
S Julinkou jsme to udělali stejně, jako tehdy s Nelinkou. V 18 měsících jsme jí sebrali kočár a chodí už si po svých. Tentokrát ale nemáme takový hnací motor, aby nám vydržela ta důslednost, protože se k nám nechystá žádný nový prcek. Nelinku jsme odkočárovali právě proto, aby pak neměla pocit, že jí nově narozené miminko vše bere. V 18 měsících tedy začala chodit už jen po svých a měla půl roku na to, aby nožky navykla. 
Zatím nohám pomáháme hlavně cyklovozem. Nelinka dostala ke druhým narozeninám a odrážedlo, takže ještě drandí s ním, i když brzy už jí pořídíme opravdové kolo. Odrážedlo je ale na přechod geniální. Pak už stačí se jen naučit šlapat a jde to samo. Už teď se krásně rozjíždí, zvedá nohy a nechává se vézt, takže účel vozítka splněn – rovnováha se našla :-). A šlapat už asi umí z kolotočů na hřišti, takže je možné, že ji na kolo stačí jen posadit :-). Ale v mém vlastním zájmu je zatím odrážedlo, protože jinak nám Nela bude ujíždět a já nebudu vědět, zda hlídat malou nebo větší.
Dneska už se ty rozdíly u Nely tak neřeší, protože už mezi dětmi ve školce nejsou takové rozdíly, ale tohle teď přesně potkalo Julinku. Venku za ní maminky posílaj své děti se slovy „zeptej se holčičky jak se jmenuje“ …a to ona je rada, že zavolá na mámu a tátu, zaštěká a zachrochtá a hlasitým MŇAMÍÍÍÍ nás svolá ke stolu :-D.
Uteklo to. Jsou velké a kolem nás kamarádky rodí miminka. Jen teď se narodí dvě a za další dva měsíce další dva kousky. Je to možný? Já mám ty svoje miminka tady a i když už nejsou maličké, je s nima o to větší psina, o to větší nervy, někdy i strach, ale Julinky pohlazení a pusinkování se slovy „mamííí mamííí“ nemá momentálně s miminčím obdobím šanci.
Holky jsou pár. Jsou spolu skvělé a i když se rvou jako každé ségry, zatím to není o kluky ale o Lego, které si nakonec stejně navzájem vrátí. Já mám za sebe splněno. Jsem moc ráda, že maj holky sebe navzájem. Že jednou, až to bude třeba, tak tu budou pro sebe a nezůstane tady jen jedna z nich. Ale na tyhle myšlenky času dost. Jsem prostě ráda, že se mají a teď jak byly nemocné a Nela nechodila do školky, docházelo mi to každý den. Spolu jsou prostě strašně šťastné a čas si umí užít. Tak honem užívat než je stihne další školka a škola.
Julie bunda / Carters – USA po NelčeVenku je už boží podzim, takže jestli se chystáte ven, nezapomeňte s sebou draka, protože poletí naprosto báječně! Už ho mám připraveného a brzy letíme na kopec. Mějte se nádherně a doufám, že články bez pointy nejsou občas na škodu. Já si je tu za pár let moc ráda projdu. Vždy si hned vybavím pocit „jak mi bylo, když jsem tohle psala“. Tak si tu z toho občas udělám trochu deníček.
















3 Comments
Přidala jsem svůj hlas do ankety. 🙂 Jen jsem se chtěla ujistit, že jsem to pochopila správně, že je možné hlasovat jenom jednou za celou dobu ankety?
Marie K.
Maruško moc děkujeme :-). Ano hlasuje se jen jednou. Pak se hlasuje o umisteni pro ty, kteri postoupi dal, ale to z toho mnozstvi asi nebudeme :-). I tak velikansky diky za hlasek :-).
To je krása, takové veselé sportovkyně!:-) My budeme mít s naším dlouhým žížalákem asi podobný ("zaostalý") problém. Bude mu 6m a je dlouhý jako 10m děti:D Takže zatímco skoro roční děti začínají capkat, náš se teprve chystá lozit 😀
A hlas posílám, to je jasnačka! 😀