je tu konec | Roku, špičky i mého rozhodování se

Dneska se to hodí. Shrnutí ne našeho roku, protože to bych do článku nezvládla nacpat, ale našeho adventního času. Sice by se mohlo zdát, že jsme ho hlavně promarodili, ale mnohem víc jsme si ho užívali společně. Holky už nechodily do školky, takže čas na všechny ty kouzelné aktivity byl jen náš 🙂 .

Napeklo se, provonělo, ozdobilo a zmizlo

Nejsem si jistá, zda někdo z vás pekl tak pozdě jako my, ale poslední víkend před Ježíškem to u nás teprve zavonělo perníkovým kořením 🙂 . Jen tak jsem sama sobě i dětem mohla zaručit, že prosinec neproládujeme cukrovím.

Mimochodem moc vám děkuju za tipy na perníčky, byly zdravější a pořád dobré 🙂 .

Letos už se do perníčků holky obuly ve dvou, takže s pomocníky to bylo raz dva. Několik plechů poměrně dobře rozeznatelných tvarů máme a jejich výmalba je tak originální, že by bylo hodno je uschovat pro další generaci 😀 .

Konec špičky dřív než to začalo

Procházky před Vánocema jsem si dělala za radostí a setkáními. Pozvánky mě proto zavedly i na Lemarket, kde jsem se zase nechala zlákat a od několika českých tvůrců nakoupila poslední dárečky. Nám domů jsem navíc vybrala od Glassor.cz ty nejkrásnější ozdoby na stromeček. No, holkám se líbily moc. Do té doby, než si na tu největší Julinka omylem nesedla 😀 . Tohle obrečela hlavně Nelinka.

Ale co už. Stromeček byl krásný i tak, špičku jsem našla starou a Nelinka uznala, že i ta malá bílá se nádherně třpytí, takže na špici bylo zapomenuto a soustředění přišlo na ptáky 😀 . Nebojte, těm se naštěstí už nic nestalo.

Krásné, české, ze zlatých ručiček

Tenhle tip není na letošek už aktuální, ale v článku, kde jsem se ptala na náměty k inspiraci, několikrát padly právě vánoční ozdoby 🙂 . Mně se líbí buď dřevěné a slaměné nebo právě sklo. A když je ta možnost a máme tu skleněnou tradici i tady u nás, určitě je škoda kupovat ozdoby zahraniční.

Krásné české ozdoby nabízí na svém e-shopu GLASSOR – tady klik

Glassor je česká firma, potkat jste mohli stánek právě na prodejním Lemarketu v Mánesovi na nábřeží nebo se dají kolekce prohlížet a objednávat přes web. Já si ty naše složila kuličku po kuličce, vzala si jich pár a krásně ozdobily celý strom. Nic jiného už jsme nepřidávali a čím jsem starší, tím víc se mi líbí jen nenápadně zdobený stromeček, který na Ježíška zazáří, ale nepřetluče jiskřičky v očích dětí 🙂 .

A že už zdobily holky a žádná další se nám nerozbila, to chce velký potlesk 😀 .

Bylo naježíno, byly jiskřičky a taky pěkná dřina

O Štědrém večeru jsem vám psala minulý rok a vlastně do puntíku by to bylo i letos, takže už nebudu znovu kapříkovat a salátovat 🙂 . Jen teda holky překvapilo, jaké je to nadělení vlastně dřina 😀 . Ale když musíš, tak musíš 😀 .

Ježíšek krom jednotlivců myslel i na skupinky, takže jsme dostali i dárky rodinné. Těmi byly vstupenky na různou kultůru a první nás čeká už hodně brzy. Těším se, protože už hodně z vás mi psalo, že představení Koukej, svět! je skvělé 🙂 .

Trochu kultury, společná stavebnice a mistr smeták

Z nedaleké Ohrady k nám Ježíšek dovezl i překvapení z malování 🙂 . My s tátou nevěděli, co holky malovaly, a najednou hle, byly na stromku. Nelinka naprosto suverénně vysvětlila, že Ježíšek byl u Danči (malovací teta lektorka) na balkóně a pak je přinesl k nám 😀 .

Jmenovky bez jména aneb pár dárků na celý večer

Po zkušenosti z minulého roku letos dárečky opět neměly jména. A teď se v tom vyznej 🙂 . Na každém dárku byl od Ježíška vzkaz, ve kterém se jeden z nás měl poznat a dáreček si pak vzít. Tak trochu podezřele se holky poznávaly i tam, kde neměly 😀 .

A největší favorité? Ehm 😀 . I přes lego a koloběžku to byl mistr SMETÁK 😀 . Julinka si v dopisu moc přála smetáček a lopatku, tak Ježíšek přinesl smeták. A u babičky pak nechal ještě i smetáček s lopatkou.

Začínám mít pocit, že brzy si tady dám nohy nahoru a otevřu lahev. O domácnost se tu zvládnou postarat holky 😀 .

pozor uklízím, huhůůů, pozor já metu, huhůůů

A zatímco Julinka zbytek večera zametala každý kousek papíru a každou stužku, která se u stromku vyskytla, Nelinka si skládala vláčky z Lega 🙂 .

A taky vás štve, když kolem vás někdo pořád jen uklízí 😀 ? Tak mu to dejte vědět a do borčusu se prostě vyvalte. Kesinka jasně dala najevo, co si o nové uklízečce myslí 😀 .

Posvačíme z peněženek?

A když už se zdálo, že bude večeru konec, našly holky ještě v posledním dárečku každá svojí malou peněženku. O dárcích vám pak napíšu ještě samostatně 🙂 . V peněžence byla sváča, která je až tak nezajímala, ale když na ní došlo, nestačily se divit 🙂 . Každá našla v oříšcích překvapení.

A to byl on, konec naší 2018ky.

Byl krásný, byl štědrý a já jsem vděčná, že jsem si ten rok mohla užít doma a zase si užívat každý den, kdy rostou a jsou z nich samostatnější osůbky. Rok je zase za námi, ale jsem pyšná na to, jak se nám jím podařilo projít. Nikdo z nás nestrádal, většinu roku k nám nevstoupil žádný větší moribundus a ani letos holky neopustila touha být s námi. S rodiči, kteří jednou (zcela pochopitelně) nebudou úplně v kurzu.

Jsem moc ráda za každý den nejen s nimi, ale i s vámi. To právě vy mi plníte velký sen a ani o tom možná nevíte 🙂 . To díky vám všem, kteří tu jste a čtete a máte nás rádi, díky vám můžu být doma s holkama nemusím se zařazovat do procesu, do kterého se zatím nehodím.

A co dál? Prosinec měsícem velkým rozhodnutí

Poslední měsíc byl pro mě takový zlomový, protože se ve mě bila touha být s rodinou a potřeba nastoupit do práce. Když ale došlo na konfrontaci s realitou a já měla před očima, jak rapidně se změní vše co máme, že se budu muset někoho ptát, zda můžu trávit čas s dětmi, řekla jsem si, že tohle nechci. Aktuálně bych si totiž nástupem do práce pohoršila vším od času s rodinou, odpovědnosti až po finance. Navíc bych ještě tři roky ani nemohla dělat to, co bych dělat chtěla.

To s čím jsem vystudovala medicínu nebyla touha stát se součástí renomé a té velké medicíny. Šla jsem do toho s tím, že se stanu tím „obyčejným obvoďákem“, který téměř každému na medicíně přišel jako někdo, komu by měla stačit zdrávka. Jenže pro mě je to mnohem víc.

Praktik a obzvlášť ten dětský, má obrovskou příležitost. Stojíme na úplném začátku, kdy děti a rodiče můžeme směrovat, kde většina práce je prevence. Ta má tak obrovskou sílu a je natolik důležitá, že ačkoli jsem procházela medicínu s prospěchovým stipendiem, netoužím být odborným specialistou a operatérem, ale právě tím „obyčejným obvoďákem“.

Vše důležité na miskách vah

A proč je tedy mé současné rozhodnutí nenastupovat zatím do práce? Ono totiž není konečné a lékařkou budu i dál. Jen jsem si ho aktuálně dala na misky vah a zjistila, že raději než noční a víkendy, stres a nevyspání s ohodnocením horším než mám doma s dětmi, teď převažuje touha být. Tady a teď. Rozhodně neplánuju válet si šunky, rozhodně zůstanu v medicíně a jednoznačně se k tomu svému „obyčejnému obvoďákovi“ jednou vrátím. Ale bude to ve chvíli, kdy na to bude prostor.

A tohle rozhodnutí jsem včera završila přihláškou na další pediatrický kongres a dvě školení 😀 .

Kurzy první pomoci jsou z prevence mnohem víc, než bych udělala na jakémkoli místě v nemocnici. Prošlo skrz ně už přes 3000 rodičů a ještě ani jednou jedinkrát nebyl nikdo zklamaný, že tohle bylo k ničemu. Naopak, stále mi píšete, já mám radost vidět růst vás a i vaše děti a setkávat se s vámi. Chci se dál vzdělávat i trochu alternativněji než je podpořeno pediatrickou společností, a to je teď pro mě to, co chci nejvíc.

A až holkám převáží koníčky nad volným čase, až budou o víkendech výletničit se skautem a v létě se budou těšit na tábory, pak přijde ten čas, kdy bude prostor na mě a mé „obyčejné obvoďákování“.

Chcete sledovat co bude mým skokem do neznáma a čím sny zkusím plnit své sny? To se dozvíte na novém webu, který se možná ještě chvilku pozdrží, protože já jsem puntičkář 😀 , ale už teď se dá zapsat si:

www.comamdelat.com

Buďme proto do dalšího roku zdraví, buďme šťastní a nebojme se skočit do neznáma. Však nikdy nestane nic horšího než že se vrátíme na start a skočíme zas jiným směrem 🙂 .

Mám vás ráda 🙂

MUDr. Michala Knězková

All posts

16 Comments

  • Míša Drozdová 31.12.2018 at 20:28

    Míšo, krásný, příjemný a milý článek. Přeji vám všem jen to nejlepší do dalšího roku. Ať je tak krásný, usměvavý a spokojený jako byl to předchozí 🙂 Z celé srdce moc děkuju za to, co děláš. Jakou jsi inspirací a hnacím motorem pro mnoho z nás. Držím Ti palce na vše, co Tě čeká a věřím, že to nové je krok správným směrem. Pokud to jde a je to jen trochu možné, má člověk naslouchat svému srdci, dětem, rodině. Mě na konci února čeká návrat do práce, po 6 letech. Těším se, ale zároveň jsem plná obav. Naštěstí mi vyšli vstříc a budu jen na poloviční úvazek. Nikam jsem nespěchala a nespěchám. Cítila jsem potřebu věnovat se dětem a že v životě se ještě napracuju až až. Že jednou, až děti nebudou tolik potřebovat náš čas, půjdu dál, ale teď cítím, že ani já ani oni nejsou připraveni na tak velikou změnu. Jsem na to vše zvědavá. Doufám a věřím, že to bude dobré, že si to brz sedne. Opatrujte se a krásný večer. Míša

  • Zuzana 31.12.2018 at 21:05

    Míšo, přeji Vám také vše dobré v dalším roce. Jsem si jistá, že je Vaše rozhodnutí správné. Já se vracím v září po šesti letech. Jako učitelka na prvním stupni budu mít více než příznivou pracovní dobu, ale i tak se návratu děsím. Snad to vše zvládnu tak, aby nikdo nepřišel k úhoně. Těším se na články a fotky v dalším roce a kdyby byl nějaký společný výlet, o kterém jste psala v minulém příspěvku, rádi se přidáme. 😉 Hezké dny. Zuzka a děti

  • Bára Veselá 31.12.2018 at 21:40

    Moc vám držím palce, Míšo! Sama mám osm měsíců na to, abych se rozhodla, případně našla zaměstnání, které mi umožní být doma se synem…

  • Lucie 31.12.2018 at 22:40

    Míšo, jedním dechem jsem přečetla tento článek, abych se dozvěděla, kam se chystáš skočit. Já si tě pamatuju z medicíny, promovala jsem tuším o rok dřív než ty. Mám za sebou 2 roky praxe a 4 roky mateřské se třemi dětmi. Strašně mě děsí nástup do práce, i když se na tu práci vlastně těším…. jen si zatím nedovedu představit to, jak to mám vlastně skloubit… ten život pětičlenné rodin a medicína… smekám před tím, jak se ti daří tohle skloubit! A držím palce! Lucie

  • Martina 1.1.2019 at 3:37

    I vám vše nejlepší do nového roku. Rozhodla jste se určitě dobře, i já byla na vašem kurzu a moc se mi líbil.

  • Hanka 1.1.2019 at 6:46

    Hezky se to cte, snad take jednou najdu praci, ktera pujde skloubit s rodinou, nastesti to neni zatim aktualni… Tobe preji at to vsechno klape a vychazi jak si prejes! Na kurzy jsem zatim poslala manzela a dedecka, ale chystam se i sama a mozna postrcime i babicky, myslim, ze takovych informaci neni nikdy dost a je fajn si je opakovat, i kdyz si myslime, ze uz je zname. A take se tesim, pokud budou nejake ty kurzy pro blogerky jak jsi nastinila 🙂 No proste krasny novy rok 2019 ❤

  • Hana Janoušková 1.1.2019 at 14:55

    Ahoj Míšo, byla jsem na jednom z Tvých seminářů PP ve Zlíně a děkuji za ně. Tvé zkušenosti z pohledu dětské lékařky jsou k nezaplacení. Od té doby sleduji Tvůj blog a moc děkuji za něj! Co se týče tvého rozhodnutí, plně s ním souhlasím! Děti jsou malé jen jednou 😉 Do nového roku hlavně zdraví celé rodině! 🙂

  • Zuzana Kudrnová 1.1.2019 at 18:37

    Milá Míšo, vašemu rozhodnutí moc fandím. Mám tříletého syna a teď jsem dělala atestaci přesně v den jeho narozenin. Byl to pro mě celkem strašný 3/4 rok, učení, stáží a stresu. Rodina strádáa. Ale je mi 40, a díky dalším rodinnym okolnostem jsem se rozhodla to podstoupit. Byl to záhul pro manžela, syna i babičky. Chce to velkou podporu okolí. Jsem ráda, že to mám za sebou, ale ten čas se synem už mi to nevrátí. Na druhou stranu, si krásný vztah vytvořili kluci mezi sebou. Můj muž se o něj teď dokáže postarat se vším všudy. Teď si už doufám budeme užívat, na plný úvazek určitě ještě dlouho nenastoupím! Míšo, určitě jste se rozhodla správně! Moc Vám držím pěsti, ať se daří celé vaší rodině!

  • Hanka 1.1.2019 at 22:18

    Gratuluji k takovému rozhodnutí😊 já si říkala, jak to vše skloubíte, rodina, blog, práce, že něco bude muset jít stranou. Ani jsem nevěděla, jakou máte specializaci a tedy takového „obvodaka“ budu jednou těm šťastným maminkám závidět 😉 přeji mnoho nabytých zkušeností při dalším vzdělávání (doufám, že se i my čtenářky prostřednictvím vás dozvíme nějaké ty alternativy) a krásných chvil s rodinou.

  • Katka 1.1.2019 at 23:46

    Míšo držím pěsti a přeji vše nejlepší do nového roku ! Krásné rozhodnutí ! Tak ať se daří..cítím to podobně. Zdravím !

  • Markéta Růžičková 2.1.2019 at 14:06

    Milá Míšo, moc diky zaza pěkný článek. Také vám přeji vše dobré, ať máte krásný rok 2019😊 mohla bych se zeptat, jaká alternativa mediciny by vás zajimala studovat? Pěkné dny a moc diky za váš blog🌸

    • Míša 3.1.2019 at 0:36

      Dobrý večer Markét,

      děkuji za milé přání 🙂 . Není to úplně alternativa, ale hodně se zajímám a vidím smysl v psychosomatických příčinách nemocí. V dětské medicíně má dle mého velký význam a právě tím bych ráda vkročila do takového svého „studijního předsevzetí“.

      Mějte krásný den 🙂
      Míša

  • Lucie 2.1.2019 at 23:56

    Já Vaše rozhodnutí chápu, děti jsou malé jen jednou a kdo by nechtěl u toho být jak rostou 24/7. Na druhou stranu ale nechápu, že srdce doktora netouží se po tolikaleté pauze od státnic vrátit do ordinace, do praxe. Navíc, já bych nechtěla jít na kurz k někomu, kdo mi přednese teorii a nedá příklady ze své praxe. To je jako když jedna recepční v hotelu mi tvrdila, že má vystudovaný pajdák, takže je učitelka. Ne, není. Nebo jen na papíře. Bylo jasné, že se tak rozhodnete, protože skloubit blog, fb, instagram, kurzy atd. s prací by zvládla jen superžena. Tak ať se daří.

    • MUDr. Michala Knězková 3.1.2019 at 0:34

      Dobrý večer Luci,
      děkuju za komentář a i pochopení, o kterém píšete 🙂 . To, že nechápete, že netoužím se v tuto chvíli vrátit k medicíně, tomu asi rozumím také. Jen nesouhlasím s jednou z posledních vět.

      Bylo jasné, že se tak rozhodnete, protože skloubit blog, fb, instagram, kurzy atd. s prací by zvládla jen superžena.

      Blog, Fb, Ig nebyl ani na jedné misce vah. Zapomněla jste na ten pravý důvod a tím je rodina. Pokud bych do práce nastoupila, přijdu o čas, který teď ztratit nechci. O podmínkách mladých lékařů ve zdravotnictví jste možná slyšela. Pro mámy je to pak ještě o kousek smutnější. V tuhle chvíli cítím, že mé srdce opravdu netouží po nočních, víkendech, nonstop 32 hodinách v práci, odpovědnosti.

      A že nechcete jít na kurz k teoretikovi. První pomoc nesouvisí s otázkou praxe PLDD. Nevím, zda víte, ale přednemocníční první pomoc se značně liší právě od té nemocniční a té, kterou praktikují zdravotníci. I proto může první pomoc učit téměř kdokoli.

      Kolik lékařek myslíte, že vidělo v reálu febrilní křeče, požití muchomůrky, dusící se dítě, spolykané hračky v břiše dítěte nebo kolik jich snad resuscitovalo kojence? Pokud se to nestalo jejímu dítěti, tak bude tohle číslo nejspíš velice malé. První pomoc nejsou pediatrické konzultace.

      Informace nad rámec první pomoci jsou pak fakta, která jsem získala jako lékařka, kterou jsem a nedělá mě jí praxe. Co je syndrom náhlého úmrtí kojence, jaká jsou vyšetření v porodnicích, kdy vyrazit k lékaři a nečekat doma, jaký je aktuální systém očkování a informace jim podobné.

      I přes 5 let, které jsem doma, se neustále vzdělávám v rámci celoživotního vzdělání lékařů, účastním se seminářů a konferencí, hlídám zejména ty očkovací a ty, kde se informace a statistiky s časem mění. I tak ale rozumím, že se najdou maminky, kterým má osoba či přístup nebude sedět a pak je dobře, že můžete jít na kurz kamkoli. Kurzy jsou v současné době něco, co mě naplňuje, přijde mi smysluplné a zajistí mí čas, který mohu být s dětmi doma.

      A jak píšu, až bude čas, jednou si ráda do židle v ordinaci sednu, ale k tomu zase budu poměřovat jiné priority než jsou blog, instagram nebo snad facebook.

      Mějte krásný rok 2019 a do něj vám přeju hlavně zdraví 🙂
      Míša

  • Sylva Sejpková 4.1.2019 at 10:49

    Míšo, krásný nový rok 🙂 držím pěsti, aby vše šlapalo, jak jsi to naplánovala 🙂 je to super nápad 🙂 a vlastně ve skrytu duše trošku závidím, že už máš jasno 🙂 mě čeká návrat od září… ve stávající práci mi vštříc se zkrácením úvazku (byť o hodinu – dvě) zřejmě nevyjdou, takže se plácám v tom, co bude 🙁 je to složité – všichni se neustále kasají, jak jsou pro matky s dětma zkrácené úvazky, ale když ho hledáš, nikde nic 🙁 a když už je, tak ty finance jsou směšné 🙁

  • Karolína Dvořáčková 7.1.2019 at 8:20

    Fandím Vašemu přistupu i Vašemu rozhodnutí. Přeji Vám do roku 2019 spoustu zdraví i lásky a kupu splněných snů 💝

  • Leave a Reply

    Vítejte u nás na blogu!

    Mé jméno je Míša a jsem dětská lékařka. Především jsem ale mámou 4 dětí. Blog je o všem co mě naplňuje, co máme rádi, co nám dává smysl. Tedy o prevenci, zdraví, cestování a o našem životě. Doufám, že se Vám tu s námi bude líbit.

    Darujte poukaz na kurz nastávajícím rodičům

    Darujte poukaz na kurz nastávajícím rodičům

    Internet je plný informací, které ale mají skutečnou váhu? Co mám dělat? Povíme si vše od porodnice, prvních horeček a průjmů, přes otázky o očkování až po syndrom náhlého úmrtí a nácvik resuscitace kojence. Doma už vás nic nezaskočí! Nově i ON-LINE!

    Darujte poukaz na kurz dětské první pomoci

    Darujte poukaz na kurz dětské první pomoci

    Úspěšný projekt První pomoc dítěti už běží třetím rokem! Často si říkáte Co mám dělat? Přijďte a tenhle myšlenkový kolotoč dostane řád a vy pocit jistoty, že v případě nutnosti skutečně pomůžete! Nově i ON-LINE!

    Už potřetí MAMAblogem roku! Děkujeme!

    Kam za námi

    Nejnovější příspěvky

    MAMAblog roku 2017/18/19 jsme díky vám!

    MAMAblog roku 2017/18/19 jsme díky vám!

    Děkujeme, že jste se zatoulali až k nám. Narazili jste na blog mladé lékařky a především mámy, který je o lásce k dětem, zdraví, hraní, cestování, Project Life, vzpomínkách a všem smysluplném co nás baví a naplňuje. Doufáme, že se vám bude líbit.

    ×