Velká karta tentokrát patří Nelince. Stejně jako druhá strana, protože to byl tak trochu její týden. Julinka doma trochu bojkotovala spaní, takže jsme byli opravdu hodně venku, kde Juli dobře chrněla, Nelinka si vyhrála a já konečně mohla hodit nohy hore. Fotit Juli v kočárku není extra zábavné, obzvlášť když padesátka objektiv je z hlučnějších (a probudit pracně uspané dítě není žádný šlágr, že…).
1 Comment
Míšo, tuhle stránku zcela jsitě lehce liftnu … děkuji … mám tohle rozložení kapes dané a přemýšlela jsem jak rozbít ten střed … a teď už to vím, děkuji! 🙂