První PRVNÍ strana alba aneb začíná se lepit šestnáctka

Týden utekl jako voda a jsem tu s dalším Project Life příspěvkem z Vinohrad. Tentokrát se budu tvářit „pseudoaktuálně“, tedy nebudu Vám cpát své Vánoce, ale přeskočíme rovnou k úvodu do nového roku. Dnes tu máte mou titulní stranu k albu a pro Vás může být nejen inspirací pro tu Vaši, ale i jednou z inspirací do Scrapylife PL story, která tento měsíc probíhá.

Tento rok je oproti loňskému trochu jiný. Hned v úvodu jsem si totiž povolila dvě alba v roce 2016, takže i titulní strany budou hned dvě. Asi si říkáte, že to je pohoda, ale právě dodělávám naše Vánoce 2015 a já se do druhého loňského alba tak tak vejdu. Jak je tohle možné? Asi by mi nestačila ani alba tři. Jakmile jsem si totiž povolila vloni rozdělit album na dva kusy, povolila jsem si taky daleko víc třicítkových stran a daleko více jsem využila i rámečků, kartonových výseků, hřebíčků, prostě všeho, co tak trochu „nakyne“ Vaše alba.

A tak, abych nezačala kynout hned na první straně, je má titulní stránka naprosto zdobení prostá. Nenajdete ani jednu kartičku, ani jedno krášlítko, světe můj div se, ani jednu enamelku. Ano. Má stránka je čistě fotková.

V rámci mých „scrap goals 2016“ jsem se pokusila využít zase plastovou kapsu, která mi doma tak trochu „hnije“ už pár měsíců. Díky ní jsou na titulce všichni „účastníci zájezdu 2016“ ve slušné velikosti.

Použila jsem nejčerstvější fotky, které máme. Každý člen rodiny má tedy aktuální fotku doplněnou navíc o přezdívku, které nám sama od sebe přidělila naše starší, Nelinka.

A vy si jistě říkáte, že oslovení BŮCH nemohla vymyslet sama. A světe div se 😀 je to opravdu tak. Nelinka odmala označovala zavírání dveří výrazem „buch“. Dokonce i v době, kdy už uměla velmi slušně mluvit, přetrvalo „buch“ jako takový miminčí rudiment. A pak přišla doba přidělování přezdívek. Každý jsme jednu vyfasoval a táta pořád nic.

Lepíc si své album, zíraje do Project Life kartiček najednou slyším „mamí, táta bůch, táta bůch“. (Čímž mi dcera jen oznamovala, že zavřel dveře.) Rozesmálo mě to, protože jsem byla přesvědčená, že takovou hloupost mohl říct Nele jen on sám. Zasmála jsem se a odpověděla otázkou „Táta je bůch?“ Rozesmáté „aňoooooo“ byl moment, kdy se tátovi připsala přezdívka. Takže náš Bůch je prostý zavírač dveří :-D.

Mamut, co dodat. Útěchou mi je jen to, že mamut je oblíbený mazlík v postýlce Nelinky, pro mi byla připsána aniž by si Nelinka uvědomovala samotný podtext :-D. Samozřejmě se tím manžel baví již několik měsíců a nevypadá, že by ho to v brzké době omrzelo :-D.