naše dětství | To je po babičce,ne?

naše dětství | To je po babičce,ne?

Dobré ráno z vlaku směr Žďár nad Sázavou, kde mám dnes další dva kurzy 🙂 . Cesta dlouhá, takže čas na pár řádků mám a dnes to bude spíš takové to zavzpomínání🙂 . Není to tak dlouho, co byl Valentýn a já tehdy dala na Instagram fotku, která asi poprvé spustila lavinu otázek 😀 . Nejdřív přišly zprávy “Míšo, povíte co vůbec je?”.

Pak následovaly hlášky (jo i od našeho táty 😀 ) “tyjo vždyť to je takový babičkovský” nebo “tak to měla naše babička taky”. A aniž bych si to uvědomila, naše taky! Přiznám se, že mě to v první chvíli mrzelo.

Tyjo to máš po babičce, ne?

K Valentýnu jsem (sama sobě 😀 ) koupila sadu krásných bublinkatých talířků a (babičkovsky kompotových) mističek, na ktere jsem si zub brousila od první chvíle, kdy jsem poznala Iittalu. Pochopitelně se mě výraz “babičkovský” zprvu dotknul, došlo mi to totiž postupně. Máte pravdu, je to babičkovský. A já to miluju. Proč?

Prstíkem do hrnce…

Na své malé já dnes strašně ráda vzpomínám. Jezdili jsme za babaičkou na vesnici každý víkend. Naučila jsem se tam fůru užitečností, jako třeba spát do půl dvanáctý (jo, až děti si tou svou anarchií přenastavily můj režim na šestou ranní 😀 ), sníst k večeři 4 buřty opečené na ohni, lézt po střechách a stromech, spát v zahradním domečku, který nám děda postavil, sekat trávu kosou, najít křemeňáky v březovém “ostrůvku” uprostřed pole, sbírat mandelinky do sklenic, aby něco zůstalo z brambor…

A milovala jsem babičky sladké tečky za obědem, kdy už příprava byla odměnou. Prstíčkem jsme s bráchou dolovali z hrnců i poslední šmouhy krému, kaše nebo pudinku. Úplně stejně jako to dnes dělají holky.

Dobrota z “babimisek”. Nezapomeň na jahody!

A tady se dostávají na řadu i ony babičkovské mističky. Jsou to ony, ve kterých jsme dostávali k obědu všechny dobré domácí kompoty. Vůbec nejlíp z nich ale chutnal pudink. Vanilkový pudink, pod kterým byla jahodová dřeň ze zahrádky a pár rozmočených piškot 🙂 .

Plněný papriky, puding a salát ze zahrádky

Babička ze vsi, to byla naše Máňa, která dělala ty nejlepší plněný papriky s rajskou, ze kterých jsme s bráchou znechuceně odstraňovaly papriku a jedly jenom maso. Úplně stejně, jako to dnes dělají moje holky 😀 . Naprosto bezmezně jsem milovala hlávkový salát, který jsme naškubali v zahrádce a babička nám do lavoru udělala vodu s cukrem, octem a pepřem.

Julinčino oblíbené je už i hrabání se v mase a plnění paprik, takže my máme doma to “babičkovské” i z rukou (skoro) tříleté.

Jazykem po talíři a není třeba myčky

A když chutnalo, stačilo se prohnat jazykem po talíři a pro kuchařku bylo největší odměnou slyšet ono “To nemusíš ani mýt, můžeš to rovnou uklidit” 🙂 . A i já mám dnes radost, když to (ne v restauraci:-D ) holky po výlizu hlásí. Já akorát slyším “to nemusí ani do myčky”.

Poklady, které schovávají babičky (nebo antikvariáty)

Co je větší “babičkovský” poklad než schované dětské knížky po vás nebo dokonce vašich rodičích? Honzíkova cesta, Děti z Bullerbinu, všechny Foglarovky, komiksy Rychlých šípů nebo naše Příhody včelých medvídků a spousta dalšího.

Jsou to poklady, které mám dnes nejraději a občas se stane, že najdu nějaký i v antikvariátu a za deset korun koupím dětem kousek mého dětství 🙂 .

Ani já se ale nezasekla v době mých babiček. Myslím si, že máme strašně fajn dobu, protože si můžeme krásně vybírat. Kus našeho dětství se špetkou nového.

Stejně jako už víme, že “bosé” obouvání je lepší než kotníky sešněrované ve vysokých tuhých botách. Že dítě patří do auta jen v autosedačce (já sebe pamatuju u dědy v žigulikovi na předním sedadle 😀 ). Že není nutné plošně očkovat děti proti tuberkulóze.

Posunuly se i drobnosti jako jsou třeba dětské hry nebo časopisy. Mně mamka každý měsíc donášela Pusíka a Pastelku, bráchovi Čtyřlístek a já si pro děti zamilovala Raketu, Kutílka nebo Rozmarýnku.

Časopis Raketa kupujeme s holkama v obchůdku v DivadleMinor, kam chodíme na dětská představení. Více fotek časopisu jsem vložila tady.

Domů jen na nocování

Doma nás nebylo vidět. Vlastně asi jen tehdy, když na nás zavolali z okna “Dětiii,oběěěd” nebo když se šlo spát. Možná i proto se snažíme být s dětmi pořád venku, aby z nich nebyli “ti pražáci”, možná proto neumí holky zatím náš telefon ani”odemknout” a večerníčky mají “naše”.

Od Krtka, Rákosníčka, Křemílka, Amálky, přes Rumcajze, Fíka, Škubánka a Žofku až po Včelí medvídky nebo třeba Kluky kočičí.

Nemyslím že je to tím, že bychom odmítali “nové animáče”, ale spíš tím, že strašně rádi vzpomínáme s tátou na naše dětství, kde byl na vše čas, nebyla všeho fůra, nebyli jsme rozváženi z kroužku na kroužek,  vymýšlely hry utvářely si vzpomínky, které se nás drží víc jak čtvrt století 🙂 .

Ano, kéž by to bylo i pro mé děti “babičkovský”.

Takže asi ano. Kéž by to i pro děti jednou bylo “babičkovský”. To by totiž znamenalo, že jejich dětství nebylo jen fajn, ale bylo skvělé. A mně už nikdy nezamrzí, když mi někdo řekne “ježiš to je jak po babičce”.  Naopak mi to vždy připomene, že já mám “babičkovský” prostě moc ráda.

A upřímně (a zcela objektivně 😀 ) si myslím, že to prostě v téhle kombinaci vypadá božsky. Pro mě je totiž každý kus žvance obřad, který miluju 😀 a moje holky by vám zas řekly, že milují ty malé skleněné mističky (v těch totiž přijde zaručeně jen dobrota) 😀 .

Babičkovské mističky a talířky  (ale i stromečkové talíře nebo třeba příbory 😀 ) jsem koupila na Arki.cz kde mají akorát slevy 20% na vše od Iittaly (do 4.4.2018)

A dočetli jste až sem a máte chviličku? Napište mi co z vašeho dětství dopřáváte dnes dětem vy. Já se jim pořád snažim dopřát ten spánek do půl dvanáctý, ale ne a ne to vyjít 😀 .

Krásný víkend 🙂

7 komentářů

  • Eva Šamonilová 23.3.2018 at 8:10

    Krásně napsáno 🙂 Přeji hezký den a dobrou cestu.

  • Věrka 23.3.2018 at 8:30

    hihi Míšo, mě se ty ,,babičkovský” misky vždycky líbily 🙂 Je fakt, že ty co měla naše babí byly dost těžké, ale zas rozbít je moc nešlo 😀 Moje holky teda pořád jedou v ,,plastu”, ale věřím, že i na takové nádobí časem dojde 🙂 a co se jim snažím z mého dětství dopřávat jsou omáčky a domácí zavařeniny, co dělaly jen naše babičky, protože ty jejich to bohužel neumí.

  • Markéta Šmídová 23.3.2018 at 11:23

    Krásný článek. Úplně jsem zavzpominala na moje dětství. Nejradši jsem trávila víkendy u babičky, která by pro nás udělala první poslední. Vždy jsme si hrály na princezny a ona nám půjčila svoje korale a spodnicky, učila nás plést, hackovat, šít. Odpoledne jsme šli vždycky na zahradu, kde byla houpačka co nám děda postavil a taky potok. A tyhle misticky mela taky a mužů říct ze jsou nádherné. A co se snažím předat dal? Zatím je Terka mala ale později určité výlety všeho druhu, Hurvínka( už asi ne z gramofonu) a dukatovy buchticky plněny povidlama;)

  • Pavla 23.3.2018 at 21:34

    Míšo, tak já teda moc ráda vzpomínám na své dětsví, bylo to super. A mohla bych vzpomínat na dovolené s rodiči, prarodiči, sbírání obalů od čokolád, běhání po venku, nakupování od pěti let, běhání s klukama po lese, stavění domečků, přiznávání se k lumpačení, hraní venku s míčem, hraní stolních her, čtení čtyřlístku, jídlo u babičky apod… Ale pro mě je teď důležité dát našim dětem babičky a dědy a i prarodiče a pradědy. Dcera jezdí k nim na prázdniny už od dvou let (po mamince nepláče) a jsem ráda, že ji jim půjčuju a ona se učí i jiným pravidlům než máme nastaveny doma. V dnešní době mi přijde, že se děti prostě “nepůjčujou”, aby náhodou nejedly jinou kuchyni, než co doma, aby se k nim nechoval někdo jinak než jsou zvyklé od rodičů. Jediné, co mají prarodiče opravdu zakázané je kupování obuvy :-D, i když crossy na venčení psa jsem už rozdýchala. Zrovna teď je dcera u mojich roidčů a je mi jasné, že v 21 hod. ještě nespí, přitom doma od 20 hod. už leží. Našim sice řeknu, že se mi to nelíbí, ale vím, že si udělají co budou chtít, ale dcera ví, že se později chodí spát jen u babičky. Takže za mě, neberme dětem prarodiče. Snad jsem to napsala trochu srozumitelně 🙂

  • Tereza Vykydalova 25.3.2018 at 16:18

    Moc hezke pocteni, diky za nej 😉 Na detstvi taky radi vzpominame, bylo to bezva. Dceri tim padem moc radi cteme pohadky a knizky naseho detstvi (Ema Naopak, Deti z Bullerbynu,.. ), poustime ji klasicke vecernicky (miluje Krtecka, Kraliky z klobouku a Vceli medvidky) a celkove ji ucime travit cas podobne jako jsme travili my (venku spolu stavime domecky pro broucky, jakoby opekame burtiky z listi napichnuteho na klaccich,. ).

  • Martina Machková 25.3.2018 at 22:42

    Krásný článek! 🙂 U nás určitě vedou naše knížky a staré pohádky a taky třeba chleba s máslem nakrájený “na rybičky” a lívance s tvarohem a na Vánoce prskavky místo petard a dřevěné kostky, takové ty s obrázky – mám je ještě po své mamince, a taky domácí marmelády a sirupy a vlastní jahody… A taky máme prima babičky 🙂

  • Sylva Sejpková 26.3.2018 at 16:24

    jojo, taky s holkama vzpomínám na své dětství a občas je mi líto, že nažijou to,co já, ale budou mít zase jiné vzpomínky 🙂 s holkama čteme knížky mého dětství a už se těším až dojde i na mého milovaného Mikeše 🙂

  • Napsat komentář

    MAMAblog roku 2017/18 jsme díky vám!

    MAMAblog roku 2017/18 jsme díky vám!

    Děkujeme, že jste se zatoulali až k nám. Narazili jste na blog mladé lékařky a především mámy, který je o lásce k dětem, zdraví, hraní, cestování, Project Life, vzpomínkách a všem smysluplném co nás baví a naplňuje. Doufáme, že se vám bude líbit.

    Kam za námi

    Už podruhé MAMAblogem roku! Děkujeme!

    Darujte poukaz na kurz nastávajícím rodičům

    Darujte poukaz na kurz nastávajícím rodičům

    Internet je plný informací, které ale mají skutečnou váhu? Co mám dělat? Povíme si vše od porodnice, prvních horeček a průjmů, přes otázky o očkování až po syndrom náhlého úmrtí a nácvik resuscitace kojence. Doma už vás nic nezaskočí!

    Darujte poukaz na kurz první pomoci pro maminky

    Darujte poukaz na kurz první pomoci pro maminky

    Úspěšný projekt První pomoc dítěti už běží třetím rokem! Často si říkáte Co mám dělat? Přijďte a tenhle myšlenkový kolotoč dostane řád a vy pocit jistoty, že v případě nutnosti skutečně pomůžete!

    Darujte poukaz na kurz první pomoci pro tatínky

    Darujte poukaz na kurz první pomoci pro tatínky

    Nechce se tátům mezi houf žen? Už mám řešení. I tátové tráví s dětmi aktivní čas. Dokáží v případě potřeby pomoci? Pošlete mi partnery a táty vašich dětí na kurzy speciálně pro táty. Vždy odchází spokojení a mají odpovědi na všechny své Co mám dělat? otázky.

    Co takhle poslat na kurz hlídací babičku?

    Co takhle poslat na kurz hlídací babičku?

    Na tuhle myšlenku jste mě přivedli vy. Posíláte mi své rodiče i tchýně, které jsou hlídacími babičkami a základy první pomoci zaměřené na děti je MOC baví. Darujte jim kurz a já jim odpovím na otázky Co mám dělat?

    Nejnovější příspěvky

    Holky z reklamy na Bulíka

    Holky z reklamy na Bulíka

    Na FB nechybíme, přihlaš se a nic Ti neunikne

    ×