naše dětství | To je po babičce,ne?

Dobré ráno z vlaku směr Žďár nad Sázavou, kde mám dnes další dva kurzy 🙂 . Cesta dlouhá, takže čas na pár řádků mám a dnes to bude spíš takové to zavzpomínání🙂 . Není to tak dlouho, co byl Valentýn a já tehdy dala na Instagram fotku, která asi poprvé spustila lavinu otázek 😀 . Nejdřív přišly zprávy „Míšo, povíte co vůbec je?“.

Pak následovaly hlášky (jo i od našeho táty 😀 ) „tyjo vždyť to je takový babičkovský“ nebo „tak to měla naše babička taky“. A aniž bych si to uvědomila, naše taky! Přiznám se, že mě to v první chvíli mrzelo.

Tyjo to máš po babičce, ne?

K Valentýnu jsem (sama sobě 😀 ) koupila sadu krásných bublinkatých talířků a (babičkovsky kompotových) mističek, na ktere jsem si zub brousila od první chvíle, kdy jsem poznala Iittalu. Pochopitelně se mě výraz „babičkovský“ zprvu dotknul, došlo mi to totiž postupně. Máte pravdu, je to babičkovský. A já to miluju. Proč?

Prstíkem do hrnce…

Na své malé já dnes strašně ráda vzpomínám. Jezdili jsme za babaičkou na vesnici každý víkend. Naučila jsem se tam fůru užitečností, jako třeba spát do půl dvanáctý (jo, až děti si tou svou anarchií přenastavily můj režim na šestou ranní 😀 ), sníst k večeři 4 buřty opečené na ohni, lézt po střechách a stromech, spát v zahradním domečku, který nám děda postavil, sekat trávu kosou, najít křemeňáky v březovém „ostrůvku“ uprostřed pole, sbírat mandelinky do sklenic, aby něco zůstalo z brambor…

A milovala jsem babičky sladké tečky za obědem, kdy už příprava byla odměnou. Prstíčkem jsme s bráchou dolovali z hrnců i poslední šmouhy krému, kaše nebo pudinku. Úplně stejně jako to dnes dělají holky.

Dobrota z „babimisek“. Nezapomeň na jahody!

A tady se dostávají na řadu i ony babičkovské mističky. Jsou to ony, ve kterých jsme dostávali k obědu všechny dobré domácí kompoty. Vůbec nejlíp z nich ale chutnal pudink. Vanilkový pudink, pod kterým byla jahodová dřeň ze zahrádky a pár rozmočených piškot 🙂 .

Plněný papriky, puding a salát ze zahrádky

Babička ze vsi, to byla naše Máňa, která dělala ty nejlepší plněný papriky s rajskou, ze kterých jsme s bráchou znechuceně odstraňovaly papriku a jedly jenom maso. Úplně stejně, jako to dnes dělají moje holky 😀 . Naprosto bezmezně jsem milovala hlávkový salát, který jsme naškubali v zahrádce a babička nám do lavoru udělala vodu s cukrem, octem a pepřem.

Julinčino oblíbené je už i hrabání se v mase a plnění paprik, takže my máme doma to „babičkovské“ i z rukou (skoro) tříleté.

Jazykem po talíři a není třeba myčky

A když chutnalo, stačilo se prohnat jazykem po talíři a pro kuchařku bylo největší odměnou slyšet ono „To nemusíš ani mýt, můžeš to rovnou uklidit“ 🙂 . A i já mám dnes radost, když to (ne v restauraci:-D ) holky po výlizu hlásí. Já akorát slyším „to nemusí ani do myčky“.

Poklady, které schovávají babičky (nebo antikvariáty)

Co je větší „babičkovský“ poklad než schované dětské knížky po vás nebo dokonce vašich rodičích? Honzíkova cesta, Děti z Bullerbinu, všechny Foglarovky, komiksy Rychlých šípů nebo naše Příhody včelých medvídků a spousta dalšího.

Jsou to poklady, které mám dnes nejraději a občas se stane, že najdu nějaký i v antikvariátu a za deset korun koupím dětem kousek mého dětství 🙂 .

Ani já se ale nezasekla v době mých babiček. Myslím si, že máme strašně fajn dobu, protože si můžeme krásně vybírat. Kus našeho dětství se špetkou nového.

Stejně jako už víme, že „bosé“ obouvání je lepší než kotníky sešněrované ve vysokých tuhých botách. Že dítě patří do auta jen v autosedačce (já sebe pamatuju u dědy v žigulikovi na předním sedadle 😀 ). Že není nutné plošně očkovat děti proti tuberkulóze.

Posunuly se i drobnosti jako jsou třeba dětské hry nebo časopisy. Mně mamka každý měsíc donášela Pusíka a Pastelku, bráchovi Čtyřlístek a já si pro děti zamilovala Raketu, Kutílka nebo Rozmarýnku.

Časopis Raketa kupujeme s holkama v obchůdku v DivadleMinor, kam chodíme na dětská představení. Více fotek časopisu jsem vložila tady.

Domů jen na nocování

Doma nás nebylo vidět. Vlastně asi jen tehdy, když na nás zavolali z okna „Dětiii,oběěěd“ nebo když se šlo spát. Možná i proto se snažíme být s dětmi pořád venku, aby z nich nebyli „ti pražáci“, možná proto neumí holky zatím náš telefon ani“odemknout“ a večerníčky mají „naše“.

Od Krtka, Rákosníčka, Křemílka, Amálky, přes Rumcajze, Fíka, Škubánka a Žofku až po Včelí medvídky nebo třeba Kluky kočičí.

Nemyslím že je to tím, že bychom odmítali „nové animáče“, ale spíš tím, že strašně rádi vzpomínáme s tátou na naše dětství, kde byl na vše čas, nebyla všeho fůra, nebyli jsme rozváženi z kroužku na kroužek,  vymýšlely hry utvářely si vzpomínky, které se nás drží víc jak čtvrt století 🙂 .

Ano, kéž by to bylo i pro mé děti „babičkovský“.

Takže asi ano. Kéž by to i pro děti jednou bylo „babičkovský“. To by totiž znamenalo, že jejich dětství nebylo jen fajn, ale bylo skvělé. A mně už nikdy nezamrzí, když mi někdo řekne „ježiš to je jak po babičce“.  Naopak mi to vždy připomene, že já mám „babičkovský“ prostě moc ráda.

A upřímně (a zcela objektivně 😀 ) si myslím, že to prostě v téhle kombinaci vypadá božsky. Pro mě je totiž každý kus žvance obřad, který miluju 😀 a moje holky by vám zas řekly, že milují ty malé skleněné mističky (v těch totiž přijde zaručeně jen dobrota) 😀 .

Babičkovské mističky a talířky  (ale i stromečkové talíře nebo třeba příbory 😀 ) jsem koupila na Arki.cz kde mají akorát slevy 20% na vše od Iittaly (do 4.4.2018)

A dočetli jste až sem a máte chviličku? Napište mi co z vašeho dětství dopřáváte dnes dětem vy. Já se jim pořád snažim dopřát ten spánek do půl dvanáctý, ale ne a ne to vyjít 😀 .

Krásný víkend 🙂