaje, které holky zvládly spotřebovat už cestou tam. Nikdy, vážně nikdy nevezeme dost jídla 😀 . Tak to jen na vysvětlenou, proč jsme se nepodělili se srnama u krmelce 😀 .

Není tu nic, ale i nuda chybí

Až se na Vsočinu příště vrátíme, už zase udělám pro holky nějakou tu pokladovou hru. To je ale dobré dělat z domova, takže to vyžaduje nějakou přípravu a ne neplánovaný odjezd na poslední chvíli 🙂 . Pokladovka loni holky moc bavila a jednu naší si můžete přečíst tady – Hřensko – Poklad na Rysí stezce 🙂 .

Teď jsme si vystačili jen s tím, co dalo okolí. Holky házely šiškama do kruhu, do stromů, hledaly podle indicií různé rostlinky nebo zvířenu, chodily po kládách a za dostatek bodů si pak z batůžku vyndaly ovocnou oplatku 😀 .

Pět let po našem boku

Jooo, pro žrádlo by sbíraly body i vykoupáním v nádrži 😀 . Jak se tohle stalo. Z miminek jsou slečny a miminčí na Nelince jsou už jen oči, které se ani trochu nezměnily a pořád jsou jak hluboké studánky a pak konečky vlasů, protože jsme jí na vlasy nůžkama ještě nikdy nesáhli 🙂 . Nelinka prohlásila, že vlasy chce mít jako Locika a bude nás vozit do 4.patra na vlasech 😀 , takže už si pořizuju další knížku o pletení copánků a hodlám se postavit výzvě 😀 .

V neděli už to bude pět let a já Ti Nelinko strašně moc přeju, ať pořád zůstaneš tou milou, chytrou holčičkou, která se nestydí za to, že nás má ráda, která se snaží a umí být trpělivá, i když vidí že jí něco nejde, a která se nezlobí, když není v něčem první. Dokážeš se bavit i bez hory hraček, ze všeho nejvíc chceš být venku a oči Ti rozzáří každé překvapení a … JÍDLO! 😀

A zas abych vás snesla z oblak na zem. Aby někdo nemyslel, že máme dvě robokopky, které nám odšlapou výlet a v noci si obejmou medvídka a spí 😀 . Tak cesta zpátky, promrzlé ručky nechtěly držet řidítka a na střídačku jsme se s kolem táhly dobré 2 km my dva 😀 . Na to už bylo třeba zabalit i brusle a štěstí, že si holky pak zase nasedly.

Sem si uložím tip, který chci příští rok zase najít 🙂 . Pletené rukavice jsou super a teplé, ale ne na kolo. Když jedete, vítr je dětem profukuje a vlastně vůbec nehřejou! Příště ne pletené, ne háčkované. Jen kvůli nim jsme totiž táhli kola my 😀 .

Tak dobrou, musím frčet na véču!

Ve štychu nás ale holky dlouho nenechaly, nasedly si a zbytek výletu dojely statečně. Ta podívaná cestou zpět neměla chybu. Na jedné straně vodní nádrž, na druhé západ slunce a já už přemýšlela, jak udržím holky těch 20 minut v autě, aby neusnuly než dojedeme na večeři 😀 .

Jen pražák jeden pro proutky na Vysočinu

Vtipná reakce z instagramu (vaše 😀 ). Jojo, je to vtipný, ale když tam byly ty nejkrásnější vrby, na který před námi ještě nikdo ani nesáhl, takže si táta nalovil co chtěl a ja dumala, jak se „čirou náááhodou“ tohle proutí z auta ztratí 😀 .

Mimochodem, znáte jak se říká: Upletla sis na sebe bič 😀

Kdo vydržel náš dnešní výlet až sem, tak má velikou gratulaci a poslední znavená fotka všech, co přežili 😀 . Ne není to samospoušť, i ten táta nakonec musel dojet zaplatit účet do Podlesíčka přece 😀 . Výrazy holek ale mluví za vše. Usnuly nám u Rumcajze na jedničku.

Praktické info k výletu – Vodní nádrž Vír

webová stránka nádrže – http://www.prehradavir.cz/, Vírské skály – tady klik,
start naší trasy – Dalečín
vzdálenost ke hrázi – 7,5 km, Vírské vyhlídky cestou – tady klik
zajímavosti po cestě – Svratecká vodohospodářská naučná stezka, studánka Pravobřežka (po 4,2 km), vyhlídka Kobylí skála (po 6 km), hráz (po 7,5 km), vodní elektrárna Vír, autobus směr Dalečín od hráze
možnost parkování – parkoviště v Dalečíně před mostem přes Svratku u autobusové zastávky
občerstvení – leda a jen vlastní (ne že vyberete krmelec 😀 )

Mějte krásný den, určitě si naplánujte nějaké putování Vysočinou a já věřím, že nám pak napíšete i své tipy 🙂 . Já vám sem na blog přidám ještě jeden tajenkově kulturní výlet po Žďáře a zase zabrousíme i do kultury, další knížky si ukážeme a pozvu vás na nadcházející Festival Mini, kde už pro vás chystám i moooc krásné soutěže. Jedna bude obzvlášť podařená, protože jste si o ní psali v adventním kalendáři 🙂 .

Mějte se báječně a kuk do mapy na další výlety z Vysočiny a okolí 🙂 . Stačí se přes mapu prokliknout do dalšího článku a naplánovat dovču sobě 🙂 .