Týden v březnu…na lodi!

Ani nevím, proč jsem se o Vltavu nezajímala trochu víc už dřív. Okolí Vltavy je naprosto kouzelné a to nejen tady v Praze, ale i mimo ní. Tentokrát jsme si ji užili pěkně z parníku a nebyla to poslední loď, na které holky tento týden byly. Kousek z našich březnových dní si mlžete prohlédnout právě teď, v rodinném Project Life albu. A kdo nezná, ráda bych Vám představím Vševltavský spolek.

Už dlouho tu nebylo nic z našeho alba, tak bych to chtěla napravit, aby si přišli na své i Project Life nadšenci :-). Nebude ale chybět tip na výlet a taky na tvoření s dětmi…třeba tatínkům… Takhle vypadá náš desátý týden letošního roku v albu.

Musím uznat, že dětský den byla daleko větší pohodička. Byli jsme tehdy jen v krátkém rukávu, Juli byla malé mimino v korbičce a sluníčko pařilo. Březen tomuhle moc do karet nehrál, takže jsme se na palubě až tak dlouho neohřáli. Nechali jsme parník rozjet, pokochali se, ale celých 45min jsme venku nevydrželi :-). I tak to ale bylo bájo a Vltavě zůstaneme věrní dál. Nábřeží je úžasné nejen k procházce, ale krmení všeho dravého ve vodě a potkáte na něm i nejedno dětské hřiště.

POZOR! Je to tu, Nelinka konečně objevila zmrzlinu a vypadá to, že ji dokonce chutná :-). Konec prosem u cukrárny „plosím konoutek“, teď už si nejspíš bude pěkně vybírat.

No a jak jsem mluvila o lodích, holky byly z lodí tak paf, že osedlaly každou, kterou jsme kde potkali. Takže teď už ani nákupy nebudou snadné na opouštění krámu, protože tyhle mašiny máme téměř na každém kroku. Začíná se nám pěkně zmenšovat okruh, kam můžeme jít a vrátit se domů bez jediné scény stylu „já ci ještěěěě“ :-D.

Začátkem března slaví svátek Tomášové. Už i Nela ví, že táta není jen táta, takže jsme Tomášovi musely něco vykutit. Taťkovi se moc líbí, když mu holky spatlají něco samy, a i když to není dokonalé technicky, je to dokonalé svou roztomilostí a faktem, že se snažily.

Koukám, že jsme toho za jediný týden stihly docela dost! Krom přání, svátku, lodiček a pravidelného pondělního plavání jsme prvně navštívily výtvarnou dílničku v naší místní knihovně. Pořádá ji knihovna zdarma, tvoří se sezónní výrobky a celým programem nás prováděla vcelku šílená loutka. Vůbec nechápu, že se jí žádné dítě nebálo :-D. Od Julinky jsem čekala tutový výřev, ale jakmile se loutka dostala do jejího záběru, odzbrojila nás úsměvem od ucha k uchu :-D. Musím své děti lépe poznat, očividně.

Protože Juli moc výtvarničit ještě nemůže, užívala si „podlahových aktivit“ v koutku pro nejmenší a pak se rozhodla, že to v knihovně trošičku porovná :-D. To byla v březnu nejžhavější novinka. Z Julči se stal vrchní stěhováček. Šoupalo se vším, co nebylo k zemi přilepené :-).

Takový byl kousek z našeho března. Přišlo jaro a vypadá to, že se letos až na výjimečné dny vážně povede, takže hurá sbalit batůžky a jdeme se ven!