Pak přišlo období, kdy mi přišlo děsně „in“, že jsem neměla koláže téměř žádné, ale jen velké fotky s trochou textu. Bylo to krásné, úhledné, prostě pro oko úplný ráj, jenže rychle mi došlo, že tohle uspokojí moje oči, ale za těch dvacet let bych byla raději, kdybych se podívala na stránku plnou fotek, než na stránku, kde je obrázků jen pár.
Takže zase kolážuju a snažím se, aby z koláži byl znatelný příběh, aby nepotřebovala moc slov navíc… a když už ta slova potřeba jsou, mám tu od toho nějaké ty kartičky pro journalig.
No Comments