Znovunalezené Průhonice

Minulý víkend jsme se doma ani trochu neohřáli. Prošli jsme další nová místa a s jedním tu jsem dnes jako s úžasným tipem na výlety, protože my se tam budeme určitě vracet. Zdaleka není pravda, že příroda v Praze je jen ve Stromovce a v Divoké Šárce. Pokud jste dosud nepoznali Průhonický park osobně, tak to napravit prostě musíte. Je dokonalé místo, kde sice zaplatíte vstup, ale můžete tam strávit celý víkend a stejně ho nezvládnete projít celý. No a děti? Pojďte mrknout, jak se bavily ty naše. 

Rovnou upozorňuji, že jde o přírodní park, nikoli park zábavní, takže hřiště a atrakce nečekejte. Holky sice hřiště milují, ale jakmile vyrazíme směr les nebo příroda, na hřiště zapomenou a vrací se domů z přírody unavenější než po dni na prolejzkách :-). Bylo to tak i tentokrát.
Průhonický park jsme již dvakrát navštívili, ale to jsme ještě neměli žádného satánka v podobě dětí. Je to asi 5 let zpátky a park vypadal úplně jinak. Obrovský byl, ale jeho podoba nebyla nezapomenutelná. Za poslední roky ale prošel takovou proměnou, že my byli nadšení a rozhodně se pro nás nezapomenutelným stal!

V areálu jsou dokonce vytvořené okruhy, které si můžete projít na základě vlastních sil a časových možností. Stejně tak se ale žádným okruhem řídit nemusíte a můžete si přírodou lítat dle vlastní chuti. To jsme vlastně udělali my. Cestu řídily holky, my se vydali za nimi a jak odbyla šestá večerní, našli jsme podle mapky nejrychlejší cestu ven a namířili si to domů.
Průhonický park nebo taky Zámecký park Průhonice je Národní kulturní památkou  a památkou UNESCO. Členitá krajina okolo potoka Botiče, kde najdete i tři velké rybníky, nesčetně rostlin i živočichů. My měli štěstí, protože kvetlo co mohlo a ty barvy aaaach! A ti čmelííííci všude!
Děti rozhodně zaujme velké  množství lávek a mostů, ze kterého jsou báječné výhledy na místní vodopády a že jich tam  bylo vážně hodně. Z toho byla paf Nelinka a my se zastavily snad na každém mostíku, který nám křížil cestu.
V celém areálu najdete na 1600 cizokrajných dřevin. Navíc na spoustě z nich máte přímo cedulky, takže moc dobře víte, kterou tu dřevinu okupují zrovna Vaše děti. Holky nejčastěji obléhaly jasany a obrovské … opravdu hodně obrovské...borovice :-).
Nejdřív jsem si myslela, že budu muset pobalit nějakou zábavu, protože holky chtěly celé dopoledne na hřiště. ale když my jsme na hřištích celý týden … tak jsme tentokrát rozhodli za děti a udělali jsme dobře. Nebyla potřeba žádných her, vše se vymyslelo na místě podle toho, co zrovna holky bavilo. A že by mě vážně nenapadlo, že jim ke štěstí postačí obrovské kořeny stromů a zírání do jejich korun.
Jak se zdál víkend nejdřív uplakaný, vyčasilo se a dalo se krásně vyvalit na deku a vegetit. To je další pozitivní věc. Park se sice jmenuje zámecký, ale berte to spíš jako divokou přírodu, protože se můžete pohybovat kde chcete, vyvalit se dá taky všude a hodně upravená zahrada je jen těsně u zámku. Pak už jste v klasika lese :-).
Lesní hra mého mládí 😀 :-D. Trochu jsem čekala, že nás s tímhle dnešní omladina pošle do háje, ale Nele se „Trojnožka“ vážně líbila :-D. Možná proto, že věděla, že ten kdo vyhraje, získá poslední dva kusy jablečného koláče :-).

Pokud tuhle hru neznáte, stačí ze třech klacků postavit jehlan, chytit se za ruce a točit se spolu okolo klacku. Oba dva se snaží tahat za ruce toho druhého tak, aby protihráč shodil trojnožku. Kdo ji shodí, prohrál. Ano ano, dá se čekat, že silnější vyhrál, ale…
…táta naštěstí není tak bojovný hráč :-D. Takže na výsledek netřeba se ptát :-D. Julinka bude muset ještě chvíli počkat, protože na rozdíl od táty by Nelča Juli asi moc nešetřila :-D. Ta by s ní kvůli kousku koláče hodila přes Botyč až na druhou stranu louky.
Ale abyste si nemysleli, ani Julinka se neměla zle. Poprvé jsme na velký výlet vyrazili úplně bez kočárku a Julinka si to ve svých 14,5 měsících poctivě odšlapala :-). Děti vozit v kočárku moc nechceme, i Nelinka už o něj přišla v 18 měsících, takže je třeba Julinku začít připravovat. Zmákla to bravůrně. Váleli jsme se, když bylo třeba odpočívat, navíc si s sebou do parku přivedla svého bujného oře, a když byla jooo únava, opřela hlavu o zem a ve svém klasickém „postoji“ odpočívala :-D. Tohle až přestane dělat, bude mi to vážně chybět. Její odpočívání je prostě dokonalá poloha :-D.
Z první části parku máte ještě krásný výhled na zámek, pak už se ztratíte v lese a společnost Vám dělají jen mosty, vodopády, místní zvířena a fůra kvetoucí krásy. A kdo by si myslel, že tam bude spousta turistů. omyl. Teda ona tam ta fůra možná je, ale na 250 hektarech si toho nevšimnete. My tam byly v sobotu, kdy bylo nádherné počasí, potkali jsme u zámku asi 4 nevěsty, ale v samotném parku jsme za celou procházku (cca 3,5 hodiny) potkali asi 10 lidí.
Hahaaa a teď se pobavíte asi i vy. Balili jsme svačinu. Do první misky měla přijít zelenina, do druhé trocha předkrájeného ovoce a co se nestalo? Překvapení!!!! Místo melouna a meruněk jsme vybalili plnou misku Legáčků :-D. Nelinko? 😀
Takže jsme pojedli to málo co bylo a překvapivě to holkám vůbec nevadilo. Normálně už by ječely „Plosím svačinu“ a Juli „mňaaam“. Nooo, očividně budu brát Legáče ven vždy, když nebude nakoupeno, protože holky na hlad rychle zapomněly :-D.
My ven hračky nikdy nebereme. Když už, tak jedině ty na písek, ale ani ty už poslední dobou moc ne, protože na hřiši jich je tolik erárních, že nemá význam „přilévat do ohně“. Takže reakce holek byla úžasná. Prvně měly venku nějaké domácí hračky. Byla jsem trochu zklamaná, že to teď odvede pozornost a zase se budou soustředit jen na ně a ne na výlet, les a to, proč venku jsme. Opak byl pravdou a já byla mile překvapena. Hračky s přírodou spojily a my asi bude brát nějakou tu hračku občas i ven.
Co Vám budu povídat, byl do gang Průhonic :-D. Na další fotce je krásně vidět, že park je dokonale sjízdný i pro kočáry, takže kdo máte děti malé nebo se tam chcete vydat na celý den, rozhodně zvládnete s kočárem. Další výhoda parku. Takhle část byla ještě poblíž zámku, takže bylo i posekáno, ale pár kroků dál začala divočina, ale cesty se nezměnily, pro dětskou unavenou nohu nejlepší možný terén cest. Holky samozřejmě skončily mezi šiškama a mechem, ale cestu zpět už nožky sotva táhly a já tenhle terén dost ocenila.
A jéééje, co jsem říkala o tom počasí? Ráno poprchávalo, pak se udělalo takové vedro, že se holky svlékly jen do šatů a přišla letní klasika. Začalo výhružně hřmít, my bez pláštěnek i kočáru…no spoléhaly jsme na štěstí a případně na ty obrovské stromy :-D. Juli vyhlížela honící se mraky a chvilkama předváděla bouřkový tanec…asi nepochopila, že bouřky my si nepřejeme :-D.
Na první velký výlet bez kočáru jsme pro Julinku nemohli  vybrat lépe. Nehrozilo, že jí někdo přejede na kole či autem,  nehrozilo, že strčí do pusy prvního vaťana, kterého potká a mohla se beztrestně hrabat v čem chtěla. A že si to vážně užívala. Takže i prckům, kteří toho moc neujdou jedině doporučuji.
A po trojnožce další klasika. Z lesa se nesmí ven, dokud se nevybuduje alespoň malý přístřešek pro skřítky. Tentokrát ale Nelinka zahlásila, že tam žádní skřítkové nejsou a vytasila z batohu krabici s Legáčema :-D. Táta zareagoval pohotově.
Nelča chodila okukovat stavení pěknou chvilku. Normálně je totiž jejím úkolem shánět mech na střechu, ale to taťka vyřešil jinak. Prý když žádní skřítci, tak žádný mech :-).
Do přístřešku Nelinka nacpala všechny Legáčky z krabičky, která nakonec našla lepšího využití než byl plánovaný úkryt pro ovoce :-D. Mimochodem tyhle krabičky jsou senzační! Jsou z měkké gumy, obrázky si vybraly samy holky a vybrali jsme (Sass and Belle) je TADY.
Aaaa Legáči do úkrytu dorazili právě včas. Konec vyhrožování hřměním, je to tady. 😀
Naše první lesní buřina byla parádní. Sprchlo totiž minimáně, teplo po ní zůstalo a Nelince aspoň vznikl parádní lesní kotlík na vaření. Hmmm Legáči si pošmáknou :-D.

No mám z toho radost ještě teď. Že neseděly jak dvě pecky na trávě s Legem v ruce, ale že si pořád užívaly víc lesa a Legáči jim u všeho asistovali.

A po trojnožce a budování Legáčkovského úkrytu před bouřkou došlo i na třetí klasiku. Poraz šiškou strom. 🙂 A světe div se, Nelinka porazila.
Zastavit na dalším mostku, naházet tam kamínky i klacky z okolí, očíhnout pěnu, která se tvoří dole pod vodopádem, udržet Julinku, aby se tam nevrhla střemhlav a můžeme pokračovat.
Oooooo jak oblíbené. Pro malé děti jsem to tu vychválila do nebes. Tohle byl ale trošku kámen úrazu. Zatímco Nelinka je kliďas, Juli je temperament a Osobnost :-D. Té vysvětlit něco, že nesmí, se zlou se potážete. Museli jsme Julču hodně usměrňovat, protože se jí veškerá barevná krása tak líbila, že by si ji všechnu nejradši uškubala a vycpala si s ní kapsy u šatiček.
Kvetlo to až nááádhera!
Poslední větší odpočinek před závěrečným úsekem. Holky už byly ve stavu takové té dětské euforie, kdy dokázaly mít ve vteřině záchvat smíchu a za další záchvat pláče. Naštěstí se nám dařilo spíš to první, ale i to bylo občas dost náročné :-D.
A jsme tu, ušli jsme svůj první okruh a prošly asi desetinu parku :-D. Takže to tu máme ještě na pár pěkných dalších návštěv. Jakmile jsme viděli zámek, byli jsme vysvobozeni. Zámek znamená východ.

U vchodu dostanete leták s mapkou a v průběhu celého areálu potkáváte dřevěné sloupky, na které jsou barvy tras, kterou jdete a každý sloupek má navíc své číslo, takže se v mapě hodně rychle a snadno zorientujete :-). Nemějte strach, sice krásná příroda, ale žádný stres, že se bez buzoly ztratíte.
Energie na chůzi už moc nebyla, ale počasí bylo parádní, takže jsme se mohli zdržet, nikam nespěchat a holky nabíraly sílu na cestu domů. Úkol zněl jasně, hlavně ať nám v autě nazahnípne Juli, protože jinak nám bude dělat společnost až do desáté večerní a to dřív odpadneme my dva.
Poslední zamávání vodopádům, poslední vhozená kámen a trochu toho kochání si konečně dopřála i Julča, i když jen pod bedlivým dozorem.
U rybníků se určitě zastavte, protože je v nich spousta ryb a jsou tak velké, že si jich všimla i Julie. 
Konec. Jsme na konci, Julinky kůň už taky vypadá, že je na konci svých sil, tak alou ven. A ještě k těm rybám, až z téhle výšky od zámku byla vidět jedna macatá žluto červená nádhera :-). Tak na ní přijdeme zase příště.
Pro zájemce je tady podrobnější mapka areálu, my šli hlavním vstupem vpravo nahoře a prošly si vlastně okruh základní, cca 2,5km – i když nás holky občas zšikanovaly trochu pryč. Podle mapky jsme nešli. Takže je dobře vidět jaký zlomek obrovského parku jsme poznali. A  mám z toho radost, protože se nám tu všem líbilo a příště vyrazíme i s plážovým stanem na celý den. Holky se v něm po obědě vyspí a pofrčíme do dalších koutů parku.
Další novotina :-D. Nelinka ani třech letech neumí odemknout telefon a  do rukou ho vlastně nedostává žádná z nich. V rámci udržení Juli při smyslech jsem jí ho ale do rukou dát musela a tak tu půlhodinu domů provolala hovorem s naší kočkou Kesí, která na nás prý doma čeká a uklízí :-D.
Mějte se krásně a doufám, že se Vám s námi na výletě líbilo. 
My, tři nádhery :-D.

Praktické info

MUDr. Michala Knězková

All posts

2 Comments

  • Petra 22.6.2016 at 10:18

    Nádherné fotky, Míšo 🙂 V parku jsme byly před necelými 2 roky, když byly Emičce 2 měsíce. Je to tam opravdu nádherný, taky se tam letos chystáme na procházku a piknik, tak snad to časově vyjde 🙂

  • Proprepiaf 22.6.2016 at 17:14

    Ty to máš vždycky tak dokonalý! <3

  • Leave a Reply

    Vítejte u nás na blogu!

    Mé jméno je Míša a jsem dětská lékařka. Především jsem ale mámou 4 dětí. Blog je o všem co mě naplňuje, co máme rádi, co nám dává smysl. Tedy o prevenci, zdraví, cestování a o našem životě. Doufám, že se Vám tu s námi bude líbit.

    Darujte poukaz na kurz nastávajícím rodičům

    Darujte poukaz na kurz nastávajícím rodičům

    Internet je plný informací, které ale mají skutečnou váhu? Co mám dělat? Povíme si vše od porodnice, prvních horeček a průjmů, přes otázky o očkování až po syndrom náhlého úmrtí a nácvik resuscitace kojence. Doma už vás nic nezaskočí! Nově i ON-LINE!

    Darujte poukaz na kurz dětské první pomoci

    Darujte poukaz na kurz dětské první pomoci

    Úspěšný projekt První pomoc dítěti už běží třetím rokem! Často si říkáte Co mám dělat? Přijďte a tenhle myšlenkový kolotoč dostane řád a vy pocit jistoty, že v případě nutnosti skutečně pomůžete! Nově i ON-LINE!

    Už potřetí MAMAblogem roku! Děkujeme!

    Kam za námi

    Nejnovější příspěvky

    MAMAblog roku 2017/18/19 jsme díky vám!

    MAMAblog roku 2017/18/19 jsme díky vám!

    Děkujeme, že jste se zatoulali až k nám. Narazili jste na blog mladé lékařky a především mámy, který je o lásce k dětem, zdraví, hraní, cestování, Project Life, vzpomínkách a všem smysluplném co nás baví a naplňuje. Doufáme, že se vám bude líbit.

    ×