čas je odevzdat | Nástup do školky je tu!

čas je odevzdat | Nástup do školky je tu!

Už přišla řada i na nás. Neměla jsem v plánu o školce se moc rozepisovat, protože psaní je pro mě forma terapie, kdy “si dělám sama dobře” 🙂 a proto tu máme hlavně výlety a užitečná témata, ale když se na to tolik z vás ptá, zkusím se ke školce maličko vyjádřit. Snad mi to půjde bez větších emocí, protože ty jsou ve spojení se školkou dost bouřlivé :-). Jak se stalo, že tak rychle utekl ten společný čas, kdy patřily jen mně?

Z batolat jsou velké slečny

Z holek vyrostly krásné malé slečny, které se do školky těší. Nelinka nikdy nebyla povahou žádný extra mamánek, takže s nástupem do školky jsem měla tehdy spíš problém já. Ona se těšila, šla ráda a nikdy kvůli školce neplakala, čímž nám to všem neskutečně usnadnila. Já sama ale měla doma tu malou roční náplast jménem Julinka, díky které ten Nelinky nástup do školky byl o hodně snazší :-).

Druhým usnadněním je mé loučení s Nelinkou doma, taťka se v šatně školky líp opouští 😀 .

Abych ale byla zcela upřímná, školka byla první rok Nelinky spíš tak do počtu. Chtěla jsem, aby chodila mezi děti a občas do ní opravdu chodila, vždy ale dostal přednost čas společný. Kdykoli jsme si chtěli udělat výlet, být všichni společně a užívat se navzájem, Nelinka do školky nešla. Proto první rok ve školce nikdy nespala a více v ní chyběla než v reálu byla.

Tenhle čas dal ale holkám navzájem strašně moc 🙂 . Ten rok se z nich staly krom sester i obrovské kamarádky a já jsem moc ráda, že Nelinka tehdy do školky nemusela.

Snazší cesta díky sestřičce

Letos už je to jiné a nás čeká školka, která bude náročná hlavně na mojí hlavu. Julinka se strašně těší, protože Nelinka má ke školce moc krásný vztah. Juli už zná paní učitelky a prostředí, ví kam si bude dávat věci, několikrát byla na záchodcích ségry 😀 a reálně ví kam jde.

Co je ale trochu mínus, moc si neuvědomuje, že jde do školky, ale ne za Nelinkou. U nás smíšené třídy nejsou, takže po třech letech bude Julinka muset zvládat svůj čas sama. Pořád jsem se soustředila na to, jak je smutno mně, že už je to další krůček od nás, že jsem si neuvědomila, že pro Julinku bude tohle přestřižení pupečníku hned dvojí 🙁 .

Když víc času tráví s cizími než s námi

Takže ano, já mám obavy velké. Ale snažím se je nijak nepřenášet na děti a věřím, že ač děti vycítí hodně, tohle snad ne. V čase s nimi si totiž na školku nikdy nevzpomenu, dolehne to tak nějak po večerech, kdy sednu k fotkám a plánům, co budeme podnikat. Pak vidím, jak se to všechno neskutečně blíží. Plně si uvědomuju, že naše děti budou většinu svého času trávit s cizími lidmi a hodně se musím přemlouvat, abych přesvědčila hlavu, že jim bude moc dobře.

Julinka je kamarádská, takže si najde prvně v životě kamarádky, které budou jen její 🙂 . Paní učitelky, které bude mít jsou moc fajn a my teď doma už jen spekulujeme, jak zařídit, aby holky byly víc času s námi. Určitě si jeden z nás sníží úvazek, protože nechceme (a naštěstí nemusíme) mít oba plný úvazek, takže holky nebudou muset být ve školce celý den.

Vím, že to zvládlo už nespočet maminek před námi, takže to zvládneme taky, ale to nic nemění na faktu, že je mi z toho neskutečně smutno. Teď se ale utěšuju myšlenkou, že nás ještě čeká dovolená u moře 🙂 , kde vypneme a budeme se užívat navzájem. A po příjezdu už budu závidět všem maminkám, že mají nástup dětí za sebou 😀 .

Úniková cesta a změny u nás?

A jestli máme zadní vrátka, kdyby něco nevyšlo? Zatím o nich nepřemýšlíme, ale máme je všichni. I vy, i já 🙂 . Jsou to naše děti, jsou to naše životy a kdo říká, že musíme dělat věci tak, jak se od nás čeká? Jako lékařka asi nemám moc možností, jak vymyslet práci z domu, i když patologie se tak dělat dá 😀 . Není to zrovna obor, do kterého směřuju 🙂 .

Krátíme úvazky, vyhráváme ten nejcennější čas

Už teď ale víme, že nebudeme mít oba dva plný úvazek, ale budeme snižovat, abychom s dětmi mohli trávit víc času a nebyly ve školce celý den. Těším se na jejich rozzářená očička při vyprávění toho, co se ve školce dělo nového. Těším se každou čmáranici, kterou mi vytvoří 🙂 .

Já zatím s prací vyčkávám a počítám, že bych od ledna nastoupila do procesu, ale všechno záleží na tom, jak se sžijeme. Jak Julinka zvládne adaptaci ve školce, jak bude fungovat režim i se spaním, jak bude jíst “cizí” jídlo, se kterým měla tehdy Nelinka problém, i když většího jedlíka neznám 🙂 .

Občasné záškolkáctví povoleno

Těch strachů mám asi stejně, možná i víc, než vy a věřím, že je to normální. Díky těm obavám jsme ale pak pyšnější a hrdější na své děti. A věřím, že budeme. Že zboří každou mou obavu, že se naučíme užívat si společného rána a taky, že si prostě někdy uděláme den, kdy “deme za školku” 🙂 .

Bojím se, ale věřím, že jak pro ně, tak i pro mě je to správně. Kdybych mohla něco změnit, chtěla bych, aby se holky ve školce víc potkávaly. Nepotřebuju, aby byly spolu ve třídě, protože vím, že je čas, aby se Julinka učila být sama za sebe.

Od jejího narození je tady vždycky pro ní ta velká ségra, která “to zařídí” a školka pro ní bude v tomhle školou života. Být ale celý den v jedné budově a potkávat se jen náhodně, to mě vůči nim moc mrzí. Ony navzájem si jsou pro sebe opravdu MOC. 

Moc doufám, že se mi podaří domluvit se na tom, že pokud bude Juli smutná nebo plakat, bude za ní moct Nelinka přijít.

No uf. Výlety se mi píšou mnohem snáz 😀 . Takže jestli se bojíte, jsme v tom společně. Společně pak ale budeme i neskonale hrdé mámy a až vám navíc paní učitelka řekne, že to vaše dítko je šikovné, že se mu podařilo to nebo tamto, bude to odevzdání a pozorování “z druhé strany” stát zato 🙂 .

Už zítra s holkama letíme pryč, tak nevím jak bude spolehlivé plánování článků na blogu, ale je to přichystané, tak snad ano 🙂 . A kdyby ne, tak na instagramu se určitě ukážeme 🙂 .

INSTAGRAM: tady – klik

 

13 komentářů

  • Marcela Doubkova 31.8.2018 at 14:17

    Ahoj Miso, preju Vam a holkam jen to nejlepsi. Holky to urcite zvladnou na jednicku. Neskryvam sve slzy pri cteni Vaseho clanku.

  • Eva Šamonilová 31.8.2018 at 14:32

    Mílá Míšo, mluvíte mi z duše. Máme tři princezny a ty starší dvě jsou stejně staré jako Vaše holčičky. Nejstarší se do školky moc těšila a od prvního dne se ji tam líbi. I prostřední se teď moc těší. Ale já se netěším. Nechce se mi je pustit. Stejné pocity jsem měla i před dvěmi lety, když nejstarší nastupovala. Nejradši bych ji tam nedala. Ale ona tak moc chtěla. Respektuji, že se těší, že potřebují své kamarádky, ale je mi to líto. Jsem moc ráda, že budu mít ještě doma naši nejmenší princeznu a určitě využiji každé příležitosti si holky nechat doma a něco společně podniknout. Ten čas tak rychle běží … Děkuji za Váš článek. Jsem ráda, že v tom nejsem sama 🙂

  • Anna 31.8.2018 at 15:08

    Ahoj Míšo,
    tak asi jako nikdy, se mi dneska hodí Váš článek. Syn Jakub jde v pondělí taky do školky. Nejdříve jsem se těšila,teď to na mě strašně moc dolehlo a je mi smutno. Právě že už nebudeme tolik spolu 🙁 že všechno to co jsem brala jako samozřejmé, už prostě nebude. Ten parťák co se mnou vstával, snídal, sadil kytky, vařil oběd a coural se po venku, se bude courat někde jinde. Mno, hodně mi pomohlo to číst a to,že v tom nejsem sama! Přeji ať vše proběhne hladce a hlavně ať to my maminky zvládneme!

  • Jana F. 31.8.2018 at 17:23

    Ahoj Miso, dekuji za článek. Chapu vase obavy, taky v pondeli vyrazi muj ctyrletak do skolky a jsem zvedava, jakou bude mit pani ucitelku a jak to zvladne, no je to zmena. Mladsi se mnou zustane doma jeste rok, ale uz ted vim, ze budu snizovat uvazek, abych s manzelem zvladla kooperaci davani a vazvedavani ze skolky a aby nasi chlapci nebali jen s cizimi lidmi od nevidim do nevidim. Jasne, my jsme to prezili, ale pro me jako citlive dite to bylo bolestne. A chci si nase kluky uzit, nez vyrostou a budou mit jine zajmy 🙂
    At Julca i Nela vse pekne zvladnou . Hezky den

  • Katka 31.8.2018 at 20:28

    Ahoj Míšo, čtu to se slzama v očích, protože to máme doma stejně. Až na ty zadní vrátka,bohužel. My se právě dnes vrátili z dovolené a včera se mi po tvářích valily slzy proudem… pozorovala jsem z povzdálí své dvě děti jak si hrají a bylo mě tak strašně líto,že to vše končí… na jednu stranu cítím, že i já už potřebuji mezi lidi, na druhou stranu se mě těch chvil nechce vzdávat… je to hrozný kolotoč neskutečných emocí… Adámek měl výhodu, že mohl nastoupit až ve 4 letech a byl s náma víc doma než ve školce, ale Elenka musí už ve 3letech a to i včetně spaní. Školku zná, učitelky, některé děti také, ale přeci jen,obavy mám i přesto, že se zatím těší… přeci jen být každý den bez maminky a táty… aspoň že brášku uvidí ve školce, ale také jen občas…
    No nejhorší je, že ten společný čas se smrskne už jen na víkendy,svátky a dovolené 🙁 tak se budeme aspoň snažit si ty volné dny a každodenní odpoledne užívat co nejvíce ❤
    Přeji vám hezkou dovolenou a pohodový nástup do školky

  • Barbora 31.8.2018 at 21:01

    U nás ve školce jsou třídy smíšené, ale ani přesto, paní ředitelka nedává sourozence do jedné třídy právě z důvodu socializace mladšího sourozence. Zpočátku jsem z toho také neměla dobrý pocit, ale na druhou stranu je to pro naše druhorozené opravdu první situace, kdy za nimi nestojí nikdo z rodiny a musí si poradit.. Syn první rok zvládal vcelku v pohodě, i když je pravda, že jsem pracovala jen dva dny v týdnu a jedno dopoledne jsme měli úplně jiný program než MŠ. Veliká změna přišla až loni, kdy mu starší ségra odešla do školy. Myslím, že si nemusíte dělat takové obavy, ten pocit, že je její velká ségra někde nablízku je uklidňující a samotný fakt, že může být jako ona je pro mladší sourozence nejvyšší meta… Náš syn by nyní nejradši chodil do školy, když vidí starší ségru. Sama jsem učitelka v MŠ, takže vše vidím z obou stran a bohužel mám velký problém nechávat děti ve školce či škole celý den,každý den. Takže vaše plány vidím jako rozumné, přeji hodně štěstí v práci a ať se holčičkám ve školce líbí
    Bára

  • Zuzana 31.8.2018 at 21:50

    Jak výstižné. Těším se, že si oddechnu a budu mít čas na své věci. Bohužel jsme pro dvojčata mockrát hlídání neměli. Ale ten pocit, že je dávám cizím. A práci si také hledám novou a časově vhodnou pro matky, když mi teď jedna nevyšla. Celkově je to divná situace, ale děti se těší, tak to snad bude fajn 🙂

  • Katka 31.8.2018 at 22:06

    Dobrý den Míšo, moc děkuji za váš článek. Mluvíte mi z duše, momentálně prožívám stejné obavy, naše holčička půjde v pondělí do školky a ve mě se to pere a doufám, že jako vždy naše princezna zvládne tu velkou změnu lépe než já. Moc jí přeji, aby byla ve školce spokojená, měla kolem sebe kamarády, na které se bude těšit. Začíná nám nový život, tak ať se nám to všem vydaří ke spokojenosti všech bez slziček.

  • Sylva Sejpková 31.8.2018 at 22:17

    Míšo, díky moc, už vím, že v tom smutku nejsem sama 🙂 Sofi jde prvně do školky, ohromně se těší. Bude tam jen dopoledne, ještě jsem rok doma s Juli. Ale i tak je mi smutno, jak rychle rostou a že už nebudou “jen naše” přesně jak píšeš… Mám úplně stejné pochody… Utěšuji se tím, že každé období má spoustu dalších hezkých okamžiků ❤

  • Renata 1.9.2018 at 11:21

    Ja uz mam tohle za sebou. Moje starsi jde uz do 2.tridy a mladsi bude letos predskolak. Je mi smutno, kdyz ctu, ze skolky neumoznuji smisene tridy protoze “nejaky chytry duvod”. V nasi lesni skolce byly dcerky od malicka spolu a mladsi to neskutecne pomahalo. Nedovedu si vubec predstavit, ze by to neslo. Jako ze fakt se musi 3lete dite socializovat? To mi hlava nebere. Ja mela velky strach pri prechodu starsi do skoly, ale mladsi uz byla ve svem, uz mela svoje kamaradky a presto po navratu domu segru objimala radosti. Drzim palce, at to dopadne jak nejlip to pujde.

  • Katka 1.9.2018 at 21:11

    Míšo, pracovala jsi od promoce nebo budeš začínat od začátku?

    • Míša 21.11.2018 at 21:55

      Milá Kati,

      já to mám asi trochu složitější. Pracovala, ale zároveň budu začínat od začátku 🙂 . Pracovala jsem už v ordinace PLDD, jenže v ČR není možné uznat v rámci atestace odsloužený čas, pokud nemám hotovou část lůžkovou. nejde to obrátit. Jenže já měla velikou příležitost učit se to, co chci dělat, takže jsem šla do ordinace i přesto, že mi to vlastně nikdo neuzná pro atestaci.
      Proto to teď musím vzít postupně a prvně se zavřít na lůžkové, až pak se podle systému zařadit do ordinace.
      Nejsem si jistá zda a jak dlouho to vydržím, protože ty nemocniční podmínky nejsou matkám zrovna nakloněné, ale uvidíme, určitě to zkusím “vybojovat”. Nechci být jen víkendovým rodičem.

      Míša

  • Kateřina Valdmanová 4.9.2018 at 14:36

    Dlouho jsem na nic nereagovala :)…a proč? 🙂 Kolotoč! Mne neminul nástup do práce již v červnu a Madlenku tedy do školky též. Naštěstí jsem ale mohla zařídit, že dva měsíce se připravovala, nejprve měsíc jen na dopoledne a druhý měsíc už bohužel na celý den, i když ne všechny dny v týdnu. Musím uznat je to očistec, z celého dne s dítětem je najednou pár hodin sotva. I já to nesla hůře než dcera :), i když i na slzy v šatně u nás došlo 🙁 a jídlo byl těžký boj, ovšem to i doma 😀 Užívejte dovču, Julinka jistě nástup do školky zvládne skvěle a vy máte pro sebe spoustu času, který si za ty krásně strávené roky s holkama také zasloužíte!

  • Napsat komentář

    MAMAblog roku 2017/18 jsme díky vám!

    MAMAblog roku 2017/18 jsme díky vám!

    Děkujeme, že jste se zatoulali až k nám. Narazili jste na blog mladé lékařky a především mámy, který je o lásce k dětem, zdraví, hraní, cestování, Project Life, vzpomínkách a všem smysluplném co nás baví a naplňuje. Doufáme, že se vám bude líbit.

    Kam za námi

    Naposledy! Líbí se vám tu? Pojďte nás podpořit

    Pokud vám dává smysl, co tady děláme, pokud se tu inspirujete a baví vás to tu s námi, budeme moc rádi, když nám pošlete hlas. Najdete nás v kategorii Lifestyle jako blog MK Life. Ze srdce děkujeme

    Stáhni a zažij jaro! Zážitková hra pro děti

    Zažij jaro

    Chcete s dětmi prožít roční období v maličkostech? Drobnosti, které si děti z dětsví zapamatují nejsou v hračkách, jsou v zážitcích. Pojďte na ně s námi a Zažijte JARO.

    TOP 20 našeho JARA

    Bez čeho se na jaře neobejdeme, když většinu času trávíme s dětma venku? Našich TOP 20, na které nedáme dopustit.

    Darujte poukaz na kurz nastávajícím rodičům

    Darujte poukaz na kurz nastávajícím rodičům

    Internet je plný informací, které ale mají skutečnou váhu? Co mám dělat? Povíme si vše od porodnice, prvních horeček a průjmů, přes otázky o očkování až po syndrom náhlého úmrtí a nácvik resuscitace kojence. Doma už vás nic nezaskočí!

    Darujte poukaz na kurz dětské první pomoci

    Darujte poukaz na kurz dětské první pomoci

    Úspěšný projekt První pomoc dítěti už běží třetím rokem! Často si říkáte Co mám dělat? Přijďte a tenhle myšlenkový kolotoč dostane řád a vy pocit jistoty, že v případě nutnosti skutečně pomůžete!

    Darujte poukaz na kurz první pomoci pro tatínky

    Darujte poukaz na kurz první pomoci pro tatínky

    Nechce se tátům mezi houf žen? Už mám řešení. I tátové tráví s dětmi aktivní čas. Dokáží v případě potřeby pomoci? Pošlete mi partnery a táty vašich dětí na kurzy speciálně pro táty. Vždy odchází spokojení a mají odpovědi na všechny své Co mám dělat? otázky.

    Co takhle poslat na kurz hlídací babičku?

    Co takhle poslat na kurz hlídací babičku?

    Na tuhle myšlenku jste mě přivedli vy. Posíláte mi své rodiče i tchýně, které jsou hlídacími babičkami a základy první pomoci zaměřené na děti je MOC baví. Darujte jim kurz a já jim odpovím na otázky Co mám dělat?

    Už podruhé MAMAblogem roku! Děkujeme!

    Nejnovější příspěvky

    Na FB nechybíme, přihlaš se a nic Ti neunikne

    ×