S psaním tohoto týdne jsem si uvědomila jednu nesmírně důležitou věc. Snažím se (a musím víc), abych oběma dcerkám v albu věnovala pozornost. Nejde ji samozřejmě rozdělit, protože se již teď zajímá jedna o druhou, ale moc bych si přála, aby Julie jednou měla své vlastní vzpomínky, své vlastní okamžiky. Je to dost těžké. Když se narodila Nela, měla jsem jen ji, jen ona měla plnou pozornost a jedno celé album je tedy logicky věnované hlavně jí. Má své vlastní okamžiky a své vzpomínky hezky uchované. To samozřejmě pro Julii reálné není, ale ráda bych jí věnovala pozornost jak jen to půjde. Na to jsem narazila hned v tomto týdnu. Už jen samotné focení je vcelku problém. Fotit lze jen tehdy, kdy je doma i manžel, protože s Nelou vyfotím Julču leda v postýlce. Nemůžu ji jen tak někde odložit, protože se na ní Nela okamžitě vrhá. Je to pro ni samozřejmě spíš hračka a i když je k ní neobyčejně něžná, je to takové slůňátko v porcelánu :-). K tomu všemu se vlastně miminko úplně neprojevuje, kdežto starší dítě se zajímá, vyjadřuje, pečuje, vlastně mění chování příchodem sourozence a vše se snadno dokumentuje a zaznamenává. Takže mé předsevzetí je jasné. Budu se snažit dělit pozornost a poznámky nejen na jejich společné chvilky, ale i na každou zvlášť.
Aby nebyla na stránce jen samé koláže, dala jsem do první kapsy svou oblíbenou fotku Julinky. Ta miminka se pořád tak důležitě tváří :-). A že to Julince vážně jde…člověk ani nepotřebuje televizi, stačí si prostě sednout k postýlce :-). Fotku jsem dozdobila jen výsekem tvaru komiksové bubliny, na které jsem otiskla razítko s nápisem „love life“.
No Comments