Dvě jahůdky v dešti

Papírový pátek je tady. Pátek znamená, že se můžete mrknout do našeho rodinného Project Life fotoalba, ale taky to, že už se jeden celý den koupeme v moři, užíváme sluníčka a lítáme v plavkách. Snad už nás nedoběhl africký průjem a užíváme s úsměvem :-). (Článek chystám dopředu, takže i pro mě je to zatím překvápko 😀 ). V každém případě je tu náš další červnový týden a znovu atypie. Jak jsem se posledně vytasila s fialovou, dnes to je má ne zrovna oblíbená agresorka – červená. K červeným stránkám mě vždy donutí holek červené kabátky, takže jdeme na to :-).

Že jde červená do kupy hlavně s černou, to se přeci ví. Já to tentokrát zkusila i se špetkou růžové, protože se tak vybarvily fotky z 24.týdne letošního roku. Abych růžovou přenesla i na velkou stránku, vybrala jsem jí jako podklad růžovku a výsledek se mi na červený mišmaš líbí.

V týdnu jsme žily velkou objednávkou ze ZOOTu. Vyzvedly jsme s holkama objednávku svačinových boxíků, vybraly jsme si termosku, pořídily Nelince destník, který si sama vybrala a vše jsme využily v jednom týndu. Chvíli totiž bylo tropicky, další dny už lilo. Asi proto, aby mohly holky všechno zkusit.

Julinka pojala své první seznámení s křídama velice kosmeticky. 😀 Když si na ní vzpomenu, jako první mě vždy napadlo slovo “mim”. Znáte je. Nemluví, jen vtipně pobíhají a xichty mají bělejší než naše dulux bílá na zdi v koupelně. Tak přesně takhle vypadala Julinka. Objevila jsem pro sebe Ameriku, tlusté chodníkové křídy, takže si holky prvně spolu zapatlaly street art. Bylo božsky.

Ještě chvilku si budou hrát vedle sebe, ale už teď se navzájem moc potřebují. Když jsou spolu, jsou úžasně samostatné a každá si krásně hraje. Jak je některá z holek sama, stane se z ní závislák. I když to je spíš případ Julinky. Nela si umí hrát sama snad odjakživa. Proto je asi každému jasné, jak nám doma Nelinka bude chybět, když se po dovče dá na školkovou dráhu. Ale jelikož si školku moc přeje a starší děti, resp.vrstevníci, ji určitě moc dají (když nepočítám jako benefit zelené nudle u nosu), takže i na tyhle stavy si zvykneme :-).

A tady je. Layout se kterým extra spokojená nejsem, protože mnohem víc by se tam hodila velká fotka horizolntální, ale když já mám tuhle fotku holek tak ráda. Udělala jsem si tedy pár čtvercových fotek a z těch jakýsi “fotofilm”. Protože červené sluší tmavé barvy, vybrala jsem černo-šedý papír a ten trochu potrhala. S ním jsem pak podlepila fotofilm a měla jsem touhu všemožně zdobit a lepit :-D. Co bylo v dosahu, nebylo ušetřeno. Držela jsem se češtiny, lepila tématicky a vznikla mi tahle stránka, které layout dokonalý není, ale je mnou vymazlená a v albu se mi vždy rozsvítí oči, a to i přesto, že je červená.
Dřevěné hvězdičky, má osobní úchylka. Splněno i tady, to samé s nápisem od Heidi Swapp, tentokrát v červené akrylové podobě nad velkou fotkou obou holek. Výseky, samolepky, většina v černé, aby se přebila alespoň částečně červená a mé milé jahůdky mají hotovo.
Když lepíte fotky na velkou stránku, vždy vypadá dobře, když si vyberete jeden její roh a ten ozdobíte. I kdyby jen decentně. Proto jsem nenechala velkou fotku holek prázdnou a spodní rok jsem oblepila samolepkami a dřevěnou hvězdou.
A od červené teď zas na pěknou chvíli pryč. To je výhoda toho mého skluzu. Teď už totiž vím jaké bylo počasí a vím, že na dva měsíce se těmhle kabátkům vyhnu :-).