audioknihy | Číst nebo poslouchat?

Nevím jak jste na tom se čtením vy, ale já se za poslední roky poměrně naučila poslouchat mluvené slovo.  Když jedu z kurzů domu a mám před sebou několik hodin ve vlaku, je víc než pohodlné zavřít oči a vypnout. Postupem času jsme doma začali poslouchat všichni, jen se ten repertoár trochu musel přizpůsobit dětem 😀

Dětem číst nebo poslouchat?

Nadpis se ptá dost nekompromisně, ale nemusí být jen jedno nebo druhé. V tramvaji jsem jednou seděla vedle maminek, které dost nekompromisně označily poslech pohádek na CD jako variantu pro líné matky, které nechtěj dětem číst a já jsem už tehdy (vnitřně a zcela potichu 😀 ) nesouhlasila.

Čteme s holkama pořád ve stejném množství i tempu. Mluvené slovo je ale výborná varianta na polední odpočinek. Obě holky chodí po obědě spát, ale Nelinka už ne vždy usne. I tak je ale zvyklá hodinu a půl ležet v posteli a poslední měsíc u toho poslouchá pohádky.

Celkově tohle holky nadchlo a proto tenhle článek 🙂 . Velké plus vidím i v tom, že děti se naučí utlumit veškeré smysl a soustředit se jen na poslech. Chvilku to trvalo Julince, které na jaře budou teprve tři, ale pozornost už udrží i ona. Hodí se to především v autě, kdy jedeme třeba přes celou republiku na kurzy a holky jsou díky tomu vážně hodné.

Od písniček k poslechu pohádek

Začali jsme doma postupně. Na začátku stály jen české dětské písničky, které se holky poslechem naučily nazpaměť. U těch je fajn, že když jim nevěnují zrovna pozornost, vždy „do děje“ naskočí, protože do písnčky to těžké není. U pohádek už ujede děj a je snadné se pak v pohádce ztratit.

Na začátek mi přišlo nejsnazší sáhnout po krátkých pohádkách. Takových, které mají do deseti minut, a kde když ujede děj, snadno se zapojí holky u další pohádky. To se pak ukázalo jako omyl, ale k tomu později 🙂 .

Krátké pohádky na začátek

Domů tedy přišly dva první exepláře. Na Dětském festivalu Mini jsem koupila audiopohádky Sedmikráska. Autorem je Eduard Petiška a jsou moc příjemně namluvené. Na CD jsou známé i méně známé pohádky a jejich délka je většinou okolo 10 minut.

Na vystřídání pak máme tuhle oranžovou záležitost, kterou jsem objednala přes internet. 33 nejkrásnějších pohádek pro unavené rodiče. CD obsahuje ty nejznámější pohádky jako je ta o Karkulce, Popelce, Sněhurce, Smolíčkovi a vůbec všechno co asi i vaše děti znají.

Upřímně ale přiznávám, že tyhle krátké pohádky byl začátečnický omyl. Jsou úžasné, ale moje teorie byla úplně mimo. Holky samy začaly sahat po pohádkách, které jsou dlouhé a já brzy pochopila proč. Je pro ně snazší poslouchat delší příběh, než po každých deseti minutách vynulovat paměť a znovu se soustředit na novou pohádku.

33 nejkrásnějších pohádek pro unavené rodiče seženete tady – klik.

A tak máme tyhle hlavně do auta a pro Nelinku, které nedělá soustředění potíž. Kolikrát si holky vyberou společně delší příběhy, ale jakmile Julinka po obědě usne, Nelinka mě přijde poprosit, zda bych jí to nevyměnila právě za tyhle kratší.

Delší povídání překvapilo

Pro Julii jsou snazší a nejoblíbenější právě tyhle následující. Klasika Povídání o pejskovi a kočičce je úplně bezchybné. Holky z něj samy pochopily vtipy, smějí se už u první pohádky, kdy sebou zvířátka vytřou podlahu, a pak se pověsí na šňůru.

Povídání o pejskovi a kočičce seženete tady – klik.

Pořád jde o jednotlivé příběhy, které jsou od sebe dějově oddělené, ale vždy jde o pejska a kočičku, takže se jen mění jednotlivé situace, které pejsek a kočička prožívají. Tahle klasika baví holky momentáně úplně nejvíc a Nelinka už je schopná nám velké úryvky odvyprávět slovo od slova.

Je to hrozně legrační, protože u toho používá výrazy, které jsme u ní jinak neslyšeli a její slovní zásoba tím výrazně vzrostla 🙂 .

Mezi druhé delší povídání na CD patří Nelinka a strom zázraků. Na blogu jste možná četli článek, kde jsem vám představila tuhle knihu. K ní jsme tehdy dostali i CD a holky ho mají taky moc rády. Je to hodně dané tím, že už znají knihu a jepro ně snadné se tak do příběhu dostat.

CD Nelinka a strom zázraků seženete tady – klik.

A tak se u nás poslouchá 🙂 . Nemyslím si, že na úkor čtení a mám z audioknih moc dobrý pocit. Posloucháme na cestě autem, hraje nám v pokojíčku vždy na polední spaní a pouštíme holkám pohádky podle jejich nálady i večer nasnutí.

Večery vypadají tak, že si společně přečteme v postýlce pohádku. Nikdy ale nesedíme u dětí a nečteme dokud neusnou (scifi 😀 ). Po pohádce mají holky většinou tak 15 až 20 minut čas, kdy si spolu chtějí povídat, a pak na nás samy zavolají, že už chtějí pohádky. V tu chvíli se v pokojíčku všechno uklidní a holky si poslouchají vybranou audiopohádku.

Jak jste na tom vy? Poslouchá se u vás něco, máte na to jiný názor nebo mi doporučíte nějaké hezké CD na poslech? Mejte krásný den. Já vám mávám z kraje Rumcajze a zdravím od snídaně z Jičínského náměstí 🙂 .