Krásné další ráno 🙂 . Naše ohřívání na jiném kontinentu utíká rychlostí blesku a na blog se pouští další plánovaný článek. Když jsem se v srpnu ptala, jaké články vás nejvíc zajímají, padaly tam hlavně články osobní, výletnické, pediatrické a knižní 🙂 . A tak se držím vašich přání a nejčastější otázky, které se točí na kurzech i v mailu, dnes vypouštím právě sem 🙂 Zdravím z válecí pohody a vzájemného užívání se 🙂 !
Moc vás prosím, dnešním článkem se nechci absolutně nikoho dotknout a nemířím svým názorem na nikoho konkrétního 🙂 . Důvod, proč tu nepíšu mnoho osobních článků je i ten, že plně respektuju, že každý máme názor úplně jiný a je mi líto, že obzvlášť „maminky“ jsou skupinou, kde se často nedokážeme smířit s tím, že někdo nemá názor stejný jako já.
Blog mám moc ráda, věnuju mu velikou část sebe a chci, aby byl místem bez dohadů. Možná proto tu těch mých osobních názorů tolik nemáte 🙂 . Snad dnešní nahlédnutí do osobního okýnka přijmete kladně a předem děkuji za slušnost v diskuzi a komentářích 🙂 .
Chodí vaše děti bosé, i když pediatři doporučují pevné boty?
Ano. Obě holky chodí bosé, kdykoli ta možnost je. Nutno však podotknout, že mají nohy odpovídající fyziologickému vývoji a neřešíme s nimi žádný problém. I to je důvod, proč se nebojím bosé chůze a barefootových botiček 🙂 .
Barefoot ano, ALE:
Samotná myšlenka na bosou chůzi je skvělá a troufám si říct, že velká část pediatrů už dnes měkkou, dostatečně prostornou obuv s tenkou podrážkou, zdravé nožce doporučí. Jistě víte, že na facebooku jsou obrovské skupiny maminek, které se vzájemně podporují (kojení, nošení, očkování, bosé obouvání,…) a je to v jistém slova smyslu dobře.
Přiznám se ale, že se do žádné skupiny neřadím s tím, že danou filozofii naprosto vyznávám a sdílím. Proč? Často v takové skupině naprosto přerostla přes hlavu základní krásná myšlenka v úplně zbytečný extrém 🙁 .
Takže ano, mé děti běhají bosé a boty vybíráme co nejblíže idee barefootové obuvi, ale rozhodně je nefotím v mínus pěti stupních bosé na sněhu, abych se „skupince“ mohla pochlubit „Čau holky, jedeme barefoot!“. V zimě volím spíš kompromisní botky nebo barefootové, do kterých se dá vložit zateplená vložka a neřeším, že neplním kriteria pro BF botu 🙂 .
Míšo, a ty ještě furt kojíš?
Tuhle otázku jsem nesnášela! Když se narodila Nelinka (duben 2013), měla jsem štěstí, že kojení šlo už v porodnici samo a přes počáteční neduhy jsem mohla kojit celých 14 měsíců. Když jsem ale od půlroka věku Nelinky co dva týdny slyšela „A ty ještě furt kojíš?“, jímala mě hrůza, protože jsem věděla, že ještě minimálně rok to slýchat budu dál 😀 .
MUDr. vsuvka: Pokud to jde, je mateřské mléko to nejvíc, co můžeme dětem dát a až do dvou let čerpá dítko z mateřského mléka spoustu benefitů. Do tří let věku dítěte by mělo mít dítě ideálně mléko dětské (takže být kojené nebo přejít na dětskou výživu = mléko umělé), protože mléko kravské úplně vhodné svým složením není, takže ano, i tříleté dítě může být u prsu a není na to nic špatného 🙂 .
Kojení ano, ALE:
Kojit můžete? Dopřejte to sobě i miminku. Kojit nemůžete, netrapte se tím! Přiznám se, že já osobně jsem spíš konzervativní a vnímám například kojení starších dětí jako něco, co patří mamince a dítěti a ne do tramvaje, parku nebo třeba divadla.
Dokud kojení pokrývá velkou část výživy dítěte, je naprosto pochopitelné, že když dítě potřebu projeví, vyhovím mu, ať jsem kdekoli. Když se ale na posledním představení v divadle Minor cca tříleťák sedící v řadě před námi 15 minut vztekal a ječel, maminka to vyřešila tím, že mu na zbylých 45 minut představení vytáhla prso z výstřihu.
To už žádný benefit pro mámu ani dítě nemá a hodnotím to spíš jako další extrémní úlet dnešní doby.
Sama pro sebe jsem byla rozhodnutá kojit až do samoodstavení Nelinky a doufala jsem, že to bude kolem druhého roku. Trochu nám to ale rozbouralo rozhodnutí, že bychom jí mohli pořídit sourozence a já tak čekala na vhodnou dobu, abych Nelinku odstavila dřív.
Samoodstavení Nely nabouralo druhé těhotenství
A v tenhle moment začaly chodit dotazy „Míšo a ty UŽ nekojíš?“. Argument, že ne, protože jsem těhotná zabíral asi na 5% dotazujících 😀 , zbytek mi bleskurychle odvětil, že není jediný důvod, proč bych jako těhotná kojit nemohla aneb všechno vím, všechno znám!
A jsme zase u bodu, kdy si jako máma udělám své rozhodnutí a ať je jakékoli, vždycky přijdou dotazy a nevyžádané rady, o které jste nestály a stejně je tu máte na zlatém podnose. Často mohou být navíc bolestivé a tak zbytečné!
Čtvrté těhotenství, jedno donošené dítě
Odstavit Nelinku od kojení bylo mé rozhodnutí a vedlo mě k tomu jediné. Otěhotnět pro mě nikdy problém nebyl. Všechny děti byly na první měsíc pokusů. Před Nelikou jsme ale bohužel o dvě miminka přišli, a v takovém případě je kojení v začátku nového těhotenství velkým rizikovým faktorem, že těhotenství opět skončí předčasně. Po vzájemné domluvě s lékařem jsem se proto rozhodla ve 14 měsících Nelinku odstavit.
Riskovat jsme nechtěli, já se děsila, že se bude opakovat situace jako před Nelinkou a věděla jsem, že pozitivní test je prostě zase jenom začátek, který rozhodně neznamená miminko. Kdo z vás tohle zažil tak ví, že prvotní nadšení, radost a oznamování vystřídají střípky naděje, že třeba to bude ještě dobré, pak přijde smutek, šestinedělí bez miminka a za 3 až 6 měsíců další kolo.
A tak už na začátku v „Julinčině“ těhotenské průkazce stálo „ČTVRTÉ TĚHOTENSTVÍ, jedno donošené dítě“.
Nosíte a doporučíte maminkám nošení dětí?
Dalším dotazem na kurzech a v mailu se objevuje nošení 🙂 . Já jsem jednoznačně pro a myslím si, že je tenhle kontakt pro maminku i dítě nádherným pokračováním vzájemného propojení i po porodu, ale i nošení má své ale.
Extrémem, který už správný určitě není jsou situace, kdy si maminka udělá z nošení desátý měsíc těhotenství a dítě je prakticky neustále uvazáné v šátku 🙁 (nosítko není pro novorozence vhodné žádne, ani s novorozeneckou vložkou).
Je potřeba si uvědomit, že miminko už na sobě musí po porodu začít pracovat a potřebuje k tomu prostor, tvrdou rovnou podložku (idálně zem). Jen tam může jít motoricky kupředu. Takže nošení rozhodně ano, ale zase selským rozumem. Já chápu, že s nošeným dítětem si krásně uvařím, uklidím, miminko je v šátku šťastné, voní mi pod nosem a dokáže se v něm i samo nakrmit 🙂 .
Nošení ano, ALE:
Všeho by ale mělo být s mírou, aby mělo miminko i prostor samo pro sebe. Když se ale ve skupině o nošení dočtete názory jako „můj tříleťák ujde 500m a už ho musím poponést, ale co, zase je mazlivý a kontaktní, on to jednou rozchodí“ a desítky maminek s úsměvem přitakávají, je mi líto maminky, která se s ním tahá, a pak dítěte, které už by mělo poznávat, sbírat, osahávat, vynalézat a ne sedět a koukat.
Podle sebe soudím tebe – do mateřství nepatří
Že vaše dítě bylo v roce bez dudlíku a kolem vidíte tříleťáka s dudlem? Hrůza! Že váš šikula byl v roce a půl bez plen a támhle tříleťák se počůrává? Katastrofa! Nebo vám jdou oči vsloup, protože maminka veze v kočárku čtyřleťáka? Nepochopitelné! A co teprva maminka, která tahá dítě ve visítku, místo aby měla nejnovější šátek od Omnifery? Tyranka!
Ať každý dělá jak za vhodné uzná. Za těch několik let vím i sama na sobě, že nevyžádané rady jsou to nejhorší, co chcete děnně slyšet, že stejně nikomu nepomůžou. A tak se snažím radit jen tam, kde vím, že o to okolí stojí a i když vidím situace, kde maminky vychovávají dítě úplně jinak než já, vždy si snažím uvědomit ten nejdůležitější fakt:
Ona dělá co může, dělá jak umí a s jistotou vím, že nechce ublížit. Važte prosím nevyžádané rady, snažte se je přijímat s nadhledem a dělejte jak je příjemné vám a vašemu dítěti. A když nevíte? Ptejte se na správných místech 🙂 (třeba na kurzech, které každý měsíc pořádám v Praze i mimo ní).
Přeju vám co nejvíce selského rozumu, co nejméně extrémů a hlavně spokojené dětství, ale i dospívání vašich dětí, které do šesti let máme možnost ovlivnit a formovat. Chyťme se téhle šance ať z našich dětí vyrostou šťastní , zdraví a sebevědomí lidé 🙂 .
33 Comments
Miso, dekuji Vám za Vaši otevřenost. Psát některé řádky muselo být dost bolestné. Vím to z vlastní zkušenosti 😔
Děkuji za pěkný článek. Naprosto souhlasím.. Bohužel v dnešní době se akorat všichni předhánějí kdo co dělá lip (respektive jeho dite) a takové nadávky co člověk vidí na fórech především pro maminky.. To mi zůstává rozum stát.
Dobrý den. To je skvělý článek. Jen u bot si myslím..že „Bose obouvání“ nehodí na tvrdé povrchy…aby popř. dítě chodilo po městě po chodnících..tam by alespoň měla být kompromisní botka..ale jinak na zahradu ve 2.5 letech mají dcery kožené capáčky (jsou alergické na včelu) tak se bojím aby byly úplně bose.
Ahoj Miso, dekuji, za tenhle článek, hezky napsáno. S nevyzadanyma radama mam bohate zkusenosti a mnohdy si dotycny neuvedomuje, ze tim muze i ublizit – viz kojení, které mi nešlo, vyzkoušela jsem toho hodně a vsichni chytří se skoro rozkojili za mě, vzdyt brnkacka. 😀 Ztotožňuji se s tím, ze každá máma urcite dělá to nejlepší podle sveho vědomí a svědomí a mne určitě nepřísluší žádnou maminku soudit nebo poučovat. Uzivejte dovolenou! 🙂
Krásne napsano😊, naprosto souhlasim, selský rozum a bez extrému. A hlavně nesoudit.
Uzivejte dovolenky!
Míšo moc hezký článek, lépe bych to nenapsala.
Ač dítko nemaje, tenhle střízlivý, racionální pohled bez zběsilých extrémů a honbou za současnými trendy je mi tak blízký, že i ty články o dětech tady na blogu moc ráda čtu. Kéž by víc lidí bralo svět s takovým přístupem!
Moc pěkně napsané, mluvíte mi z duše. Chce to nechat ostatním volnost, nemít pocit, že jedině má pravda je ta správná a umět používat selský rozum. Z pohledu matky dvou dětí (4 a 2) se toho selského rozumu „nebojím“ tak, jako čerstvá prvorodička 🙂 Díky za Váš blog a jdu Vám dát hlas 🙂
Díky za článek, přesně jste to vystihla 🙂 těch nevyžádaných rad a zbytečných dotazů a odsuzujících nebo posuzujících poznámek, co dostávám od chvíle, kdy jsem oznámila, že jsem těhotná, i teď, když už mám doma batole…
a nejhorší je, že většinu toho si způsobujeme navzájem my, ženy. Přitom bychom měly samy vědět nejlíp, jak je to náročné a že i když se sebevíc snažíme, tak to někdy nevychází podle těch původních představ. A že těhotenství, porod ani kojení není vždycky jako z pohádky. A že každé dítě je jiné. Že nic neplatí univerzálně.
Měly bychom se víc navzájem chápat a podporovat 🙂
Dobrý den, Míšo,
moc děkuji za tento článek. Snažím se k výchově dětí také přistupovat selským rozumem. Ale vždycky mě trochu rozhodí otázky typu „proč dáváš ve dvou letech na svačinu obyčejný rohlík, to není zdravé“ a podobně. Nikdo (většinou) nevidíme jak to která rodina má a proč dělá, to co dělá. A žádná maminka nechce dítěti ublížit. Děkuji za to, že jsou ještě i lidé, kteří mají pochopení a nesoudí ostatní.
Děkuji za upřímnost. Přeji všem maminkám, aby jejich rozhodnutí bylo bráno s respektem a životní situace, které nejsou záviděníhodné s empatií. Každá děláme nejlépe, jak umíme. 🙂
Napsala jste to moc hezky a vlídně.
Já dávám nevyžádané rady jen když si myslím ze jde o život nebo zdraví dítěte.
Jako detsky fyzioterapeut s praxí v nemocnici jsem citlivější na určitá rizika.
Hlavně co se týká výběru a používání kvalitní autosedačky. Bohužel není vždycky moje rada přijmuta, ale mám alespoň pocit, ze jsem to řekla.
Miso skvele, dekuji za uprimnost.Mam pocit,ze konecne vim o vas i neco vic.U meho druheho ditete v tehotenske knizce stalo: seste tehotenstvi,jedno dite predcasne narozeno.Takze vase stresujici pocity znam.Moc rada vas ctu😉
<3
Nádherné a výstižné! 🙂 Ještě by mě zajímalo, jakými „výchovnými směry“ se s holkama ubíráte, protože na mě z článků působí opravdu jako pohodářky – a doma mám trošku ďáblíka, tak se v tom teď trošku plácáme (starší 2 roky a 4 měsíce, mladší má půl roku). Kojím obě, je pravda, že postupně přitvrzuji na hranicích s kojením, jsme domluvené, že jen doma (chci, aby si to venku užila, doma zase naopak ocením chvíli klidu při kojení :-)), ale někdy to zkouší. Prošla jsem kurz Nevýchovy, hodně čerpám od Naomi Aldort a dalších autorů, chystám se přelouskat knihu Výchova bez poražených a Aha rodičovství (hlavně sourozenci). Ale pořád mě ještě dokáže leccos překvapit 😀
Milá Míšo, moc děkuji za článek. plně souzním… Užívejte se navzájem a mějte se krásně! Vaše Janka
Krásný (i když z části smutný) článek ….jste úžasná a naprosto souhlasím…děkujeme za řádky, které pro nás píšete!
Tak tomu rikam krasne napsany clanek,jak kdyby mi byl psan z duse.Moc dekuji za tvuj blog Miso,jsi skvela a i bez upozorneni na zacatku spusteni mamablogu,jsi me hlasy dostala.
Krásný den Míšo, jste prostě skvělá a o to více se těším až Vás konečně poznám v říjnu na kurzu v Praze:-) !! Jako byste mi mluvila z duše. Po prvním porodu se nedařilo kojení, dávala jsem UM a nikdy nezapomenu na ty šílené pohledy, že tahám mlíko a krmím flaškou:-( Po druhém porodu to bylo horší, bojovala jsem za kojení, dcera se krásně přisála a byla to veliká přísavka, plánovala jsem kojit dlouho a to, co jsem si vyslechla od části rodiny, od spousty lékařů, že po roce už nemám kojit, že je to dítěti k ničemu, že jsem bláznivá, na to bohužel nikdy nezapomenu, prožívala jsem spousty bolesti na duši, ale i tak jsem bojovala a pokračovala, protože dcerka prospívala velmi dobře a nic jí nescházelo. To samé bylo se společným spaním, se stravováním, že syn měl dlouho dudlík a plenky a že dcerka dudlík odmítala bylo dle některých také špatné… jednou bych si přála mít ještě miminko a opravdu si to vše užívat a netrápit se:-) Líbí se mi Vaše názory, rady, že nejdete s davem, abyste zapadla, neděláte ze sebe něco, co nejste, ale že jste svá, upřímná a úžasná, co vše zvládáte a co i pro nás ostatní děláte, píšete, organizujete:-) Mějte se na dovolené krásně, užívejte, Tereza
Moc hezky napsaný článek a taky se pokaždé snažím řídit selským rozumem … téma kojení mě chytlo za srdce a ukápla i slzička…moc dobře si pamatuji na to, jak jsem prodělala mimoděložní těhotenství a pak ještě jednou přišla o miminko. Teďka mám dva zdravé klučíky a vím, že není samozřejmostí otěhotnět a donosit dítě a jsem proto ráda za každý den a snažím se ho užívat po svém, bez hloupých a rýpavých rad 🙂 ! … P.S.: možná by bylo fajn napsat článek o Vašich zkušenostech i zkušenostech dalších maminek ať víme, že v tom nejsme samy, že to nebyla naše vina a že se to prostě stává 🙁
Tak jsme se dozvěděli, jak to máte vy a co považujete za extrém. A že mít selský rozum znamená mít to jako vy 😀 . Plus nejlépe se maminky dozví, jak to mají dělat na vašich kurzech (asi výuka selského rozumu).
Úžasný článek, jako byste mi z duse mluvila!
Dobrý večer Míšo, hodně často říkám, že DÍTĚ je kontroverzní téma samo o sobě a ve všech bodech od narození, kojení, oblékání, nošení, očkování, batolecí strava …. Ve všem mi mluvíte z duše.
Znam tomoc dobre, kazdy jsme jiny, kazde dite je jine, tak i pristup a vychova jsou jine.Zato tolerance by mela byt vsude,casto ale chybi, coz je skoda. Ja patrim k rodicum, u kterych jine matky obracely oci v sloup, ze vozim dite v kocarku a nechodi. Skutecnost byla takova, ze syn se narodil predcasne a kdyz v neceych dvou letech poprve stoupal a jen na spicky, neurolog mi sdelil, ze podle vysetreni ma nejspis obrnu a mam pokracovat ve cviceni vojtovky, ale chodit mozna nebude. Meli jsem obrovske stesti a kluk se rozchodil, ale byla za tim obrovska prace, cviceni 5x denne vice nez dva roky. Do satku jsem ho dala poprve v roce, abychom se dostali i do lesa, do te doby fyzioterapeutka nechtela povolit. Rady sirsi rodiny i cizich lidi byly casto zranujici. Odsuzujici pohledy take. Rozumim, jak to myslite. Za me at si kazdy dela, co povazuje pro sve dite za nejlepsi a ostatnim radi jen tehdy, kdyz o to druzi stoji.
Díky za pěkný článek!! Naprosto souhlasím, že se nesmí nic přehánět a každý extrém je špatný, ať už v péči o dítě, tak v životě samotném.. 😉 A každá jsme si asi vyslechla několik nevyžádaných rád, jak od rodinných příslušníků, tak cizích „moudřejších“ maminek.. 😀
Milá Míšo, moc pěkný článek. Hezky napsaný, tak vlídně a prostě čtivě! Jste moc fajn.
Díky za krásný článek. Jako maminka jsem si toho prošla taky hodně. Od zdravého jídla, pokusu o vegetariánství, extrémní nošení, kojení za každou cenu a výchovu. A musím říct že někdy je to prostě pro nás mámy náročné, chceme někam patřit, začlenit se, být oblíbené, milované, vyrovnané, prostě ideální. Ale tahle touha po ideálních ženách je to nejhorší co může být. Je těžké si dovolit to pustit a přijmout to že takto to stačí a nehnat se. Dovolit si odpočívat a nechat odpočívat i děti a dát jim možnost svobodně žít podle svého. Takže ano, každý podle sebe jak je mu nejlépe 😊 a pro mě už platí, žádné extrémy, jen pohoda ❤
Souhlasím se vším, co jste napsala. Bez extrému a selský rozum. Kojila jsem dvě děti dva roky a měsíc, pak jsem to ukončila já, že jsem byla vyčerpaná, jinak by pily ještě teď ve třech letech 🙂 nosila jsem jen dceru, syn na to moc nebyl, takže občas kočárek pro dvojčata obsazen z půlky a druhé dítě na zádech 😀
Chvíli mi to trvalo, ale už mi došlo, že je dobře, že nejsem dost nosící, kojící, bare, bio, eko a já nevím co všechno. Všeho s mírou (i když Míra u nás nebydlí). 😉
Míšo, moc díky, že tu jsi 🙂
Díky za pěkný článek. 🙂
Zdravím do Afriky a děkuji za tento článek, kterym jste se nám osobně víc přiblížila. Vaše články ala recenze na knihy a výlety apod. jsou super, ale jsem ráda i za něco osobního. V tehu prukazce jsem to měla stejne, taky čtvrté ale 1 donosene, akorát na přeskáčku. Teď mám krásné zdravé děti, kluka a holčičku. S kojením to bylo kvůli ztrátě miminka stejně, naštěstí syn se během prvního měsíce těhotenství sám odstavil. Asi mu přestalo chutnat. Já si pár měsíců odpočinula a teď mám už za sebou další půl rok plného kojení. Jsem ráda, že to šlo takto. A plně souhlasím s tím, že vše se má brát a dělat s rozumem.
Hezký článek , ale úplně jsem nepochopila, proč soudite kojeneho triletaka s vetou „To už žádný benefit pro mámu ani dítě nemá“, kdyz to je prave posuzování neceho, do ceho nevidite 🙁
Dobrý den,
děkuji za komentář. Asi jsem úplně netušila, že to z článku takto vyzní, myšlené to je výživově. Ty benefity v tomto věku se stírají a v mých očích to nebyla adekvátní reakce na vztek. Možná taky proto, že byla první bez jakéhokoli jiného pokusu o domluvení, utišení, cokoli. Ale rozumím, že tohle je věc názoru, takže je úplně v pořádku, pokud tohle vy cítíte jinak 🙂 . Vždy to asi trochu vztahujeme na sebe a je to možná tím, že já sama za sebe cítím důležitost v pravidlech, hranicích a přersto s myslím, že mají mé děti dost volnosti a prostoru. Každá tohle máme jinak 🙂 .
Mějte krásný den
Míša