vzpomínky | Uspávání: od narození dodnes

23.7.2017 in Osobní - 16 Comments

Čas kdy holky spaly většinu dne je dávno pryč, ale já na něj stejně nevzpomínám tak ráda, jako na poslední roky. Občas se mě zeptáte na názory na uspávání, maminky na kurzech první pomoci se mě ptají taky a asi ani nedokážu, možná nechci, odpovědět jak se to má. Nejsou všechny děti stejné, my rodičové také ne a co jeden dítěti dát chce, ten druhý to chce jinak. Proto se do těch otázek k uspávání moc nehrnu, ale dnes vám povím, jaké to bylo u nás. Co mě k tomu vedlo? Konečně mám fotky :-D.

Fotek, kdy mé děti spí mám hodně málo a v podstatě je pořizuju až teď. Spaní teď řešíme poměrně dost, i když už z jiného pohledu. Holkám jsme předělali pokojíček, koupili nové postele a matrace, k tomu pak samozřejmě i peřiny. Bohužel ne vše se dá promyslet dopředu, takže po několika měsících bojů s velikou peřinou to Julinka vzdala a velkou peřinu nechtěla.

Já tak využila krásné nabídky z Littleboss e-shopu a vybrala Julince peřinu na míru. Little Boss je dítko další šikovné maminky a kdo byl na Dětském festivalu Mini, určitě jste je tam v prvním patře zahlédli. Polskou značku La Millou jsem neznala, z fotek vypadala krásně a když došla, no ach. Vybrala jsem dvoudílný set peřinky s polštářem ve velikosti L a bude Julince cca do 4 let. Peřinka je oboustranná a náplň je všitá do vnější vrstvy, takže se praním neposouvá a stále hezky drží.

Juli do peřin zaplula, velikostně je jí krásně akorát a je lehoučká včetně polštáře, že se jí spí jedna radost. Když jsem tak u ní seděla s foťákem, snažila se udělat do rodinného alba nějakou tu fotku, úplně mě to v myšlenkách vrátilo na začátek.

Když se narodila Nela, bylo celé mé šestinedělí jedna velká divočina. Nelinka ho téměř celé proplakala, uspávání jsme se museli účastnit dost aktivně a nutilo nás to ve výsledku chodit okolo po špičkách, protože žádný z nás si nepřál, aby celé to uspávací kolo jelo od začátku.

Co nám tehdy hodně pomohlo bylo zavinování a nedala jsem na něj dopustit ani u Julie. Vždycky jsem věděla, že pro mě samotnou nikdy nebude vhodná metoda, kdy se dítě nechává plakat a jen se postupně navštěvuje apod. V tomhle jsem měla svoji hlavu a k plačícímu dítěti jsem šla vždy, i když to znamenalo mé vlastní omezování.

Se zavinováním jsme skončili až u Nely až v 8 měsících, pak přešla na dětské spacáčky na spaní a byla v nich hodně dlouhou dobu. Jakmile jsme ji chtěli nechat spát nezavinutou, vždy se celou noc budila, chtěla být u prsu a zbytečně si zadělávala na „ucumlávací rituál“ u kojení a to jsem nechtěla.

Jak Nela rostla, zavinování si oblíbila, spala krásně a až v období břichobolů jsme sáhli po všech těm miminovských Espumisanech, Babycalmech a nakonec po probiotikách Biogaia. Pomohly, řev ustal a od tří měsíců už jsem vnímala své první mateřství a jeho krásné stránky.

 Co ale bylo za odměnu, byl růst zubů. Ani u jedné z holek jsme nezaznamenali nic. U Nely jsem se trochu zastyděla, když jsem jí sáhla du pusy a v 8 měsících zjistila, že je venku polovinu zubu a já o něm nevím. Další zubiska už mi neunikla :-D.

Co se týče usínáčků. My měli pocit, že je mít mají, snažili jsme se holkám nějaký najít, ale ani jedna žádný nechtěla. Až teď si vybraly panenku, se kterou chodí do postýlky a Nela bez Agátky a Juli bez Emičky prostě nepůjdou :-D.

S Julinkou to bylo jiné. Nevím jestli druhé narozené děti vycítí, že není čas, aby dělaly potíže :-), ale od narození si Juli sama usínala jak chtěla a kde chtěla. Nemuseli jsme ji uspávat, ukojit do němoty ani houpat či nosit. Přišel její čas, zavřela očka a probudila se vysmátá.

Už ve dvou týdnech s námi jezdila na hřiště, spala si v kočárku, pak se usmívala a celou tou námahou zase upadla do říše snů. Pravidla se nezměnila, zase jsem byla připravena ke každému pláči vstát, u každého pláče ji pomoci, ale ona téhle možnosti jaksi nevyužívala. Hodně mi to usnadnilo a tou dobou jsem začínala psát tenhle blog.

Příroda to vymylsela hezky. Zatímco na šestinedělí Nely si pamatuju jen hodně málo, u Juli snad každý den. To příjemné se vydere nahoru, ty náročné dny zaplují někam hluboko. Možná proto jsem se nebála ve 14 měsících Nely zase otěhotnět :-).

Každé miminko je úplně jiné a není výchovou rodiče, že to maté takové makové zrovna vy. Můj pohled na tohle období byl stejný u obou dětí, ale každá z nich si to udělala po svém. Nelinka spala jen tehdy, když kočár jel, takže to znamenalo třikrát denně kočár po dvou hodinách a šlape se. Julinka neřešila ani středeční sirénu nebo řev dětí vedle kočárku.

Dnes už usínají holky spolehlivě, i když Juli je dost mamánek a teď má své první období vzdoru, kdy se vzteká a jsem u ní častěji. Nelinka si sama řekla, že v 1,5 roce chce velkou postel a spokojeně odešla do svého pokojíčku, Julinku mám doteď u sebe v posteli a snažíme se vypozorovat čas, kdy bude na svůj pokoj zralá a bude tam chtít. Zatím v něm spí po obědě a na noc si asi brzy zabalí kufřík :-).

Mějte se krásně, užívejte si dětí u sebe a zkuste v náročných chvílích vidět fakt, že přijde čas, kdy už nás k sobě nepustí a nebudou nás tolik potřebovat. Chovejte, zpívejte, čtěte, a zbytek té uspávací šarády už je na každém z nás zvlášť.


Celý článek doplnily fotky Julinky s krásnou velrybkovou peřinkou a polštářkem La Millou Moby & Moby Wawes, kterou najdete s mnoha jinými vzory TADY.

MUDr. Michala Knězková

All posts

16 Comments

  • Alenka - Dětský blog 23.7.2017 at 19:32

    Krásný článek. Vše vypadá tak idylicky. U nás bylo uspávání noční můrou. Projezdili jsme po bytě s kočárkem skoro každou noc až do 1 roku. Malej dokázal spát jen v kočárku a i tam měl problém usnout. Řešili jsme jeho téměř nemožnost usnout i s lékaři. Ti se s tím však nikdy nesetkali a neuměli pomocí. V roce se to začalo lámat, ale i tak to byl strašlivý boj. Naši sousedé asi musejí být svatí, že ten křik snášeli. Nikdy jsem nechtěla přistoupit k vyřvávací metodě. Ale z naprostého vyčerpání a totálně psychicky na dně, jsem to jednou udělala a ono to zabralo. Opravdu to fungovalo a den ode dne se interval pláče zkracoval. Až se proměnil v nelibé mručení. Takže po tom, čím jsme si doma prošli mi, nikoho nikdy nebudu odsuzovat za metody, které používá. Nevíme jaký je důvod jeho počínání.

    • Míša 24.7.2017 at 18:10

      Milá Alenko, ač tady nepopisuju vše, co se vývoje mých dětí týče, ony dvě mne naučily velké míře empatie vůči ostatním rodičům a beru to jako veliký benefit, který mi dalo mé vlastní mateřství do budoucích dní coby pediatra. Nikoho neodsuzuji, každý má své vlastní hranice a i u mě je dokázaly holky posunout dál, než jsem si v hlavě malovala na samém začátku :-). Takže já měla štěstí, že jsem v uspávání nemusela uhnout a slevit ze svých nároků :-). Krásný večer

  • Petra Hečová 24.7.2017 at 5:53

    U nás to bylo úplně naopak. Do roku a čtvrt usínala sama v postýlce bez problémů. Pak byla 3 dny v nemocnici (já s ní) a horor. Dva měsíce poté se budila neskutečným křikem, byla k neutěšení. A od té doby (teď 2,5 roku) musím u usínání být s ní. Jistý pokrok ale zaznamenán- už spí ve své posteli. Tak se těším, až sama řekne, že jde spinkat 🙂

    • Míša 24.7.2017 at 18:12

      Peti tomu rozumím a taky vím, že děti po hospitalizacích mají tenhle regres dost běžně. Chce se vás o to víc držet u sebe. Taky ale chápu, že se těšíte na ten klid, kdy to bude radost a ne povinnost s ní ulehat :-). Držím palce

  • Lucie Kučerová 24.7.2017 at 7:35

    Moc krásné fotky i článek. Syn je celkem spáč, tak se těžko vzbudí, ale také řeším spaní. Koupili jsme patrovou postel a přijde mi, že se často propotí (hlavně když s něčím bojuje) a nevím jestli to nesouvisí i s tím vyvýšeným spaním. Dcera se vždy po půlnoci probere a stěhuje se za mnou. Tak si říkám, že jim asi tento pokoj nevyhovuje.

    • Míša 24.7.2017 at 18:15

      Dobrý večer Luci, moc děkuju za pochvalu, vždy mě moc potěší :-). Patrová postel, znám ji já i manžel a vlastně děti mé na ní spaly do dvou let a teď ji mají u babičky, kde jsem na ní spávala já. Je to tak, na horním patře je vedro vždy. Pamatuju, jak brácha spal jen v kraťasech i v zimě, kdy já dole drkotala zubama :-D. Jsou ale moc praktické, sama jsem ji měla ráda, ale umím si představit, proč za vámi chodí. Leda stáhnout topení, apk i pod stropem bude lépe.

  • Anonymní 24.7.2017 at 7:40

    Dobrý den tak tento článek mi přišel opravdu vhod.Nedávno jsme dětem také předali nový pokojík a ta velká peřina trápí i našeho témeř tříletáka Eliáška.Jdu omrknout vámi zmíněné stránky.Děkuji a mohu se zeptat odkud máte panenku se kterou malá spinká?Děkuji Jana

    • Míša 24.7.2017 at 18:17

      Dobrý večer Jani, jsem ráda, že jsem se trefila. No byl to boj. Vybrali jsme Julii fakt moc fajn peřinu tu velikou od Matějovského. Koupila jsem dokonce tu letní variantu, aby byla peřina co nejlehčí, ale nedává to. Peřinu začala odstrkovat jen jsem se přibližovala, pak jednou dostala kratší deku a já viděla jak to není tím, že nechce být přikrytá. Tahle je dražší, ale je neskutečný jak je lehká a věřím, že jí vážně bude až do předškolního věku, protože pod tu variantu L se vleze krásně i Nela. Polštář má za mě plus body, že není vysoký. Nemám ráda z vývojového hlediska, když tak malé děti už mají vyvýšenou polohu hlavy pravidelněji.

  • Anonymní 24.7.2017 at 9:10

    Myslela jsem si, že nebudeš zastáncem vyřvávací metody. Taky jsem proti. Ale v případech, jako třeba u prvního komentáře, to chápu. Líbí se mi tyhle tvé články. Ale spíš by mě zajímaly nějaké podrobnosti 🙂 Jestli Juli po obědě zalehne sama, jaké máte a měly jste denní i večerní rituály, zpívání, mazlení, skákání na míči,…

    • Míša 24.7.2017 at 18:24

      Dobrý večer, bohužel nevím komu :-). Mám tu povolené anonymy, aby mohl psát vážně každý, ale pak nějak nevím ke komu píšu, tak se omlouvám.
      Jak píšu blog druhým rokem, často se o takových tématech zmiňuju ve více článcích a mně samotné pak přijde, že vlastně čtete pořád to samé :-).

      Samostatný článek na naše rituály jsem psala přímo tady, tak se k němu můžeš vrátit 🙂
      https://www.mklife.cz/2016/11/den-9-kazdodenni-presto-krasne.html

      Po obědě mi zalehnou holky obě dvě a chodí samy. V tomto nedávám na instinkt a nečekám na jejich únavu, chodí podle režimu, který mají vlastně od 3 měsíců. Po obědě se jdou vyčůrat a rovnou spát. Juli teď trochu zlobí, vždy po mně křičí, že maminka pinkat, ale pak se hned utiší a do 10 minut usne. Nelinka (4 roky), tak ta si jde vždy lehnout, ale usíná tak v 50%. Když ale neusne, je zvyklá si třeba 1,5 hodiny hrát s maňáskem či panenkou v postýlce a je ticho. Vnímá to jako odpočinek, tak jsme jí to učili a i ve školce se takový režim respektuje, takže jsem ráda. Trochu sobecky je to má dvouhodinovka, kdy mám doma čas něco udělat, třeba i pro vás napsat :-).

      Kdyby cokoli zajímalo, pište 🙂
      Míša

  • Michaela Kratochvílová 24.7.2017 at 19:45

    Dobrý večer Míšo, moc hezky clanek. Kdyz se syn narodil tak asi do 2,5 měsíce to bylo večer hrozne, padla 19 hodina a začal hrozny řev, zkoušeli jsme všechno možné, ale pokaždé zabralo neco jiného,pak přišel zlom a se spaním nebyl problém asi do 10 měsíců, položili jsme no do postýlky a on sám usnul.i přes den neměl problém spát v postýlce doma nebo venku v kočárku. Od 14 mesicu spinka sam v pokojíčku, měsíc potom si vlezl do velké postele a postýlku už nechtěl. Neusne sám, někdy vyžaduje mě, někdy tatínka, čteme pohádku a čekáme až usne a většinou k ránu dojde k nám do ložnice 🙂 usinacka sice má, ale ten pokaždé letí z postele a místo něj tam jsou bagry, traktory, autobus. Takže je musím nenápadně zaparkovat jinam až usne 😀

  • Anonymní 29.7.2017 at 2:30

    Uspávání je u nás většinou dost boj,starší (3,5) vždy usínala dobře, mladší (2) téměř jen v šátku nebo u kojení. Teď mají svůj pokojík, ale často si připadám víc jak hlídací pes, aby se navzájem nebudily než jako máma co s úsměvem ukládá své děti. Často mi také "ujedou nervy". Velká peřina byl u starší také boj, ale začíná si zvykat. Možná jí ale nějakou kratší také ještě pořídíme. Děkuji za typ, jelikož mnohokrát slyším " já nechci přikrýt " 🙂
    Petra

  • Adéla 14.8.2017 at 12:18

    Díky za hezký článek a super tipy. Naše malá – 7 týdnů – hezky usíná, ale pak se vždy následně vzbudí tím, že „šermuje“ rukama, a to většinou přímo do hlavy, tahá si uši a podobně. Zkoušíme různé zavinovačky, ale nejvíc pomáhá tátova pevná náruč 🙂 Můžu se zeptat, jakou zavinovačku jste používali vy? Děkuji.

  • Barbora 9.9.2018 at 14:17

    Dobrý den Míšo, měla bych takový technický dotaz k peřince La Millou. Chtěla jsem ji koupit synovi, vybrala jsem i stejný velrybí dekor jako má Julinka, protože je prostě nejkrásnější. Ale zarazilo mě, že praní je jen na 30°C a nesmí do sušičky. Jsem zvyklá prát lůžkoviny na 60°C. Tak nevím, jestli těch 30 je z hlediska hygieny dostatečných. Jakou máte zkušenost s údržbou? Předem díky za odpověď a držím palce v anketě mamablog. Moje hlasy už máte 😉.

    • Míša 9.9.2018 at 20:06

      Dobrý den Baru, přiznám se, že ji úplně na drzovku peru na 60. Přesně jak píšete, u lůžkovin je to mé minimum. Když peru častěji peřiny, tak dám občas na 40, ale zatím zvládla všechno 🙂 . Je fantastická a kdyby byla ve větším, beru ji opět. Julinka pod ní spí doteď. Dobře se pere a kdyby se v noci počůrala, vyperu ji raz dva a ne jako velkou peřinu 🙂
      Mějte se krásně a moc děkujeme za hlasy 🙂
      Míša a holky

      • Barbora 10.9.2018 at 20:15

        Moc díky za odpověď, udělala mi radost. Tak já do ní půjdu 😊. Bára

    Leave a Reply

    Vítejte u nás na blogu!

    Mé jméno je Míša a jsem dětská lékařka. Především jsem ale mámou 4 dětí. Blog je o všem co mě naplňuje, co máme rádi, co nám dává smysl. Tedy o prevenci, zdraví, cestování a o našem životě. Doufám, že se Vám tu s námi bude líbit.

    Darujte poukaz na kurz nastávajícím rodičům

    Darujte poukaz na kurz nastávajícím rodičům

    Internet je plný informací, které ale mají skutečnou váhu? Co mám dělat? Povíme si vše od porodnice, prvních horeček a průjmů, přes otázky o očkování až po syndrom náhlého úmrtí a nácvik resuscitace kojence. Doma už vás nic nezaskočí! Nově i ON-LINE!

    Darujte poukaz na kurz dětské první pomoci

    Darujte poukaz na kurz dětské první pomoci

    Úspěšný projekt První pomoc dítěti už běží třetím rokem! Často si říkáte Co mám dělat? Přijďte a tenhle myšlenkový kolotoč dostane řád a vy pocit jistoty, že v případě nutnosti skutečně pomůžete! Nově i ON-LINE!

    Už potřetí MAMAblogem roku! Děkujeme!

    Kam za námi

    Nejnovější příspěvky

    MAMAblog roku 2017/18/19 jsme díky vám!

    MAMAblog roku 2017/18/19 jsme díky vám!

    Děkujeme, že jste se zatoulali až k nám. Narazili jste na blog mladé lékařky a především mámy, který je o lásce k dětem, zdraví, hraní, cestování, Project Life, vzpomínkách a všem smysluplném co nás baví a naplňuje. Doufáme, že se vám bude líbit.

    ×