Většina článků na blogu patří dětem. Píšu je ráda 🙂 , dělají mi radost a ještě jsou po čase milou vzpomínkou na období, která s dětmi utečou jako voda. Dnešní článek bude o dětech jen maličko. Zaujalo mě, kolik z vás reagovalo na příspěvek, ve kterém jsem zmínila, že všechna má těhotenství jsou provázena něčím, čemu se říká pozdní gestóza či preeklampsie.
Pokud máte těhotenství za sebou a nikdy tyhle pojmy neslyšely, věřím, že budete souhlasit se starým dobrým „těhotenství, nejkrásnější období v životě ženy“ 🙂 . Pokud vám jsou pojmy dobře známé, určitě se nad tímhle pořekadlem leda zasmějete.
Těhotenství, třikrát jako přes kopírák
Všechny mé tři těhotenství mají v podstatě dost podobný průběh. Teď poprvé mi ale bylo špatně i první měsíce, což jsem u holek vůbec neznala. U Nelinky, kterou jsem čekala jako první (2012/2013), bylo vše nové. Překvapily mě proto velké otoky i řeči okolí, které přibralo v těhotenství vždy jen 12 kg, které já stihla do poloviny těhotenství. Když jsem ale začala od osmého měsíce přibírat 1,5 kg týdně a v devátém dokonce 4,5 kg týdně, začaly mi houstnout kontroly, musela jsem hlídat krevní tlak i doma a na odběrech jsem byla pečená vařená.
Tam prvně jsem si propojila reálný život s vědomostmi z medicíny a mou státnicovou otázkou z gynekologie a porodnictví, která se týkala právě preeklampsie. Byla tam. V den, kdy už vycházely špatně hodnoty tlaku i testy ledvin a pan doktor se se mnou domluvil na ukončení těhotenství v dalším dni, rozhodla se sama Nelinka přijít za námi 🙂 . A co ta preeklampsie znamená a o co vlastně jde? Pokud se v těhotenství nějaké nepříjemnosti či komplikace vyskytnou, často jdou zahrnout mezi gestózy. Ty rozlišujeme na časné a pozdní.
Časná gestóza
Jde o zdravotní komplikace v I. a ve II. trimestru těhotenství, které se projevují nucením ke zvracení (odborně nauzeou), zvracením a zvýšenou tvorbou slin (odborně ptyalismem). Objevují se koncem prvního měsíce a mizí ve čtvrtém měsíci těhotenství. Jejich závažnost a důsledky (ztráta tekutin a minerálů, úbytek tělesné hmotnosti, porucha látkové výměny) jsou různého stupně.
Pozdní gestóza = preeklampsie
Preeklampsie neboli pozdní gestóza je porucha ve III. trimestru těhotenství. Projevuje se příznaky, které svědčí o změnách v oblasti cév a ledvin, a to:
otoky (odborně edémy),
bílkovinou v moči (odborně proteinurie),
zvýšeným krevním tlakem (odborně hypertenze)
U obou holek byl průběh totožný. První se začal zvyšovat krevní tlak, s ním ruku v ruce šly otoky. Oteklé nohy zná asi každá těhotná, ale taky si možná vzpomene, že rána byla skvělá. V noci jdete spát s nohama nalitýma jako konve a ráno se budíte a konečně své nohy poznáváte. Ráno přinášelo úlevu. Tohle u mě platilo do 6. měsíce. Pak už rána úlevu nepřinášela, bylo třeba sundat i hodinky a prstýnky a k otokům se přidaly i ruce či břicho. V posledním měsíci se přidala bílkovina v moči a bolest hlavy, u Nely mžitky před očima.
Víte, jak se pozná, že „buclatá“ noha či ruka je oteklá a ne prostě „vorvaní“? Do oteklé tkáně lze udělat prstem dolík, který se po zdvihnutí vašeho prstu nevrací zpět, ale zůstane v tkání hezky vytlačený. Nohy a ruce jdou pak tvarovat jak těsto. Že se dnes ukazují jen vystajlované a nereálné fotky, profi fotky fotografů? Tak tady jeden můj neatraktivní reál. Na prostřední fotce vidíte dolík, který na noze zůstane.
Máte taky? tak se radujte, všechno to odteče. V prvním těhotenství jsem se děsila, že už neuvidím svou nohu (viz foto 1). No, tak vrátila se, jediný rozdíl je, že už nemám nohu 41, ale 42 😀 a na státnice z Pracovního lékařství jsem šla tehdy týden před porodem v manželových Crocsech velikosti 45.
Co musím a hlídám?
Mnohem víc odpočívám. Když jsem čekala Julinku, bylo to mnohem těžší. Měla jsem totiž po boku Nelču, které bylo 15 – 24 měsíců a tehdy jsem byla oteklá snad pořád, tlak vyšší než teď a úlevu jsem našla jen tehdy, když mi Tom večer po návratu z práce masíroval nohy. Teď už jsou holky ve školce a já mam na odpočinek času víc.
Nesolím a příjem tekutin si hlídám do 1,5 litru. Většinu toho, co vypiju si totiž hezky tělo zadrží a ne úplně snadno se pak nese do poradny moč – tkáň nevyždímeš 😀 .
Mám více kontrol a ultrazvukových vyšetření. Pan doktor vždy miminko měří a sleduje přibližný váhový odhad. Posílá mě k paní doktorce, která sleduje placentu a průtoky. Sestřička už mi nedává kázání jako tehdy u Nelinky, že jsem přibrala za týden 1,5 kg a mám se přestat cpát 😀 . Pravidelně pak děláme krevní odběry, kde se hlídají i jaterní testy, kyselina močová a další ukazatelé, které mají pod palcem gynekologové a já jim plně důvěřuju 🙂 .
Od začátku těhotenství si měřím tlak i doma. U Nelinky mi svůj tlakoměr věnovala má babička, protože mě takový „domácí úkol“ zaskočil. Zatímco výbavu pro Nelinku jsem měla bohatou, tlakoměr mě ani ve snu nenapadl. Teď už vím do čeho jdu, takže je připraven od samého začátku 🙂 . Hodnoty tlaku si vždy beru s sebou na kontroly a pan doktor si je vkládá do karty.
Kdy je preeklampsie závažná?
Pokud na předešlé příznaky navazují další poruchy: bolesti hlavy, nevolnost, nucení na zvracení, zvracení, bolesti v nadbřišku, neklid či zaujatost, poruchy vidění, zejména nejasné vidění, zúžení zorného pole a tmavé skvrny v zorném poli. Takový stav je již velmi závažný. Častěji se pak může vyskytnout předčasné odloučení placenty a poruchy krevní srážlivosti.
Těžké formy preeklampsie ovlivní vývoj plodu. Způsobí nejprve poruchu funkce placenty, ta se hůře prokrvuje, a dítě je méně zásobeno kyslíkem a živinami, častěji má nižší hmotnost – to holky si i přes mé obtíže ty 4 kg zvládly 😀 , hodnoty tlaku se nám dařilo a daří ohlídat.
Často jste se mě ptaly, zda jsem neměla strach z dalšího těhotenství. Vlastně mě to vůbec nenapadlo. Celý třetí trimestr jsem vnímala a vnímám jako nepříjemný, ale vím, že jsem mnohem víc hlídaná já i miminko. Od začátku vím, že rozhodně nebudu mít to těhotenské „instagramové bříško“, kdy krom břicha se nic nemění před ani po těhotenství a už vím, do čeho jdu. S Julinkou to bylo stejné. Obě holky mi daly v prvních 7 měsících +12 kg, ale do porodu jsem to vždy vytáhla na úctyhodných + 34-36 kg.
Co už ale vím je, že za dvě noci si porodnice hezkých 25 kg zase nechala. Voda všechnu tkáň mile ráda opustí s narozením miminka. Po porodu Julinky se přišel na JIP podívat i primář, protože prý ještě nezažili, aby někomu cévkou odteklo za noc 12 litrů moči. Tehdy prý chudák sestra nestíhala v noci seriál, protože místo telky koukala na můj pytel 😀 . No a v době těhotenství strach nemám, protože se hlídám a jsem s miminkem pod větším dohledem. Tohle těhotenství prvně hlídá nový lékař, protože můj předešlý Prahu opustil. Právě proto jsem si dala hodně záležet, aby o předchozím průběhu, jak u Nely tak Julči, věděl.
Období „bříško“ mi nikdy nechybělo a asi ani nebude, i když cítit jak se to malé ve mně mrcasí, to je pocit k nezaplacení. Mnohem víc ale je, když za námi přijdou. Obě, vlastně už skoro všechny tři těhotenství bych si ale kvůli tomu výsledku klidně zopakovala 🙂 .
Co za dárek k takovému článku 🙂
Tento rok stavím adventní kalendář jinak. V předešlých letech jsem nejprve vybrala výhry a jim na míru postavila článek. Teď naopak k článkům hledám výhry. A když jsem přemýšlela, jak takový dnešní článek dokázat zapojit do adventního kalendáře, napadla mě z výher“
A – kniha o těhotenství – jenže já sama žádné nečtu 😀
B – manžel, který by vám masíroval nohy – jenže to vám tu výhru nezaručím 😀
C – šikovný tlakoměr, který tohle dilema vyhrál a je můj věrný přítel několik měsíců
Upotřebíte ho vy, které trápí těhotenská rebélie v podobě gestózy nebo jej můžete věnovat pod Jedličku rodičům či prarodičům, kteří s tlakem bojují častěji než „my mladý 😀 „.
Teď je totiž v parádním vánočním balení, takže případně skvělý dárek starší generaci.
Tak jdeme na něj: Veroval Duo control
Za výhru děkuji společnosti Hartmann, která mě nechala tlakoměr vybrat a věnovat jednomu z vás 🙂 . Vybrala jsem Veroval Duo control, který mám já a vím, že je snadný na ovládání, intuitivní, měří přesně jak krevní tlak, tak tepovou frekvenci a není třeba jej nikterak složitě nastavovat.
Zaznamenává záznamy z měření a díky bezplatné aplikaci Veroval® medi.connect můžete sami naměřená data analyzovat, ukládat do počítače a sdílet se svým lékařem. Přístroj umí ukládat výsledky měření pro 2 osoby. Kapacita paměti stačí na uložení až 100 výsledků měření pro každou z nich.
PRAVIDLA SOUTĚŽE:
1. Pro účast v soutěžích je nutné odebírat novinky na blogu emailem. Odběr si snadno přihlásíte na blogu dole v zápatí, kde vyplníte email do políčka tabulky o zasílání novinek 
Odběr zkontroluji dle vyplněného emailu.
2. Odpověz na otázku zde na blogu nebo na facebooku: Bylo vaše těhotenství „nejkrásnějším obdobím v životě ženy“. Klidně se o něm rozepište, moc ráda si příběhy přečtu 🙂 ?
3. Pokud sleduješ náš Facebook MK life / mom of 2 & our life a okomentuješ nám tam tento článek „soutěžím na blogu“, zařadíme tvé jméno do losování ještě jednou.
4. Pokud budeš soutěž sdílet na Facebooku, zařadíme Tě do slosování opět ještě jednou. Šance vyhrát je tak vyšší.
Soutěž končí na adventní neděli 22.12.2019 v 20 hodin, výherce vyhlásíme na blogu v tomto článku.
92 Comments
Obě těhotenství byla celkem v pohodě. Konec druhého těhotenství bylo náročnější, protože jsem měla termín 4.9 a tak jsem si šílené letní teploty (to byli snad někdy i 40 stupňů) užívala raději doma. Užila jsem si i ty nateklé nohy ale takové ty „normální“…..Pro mě období s bříškem bylo až na ty menší neduhy opravdu hezké. Přeji hezký advent…
Moje první těhotenství s Julinkou bylo v podstatě úplně bezproblémové, narodila se přesně na termín a ještě v předvečer porodu jsem byla na rodinné oslavě, kde jsem si i zatancovala 😀 (dodnes vzpomínám na otázku hudebníku, tak na kdy to čekáte? Kdy odpověď, že dneska, je docela dostala 😀 a nevěřili mi.)
S Aničkou to ovšem bylo jiné kafe – problémy od samého počátku, hospitalizace v 15 tt, odloučení placenty, předčasný porod v 34 tt – pro samovolný únik plodové vody – v podstatě jsem se o ni celé těhotenství bála a byly momenty, kdy jsem si myslela, že jsme o ni přišli :-/
Naštěstí to všechno zvládla a obě holky jsou moje „životní nej“ – tak jako asi pro každou mámu.
Takže pro rčení, že těhotenství je nejkrásnější období v životě ženy mám určitě pochopení, stále koketuji s myšlenkou, že bych ještě chtěla třetí – ten pocit, že ve mně roste nový život, i bříško jsem si užívala, ale bojím se toho strachu, že by to bylo opět s takovými problémy, že by to třeba tentokrát už dobře nedopadlo … uvidíme, co nám přinese budoucnost 🙂
prvni tehu bylo opravdu to nej, ukazkove fsecko, lidi kolem mne mne hyckali a byli na mne mili..no co si budem povidat, to s druhym tehu skoncilo:) o to narocnejsi zkloubit peci o prvorozene s peci o svoje potreby, ze jsem cekala dvojcata:) nastesti vse bylo v pohode a dvojkam uz jsou temer 2roky,i kdyz to je teprve masakr:)
Ano, cítit pohyby dětí v břiše bylo úžasné. Pohyby jsem cítila více u druhého těhotenství, kdy placenta byla vzadu. Dokonce mi i teď v tom břiše chybí 🙂 Každé těhotenství jsem měla úplně jiné. U prvního, žádné nevolnosti na začátku, ale při každé návštěvě gynekologa problém za problémem hned od první chvíle. Druhé těhotenství nevolnosti prakticky ihned, ale jinak bez problémů, až ke konci klíště, borelióza a měsíc antibiotika. Jinak u obou navíc těhotenská cukrovku. Pro mě je nejkrásnější období ženy až po tom co se děti narodí.
Toz ani ne, u prvni dcery jsem zvracela kazde rano az do 20teho tydne, u druhe jsem zase byla porad unavena. Konec cisarem taky nic moc, ale tak za ty dve princezny to stalo 🙂
Bylo to to nejkrásnější 🙂 Léty vymodlené a pak totálně a naprosto pohodové. Sice jako masožroutovi mi zprvu vadilo, že první trimestr se mi dělalo šoufl při vůní byť i šunky,ale v druhém trimestru bylo vše jako obvykle a třetí trimestr jsem jdla jen pomeranče,po kilech. Do lednice se tehdy vešlo snad jen máslo pro manžela na pečivo 😂 Ale překvapivě dcera ani nebyla po porodu oranžová a neměla žloutenku 😉 A v porodnici jsem nechala kromě 2 kg vše,ta zbylá byla fuč do dvou dnů 😉
Držím palce, ať je vše stále v pořádku a to zlatíčko máte brzy doma 🙂
A tlakoměr se jistojistě hodí.
Mám dvě děti a obě těhotenství jsem si (naštěstí) užila s malým váhovým přírůstkem a bez komplikací.
Já měla obě těhotenství bezproblémové, nemůžu si stěžovat 😊
První těhotenství bylo super, užívala jsem si ho, nabrala jsem jen 8 kg takže pohoda( v porodnici pak nechala 10), nejhorší bylo 9 dni přenášení! no a druhé těhotenství bylo dvojceci, zvracela jsem do 20tt, nabrala jsem tedy jen 11kg, ale holky se rám dost tisnily, kůže úplně bolelo… ale zase se nekonalo to přenášení 😂😂😂
Tak moje těhotenství určitě také nebylo nejkrásnější období ženy 🙂 První 4 měsíce se mi chtělo ze všeho zvracet, byla jsem strašně unavená a pořád se mi motala hlava. A pak od půlky těhotenství když začalo růst bříško tak se to zase hodně negativně začalo podepisovat na me vrozené arytmii a bylo pořád hůř, takze poslední dva měsíce jsem strávila převážně v posteli, protože i minimální fyzická zátěž mě úplně odrovnala. Pak přišel na řadu cisarsky řez a dalšího půl roku bolestí břicha než se mi aspoň trochu zahojila jizva. Takže opravdu krása 😀 Ale Matyášek je to nejlepší co se mi v životě mohlo stát a vůbec jsem netušila že jde někoho tolik milovat, takze určitě ničeho nelituji 🙂
No byl a nebyl… Zvracela jsem prvních šest měsíců, ale takové otoky jako vy, Míšo, jsem neměla, takže nač si stěžovat, co… Těšení bylo hezké, to jo 🙂
Těhotenství bylo super. Nic mi nebylo krom vopruzu ve tretim trimestru, kdy si clovek nemohl obout boty a nevesel se do zimniho kabatu. Uz nikdy v zivote se o me nikdo takhle nestaral jako v tehotesntvi. Ja si to dost uzivala. Preeklampsii vidam v praci celkem dost, zvlast ted mi prijde, ze pribyvaji… cim to asi bude?
Tehotenstviu mne bylo vzdy a je i ted uzkostni stav.po 4 potratech jsem cekala chlapecka, ktery se narodil predcasne ve 24t…takze nic jednoduche…pak tehotenstvi s holcickou, u ktere mi kazdy predvidal zase predcasny, bylo uzkostne taky…ale uklidnila jsem se v 36t, a pak si to uzivala😁a svetu div se, az jsem ji prenasela…takze u nas takto…jsem zvedava jak to dopadne znovu az to nastane😃
Nejkrásnější období v životě ženy se u nás nekonalo poprvé a teď je to snad ještě horší 🙈 Polovinu prvního těhotenství provázely migrény, což teda stálo za to. Tu druhou jsem strávila s kámošem Clexanem, neb mám Leidenu….Porod byl taky moooc fajn a říkala jsem si, že to jedno mi bude stačit. Druhé těhotenství je úplně jiné, migrény už (zatím) méně, ale zase více zlobí mrňous a psychika, což jsem u prvního nezažila…. takže třetí se u nás rozhodně konat nebude 😁
Krásný večer, moje první těhotenství bylo náročné do 20 tt než začalo miminko kopat. Bylo mi zle, ale potom už to byla paráda. Bříško rostlo, kondička v pohodě, v den kdy mi praskla voda bych klidně doběhla autobus. Porod byl ale na prd. Druhé těhotentví bylo náročnější, děti jsou od sebe rok a 9 měsíců. Zase jsem blila jak amina, manžel s mamkou se doma střídali na očr. Naštěstí prcek začal kopat už v 16 tt týdnu a s pohyby zmizely i nevolnosti. Pak to byla zase paráda. Akorát poslední měsíc byl náročnější, bolelo mě celé tělo, hlavně kyčle a spodek. No a třetí bylo nejnáročnější, zhubla jsem pět kilo z toho jak jsem zvracela, děs běs fakt, jen jsem ležela a bylo mi zle. Ale brouček začal kopat už ve 13 tt a opět přešly i nevolnosti. TP jsem teď měla v létě a ty poslední měsíce to byl teda mazec, horko, obří břicho… Přibrala jsem 9 kg, 16 kg a 13 kg. Máme holčičku a dva kluky 🙂
Přeju co nejpohodovější konec těhotenství!
Ano 🙂 pro mě byla moje těhotenství nejkrásnější období 😍 první jsem si užila na 100% 🥰 to byla neskutečná pohoda a obrovské těšení 😍 podruhé už byly komplikace a první akční prcek k tomu 😉 ale i tak to bylo kouzelné období a neskutečné těšení se na princeznu ❤️
Míšo, přeji co nejpohodovější konec těhotenství a zdravé miminko v náruči ❤️
Moje těhotenství bylo takové, že nevím jestli ještě někdy nějaké chci zažít. Celé jsem ho v podstatě prozvracela, pořád se mi motala hlava a bylo mi na omdlení. Od 4 měsíce mě strašili, že skoro rodím a ještě jsem si musela píchat injekce do břicha. Ráda bych Majde dopřála sourozence, ale nevím jestli by nebyla lepší adopce 😁
První těhotenství jsem měla podezření na preeklampsii a tlak prisernej. Nervy pořad z nějakých komplikaci. Druhé těhotenství úplně super, klidne a do poslední chvilky i se starším na nohou.
Nejkrásnější období těhotenství bylo ty začátky hlavně první když jsme se snažili po pár potratech 3 roky a vyšlo to a druhý bylo raz dva. U dcery jsem o ní nevěděla jen břicho se mě rozjizdelo všemi směry a u malyho ty začátky byli krusny a tak jsem je strávila na WC. A pak nejkrásnější je to čekání že už uvidíme ten uzlicek, u obou šli předčasně asi se těšili na svět. Dcera 37tt a syn 36tt ten asi nechtěl čekat v porodnici na vánoce a šel před 😂
Krásný den, ano obě těhotenství jsem měla krásně a cítila jsem si výjimečně, krásne. Hned bych do toho šla znovu i s porodem, který byl taky nádherný. První syn byl na světě za 5 hodin od prasknutí vody a druhý začal mírnými kontrakcemi ráno, kdy jsem v pohodě zvládla i nákup, kolem 13 hodiny už byli silnější a okolo 17:30 byl na světě. Nemůžu si stěžovat
S prvnim bylo všechno nové a od druhého trimestru kdy jsem přestala být unavená to bylo krasne, jen jsem rodila v 35 tt. Že by mel být problém při druhem tehotenstvi jsem si ani nepripoustela. Když pominu, že mi bylo dost špatně, tak prvních 14 týdnu jsem neustále trochu krvacela a stále byl strach jestli se miminko udrží, pak jsem si užívala krasne jaro s bříškem až do 24 tt kdy se naše malá rozhodla, ze by možná už šla na svět. Opět strach o miminko, naštěstí díky super peci v Podoli jsme malou zabrzdili a nakonec vydrzela až do termínu. No a teď po roce a kousek si říkám, vždyť to tehotenstvi zase tak špatné nebylo 😀
Dobry vecer,dodnes dekuji tam nahoru,ze obe ma tehotenstvi byla opravdu ukazkova a ja si je tak mohla uzivat az do posledni chvile.A porody tez nezapomenutelne a strasne rada na ne vzpominam.Za to ted mi to moje zlaticka vynahrazuji 👹😈🙈😂
Míšo držte se, neumim si tyhle komplikace představit vůbec.Kila nahoře ano 😀,při prvním nějak normalne do 20,ale při druhé jsem přibrala +/- 40,už jsem se i odmítala vážit,prostě jsem kynula jak lívance 😀naštěstí bez zdravotních komplikací ,po půl roce všechno dole.
Sluší vám to moc ale i tak,držím palce !
Mam za sebou dve tehotenstvi. A rozhodne na ne nespominam s laskou. V obou dvoch jsem do 20 tydne zvracela. Ale neze rano, jak se rika ranni nevolnost. Cely bozi den! Par krat se mi stalo, ze jsem se ve tri v noci vzbudila a sla se vyzvracet. V prvnim sem skoncila pro to i na kapackach. To Jit do obchodu nakoupit bylo utrpeni, kdyz jsem videla ty haldy jidla, hned jsem mela nutkani. Proste peklo. V druhem tehotenstvi se k tomu pridala od 26. tydne tehotenska cukrovka. Ale zas si nemuzu stezovat pribrala som jenom 7 kilo. Z porodnice jsem sla o 3 kila lehci nez pred otehotnenim. 🙂
Nejkrásnější období to rozhodně nebylo, ale výsledek stál za to 🙂 Zopakováno 3x, mnoho komplikaci a potíží, odběry plodové vody … vše dobře dopadlo, máme tři krásné děti 🙂
Mé první těhotenství bylo opravdu nejkrásnějším obdobím ženy 😊 žádné nevolnosti, žádné problémy, jen jsem si užívala rostoucí bříško a se zaujetím četla, jak se týden po týdnu vyvíjí miminko 🥰
Po takto ukázkovém těhotenství jsem ani nepočítala, že by v druhém mohly přijít nějaké problémy…na prvotrimestrálním screeningu jsme se dozvěděli, že miminko nežije 😔ten pohled schouleného plůdku ležícího na „dně“ dělohy nikdy nezapomenu😣 V Gennetu nám potvrdili, že se jednalo o Patauův syndrom.
V třetím těhotenství jsem se bála každého ultrazvuku. Tam nám zase v prvotrimestrálním screeningu haprovala kyselina HCg, takže po absolvování triple testu nám vycházelo 25:1, že miminko bude mít Downův syndrom. Po odběru plodové vody se syndrom nepotvrdil.
Máme dvě krásné holčičky, které moc milujeme a které nás občas přivádí k šílenství, ale hlavně jsou zdravé 😘
Obě těhotenství jsem si moc užila, to druhé ale víc, protože mě měla v péči super instruktorka jogy. Přibrala jsem jen 9kilogramů a vůbec jsem nevěděla co jsou bolesti zad, narozdíl od prvního těhotenství. Normálně hýbat a fungovat jsem se mohla až do dne porodu. 🤗
Jee, Míšo, tak tohle téma miluju. Moc ráda si čtu o těhotenstvích a porodech jiných.A sama o svých vykládám. Ale teď stručně 😉 Moje dvě byla téměř totožná. První tři měsíce nevolnosti a neskutečná únava – usínala jsem u jídla, v autě ( i když jsme jeli 10 min.do obchodu), všude…2. trimestr byl krásný, jak kdybych nebyla ani těhotná( bříško malé a občas nějaké šimránî) a 3. trimestr “ v posteli“. Zkrátil se mi čípek na 1 cm a já musela ležet. Poprvé to bylo příjemné, podruhé horší, protože doma bylo batole.Ale obě děti se narodily na den přesně s nádherným porodem, který přeju všem maminkám.
I vám Míšo přeji příjemné poslední týdny, krásný porod a první měsíce rodinného souznění
Na své těhotenství vzpomínám moc ráda. Bylo to krásné období.
Míšo, děkuji za krásný článek. Moje první těhotenství skončilo o 6 týdnů dříve (císařem), kdy jsem do porodnice večer dorazila s hroznými bolestmi v podžebří. Po probuzení jsem zjistila, že miminko je naštěstí v pořádku a že jsem měla preeklampsii spojenou s HELLP syndromem a dorazila jsem na poslední chvíli, proto lékaři museli zakročit rychle. Žádné jiné příznaky, než tu bolest jsem neměla, čemuž se divili. Naštěstí vše dobře dopadlo. Dcerka sice musela zůstat v porodnici 2 týdny, ale byla v pořádku a hezky přibírala. Druhé těhotenství už jsem byla hlídaná, krevní testy a ultrazvuk skoro každý týden. Naštěstí se mi preeklampsie nezopakovala. Přeji Vám, aby vše do třetice dopadlo dobře.
Preeklamsi… Netušila jsem co to je, nez si mne po jedné pravidelné návštěvě u gynekologia rovnou nechali.. Když mi během pulhodiny měřila tlak 3.sestra a prohlíželi si mne nevěřícně.. Začínala jsem se „bát“ – 33tt +18kg o čerstvě koupené větší tenisky :))
Hezký večer Míšo, no mám také něco za sebou i zmíněnou preklampsii ale dvě nádherné děti mi za to stály! Držím pěsti ať je všechno jak má být a mimi brzo v náručí 😄
Dita
Nejkrásnější období to určitě nebylo. Ačkoli jsem neměla žádné velké komplikace, vadilo mi, že se nemůžu sama obout, valim se jak vorvaň, čůrám co pět minut a v noci se nevyspím. Období s miminkem bylo sice náročnější, ale hezčí.
Těhotenství bylo super. Hodně jsem se hlídala, odpočívala, nikdo mě do ničeho nenutil… Akorát poslední měsíc jsem už chtěla, aby malý šel konečně ven, protože jsem byla opuchlá úplně všude.
Obě těhotenství byla celkem v pohodě, i když bojuji s nadváhou/obezitou, takže jsem se bála tlaku, cukrovky a tak. Ale vše bylo naštěstí v pořádku, jen u druhého ten tlak šel trochu nahoru, ale naštěstí se povedlo díky skvělé péči vlastní porodní asistentky vše srovnat přírodní cestou. Teď plánujeme třetí miminko, vůbec netuším, kdy přijde, ale už se na něj moc těšíme. Mám sice nové obavy (v červnu jsem prodělala těžkou operacii slepého střeva – již s perforací a divně mi tvrdne břicho i okolí jizvy – ale kýla to není, vyšetřeno před týdnem), ale přesto se moc těším. První tři měsíce mě zatím vždy trápila především únava (zvládla jsem prospat celé dny v kuse, když byla příležitost), čtvrtý až šestý měsíc, to byl top, to se mi jen navalovalo z kafe (když si ho manžel vařil), ale jinak naprostá paráda. No a poslední tři měsíce už byly zase o něco těžší… Nejhorší byla diastáza a strach z kýly, tedy nezvedání starší dcery, které v té době nebyly ani dva roky. To bylo hodně těžké jí to vysvětlit. Tak jsem zvědavá, jaké a kdy bude to třetí těhotenství 🙂
Právě si začínám užívat druhou polovinu druhého těhotenství 🙂 První s Julinkou bylo vlastně bezproblémové, nezvracela jsem, jen mi v prvním trimestru bývalo nevolno a skoro každý den jsem si odpoledne chodila zdřímnout. Jediná větší nepříjemnost nastala v posledním trimestru, kdy se mi něco skříplo mezi žebry a já nemohla pracovat, takže jsem si prodloužila mateřskou vybráním dovolené. Nohy mi na chvíli otekly až po porodu. Teď čekám druhou holčičku a s 2,5-letou Julčou je to náročnější, ale nebylo mi tolik nevolno, jen jsem zažila pár slabostí a ani unavená tolik nejsem. Tlak mám běžně nižší, ale u doktora se mi vždy zvedne, takže mám ve výsledku normální 😀 Snad bude i další průběh bez větších komplikací. Takže já těhotenství snáším dobře, cítit pohyby toho mrňouska je úžasné, ale to veliké břicho prostě překáží 😀
Nebylo:) zacatek jsem prospala a kdyz uz jsem prestala usinat za chuze,tak jsem pro zmenu nemohla chodit vubec,protoze mi mala tlacila na nejaky nervy a usla jsem jen par metru:D a pak uz mi bolel kazdej jeji pohyb,jak byla velka a ja prcek… navic rejdila do jednoho mista vpravo na brise a myslela jsem,ze se mi ven vyskrabe:D samozrejme jsem prenasela,abych si to radne uzila:D mela jsem silene obrovsky bricho,pripadala jsem si jako otekla a napuchla velryba a po porodu jsem neverila,ze bude vsechno jak ma byt:DDD kazdopadne za me radeji budu tehotna-otekla,tlusta,spici,nechodici a dalsi perlicky,nez zazit znovu stejne sestinedeli,to pro me/nas bylo mnohem horsi,nez to nejlepsi obdobi v zivote zeny…
První těhotenství v pohodě, dokud gynekoložka neprohodila nevhodnou poznámku, kterou mě úplně rozhodila, ač mě možná chtěla jen zpomalit. Díky tomu jsem zjistila, že další těhotenství absolvuji s jinou, mně bližší gynekoložkou. Kombinace oné poznámky a nekolikalete praxe na porodním sále, kde se rodí 500g prckové, ve mně vyvolalo strach, že bych mohla předčasně porodit. Nakonec jsem odjížděla do porodnice týden před termínem s nevolností diagnostikovanou jako hrozící preeklampsie a po nekonečném ukecavani doktorů, že počkáme, se mi podařilo porod „vyvolat“ přirozenou cestou. V druhém těhotenství nevolnosti a opět strach z předčasného porodu. Takže kromě pohybů prcka byly pro mě obě těhotenství jen stres a strach, ač to byla jen nemoc z povolání a vše v podstatě probíhalo v pořádku.
Moje první těhotenství bylo ukázkové do 7 měsíce, první měsíce jsem se divila, že jsem opravdu těhotná, jen sem tam pobolíval podbřišek či prsa ale v sedmém měsíci přišly masivní otoky a vyšší krevní tlak, byly rána kdy jsem skoro neviděla na svět, připomínala jsem mončičáka, měsíc a půl před TP jsem jela na prohlídku ke svému gynekologovi a ten mě poslal rovnou do porodnice s diagnózou Preeklamsie, asi ve tři hodiny jsem se s tím po návštěvě manžela srovnala a v osm večer jsem šla na monitor a sestře se zdála dcerka málo akční, tak mi pohodila s břichem a udělalo se mi strašně zle, došla jsem na pokoj a neustále jsem musela pochodovat v sedě bych nevydržela, někdo si mě pak všiml a asi mi změřili tlak a šupem mě položili na lehátko, ten člověk co mě vezl se mnou odrel i nějaký roh a jela jsem na sál, dcerka přišla do 30 minut na svět akutním císařem a manžel stihl taktak dojet než do mě řizli, naštěstí jsem po týdnu kdy jsem byla 4 dny na ARU a pak na šestinedělí byla propuštěna z porodnice a dcerka se po prasklé plici rychle dala dokupy a chtěla se kojit, nás daly na společný pokoj kde jsme ještě 14 dní pobyly a pak nás pustili domů, nyní čekám další miminko a přeji si pro nás hlavně zdraví a dost času spolu v bříšku a pokud by preeklamsie nebyla hezký přirozený porod…. ❤️🤰
Mám tři děti a ačkoli jsem u žádného nezvracela a ani neměla otoky či vysoký tlak, rozhodně bych to nenazývala nejkrásnějším obdobím. Brala jsem to jako dočasný stav,který se musí vydržet 😊 Výsledek ale stojí za to 😊Přeji vám poklidný zbytek těhotenství.
U prvního těhotenství jsem zacala zvracet uz v 6tt, v 8tt me hospitalizovali pro odvodneni 7 kg za 6 dni, zvracet jsem prestala v 19 tt, pak uz to bylo skvely obdobi, brisko jsem temer žádné nemela, pribrala celych 3,5 kg a nejlip mi bylo kdyz byly vedra… nakonec se malej rozhodl vykouknout v 41+2, ale na poslední chvili si to rozmyslel a seknul se, takze je vytazeny VEXem, i pres to porod trval od prvni kontrakce 5,5 hodiny
U dcery jsem zacala zvracet az v 8 tt a skoncila v 21tt, bohuzel na nas padlo podezreni na DS, tak jsme ve 13 tt museli podstoupit odber choriovych klku, ktery diky bohu dopadnul dobre. Vse bylo v poradku az do 39tt kdy me zacalo svedit cely telo, moje jatra uz to nedavala (po prvnim tehotenstvi sem byla na operaci zlucniku) a a hodnoty byli sileny, tak me hospitalizovali, neštěstí znama PA mi domluvila vyvolani ihned ane cekat 2 dny na to az nebude vikend… takže se dcera narodila 39+4 5,5 hodiny po tablete, naprosto bezproblemovym prubehem porodu. U dcery jsem mela o trochu vetsi bricho nez u syna ale taky zadna slava to nebyla a pribrala jsem 12 kg
Moc hezky napsáno, Míšo! 🙂 Ale to u tebe není překvápko. Drž se, kočko, ať je vše zdárně za vámi ve správném termínu – myslím porodnicky i fatalisticky … 😉
Tehotenstvi uplne v pohode, nebyt rostouciho briska, tak jsem ani nevedela, ze tehotna jsem 🙂.
Zvysene riziko preeklapsie mi vyslo z krevnich testu, brala jsem leky a vse bez problemu, tlak jak z tabulek, otoky zadny … pribrala jsem 10 kg, tyden po porodu uz jsem z nich nemela nic.
Dve tehotenstvi, 2 deti. Prvni v pohode, nevolnost na zacatku k tomu patri. Behem druheho tehotenstvi jsem ve 14tt dostala zanet mozku zpusobene herpes virem. Jsem presvedcena, ze jsem se s velmi oslabenou imunitou nakazila u pediatra v cekarne, kdyz byl syn nemocny. Tezka obrna licniho nervu, castecna ztrata zraku a sluchu… Jestli se vir dostal k plodu nikdo zpocatku nedokazal rict. XY ultrazvuku, kontrol a pro me nejdulezitejsi magneticka rezonance mozku plodu (prokazala, ze na mozku nejsou jizvy po prodelane infekci) … veskere vysledky v poradku. Mam trvale nasledky, ale taky uzasnou a zdravou dceru 🙂 Nemenila bych!
Moje těhotenství, ráda na ně vzpomínám, i když na každé úplně jinak.
U první dcerky, bylo vše poprvé. Vše jsem si užívala až do 26 tt, kdy mě na silvestra manžel odvážel na pohotovost.. a tam mi bylo oznámeno, že mi musí zastavit porod. Takže sanitou k Apolináři, kde jsem byla 4 týdny. Pak klidový režim doma, porodila jsem na konci 34 tt. Po porodu jsem se dozvěděla, že, kdyby tam malá zůstala déle, šlo by ji o život. Její porodní váha byla 1670g. V porodnici jsme strávily skoro měsíc… Pouštěly nás domů s rovnými 2 kg.
Pro moje druhé těhotenství jsem si našla zkušenější lékařku. Těhotenství jsem si užívala, už to bylo něco jiného. Jen mě trochu trápila větší kazivost zubů (což jsem neměla ani u prvního a ani u třetího těhotenství). Na kostrči se mi dělali zánětlivé kapsy, které mi pravidlně na chýře řezaly. Nevím jestli si tohle mám dnes dávat do souvislosti s mým průběhem těhotenství. U malého bylo vše v pořádku. Ale po 3O tt mi doktorka nakázala klidový režim na rizikovém. Byla jsem z toho trochu zklamaná, vánoce se blížili. Ale co bych pro malého neudělala. Nakonci 31 tt jsem rodila svého anděla.. Můj malý přestal žít, a já sem musela k porodu…. Dodneška nevím proč malý ve mně umřel. Byli spekulace, ale pitva nic neprokázala.
U třetího těhotenství jsem opět vyměnila doktorku, páč předešlá mudr mi řekla, že chlapečkové jsou chcípáč… Můj andílek měl krásných 1920g.
Moje nynější doktorka je můj anděl strážný. Po celou dobu se o mě starala ukázkově. A když mě pro jistotu hospitalizovala, tak i po pracovní době za mnou zašla. A nakonec jsem ji měla i porodu (zrovna měla noční službu). Na svoje třetí těhotenství vzpomínám snad nejlépe. Nejvíce jsem si ho užívala, i když též skončilo předčasně. V 33 tt s váhou 2530g.
Ráda bych měla ještě jednou miminko, ale už je tam strach. Nejde ani o předčasný porod, ale o tu ztrátu.
Jsem ráda, že mám doma ty svoje dvě vypiplaný zlatíčka.
Každé ze 3 těhotenství bylo trošku jiné, ale u všech byl „pohodový“ jen II. trimestr. Přestože jsem neměla žádné komplikace. Ten začátek a konec byl vždycky náročný. Teď u třetího asi o to více, že jsem doma měla 5letého a 2letého raubíře, takže odpočinek nehrozil. Ale, jak píšeš, výsledek pak stojí za to. Teď jsem krátce po porodu, ale abych řekla pravdu, to šestinedělí taky není sranda 😉 Ale máme 3 skvělé kluky a to je nejvíc, co jsem si mohla přát. Držím pěsti, ať všechno dobře dopadne ❗
Obě má těhotenství jsem tlakoměr bohužel potřebovala, musela brát léky na snížení tlaku a oba porody museli lékaři v termínu vyvolat, protože kluci by si zřejmě ještě měsíc v bříšku dali, takže mě trošku mrzí, že jsem nezažila spontánní porod, kdy by mi začaly bolesti doma a všechno to šlo „samo od sebe“. Na druhou stranu jsem měla dvě krásná těhotenství, kdy mě netrápily nevolnosti ani otoky, užívala jsem si bříško… Moje sestra mi celé těhotenství říkala, až budeš potřebovat pomoc, pomůžu ti. V devátém měsíci, kdy jsem si nějakým způsobem zvládla sama i zavázat tkaničky, si mě dobírala – škoda, že nepotřebuješ. :-D. Takže hlídat se preeklampsie musí, ale někdy to naštěstí může být jen o tom měření tlaku a častějších kontrolách. 😉 Tlakoměr jsem poslala babičce, tak by se třeba mohl ještě někdy hodit… 😉 Hlavně zdravíčko, Míšo, děkujeme. 🙂
Se synem bylo těhotenství lehce dramatické – opakující se krvácení, vrozená vada, zkalená plodová voda… A nakonec si ještě postavil hlavu (rozumějte – poloha čelní), takže po sestnactihodinove fušce na sále šel stejně nakonec na svět císařem a dobře ještě týden vypadal jak boxer po brutálním k.o…. 🙂 Teď jsem těhotná po druhé a až na lehké šoky je to pohoda a paráda (tak ať to nezakřiknu… Ještě máme před sebou tři měsíce! 🙂 ).
Obe moje tehotenstvi byla bez komplikaci. Radostna, chtena, bajecna ❤️ nepoznala jsem tehotenskou nevolnost, zadne zvraceni. U prvni dcery jsem byla tak do 6 mesice zavisla na pomerancich, denne alespon jeden musel byt 😁 podruhe jsem nemela ani zadne chute, dokonce mi na kontrolach sestricka vycitala, ze nepribiram 😀. Nejkrasnejsi na tom tehotenstvi je ale stejne to, co nas ceka na konci. Ten dar zivota, ten maly uzlicek, ktery budeme od prvniho okamziku bezmezne milovat ❤️
Všechny tři těhotenství byly něčím náročné. U druhého a třetího zpříjemné těhotenskou cukrovkou. Naopak porody za odměnu. Nicméně jsem ráda, že tato období mám za sebou a těším se, až třetí trochu odroste
Moje těhotenství bylo krásně pohodové, mohla jsem i sportovat a vše dál dělat, právě jen do doby kdy udeřila preeklampsie. Takže s vámi soucítím a vím co to je. Syn se pak rozhodl sám narodit o měsíc dříve, což bylo pro mne na poslední chvíli, jaterní testy jsem měla už velmi špatné.
Obě těhotenství mě provázely silné nevolnosti od začátku téměř až do konce. Minimálně můj psí čich upgradoval na čich psa z protidrogového a fakt ze všeho se mi dělalo zle. I z vlastní moči ve zkumavce 😁 S prvním jsem zkoušela chodit do práce, ale když jsem 3x musela vyskočit z busu a čekat na další a hodina cesty se protáhla na dvě a půl, usoudila jsem, že se na to můžu z vysoka. U druhého jsem šla na riziko vpodstatě hned, jak začaly první příznaky (kupodivu nevolnosti). U prvního jsem pak ještě schytala gestační diabetes, ale bylo to v pohodě, dítě mělo pod tři kg, takže žádné cukrovkové mininko. U druhého cukrovka nebyla, naštěstí. Až na ty nevolnosti to bylo fajn, moc jsem nepřibrala a díky cvičení na balonech a v bazénu (večer, když už mi tolik blbě nebylo, nejhorší byla rána) jsem byla víceméně fit i k porodům 😄
Obě těhotenství mi bylo na začátku hodně špatně kvůli hormonální léčbě; u druhého mě překvapilo, jak to s tím, že se musí člověk věnovat prvnímu dítěti, snáším o dost hůř…
Milá Míšo, zítra to bude přesně 1 měsíc co jsem rodila potřetí. Máme doma dvě krásné holčičky (2 a 4 roky) a k tomu nádherného kluka. Celé posledni těhotenství jsem myslela na vás, protože ty 4 roky od narození první dcery čerpám inspiraci právě na blogu a měla jsem radost, že ještě někdo chce mít dneska 3 děti a já sama nevypadam ako blázen ( tak na mě dost lidí pohlizelo, když jsem vedla ty dvě ciperky a měla k tomu bříško). Teď zažívám nejkrásnější období, protože mít 3 děti je nádhera, i kdyz celkem záhul. Moc bych vám přála do party chlapečka, je to něco jiného, sama zažívám nové věci a pocity. Moje 3 těhotenství byly narozdíl od vás na pohodu, zažila jsem 3 porody, každý jiný, tělo dostalo během tak krátké doby zabrat, ale nelituji. Děti jsou nejvíc. Držte se a opatrujte.
Pro mě rozhodně těhotenství nebylo krásné období. U prvního jsem první trimestr prozvracela, bylo sice bez dalších obtíží, ale porodila jsem předčasně v 35.tydnu. Druhé bylo horší v tom, že jsem opět zvracela, ale musela se starat o staršího prcka, měla jsem těhotenskou cukrovku, naštěstí jen na dietě, a celou dobu strach z předčasného porodu.
Moje těhotenství se zdálo úplně pohádkové, povedlo se to hned, nechtělo se mi zvracet, screening ok, cukrovka ok a dokonce i vyšší tlak, se kterým jsem bojovala před tehu, byl najednou úplně ok.
Ale pak na třetím screeningu nebyla prďola pořád hlavou dolů a navíc měla „málo vody“. Prý na spodní hranici, ale doktoři se tvářili, že je to ok. Takže jsem byla smirena s tím, že to bude sekce. Pak jsem ale zjistila, že to tak není, že se dá rodit i KP.. A tak jsem musela přemýšlet, jak se rozhodnu. 6 týdnu před termínem mi bylo velmi špatně, bolelo mě břicho a tak jsem raději jela v noci do podornice. Tam si mě nechali na porozovani, protože doktorka řekla, že tam není skoro žádná voda. Pořád dělali testy, jestli „to neteče“, ale na nic nepřišli. Tak mě pustili domu..
No.. Princezna vydržela v bříšku do termínu, sama si řekla, že chce ven a šla tedy zadkem napřed. Neotocila se asi právě kvůli tomu nedostatku vody. Vypadá zdravě (19 měsíců), ale já dodnes nevím, proč bylo té vody málo. Uvidíme, co příště 🙂
Držím Vám pěsti! ❤️
Když jsem otěhotněla poprvé nevěděla jsem, do čeho jdu a proto to asi bylo jednodussi. Zůstala jsem hned na neschopence kvůli častému omdlevani. Nevolnosti se mě držely 4 měsíce, takže jsem v půlce byla s kily v minusu. Pak paní doktorka řekla něco o nízko položené placente a bylo vše jinak. Tak jsem zbytek těhotenství poctivě prolezela, nohy nahore, přidaly se časté arytmie, hořčík kvůli tvrdnuti jsem pila po litrech. Malá se narodila par dni před termínem a krom žloutenky vše v poradku. Říkala jsem si, ze snad bude druhé těhotenství lepší, ze si užiju vycházky a budu moct ukázat okolí své bříško. Jenže jsem ležela od samého zacatku, nejdřív nevolnosti, pak zase tvrdnuti briska, nízko uložena placenta. Na pohotovosti v 20.tt kvůli pravidelnému a častému tvrdnuti mi diagnostik. Drazdivou dělohu. Chodila jsem na injekce hořčíku. Opět jsme to ale dotáhli do konce bez hospitalizace a malý se narodil par dni před termínem v pořádku. V porodnici jsme zůstali dlouho, napřed žloutenka, pak ja komplikace. To mi přišlo horší než cele těhotenství. Když přemýšlime s manželem o třetím, bojíme se abych zase nemusela jen ležet. Aby nebyly další komplikace. nakonec ty dvě těhotenství byly relativně v pořádku, ale opravdu jsem dodržovala klidový režim a v druhé půlce jen lezela. Navíc celých devět měsíců mě provázel strach o miminko, podruhé víc než poprvé. A tak uvidíme…tobě miso držím pěsti ať je vše v pořádku, preeklampsie je nebezpečná, tak je fajn, ze vás tak hlídají
Dekuji za zajimave informace. Ja tehotenstvi vnimamam jako nejkrasnejsi obdobi od 5. Mesice. Predtim jsem si uzila nauzeu 😁. A i spise hubla. Na druhou stranu jsem mnoho kg pribrala pred tehotenstvim, takze neni o co stat. 😂 Rozhodne podepisuji ze za ten vysledek v podobe maleho ulicnika to na 1000% stalo. Preji klidny zbytek tehotenstvi!
Moje těhotenství obsahovalo téměř všech, první tři měsíce jsem MHD jezdila zásadně se zázvorovým lízátkem, protože jsem nechtěla jakkoliv znepříjemnit jízdu i spolucestujícím 🙂 Dál jsem měla gestační diabetes a píchala si inzulin (to bych řekla, že bylo tak poslední 2-3 měsíce) a měla jsem placenta previa, takže jsem šla na plánovaný císařský řež, ale stejně jako jste napsala vy, Míši, bych to klidně všechno absolvovala znovu, protože naše úžasná dcera za to rozhodně stála.
Na začátku obou těhotenství jsem si vždycky říkala, že ten kdo řekl, že těhotenství je nejkrásnějším obdobím v životě ženy, musel být chlap. Už od 5.tydne mi bylo špatně, ale pravda, ve 4.měsíci se to zlepšilo. U prvého těhotenství se ale přidaly psychické problémy z rodinných důvodu a stěhování z jednoho státu do jiného u druhého jsem teď musela podstoupit neodkladnou operaci kolene v důsledku infekce. Ještě mi zbývají 2,5mesice do porodu a tak pevně doufám, že už vše bude v pořádku.
Zdravím Míšo, předně přeji hodně zdraví a pohody. A mé těhotenství? Musím napsat, že jsem neměla žádné nevolnosti, žádné těhotenské komplikace mi nebyly zjištěny a náramně jsem si užívala to opečovávání svého okolí. Jedinou „nevýhodou“ bylo, že jsem hlavně ve třetím trimestru měla pocit, že musím sníst stádo krav a půl vepřína. 🙂 Podotýkám, že maso mě od malička nějak moc nezajímalo – jako jo, snědla jsem ho, ale nevyhledávala. Váhový přírůstek byl cca +40kg 😮 a z vel. bot 39-40 mám teď 41-42 (jo a musela jsem zlikvidovat původní „botový“ park, což bylo několik desítek párů bot). Tohle vše bylo ale krásné. Pro mě bylo nejhorší bohužel období bezprostředně po porodu, který byl akutní sekcí. Následoval pobyt na JIP, kdy jsem nemohla za miminkem a viděla ho max. jednou denně (bylo mi řečeno, že si za ním musím dojít, pokud ho chci vidět, což bylo v mém stavu nereálné). Nenastartovala se laktace, měla jsem Ileus a ani po převozu z JIP na normální pokoj se můj stav nezlepšoval (trvající ileus, veliké bolesti, ohromné břicho…atd.). Sestřičky mě neustále nutily chodit po chodbě, že se to prý musí rozchodit, ale pro mě byl každý pohyb neskutečně obtížný, bolestivý a vyčerpávající. A nebýt mé maminky, které se můj stav nelíbil, vyžádala si klasický teploměr a udělala na oddělení „humbuk“, na jehož základě se začaly dělat testy a vyšetření (do té doby mi pouze měřili teplotu digitálním teploměřem, který ale nic nenaměřil) mi byl zjištěn těžký zánět v dutině břišní a následovala téměř okamžitá reoperace a další pobyt na JIP bez miminka. Bohužel tento tramatizující zážitek (ke kterému přispěla i z mého pohledu neochota některého personálu) způsobil, že jsem nebyla pár let po té ani schopna o tom mluvit a zařekla se, že je to mé poslední dítě. Děkuji však své mamce, neboť bez její mateřské intuice, všímavosti a neohroženosti by to celé mohlo dopadnout uplně jinak. Z mého pohledu mi po druhé darovala život. ♥ Takže vám Míšo přeji ještě jednou hodně zdraví, pohody a těhotenství i porod bez komplikací. 🙂
Já musím říct, že první dvě těhotenství s holkama byly, až na nechutenství v prvním trimestru, celkem ukázkové a bezproblémové. U třetího jsem to prožívala nejhůř. Bylo mi zle déle a intenzivněji a také jsem byla mnohem více unavená a schvácená. A taky to byl tentokrát kluk, co mi dal vic zabrat 🙂 Ale v součtu musím říct, že to mezi hezké období počítám 😉
Ne, to opravdu nebylo. Prvni by bylo v pohode, kdyby me neustale nehlidali a nezastrasovali doktori kvuli me tehdy nedavno prodelane onkolecbe. Kvuli nim to ale bylo 9 mesicu strachu a stresu a jako bonus pred porodem jeste statnice…
Druhe tehotenstvi jsem si zase nestihla uzivat, protoze nam v praci zmenili vedeni a zacala tezka sikana (kterou jsem vydrzela do 7.mesice a pak jsem zbabele zdrhla na nemocenskou). Treti tehotenstvi bylo zcela necekane a neplanovane a zdravotne vylozene za trest. Opravdu jsem byla temer celych 9 mesicu „na hromade“, rodila jsem s horeckou a kaslem, coz bylo pak po sekci opravdu vyzivne. Ale ty tri poklady za to stoji!!!
U prvního těhotenství jsem ani nevěděla, že jsem těhotná, nebýt těch skoro 15 kilo, co jsem si poctivě vypapala 😀 U druhého jsem měla cukrovku, takže sladké svačinky se k mému smutku nekonaly. Ale zas jsem šla rodit se čtyřmi kily navíc… a dalších 10 jsem zhubla za týden na jipce. Když nad tím tak přemýšlím, tak bych byla klidně těhotná pořád, jen ty porody by za mě musel absolvovat někdo jiný 😀
Teď máme 4 měsíčního chlapečka, byl veliký, takže se nevešel a musel císařem, oproti klasickému porodu dost děs, ale jsem ráda, že to dobře dopadlo, má dvě starší segry, 4 a 2 roky a úplně první těhotenství nedopadlo dobře, takže pro mě to bylo vždy 9 měsíců až stresu ať vše dobře dopadne a oddechla jsem si vždy až po porodu, když řekli, že je všechno dobré. Chtěli jsme tři děti, jsem ráda, že nám to vyšlo i to že máme chlapečka, užívám si je maximálně, jen strašně rychle rostou, všichni tři. 🙁
Kazde tehotenstvi bylo jine, ale vsechny krasne, jen v tom poslednim me trapi vysoke riziko preeklampsie 🙁 a tlakomer by se moc hodil.
Jedine, co bych na tech dvou prvnich tehotenstvich vymenila byl sileny vahovy narust pres 30 kg, ve 3 ze zacatku -15 kg dolu a pak 3,5 nahoru. Momentalne mam -3,5 kg dolu, tak doufam, ze to nezacne rychle stoupat 🙂
Těhotenství v pohodě až na váhové přírůstky a bez prejidani a hlídání stravy a to, ze se holkam nechtělo ven a tak na porody moc rada nevzpomínám. Těšila jsem se na přirozený porod .
Ano, i presto, ze tehotentvi nebyla bezproblemova, byla to jedna z nejkrasnejsich obdobi meho života ❤️
V prvním těhotenství jsem až do konce chodila do práce, protože jsem měla sedavé zaměstnání. Ke konci jsem docela otekla, ale spíš teplem, které v červnu bylo. Celkově jsem přibrala 10-12 kg. (Přesně nevím, protože jsem na začátku těhotenstí hubnula a za první měsíc shodila dvě kila. Po zjištění, že jsem těhotná jsem toho samozřejmě nechala a teď nevím od jaké váhy to počítat. :-D)
Malá se narodila přesně v den termínu a celkově jsem měla i porod hezký bez jakéhokoliv poranění.
Nyní jsem těhotná podruhé (nyní 29 tt) a už na začátku jsem byla hrozně unavená. Občas se mi do teď motá hlava, protože mám naopak tlak nízký. Celkově toto druhé těhotenství zvládám hůře.
Doufám, že porod bude podobně nekomplikovaný jako první a v únoru si pochováme zdravé miminko. 🙂
Obě moje těhotenství byla fajn, ale za „nejkrásnější období v životě“ bych je neoznačila. To nej přišlo až po narození obou dětí 🙂
U prvního těhotenství mne dost ve 12.tt vyděsilo krvácení, které začalo večer z ničeho nic a po příjezdu na pohotovost jsem hodinu čekala než mne přijali. To bylo neskutečně nervů a neuvěřitelný strach. Naštěstí se nic nestalo a zbytek těhotenství byl v pořádku. Ovšem strach jsem měla celou dobu. Jestli se nehýbe prcek málo nebo naopak moc…. A stejné obavy jsem měla i u druhého. I když tam nebyl na nervy moc čas, protože už přeci jenom starost o jedno dítě zabrala většinu dne 🙂
Ve druhém těhotenstí bylo jedinou komplikací netékání nohou.. .což ovšem beru zpět, po shlédnutí Vaší fotky :-O To jsem byla hodně slabý odvar.
Nevím jestli nejkrásnější;-) Modří již vědí, že je to občas krásné a občas dost fuška…;-) Mě u obou mých pupkáčství dávala pořádně zabrat nespavost… A u druhého poslední trimestr s průměrnou denní teplotou přibližně 35 stupňů, v kombinaci s mým nízkým tlakem, starším akčním batoletem a právě nespavostí to byl trochu hukot;-) Ale i tak to bylo hezký;-)
Určitě jsem na tom byla líp než některé jiné těhotné, ale že by mi to přišlo jako nejkrásnější období se úplně říct nedá a rozestup stydké spony není nic moc 😀
Zdravím,
připojím se, a po přečtení článku a komentářů se také svěřím.
O mém 1. Těhotenství jsem se dozvěděla v 6. Týdnu (To sice není zrovna zajímavé, většina to pozná i dřív).. A teď to ale… Dokončovala jsem zrovna maturitní ročník, před sebou jsem měla konec školy a tím se mi vlastně začaly otevírat dveře dospělosti.
Při první kontrole se vše zdálo v pořádku. Spokojená jsem odešla domů, kde jsem to řekla nic netušícímu příteli.. Překvapivě měl větší radost než já (na to že jsme ve společném bytě bydleli sotva 2 měsíce mě to překvapilo). Tuhle novinku jsme si nechali nějakou tu dobu pro sebe a ostatním to oznámili až na společném grilování.
Vypadalo to, že vše proběhne jako po másle. Když v tom mi pár týdnů před uzavřením školního roku začalo být dost nevolno. Snažila jsem se to ustát, bohužel neúspěšně.. Pár týdnů před koncem, jsem školu byla nucená vzdát. Měla jsem nízký tlak, který doprovázely nevolnosti. Přítel byl nucený být i 2 dny v týdnu místo práce semnou doma. Občas jsem nebyla schopná ani vstát bez pomoci.
Moje paní doktorka mi poradila každé ráno vypít kávu (nesnášela jsem ji, ale v těhotenství jsem ji začala doslova milovat). Tlak se zlepšil a vše bylo zase tak, jak mělo být. Dalších pár měsíců jsem si užívala. Trápilo mě sice, že jsem nezvládla dodělat školu, ale dala jsem přednost človíčku, který tak moc chtěl k nám (vždyť přeci mám pořád možnost školu dokončit).
Vše bylo v pořádku do 7 měsíce, kde mi paní doktorka řekla, že malý se narodí dřív (opravovali jsme zrovna domeček a v tu dobu byla každá vteřina drahá). V 32. Týdnu mě předala do rukou porodnice, kvůli zvyšujícímu se tlaku. Bylo to tam, preeklampsie.. Pro mě tohle byla novinka, nevěděla jsem, co to je, slyšela jsem to poprvé..
Každý týden jsme tedy jezdili do porodnice na kontroly, kde si hlídali jestli vše probíhá jak má. Každý den jsem si doma měřila tlak a zapisovala si výsledky.
Pár dnů před termínem (2), jsme jeli na další kontrolu (nevěřila jsem, že se dostaneme až k termínu po tom, co mi paní doktorka říkala). V porodnici si mě bohužel nechali, kvůli vysokému tlaku a zvýšené bílkovině. Paní doktorka mi řekla, že na malého si sice ještě počkám, ale musím zůstat pod dozorem.
Byla to pro mě hrozná noc, byla jsem tam sama. Nemohla jsem pořádně ani zaspat, bylo mi smutno a nevěděla jsem, co mě čekám..
Ráno (den před termínem), pro mě přišla sestra a řekla mi, že v 8 mě čeká kontrola. Připravila jsem se, a nevyspalá a smutná jsem šla na kontrolu. Tam ale přišel pro mě šok (v dobrém slova smyslu), pan doktor mi řekl, že malý si to v noci rozmyslel, a že klidně může za námi už dnes (řekl mi, že je jedno jestli dnes, nebo zítra, nebo vlastně dokud mi tlak nevyleti nahoru). Byla jsem šťastná, samozřejmě jsem chtěla malého hned. Přesunula jsem se tedy na sál, dostala vyvolávací tabletku a zavolala příteli (měli jsme domluveno, že semnou zůstane do samotného porodu a poté odejde). Po pár hodinách se nám narodil syn (přítel samozřejmě neodešel, nedokázal mě v tom nechat samotnou). Je to nejlepší, co mě (nás) mohlo potkat. Zítra má ten náš malý poklad rok, takže si užívám rok té nejbláznivější a nejsilnější lásky.
Takže ano, těhotenství pro mě byla ta nejlepší věc na světě.
Těhotenství bylo bezproblémové, jen me obcas palila zaha a na zacatku mi nechutnalo maso a rajcata.
Při těhotenství cítit pohyby miminka v bříšku bylo nádherné. Od 24.týdne mírně zvýšený tlak. Okamžitá týdenní hospitalizace s nasazením nehorázně vysokých dávek léků 6 tablet denně.I když se tabletky měli nasazovat postupně a postupně dávky zvyšovat. Po této zkušenosti nervy na pochodu. Dávkování upraveno na dvě denně až do konce těhotenství. Doma měření tlaku v pohodě, při kontrole už při podívání na tlakoměr tlak vyšší..
Moje obe tehotenstvi byla v celku bezproblemova. V 1.jsem mela par krat rano pocit na zvraceni a v 2.jsem byla unavenejsi, protoze uz jsem doma mela starsi ho, a tak jsem vzdy vyhlizela s rasosti manzel a az se vrati z prace. A od 38.tydne jsem si uz strasne prala porodit. Ale kluci jsou oba +-2dny od terminu. (asi abych si to uzila az do konce)
Zažila som to, bohužiaľ, pozitívom pre mňa bolo to, že keď sa lekári rozhodli o ukončení tehotenstva, dcérka sa už vypýtala na svet sama. Tam to ale neskončilo, mala som aj poporodnu preeklampsiu, v nemocnici hypertenzne krízy s hodnotami naozaj šialenými a nasadených 8 liekov na tlak denne, prešlo to po pár týždňoch. Ale nevadí, ideme do toho znova 🙂
Dobrý den Míšo. Mé první a zatím poslední těhotenství probíhalo v podstatě skoro bez problémů, když to budu hodnotit zpětně a celkově. Ale některé ty dílčí situace, ve kterých jsem se ocitala, zas úplně v pohodě nebyly. Pominu nevolnosti a zvracení, ale třeba když mi moje gynekoložka v 6. měsíci řekla, že mi měkne čípek a že už bych neměla chodit do práce, předepsala mi kapačky magnezia a málem mě chtěla hospitalizovat, do skoku mi nebylo. Cítila jsem se dobře a představa hospitalizace mě dost děsila, a ona mě i dost děsila paní doktorka. Moc se mi to ale nezdálo a tak jsem to vyřešila tak, že jsem šla na posledních zbývajících 14 dní v práci na neschopenku a následující týden odjela na chatu. Tam jsem každý den ležela pod stromy na improvizovaném nemocničním lůžku, vytvořeném z opalovacího lehátka a kapačky připevněné ve větvích, a nechala si od mamky, zdravotní sestry, napíchnout do žíly hořčík (co kdyby náhodou ten stres!) a po dobu jednoho týdne takto denně hodinu „relaxovala“. Zároveň jsem se objednala na kontrolu k jinému gynekologovi do nemocnice, přímo do porodnice. Tam mě uklidnili, vysvětlili, že zdání měknoucího čípu je dáno mou fyziologií a že tedy závěr gynekoložky pramení z nedostatku zkušeností a krátkých prstů, a šla jsem v klidu domů. Pak mě zase později strašili horkem, pak malou hlavičkou dcerky (ten ultrazvuk jsem dost obrečela), načež se ukázalo, že je to proto, že už tak drobné miminko má hlavičku namáčklou mezi kostmi, díky čemuž nemohl vyniknotu krásný a naprosto tabulkový tvar a rozměr lebky. A pak, úplně naposled, mě zase strašili v porodnici, že když se nenechám hospitalizovat při čekání na porod (byla jsem otevřená na 1, 5 cm a chtěla jet ještě na chvíli domů), může se mi narodit mrtvé dítě a budu si za to moct sama, protože nespadám do tabulky 40+0, ale pár dní přesluhuji. Tak to už nevydýchal ani manžel a bylo zle. Podotýkám, že moje těhotenství bylo naprosto fyziologické, všechny hodnoty a měření v pořádku, průtoky, placenta bez infarktů, velikost miminka kolem 3 kg. A i přesto jsem se cítila jako nemocný a nesvéprávný člověk, který nemá nárok na vlastní myšlenkové pochody. Já se dám vystrašit docela snadno, ale tohle už mi přišlo absurdní. Chápu, že jsou tabulky důležité a věřím, že naše zdravotnictví patří k těm lepším, ale výchova ve strachu a nadřazenosti je dle mého názoru nešvar, kterého je třeba se nekompromisně zbavit. Takže – těhotenství pro mě opravdu neznamená nejkrásnější období, ale i přes to ho vnímám jako jedno z nejdůležitějších. Je to totiž cesta k mateřství a tím začíná jedna velká jízda.
U prvého dítěte mi bylo špatně 4 měsíce, u druhého devět. Ale přesto ano, bylo to to nejkrásnější období v mém životě.
Já bych řekla, že obě mé těhotenství byla moc hezkým obdobím a cítila jsem se vcelku dobře. I když jsem měla dvakrát tehotenskou cukrovku, ze které mají všichni hrůzu 🙂 ale byla jsem v nejlepších rukou v dia poradně u Apolináře, takže vše proběhlo v pořádku, jen na dietě (opravdu ta dieta není nic hrozného a drastického jak si všichni myslí 😀 )a u prvního jsem přibrala 8kg a u dcery 3 kg. Navíc mám syndrom bílého pláště, takže tlak jsem si musela doma taky měřit pořád,ale naštěstí to bylo taky v pohodě.
Takže se Míšo držte a opatrujte, ať je všechno v pořádku 😉
Moje těhotenství bylo myslím zcela běžné a normální 😁😉
Jako nejkrásnější období bych má dvě těhotenství asi neoznačila, ale pěkná období to byla 😊 Naštěstí se mi nějaké větší problémy vyhnuly.
Obe těhotenství pro mě byla krásná,ikdyz poměrně dost náročná, nevolnosti naštěstí bez většího zvracení,ale pálení žáhy a otoky. U syna pak ještě velmi nízký tlak, ale jinak je to takový krásný zázrak!!
Krásnou druhou adventní neděli!
Ano, já obě svá těhotenství považuji za mimořádně krásný stav. Vždy mě vše kolem těhotenství, porodu a dětiček fascinovalo, ne nadarmo jsem dlouho věřila, že budu porodník:), takže když děťátko rostlo ve mně, byla to učiněná nádhera:) K prvnímu těhotenství jsem přistupovala tak nějak lehčeji, jestli to bylo tím, že jsem byla mladší, nebo tím, že podruhé už člověk věděl, jak doopravdy nádherné je, toho človíčka mít a už od počátku měl větší respekt..To poprvé jsem pracovala až do nástupu na mateřskou a to na uzavřeném psychiatrickém oddělení:) I když pracovní náplň se mi, jako lékařce na takovém místě, samozřejmě musela upravit. To podruhé, už bych do toho nešla a dnes mi trošku vstávají vlasy hrůzou na hlavě:) Ale všechno proběhlo v pořádku a já jsem odcházela s klidným svědomím. Na druhé děťátko jsme si počkali déle, než bychom chtěli a nebylo to čekání někdy příliš veselé..Zato když to klaplo, to bylo radosti!:) Asi i tím čekáním a celkově větším respektem ke Světu, Osudu, Štěstěně..zkrátka tomu, co nemůžeme ovlivnit, jsem byla zodpovědnější. Vše bylo naštěstí i podruhé v pořádku a druhý porod? Nááádhera!! Tak ať to i Vám dopadne co nejlépe a krásné chvilky v pěti přeji!
Nebylo, protože obě moje děti v prenatálním stadiu nesnášely moje nejoblíbenější jídlo – svíčkovou.
Já si těhotenství užívala tak do 7. měs. než mě pak začal vždy bolet kříž a vše dole tlačit. A na to, jak jsem po celou dobu měla průběh těhotenství v pohodě, tak konec se vždy trošku zdramatizoval. První dcera byla koncem pánevním a ještě v příčné poloze, takže jsem se s přirozeným porodem mohla rozloučit a dlouho jsem to těžce nesla. A druhý porod u syna, byl nakonec také plánovaný císař z důvodu slabé jizvy a vysoké chudokrevnosti. A díky předoperačnímu ekg se zjistila má arytmie, takže vše vzalo rychlý spád a syn byl nakonec druhý den na světě po té, co mě převezli rychlou do Prahy, o 12 dní dříve než byl plánovaný termín sekce. Takže třetí těhotenství už neriskuji, jsem ráda, že to vše dobře dopadlo a mám krásné a zdravé děti. A z těhotenství vzpomínám jen na ty hezké začátky 🙂
Zacatek tehotenstvi byl super, pak mi ale zjistili tehotenskou cukrovku. To pak byl uz jenom stres, dieta, mereni cukru v krvi a skoncilo to 26-hodinovym vyvolavanym porodem 😀
Zacatek tehotenstvi byl super, pak mi ale zjistili tehotenskou cukrovku. To pak byl uz jenom stres, dieta, mereni cukru v krvi a skoncilo to 26-hodinovym vyvolavanym porodem 😀
U obou dětí děs a hrůza. Tlak jsem teda vysoký neměla, ale ty otoky mě trápily hodně. Když ale vidím ty Vaše nohy, tak si vlastně říkám, že jsem se neměla úplně zle 😀 .
Děkuju za článek a taky super tip na dárek, protože jsme babičce už vymýšleli takovou dobu něco užitečného a tohle je přesně ono. něco, co si nekoupí, ale fakt užije. Jinak mé těhotenství bylo zatím jen jedno a já jsem asi ten případ, který má jen to břicho. Naopak jsem po porodu měla míň kg než před těhotenstvím. Určitě to ale nebylo něco, nač bych se zase těšila. Rovnou bych brala miminko 🙂 .
Děkuji za skvělý článek, díky němu se necítím tak nervózní, když vím, že i s touto diagnózou může vše dobře dopadnout. Mé první těhotenství bylo víceméně klidné až na konci diagnostikována preeklampsie. V tomto těhotenství je to úplně jiné, vyšší tlak už od 25tt, rizikové poradna, kontroly každý týden, několikrát denně měření tlaku. Úplně to nabouralo mou touhu minimalizovat stres a vyšetření, nemluvě o ohrožení volby porodnice a přirozeného porodu. Ale nejdůležitější teď je, aby miminko bylo v pořádku. Tlakoměr mám půjčený od tchána, ale doufám, že se co nevidět dočkám vlastního a lepšího. Tento starší občas hodí úplně nesmyslný výsledek.
První těhotenství jsem měla problém a mysleli si,že mám preeklampsii, otoky, tlak , ale moc v normě. Tlak i otoky rostly a malý se narodil předčasně 32tt, nechala jsem také v porodnici hodně vody.Druhe bylo podobne, ale naštěstí později a malá vydržela přesně do 36tt. S ledvinami mám potíže i nyní,kdyz uz je to školák a predskolaka.