Nočníkofky 2 | Vombat Jirka… a jeho kostky

Jirka je borec! A krom toho, že umí na nočníku fakt zajímavý akrobatický kousky, je taky správnou odpovědí na soutěžní otázku u naší první nočníkofky. Jirka je vombat. A já jsem ráda, že vám spolu se strýčkem Googlíkem rozšiřujeme obzory. Většina z vás už tak ví, že Jirka nemá až tak obyčejná hovínka  a vítáme vás společně u druhé nočníkové knihy dětem.

Kniha Vombat Jirka vyšla relativně nedávno a na svědomí ji má Nakladatelství Mladí fronta. Možná už ji někdo z vás zahlédl a prolistoval v knihkupectví, kde číhala i na mě. Pokud ji dnes vidíte prvně, račte dál a můžeme si ji společně prolistovat.

Literatura to není tak „encyklopedická“, kdo hledá exkrementovou vzdělávačku, odkážu vás rovnou na první recenzi tohoto seriálu, na okýnkovou Svojtkovinu Co je to hovínko?

Tahle vtipná a mile ilustrovaní kniha má dětem pomoci, aby to vždy dopadlo na nočníku dobře. A protože motivace je hodně důležitá, pojala to vombatí maminka po svém a „odměňuje“ malého Jirku za nočníkové úspěchy. A co Jirka tuze rád?

Někdo z vás možná uplácí rozinkama, vombatí mamča pustí Jirku „za pár kostek“ na hrabání děr. To mají vombati totiž nejraději.

Nejsem si jistá jestli je ta vydíračka úplně vhodná nočníková metoda, ale holky ji v knize nikterak zvlášť nepostřehly. Tuhle nočníkovou beletrii si děti střihnou na nočníku a někomu pak vydrží děti alespoň chvíli posedět.

Sama si ale dobře vzpomínám na své státnice z pediatrie, kde pan profesor vyloženě lpěl na nočníkovém tématu a jediná správná odpověď byla „vyměšovat mají děti bez hraček a bez rozptylu“ :-D. Tak vám nevím. Dobře že je to na každém z nás.

Legrace začne po usazení Jirka na trůn. Zas si nejsem jistá, jak se s tím popasuje roční dítě, protože kniha působí jako krásný návod. Textu k počtení v ní moc nehledejte, ale vtipné obrázky ano. My si hned zkraje doma řekly, že Jirka je akrobat a my to zkoušet nebudeme…no a zatím to funguje.

Všeobecně tyhle nočníkové knížky moc hezky poslouží v období předškoláčků, kdy je to doma jedním z hlavních témat, ale jakmile to bude za námi, pošleme je zase dalším dětem, kde ještě udělají své užitečno.

A tak Jiřík stále trůní. Huňáček, který se nejraději válí nebo hrabe díry sedí na nočníku a navštěvují ho v průběhu knihy jeho milí kamarádí. Ti mu pochopitelně radí jak na to, aby se vše dotáhlo do zdárného konce. Klokan v plínách baví Julii ve velkém :-D.

Tuhle knihu psal jednoznačně rodič od dětí a kolikrát si říkám, jestli se neinspiroval tak trochu i tady u nás. Nelinka byla poslušný vysedávač, Juli ďábel neposedík. Vombat Jirka tak trochu zjůlovatěl a děti díky svým kouskům na nočníku pobaví.

Krom klokánka se potkáte v knize i s chytrou myškou Lízou. 

Přiznám se, že text téhle knihy se mi až tak nezamlouvá, ale já ho dětem prostě takhle nečtu. Nejdřív posadit Jiříka na nočník pod příslibem hrabošení, pak vyhrožování tasmánským čertem a Julie už by řvala, že se bojí čerta :-D. Takže my si knížku vyprávíme trochu po svém.

Ale co neplatí u nás, u jiných možná funguje, takže světe div se, Jirka pod představou ukouslého zadku pořádně zabral :-D.

Luplo, křuplo,… 😀 Výraz má podobný, jako když byla prvně úspěšná i Julča :-D.

A je tam. Důkaz místo slibu. Má je. Vombatí hovínka mají mít geometrický tvar a vůbec nejčastější jsou prý kostky. Joo, taková raritka, že se díky ní dostal vombat až do dětských knih.

Tenhle pohled známe všechny :-D. Prozkoumat výsledek, důkladně se pochválit, a pak důležitě odnést, spláchnout a umýt ruce :-D. U nás už k tomu byl vždy i vítězný taneček a radost, že se prostě daří.

Jak už to v dětských knihách bývá, i tady se dočkáme dobrého konce a Jirka se může jít zahrabat. Líbí, nelíbí?

Za mě veliké body za ilustrace. Tahle kniha Julču udržela sedět, i když pan profesor by nesouhlasil. Mínus body pro mě za text, který se dal vymyslet lépe.

I tak si ale zasluhuje druhé místo v našem nočníkovém seriálu a třeba někomu padne do noty. Já ji koupila klasika v Neoluxoru, ale tipla bych, že už ji najdete ve všech dětských knihách. Tahle naše už ale brzy poputuje za malou Stelinkou, kterou celá ta odplenkovací cesta teprve čeká.

Jak se vaše děti zbavovali plenek? Upláceli jste, přemlouvali nebo čekali na ně? My v podstatě u obou holek úplně počkali, až budou zralé. Nekonalo se žádné „náhlé sebrání plen“.

Nějaké finty a rady maminkám, které to čeká? Klidně piště do komentářů, ať tady najdou inspiraci i maminky, které mají tohle období teprve před sebou :-).