Advent jako takový nemohl začít jinak než u plotny. Rovnou říkám, že nejsem maminka, která se pyšní deseti druhy cukroví a nazdobenými mísami. Jednak bych to odnesla já, protože kdo jiný by to snědl? Holky sladkým nekrmíme a náš táta pojí cukroví rychlostí dva kousky za den. Takže zbytečné. Další ušetřený čas. S holkama si pečeme jen linecké a perníky, navíc perníčky jen z poloviční dávky. A to je máme v krabici ještě dnes, takže očividně to úplně stačí :-).
Týden před Vánoce, 17.12. přicestovalo do našich končin světýlko až z Betléma, ale to vy určitě víte, protože jistojistě jste si četli článek o našem tradičním zvyku – TADY. :-). Kdo nečetl a zajímalo by ho proč to světýlko se rozváží, jak a kde si ho my připalujeme a jaká je jeho historie, můžete se k článku určitě vrátit a třeba tenhle zvyk přidáte k těm vašim na příští Vánoce :-).
Ač to počasí letos nevypadalo extra bíle, snažily jsme se být hodně venku. Ono je to snazší, pokud máte domeček se zahradou nebo bydlíte poblíž přírody. My pražáci si musíme často hledat cíl vycházky, protože jít se jen tak potulovat po ulicích vážně není žádný šlágr.
Poslední dva roky chodíme na maličkou pouť, která je ve Vršovicích před Edenem. Jsou tam vždy kolotoče, vždy je tam ohrada s „vonící“ zvířenou, ale jsou tam taky živí oři, na kterých se dá projet. Loni si tam Nelinka osedlala Sněhurku, letos ovládla hnědáka Marzu a ten rok příští, to už pojedou holky obě dvě :-).
Nutno podotknout, že letos se hnus bacilus ztratil a nestihl k nám před Vánocema dorazit, takže už tím byly tyhle svátky jedinečné. Všichni čtyři jsme byli zdraví a mohlo se být venku a doma si pak hrát a číst, něco trochu pošolíchat, ale hlavně být jen jednoduše spolu. Vánoce u nás nejsou nikterak velké haló, kde by se vše zveličilo, jen si děláme tu atmosféru doma kouzelnější.
Hodně mě překvapilo, jak má každý jiné zvyky ohledně stromečku. Zaznamenala jsem skupinu maminek, u kterých Ježíšek nosí komplet celý nazdobený stromeček (nejspíš přes noc). Druhá skupina maminek má za tradiční, že Ježíšek donese přes noc stromeček, který posadí do stojánku a děti najdou stromeček, který ale není nazdobený, takže zdobí spolu. A třetí skupina maminek, u těch se stromeček koupí a nazdobí spolu s dětmi. Často pak k tomu patří tradice, že stromeček si zdobíme proto, aby nás Ježíšek našel a věděl, že na nějaký ten dáreček čekáme a těšíme se. Jak tohle řešíte u vás?
A na Štědrý den? Nespěcháme, nic velkého neděláme a když je počasí, dáme si procházku a po obědě pak nějaký další zvyk. Krájíme si jablíčka a hledáme hvězdičky a taky pouštíme skořápky. Letos jsme si vzali 4 barevné dortové svíčky, holky nám předem rozdaly barvy a čekali jsme, co z lodiček bude :-).
Zatímco lodička Julči, Nelinky a má se hned přicucly k sobě, taťka se nám dost dlouho toulal na druhé straně (hmmm asi pro nás bude chytat nějaké velké překvapení, o kterém nesmíme vědět 😀 ), ale nakonec si cestu lodička našla. Tak to vypadá, že v dalším roce budeme držet při sobě a pořádně tuhý kořínek bude mít Julča, které svíčka hořela ještě hodně dlouho po nás všech.
Večeře je u nás tradiční. Nevařím teda rybí polévku, protože ji u nás jí jen manžel (a to pozor on ji i uvaří 🙂 ), ale holkám chystám bramboračku a Nele ještě bramborový salát s bílým jogurtem a kapříka si dá maso od nás. Po večeři už se všude zhasne, přisunou si skřítci židle k oknu a jde se vyhlížet Ježulda.
Byly to první Vánoce, kdy obě dvě měly víc radost z dárků než z balicího papíru :-D. Loni bylo Julince 9 měsíců a nadšená byla hlavně z pojídání zbytků balicího papíru. Letošním favoritem bylo jednoznačně prkno a taky bagr Bruder.
Ježíšek moc dobře ví jak na Nelu. Jistota byla jednak v okýnkovce od Svojtky, v druhém případě pak s „myškou Mikyjášm“. Ano, kýč, který mamince radost dělat nebude, ale bylo to první Nelinčino opravdové přání :-).
A tady první štědrovečerní problém. Někdy tomu neporučíš a prostě se to stane. Julinka se zamilovala. Byla to láska na první pohled. Co čert nechtěl, její protějšek byl ale Nelinčin nový Mikyjáš, takže problém byl na světě a velkou část večera byl u nás …no pláč je slabé slovo, řev už je lepší, ale proběhlo spíš něco jako hysterická bitka o krysu :-D.
Pětadvacítku jsme prováleli, pohádkovali, jedli a užili si dárků. Šestadvacítku se u nás sjela celá rodina a slavilo se společně. Proběhla další vlna dárečků, holky dostaly každá jeden dárek po každé babičce a sedmadvacítka už se výletilo.
Dostali jsme pod stromečkem poukaz do Hostivaře, do Koala kafe dětského centra, takže jsme jej využili a celý jeden den pobyli tam. Holky byly nadšené. Plno prolejzaček, klouzačky, koutek pro malé, ale zároveň restauračka přímo uvnitř, kde měli i dětská jídla, ale zároveň super kafčo pro mě. Nohy hore, holky mezi děti, kterých bylo minimum a celý den v teple.
Julinka se ta naučila plno nového a překvapivě neskončila v koutku určeném jejímu věku, ale šla s velkýma do „chachaboxů“. Krabice, kde se dá prolézat, podlézat, nadlézat (existuje takové slovo? 😀 ) a žádný pád tam nebolí, protože vše je z žíněnek.
Velká neznámá ale bylo spaní Julinky. Venku pršelo, takže jít ven s kočárem se nám nechtělo a uvnitř je všude koberec, takže kočárky se nechávají na začátku v šatně. Zkusila jsem akci pokus omyl, protože Juli je boží spáč a našla si v herně klidnější místečko, kde jsou žíněnkové kostky. Z nich jsem postavila Julince malou temnou komoru a bylo :-D. Juli se sklátila na hromadu a do třech minut byla tuhoš. Doma by mi sice spala hodiny dvě, tady nám ta jedna bohatě stačila.
Po spaní jsme získali další čas, protože holky v dobré náladě a vytáhli nakonec do chachaboxu i nás dva. Pár posledních sklouznutí po čtvrté hodině a byl čas vyrazit dom. Jestli máte děti 1-9 let, tak si Koalu určitě užijete :-).
No a to už se nám pomalu blíží dnešní den. Nebyl čas na internet, takže to už začínám mít lehce absťáček, že blog zeje prázdnotou, ale zase si říkám, že i vy jste možná rádi, že vám nespamujeme zeď, kde už touhle dobou jede jedno novoroční přání za druhým :-). Takže zase vyrážíme ven a internet počká.
Na hřiště se jít nedá, protože vše je dokonale ojíněné, ale zase Julinka když nemá venku činnost, tak začne kňourat, že chce ke mně. V kočárku by asi spokojená byla, ale chci ji venku utahat a trochu provětrat, takže kočár není zrovna ta správná volba. Potulujeme se tedy po okolí a využíváme příležitostí, které máme poblíž. Nejoblíbenější je určitě venčení cizí zvířeny. Holky Krištůfek doslova miluje. Jen je zahlídne, hned za nima běží s míčem, takže jakmile je v parku Krištof, mám vystaráno :-).
Když nepotkáme pejsky, musíme najít něco jiného :-D. Neee, tuhle dvojku u nás v parku nenajdete. Za těma se musí dál. Tahle kozena to má v hlavě dobře propočítaný a řekla bych, že Julinka si svým křikem na mě plánuje vydobít přesně tohle kozí místečko :-D.
Sláva nazdar výletu, nezmrzli jsme a jsme tu. Začíná nám krásná zima já přeju všem, abyste si ji spolu s dětmi nádherně užili. Za celý rok 2016 jsme se spolu na blogu viděli 222x. Ano, včetně toho dnešního, bylo za celý rok na blogu 222 článků a já jsem nadšená. Na začátku roku, bylo na facebooku jen 300 pravidelných odběratelů a dnes je vás tu přes 3000. Moc děkuju všem za krásné komentáře, za to, že tu s námi jste a troufám si říct, že fůru z vás už „znám“ a pamatuju si.
Mějte se krásně, krásně s dětmi oslavte dnešní přelom roku a držte nám palce, ať se mi večer podaří probudit Julinku, protože dnešní půlnoční světýlka budou její první v životě :-).Krásný nový rok a brzy zase „na přečtenou“ u nových článků, recenzí, tipů na výlety, ale taky soutěží.
6 Comments
Pěkné svátky, hlavně, že jste zdraví. Děkuji za celý rok článků, plno inspirace a přeji krásný nový rok.
Krasny rok 2017! Hlavne hodne zdravi a radosti pro celou rodinku. Moc se tesim na nove pribehy v roce 2017!
Diky…uzivali ste si.tak hura do magickeho roku 2017 ktory praje kreativite….vdaka za clanky a tesim sa na tie nove.vsetko dobre celej rodinke hlavne to zdravicko.Lenka
Míšo, tady nejde nic dodat … jen opravdu vše dobré! 🙂
Míšo přeji celé Tvé krásné rodince a Tobě krásný nový rok a hlavně zdraví a štěstí. Těším se na další skvělé články.
Tak jsem se při čtení článku musela fakt zasmat-Barca taky dostala Tělo od Svojtky a zaujala ji naprosto stejná část knížky. Po 4 dny jsme museli pořád dokola číst,koukat,odklapet a probírat,jak ze to je s tím jídlem. A pak ještě ta část,jak tam jsou "ukázky bolestí" 😀 Pa a vše něj v celé 2017ce. Ziii