O škole jsem vám chtěla napsat už dávno, ale přišlo mi to ještě brzy, tak si říkám počkám. Jenže teď už je zas skoro pozdě, protože už se mě hodně lidí okolo ptá, tak jsem tu s naší školní docházkou 🙂 .
Přišla i k nám – doba školní docházky
Na jaře budou holky zase slavit další svůj rok a Nelince už bude roků 6. Jasná věc, letí to stejně šíleně u vás jako u nás 🙂 , takže z miminka už dávno není ani batole, ale téměř dopečený školák. My se ale s Nelinkou domluvili jinak. Prakticky už rok víme, že si prodloužíme školkové prázdniny a Nelinka letos do školy nepůjde.
Bylo to naše rozhodnutí, které vlastně ani nepramenilo z nějaké vážného důvodu. Nelinka není dítkem, které by si doma balilo aktovku, hrálo si na školu, v papírnictví se hrnulo k penálu nebo se těšilo s kamarádkami ve školce, jak spolu budou sedět v lavici 🙂 . O škole jsme od ní vlastně neslyšeli ještě nikdy, tak jsme si na to doma všichni sedli a zeptali se, co si o tom myslí ona sama.
S odkladem nerovná se s ostudou
Samozřejmě, že se do školy Nelinka těší jako na něco nového a velkého. Ale při dotazu, co by řekla na další rok ve školce se jí úsměv na tváří rozzářil, protože to tam má ráda a moc. Od loňského září tam má i Julinku, takže se dá říct, že jí tam toho moc nechybí a nejraději by chodila domů denně po spaní. Jooo nenesu to dobře 😀 .
Mají problém s odkladem babičky? Odpusťte jim to a vysvětlete, že dnes už to ostuda není. Dřív to tak bylo vnímané, takže i když je v jejich očích vnouče nejskvělejší, rozhodněte se podle toho, jak to cítíte vy a jaká je touha dítěte 🙂 .
A jak jsme uvažovali my a proč pro ní odklad chceme?
Holky jsou každá z naprosto rozdílného těsta. Nelinka je neuvěřitelně pečlivá, zodpovědná, cílevědomá, introvertní a já na ní hrdá, jak se ze své hypotonie vyhrabala a vrstevníkům už šlape na paty 🙂 . Zná celou abecedu, sčítá, má výbornou paměť, a tak by se mohlo zdát, že ji vlastně rok ve školce bude zbytečně brzdit.
S pečlivostí se ale pojí jedna hodně důležitá věc, nestíhá. Nikdy nic. Ať už je to oblékání v šatně, dojídání oběda, vymalování obrázku, odříkání příběhu… do všeho dává svůj detail, na kterém ji záleží 🙂 a my jí ten prostor dáváme. Nemá ráda, když musí spěchat, když ji někdo nutí „obrázek odfláknout“, protože „bude zvonit“. V současné době by jí tak předměty ve škole šly krásně, ale od každého by stihla půlku 🙂 .
Aby touha poznávat nezmizela s prvním vysvědčením
V našich představách je ale první třída a nástup do ní o nadšení, které má přetrvat dýl než jedno pololetí. Nechci, aby prvňáček dorazil ze školy a čekalo na něj x věcí na dodělání, protože je nestihl ve škole a ještě si udělat úkoly. V první třídě má dítě odhodit tašku do rohu a utíkat ven 🙂 .
Možná ještě koukám skrze růžové brýle, ale s tímhle vybíráme i základní školu.
Hmm, tak to se vám pak bude ve škole akorát nudit
A co když Nelinka půjde do školy s tím, že už umí číst? To nám vadit nebude. Opět bych k tomu ráda napsala to, že i s tím vybíráme základní školu. Pokud tu mám paní učitelky, tak bych strašně nerada píchla do vosího hnízda, ale myslím si, že i v první třídě je k dětem potřeba přistupovat individuálně a pokud už nějaké dítě napřed je, není problém zadat mu jiný úkol.
Věřím, že během prvních pár týdnů každá paní učitelka ví, co od kterého dítěte může čekat a přizpůsobit mu tak cvičení není těžké 🙂. Ze svého okolí takových několik dětí znám.
Na stranu druhou, my Nelinku doma neučíme, podporujeme jen její zájem a odpovídáme na vše, nač se nás ptá, ale většinu společného času trávíme venku, po výletech nebo jiných poznáních, takže pokud napřed bude, bude to tak akorát, aby se svou pečlivostí a tempem stíhala.
Bude chodit domů s hotovou prací, stihne svůj úkol a může běžet ven.
V hlavě s manželem oba cítíme, že tohle je varianta, kterou jsme „vymysleli“, ale jsme moc rádi, že po přednesení Nelince, s tí, nemá jediný problém a vlastně jí ani nenapadlo, že by nás mohla o školu jakkoli přemlouvat. Těší se, že zase budeme jezdit na výlety, že se naučí spoustu nového, že konečně vyleze sama až na vrch třešně, že obuje první běžky, že bude nocovat pod širákem, vyrazí podruhé na vodu a bude s Julinkou, se kterou je pojí strašně velká láska.
A kdo ví, třeba se jí i ta střední škola vybere snáz, když jí bude zase o rok víc 🙂 .
A odklad tedy chcete v budoucnu i pro Julču?
Holkám tedy dopřejeme další rok spolu. A jak to bude s Julinkou? Tam už naopak teď víme, že Julinka s odkladem nemůže jít 😀 . Jak to u druhých dětí bývá, Julinka ve svých ani ne čtyřech letech umí celou abecedu, sčítá do deseti a v postřehu je x-krát rychlejší než Nelča, takže nám na ulici i z tramvaje stíhá číst čísla na domech či poznávacích značkách.
Juli bude tedy pochopitelně už v průběhu Nelinčiné první třídy zkoumat a poznávat slabikář s ní. Takže je jasné, že i bez odkladu půjde do první třídy s kopou vědomostí. Je navíc rebel, dojedeno má vždy první, oblečená je raz dva i se zapnutím zipů a její styl vybarvování jasně potvrzuje, že ona není tak pečlivá malířka, aby měla čárku vedle čárky a přechody barev sladěné 😀 .
Holky tedy budou ve škole už jen jednu třídu od sebe, a to se zase líbí nám 🙂 .
A jak vysvětlíte, že jedna odklad měla a druhá ne?
Kamarádka se mě přesně na tohle ptala. Jak Nelince jednou řekneme, proč ona „musela“ jít o rok později a Juli šla klasicky v 6 letech. No Nelince snadno. Strašně jí pochválíme. Vysvětlíme jí, že to právě ona je tím, kdo sestřičku tak krásně učil, díky komu věděla vše tak brzy, že by rok doma navíc byl pro ní úplně zbytečným. Bude to Nelinky zásluha. A tak tomu bude určitě. Už teď totiž umí Julinka vše právě od ní 🙂 .
Takže se omlouvám, že zklamu všechny, kteří jste se těšili na inspiraci do školy. Začneme s ní tady až před Vánocemi, kdy už si Nelinka bude vybírat tašku 🙂 . A protože stále nevíme jak s výběrem základní školy a dost o tom teď doma mluvíme, napíšu vám o tom, až budu vědět víc 🙂
Na základě komentářů bych ještě ráda doplnila informaci, že odklad jsme konzultovali s naší paní dětskou lékařkou a školkou. U nás je lékařka i PPP (pedagogicko-psychologická poradna) velice „pro-odkladová“, takže jakmile má přání rodič o odklad, dostávají jej. Je ale rozdíl, pokud váháte. Váhám-li, je dobré navštívit odborníka a nerozhodovat se sám. Poradit může jak PPP, tak dětský psycholog 🙂 .
A jak to máte se školou vy?
25 Comments
Vas clanek je pro me, Miso, uplny balzam. Mame stejne stare deti, jen nas starsi je kluk. A resime to same se stejnym vysledkem. Jen muj pocit z toho nebyl uplne dobry, casto se me zmocnuji vycitky, jestli mi to syn nebude mit za zle. Ale vim, ze on to opravdu potrebuje. Ne z duvodu nedostatecnych dovednosti, ale z emocni nevyzralosti. To se spatne meri, ale my ho zname a vime, ze ted by se ve skole strasne trapil. Takze dekuji 🙂
My to letos taky řešíme. Vůbec nevím. Myslím že školu by syn zvládal, ale skrz jeho povahu si myslím, že by mu odklad prospěl. Ve školce říkají, ať ho nebrzdime, já to zatím cítím jinak.. Teď zkusíme zápis na nečisto (pokud zdraví dovolí) asi zajdeme i do poradny, jenže ani tam asi nikdo nepozná, jaký je povahově… A když se zeptám jeho, řekne školu, protože se tam nemusí po obědě spát 😇 Takže mám pořádné dilema
Náš syn bude mít 6 “až” v září. Sice hned zkraje, ale i tak to pro něj znamená nástup do školy až za rok. Za což jsem moc ráda. Sice je šikovný, pozorný a pod, ale i tak vítám, že si ten rok “hraní” navíc může užít. Jen myslím, že špatně ponese odchod kamarádů ze školky. Ale vzhledem k jeho velice společenské povaze se nebojím, že by nenašel nové parťáky 🙂
Jestli máte možnost, vyberte školu opravdu pečlivě tak, aby Nelince seděla. Moje zkušenost bohužel je, že na klasické státní základce, kde je 25 i víc dětí ve třídě, nemůže člověk čekat vůbec žádný individuální přístup. Tempo je někdy přímo vražedné a učitelka sází nepěkné známky hned od první třídy:-(
Dcera chodila první pololetí 1. třídy do školy v jiném městě a kvůli stěhování nastoupila druhé pololetí jinde a je to opravdu jen o „pančelkách“. První učitelka se s nima opravdu mazala, všechno 1000 x vysvětlila, úkoly dávala na stránky třídy, prostě full servis. Po přestupu přišel trochu šok v podobě tempa druhé učitelky, doháněli jsme toho celkem dost, ale dcera je chytrá a opravdu jí jde škola sama. Teď už je ve druhé třídě a i když mi nová paní učitelka zpočátku moc nesedla (obden jsem se chodila ptát na spoustu věcí jak k učení, tak k chodu školy, úkoly, info po přestupu v porovnání s první školou nic moc) ale teď vidím, že tím jak se s nimi moc nemaže, tak to dceři celkem prospívá a začíná se sama snažit. Občas se tváří že chodí do školy kvůli mě 🙈. Rozhodně stojí za to zjistit jaká bude paní učitelka, jak s ní byli rodiče spokojení atd. Není nic horšího než chytnout pančelku, která dětem školu zoškliví 😉
Máme to úplně stejně. Nicolasovi bylo 6 v červnu a dali jsme mu odklad… Byl na tom podobne jako Nelinka. A už teď vím, že jsme dobře udělali… Během toho půlroku udělal velký pokrok a až teď je z něj ten pravý predskolak, který se těší. Victoria, které jsou necelé 4, je jako Vaše Juli, zvídava, bystrá, v mnohém se vyrovna Nikymu a spoustu se toho od něj naučila a už teď víme, že ta odklad mít nebude… 👍 Ani by mě nenapadlo vnímat to jako hanbu, že nekdo odklad má… Jsem ráda, že jsme se tak rozhodli všichni společně a důležitá je hlavně spokojenost našich dětí.
Dobrý večer,
musím říct, že jste mi trochu pozměnila náhled na odklad, „když to není nutné“. My to s naší dvouleťandou samozřejmě ještě vůbec neřešíme (letos přijde zápis do školky a to mi zatím bohatě stačí), ale obecně jsem spíše proti odkladům. Mám pocit, že ten rok zas může pak člověku chybět v období 20+, kdy se toho najednou má tolik stihnout. Z Vašeho článku ale vidím, že to rodiče můžou mít opravdu dobře promyšlené a mít k tomu vlastně pádné důvody, nejen, aby si dítě mohlo o rok dýl hrát…
Tak přeji všem, ať se jim podaří zvolit pro svoje dítě tu nejlepší variantu.
Hezký večer
Míšo, díky za článek… momentálně řešíme to samé, s tím rozdílem, že naše Zuzanka je červencová… já jsem u ní taky spíš pro odklad, manžel ji chce do školy poslat a jí samotný je to dost egál 🙂 jenomže do školy letos půjdou všechny její nejlepší kamarádky, tak je rozhodování ještě o to těžší…tak uvidíme, jak to nakonec dopadne. Čeká nás ještě PPP a psycholog, tak uvidíme…
Moje dvě starší holky jsou věkově podobně od sebe jako Nelinka a Julinka, jen o rok starší. A přemýšlení, kdy do školy, za nás vyřešilo datum narození té nejstarší. Narodila se totiž v půlce září (teď je jí tedy téměř 6 a půl). Chvíli jsme naopak uvažovali, jestli nepůjde do školy „dřív“, doporučovala nám to třeba logopedka, že je hodně bystrá. Ale nakonec jsme se rozhodli nespěchat a nechat ji užít si ještě rok ve školce. No, už téměř plynule čte (a to jsem jí třeba malou abecedu vůbec neukazovala, vždycky se ptala jen na velká tiskací písmena a najednou koukám, už loni v létě, že čte běžný text v knížce), sčítá i přes desítku, pozná lichá a sudá čísla, píše svoje malé „knížky“… tak jsem na tu první třídu zvědavá. Vybíráme školu, která už v první třídě nabízí něco navíc (rozšířenou výuku angličtiny, která ji moc baví), je v podstatě výběrová, takže by se tam měly sejít děti na podobné úrovni a nikdo nikoho „nebrzdit“. Tak snad to bude to pravé. Druhá dcerka je květnová, teď jí bude 5 a ta určitě půjde do školy „normálně“. Písmenek už taky většinu pozná, začíná slabikovat a psát (zatím se umí samostatně podepsat a s diktováním, jaké písmenko následuje, zkouší psát i další slova). Neučíme cíleně ani jednu, taky jen odpovídáme na otázky a vysvětlujeme, co chtějí vědět. A přesně, mladší se hodně učí od starší :-).
Míšo, jako učitelka musím potvrdit, že dnes už je v každé první třídě minimálně jedno dítko, které umí číst. A také vím, že se s tím dá pracovat. Ono je těm dětem většinou zase ubráno jinde. Takže i kdyby Vaše Nelinka místo čtení „jen“ dodělávala to, co kvůli pečlivosti nestihla, bude spokojenost. Naše dcera je narozená na konci září a protože můj bratranec je narozený ve stejný den (před třiceti lety) a šel do školy o rok dřív (díky staršímu bráchovi hrozně chtěl), tak se u nás téma dřívějšího nástupu do školy hodně řešilo. Nakonec jsme se rozhodovali podle stejných kritérií jako Vy? Dcera o škole vůbec nemluví, bojí se neznámých věcí a chce zůstat ještě ve školce. Taky jí tam v září přibyde brácha. Také počítám s tím, že se do roka naučí číst, ale mám výhodu, že vím, k jaké kolegyni jí dám a že se téměř jistě nudit nebude. Ale ono ani trochu té nudy a tolerance k „pomalejším“ neuškodí. Díky za tento článek. Naše holky dostanou letos pod stromeček stejný dárek a doufám, že to už radost udělá a nastartuje to správné těšení na novou roli. 🙂 Hezký víkend a brzké uzdravení všem!
Dobrý den,
váš článek je napsaný moc krásně. Zachovali jsme se podobně.
Ráda bych napsala pár řádků z pohledu učitele. Já neučím v první a druhé třídě, ale z praxe vidím, o čem je dnešní klasické školství. Málo rodičů uvažuje tak racionálně, jako vy a své „nezralé“ děti do školy pošlou prostě jen podle data narození. A pak se v první třídě paní učitelce v lepším případě sejde partička 24 individualit (v horším případě i 29). Část z nich je nevyzrálá (emočně, sociálně…), část z nich by potřebovala speciální třídy (které paní ministryně Valachová tak lehovážně zrušila) a poslední část jsou děti, které jsou pro první třídu připravené. Věřte mi, že v běžném provozu opravdu není lehké vyhovět všem třem skupinám. Naopak, je to myslím nadlidský výkon. Nechci rozpoutávat žádnou nepříjemnou diskusi. Jen píšu z pohledu druhé strany… Učitelé nejsou ti, kteří vymysleli ta výše zmíněná opatření….oni jsou jen hozeni do rozbouřené řeky, v které se musí rychle naučit plavat….a přitom moc dobře vědí, že ideál je někde úplně jinde. Tak tolik za nás, za učitele.
Přeji všem krásný víkend.
Zajímavý článek. Já jsem narozená v červenci a vždy jsem to považovala za výhodu – byla jsem jedna z nejmladších ve třídě. Škola mě bavila a těšila jsem se do ní. Moje děti jsou narozeny v září a říjnu a tím pádem půjdou do školy prakticky v 7 letech a to mi vlastně vadí. A tím jak jsem nastavená právě vůbec nechápu snahu odkladu. 😂 Nicméně jsem ráda, že existuje možnost volby.
Naše nejstarší Lada si rok navíc ve školce velmi užívá. Je tedy narozená 1.10., takže bylo od začátku jasné, že půjde v 7 letech, ale vidím, že jí to neuvěřitelně prospělo, co se IQ i EQ týče. No a rozhodnutí, kam půjde, bylo jasné – do komunitní školy se slovním hodnocením, Hejného matikou, do školy, kde jsou průvodci, kteří se dětem věnují v 1,5hodinových blocích a mají tak možnost blíže dětské duše poznat. Dcerka je velmi tvořivý typ, jako Váha potřebuje více času na rozhodování, a proto vidím tuto volbu jako nejlepší možnou.
Hezký článek 😊 Já mám doma prvorozeného aktuálně prvňáčka. Šel do školy po odkladu a rozhodně toho nelituji! Máme za sebou pololetí, na vysvědčení samé jedničky, ale je za tím spousta denní práce. Na děti jsou v dnešní době kladeny šílené nároky, všechno se zrychluje a přijde mi, že i školní výuka. Jedou šíleně rychle, nemají šanci pořádně něco procvičit a už se jede dál… Vůbec nechci domýšlet, co by bylo, kdyby šel do školy už před rokem. Hodně jsem tenkrát tapala, protože paní učitelky ve školce neviděly pro odklad důvod, ale mě intuice velela spíš něco jiného. Začali jsme chodit na edukační skupiny a najednou se ukázalo, kde má syn slabiny. V PPP mu testy školní zralosti vyšly hraniční. Dali jsme ho, vůbec nic mu neuteklo a vůbec nic se nestalo.
Teď řešíme nástup do školy s mladším synem. Ač s vysokým IQ, nadáním v oblasti matematiky, analytického myšlení a představivosti, testy naprosto v pořádku, tak bude mít odklad též. Protože když má na jedné straně přidáno, jinde je ubráno a po sociální stránce je to špatné. Budeme pro něj volit i úplně jinou školu, než pro staršího, který je na klasické velké základce. On půjde pravděpodobně do vesnické malotřídky, kde je pár dětí ve třídě, kde je individuální přístup a rodinné prostředí. A doufám, že tam nebude tak ztracen.
Nad tímhle jsem loni také přemýšlela, dcera je květnová, takže by odklad byl docela nasnadě. Už s předstihem jsem jí vybrala státní školu s montessori třídou a doufala, že se tam dostane. Dostala, takže všechno dobře dopadlo a ona je ve škole spokojená. Ale je to podle mého hodně dané tím způsobem výuky a individuálním přístupem. I v tomto směru je jí občas vytýkáno, že je moc hrrr, je roztěkaná a občas se hůř soustředí na jednu činnost. Věřím, že se to bude postupně zlepšovat. Současně jsem si ale jistá, že v klasické třídě by to byl velký problém a škola by pro ni byla po téhle stránce náročná (a je otázka, zda by to bylo za rok lepší…). Takže u nás škola zvítězila, ale jiná alternativní:-)
Moc pekne napsany clanek – rodic zna sve dite nejlepe a dokaze posoudit, co ditko zvladne a jak na tom je. Hodne se tady resi prvnacci, ja pridavam pohled i z dlohodobejsi perspektivy. Diky odkladum je muj syn narozeny v cervenci nejmladsim zakem v kvinte na vyberovem gymnaziu, kdy je vice nez polovina spoluzaku prakticky o rok a vice starsi nez on. Vzdy mel studijni predpoklady, proto nastupoval bez odkladu a skolu zvladal vzdy dobre. Rocni rozdil vsak prinasi v citlivem veku puberty rodicovske vyzvy typu “ proc jsem nejmensi ve tride“, „proc uz ostatni holky maji prsa a ja nic“ atd..
Zajímavý článek. My tedy máme doma prvňačku, která šla do školy „podle plánu“, a ač květnová, o odkladu jsme ani neuvažovali, ale ona se do školy těšila už dlouho, tak nebylo proč, a ve škole je spokojená.
Ale musím potvrdit to o těch druhorozených, jsou prostě vlivem starších sourozenců napřed, nasávají vše jako houby. U nás je to ještě umocněno tím, že starší dcera si ráda hraje na paní učitelku, takže to do té mladší pere hlava nehlava, takže ta toho umí daleko víc, než její sestra ve stejném věku.
Řešila jsem podobný problém, ještě před rokem jsem byla jedna z těch matek, co nechápala proč, když mám dítě rozdílově mladší jen o 8 dní, proč by měla jít do školy až za rok. Termín zápisu se blíží, s paní učitelkou ve školce jsme to prodiskutovali. Do poradny půjdeme, ale přesto už jsem rozhodnutá. Taky půjde až za rok. Když má pocit, že je ve stresu začne při mluvení zadrhávat a nerada mluví s novými (cizími) lidmi, doufám že tohle se zlepší, protože čím víc chci, tím míň to samozřejmě jde. A tak ji netlačím. Taky si školu ještě neumí a nechce představit, takže školka vyhraje. A já jsem si tak trochu oddálila budoucí starosti. Počítání a písmenka už samozřejmě nejsou neznámou a tatínek ji vede ke vztahu k přírodě a znalostech o zvířátkách a ptácích, ale to neznamená, že ji budeme do něčeho tlačit. Dospěla jsem k názoru, že potřebuje čas.
Řešila jsem minulý rok, syn měl 6 v prosinci , moc si přál jít do školy. Nemá rád školku. Na matematické představy, zrakové vnímání byl šikovný. Na grafomotoriku a sluchovku slabý, stále ještě měl práci na řeči. Ale ta jeho touha mi nepomáhala, chtěla jsem se rozhodnout správně. Objednala jsem ho do PPP, tam se divili, proč si ho nevyzkouším sama (spec.spedagog) , řekla jsem, že to vidím půl na půl a je ještě čas. Kdyby neměl tu touhu a neměl rozhled co měl, šla bych pro odklad. Po jejich vyšetřeních skončil, také napolovinu. Tak posun rozhodnutí na květen, to mi pomohlo, protože jsem neviděla pokrok, spíš při tréninku na zápis, ,,regresi“ posunul se zpět při pravidelném tréninku více věcí, než jen logo. Tak jsme nastala domluva s ním a rozhodnutí jsme , řekli v poradně a paní schválila. Čekal nás grafomotorický kurz od října a byl hodně náročný, ten mi potvrdil, správnost rozhodnutí a nyní mám doma opravdového předškoláka, který zvládnul už i r v logopedii, ruku vycvičil jak mohl , vzhledem k jeho osobnosti. Má zájem a těší se. Rozhodně se nenudí, jen školku stále nemá rád. Jeho sestřička je taky jiná , vždy chce být první, dohání ho ve všech, tak zatím vidím to že půjde bez odkladu a potkají se rok od sebe ve škole. Tak stejně jako u vás, jen jsme bojovali, kvůli jeho touze a těšení.
My neuvažujeme o státní škole, v našem městě státní školy zamrzly, jsou naprosto stejné jako před 20ti lety 🙁 pořád stejný styl učení, samá demotivace a motivace žádná, žádný individuální přístup, vše nalajnové, všichni majî být stejní. A tohle nechceme. Dcerka chodí do montessori školky a bude pokračovat i v montessori škole. Bude mít možnost rozvýjet své přednosti, bude mít čas dokončit svoji práci, bude umět pracovat v kolektivu a vystupovat před lidmi. Nebude mít strach ze svých výsledků, nebudemít strach z učitele (průvodce)… Mohla bych psát do nekonečna.
V Praze je ještě více možností výběru škol, tak bych pouvažovala i nad jinými (SCIO, montessori…).
Určitě jsou případy, kdy je odklad vhodný, ale na rovinu musím říct, že jsem spíš odpůrce odkladů. 🙂 V okolí mám případy, kdy rodiče „prodloužili dětem dětství“, ale když si představím, že ty děti budou maturovat ve dvaceti…
Tak naše malá je cervencova a dlouho jsme se rozmysleli, jak tedy dal. Malá do školy chtěla, hlavně kvůli kamarádům. Ve třídě je nejmladší a navíc levák, takže hned z kraje měla problémy s psanim apod. První půlrok byl náročný. Je šikovna, ale spis introvert. Už je ve druhé třídě, ale pořad se s něčím pereme, připadá mi, jakoby ji ten rok chybel. Navíc obsah učiva pro první stupeň je podle mě opravdu náročný a chtějí toho po tech dětech moc. I tech úkolu, co máme. Nejde přijít domu, odhodit aktovku a jít běhat ven. Celkem si to vyčítam, ze jsme ji nedali odklad. Malý má ještě čas, ale je taky cervencovy a pokud se mi něco nebude zdát, rozhodnu pro odklad.
Starší syn je v září, tam jsme odklad nemuseli řešit, i tak jsme narazili na velký problém se čtením – vůbec mu nesedla genetická metoda. Mladší je v červnu, ve spoustě věcí napřed – původně jsem byla proti odkladu (v podstatě jediná, obě babičky i manžel neustále lobovali za prodloužení dětsví) Nakonec nám to pomohla rozseknout až poradna, kdy byli spíš pro odklad pro celkovou nezralost. Učitelky ve školce se sice velmi divily, ale důležité mi přišlo udělat pevné rozhodnutí již před zápisem . Trochu nepříjemné bylo, že 2 nejlepší kamarádi narození v červenci a srpnu nakonec do školy na poslední chvíli šli – v tuto situaci musí mít člověk fakt hodně argumentů, aby to dítě vzalo. Zpětně to vidím jako nejlepší řešení – s kamarády se navštěvuje a vídá na kroužku (aby se nenudil, navalili jsme na něj několik kroužků, na které už chodí i školní děti). Za rok fakt dozrál – sice má pořád problémy se soustředěním, ale zlepšuje se to každý měsíc. Navíc mám víc času na staršího, to že nejdou hned rok po sobě spíš vnímám jako výhodu. Nejmladší syn je v červenci – pokud budeme chtít dodržet rytmus dítě ve škole vždy po 2 letech, tak tam bychom měli jít pro změnu zase bez odkladu 🙂
Syn narozeny v kvetnu, letos prvnacek, mel taky odklad a vubec toho nelituju. Do skoro 6 let odmital vzit tuzku do ruky, kreslit, cmarat apod. Pak se to raz naraz zlomilo a zacal vybarvovat a malovat sam od sebe a s chuti. Do skoly sel s tim, ze umel cist genetickou metodou…naucil se sam. Kdyz vidim, jak je 1.trida narocna a co vsechno se uci, jsem rada, ze mel syn odklad. Ukoly maji kazdy den, ale pouze kratka cviceni. Syn je hotov do 5 min 🙂
Dobrý den Míšo, absolutní souhlas. I já šla později, ma dcera též a syn je zatím malý, ale narozený v prosinci stejně jako dcera, tak nebude co řešit..😍 Mají čas, mohou si užít víc klidu, než přijdou povinnosti. Ty už pak budou mít celý život. Hezký den,