7.díl PL krok za krokem: Můj vlastní „koutek“ aneb místo činu!

Vítejte! V dnešním díle bych Vás ráda pozvala k nám. Virtuální šmejdění po mém „tvořícím koutku“. Často slýchám, popřípadě čítávám, že doma nemáte pokoj, kde byste si mohli svůj vlastní koutek zřídit a tak Vám chci ukázat, že to jde i jinak :-D. Přináším Vám proměnu mého vlastního koutku! Než se nám narodila druhá dcera, měla jsem svůj koutek u Nelinky v pokojíčku. Spala tam jen přes oběd a večer ještě spala v postýlce u nás v ložnici. Nebyl tedy problém každou noc zasednout u ní v pokoji ke stolu a lepit až dokud očím a prstům síla stačila. To se ovšem s příchodem druhé dcerky změnilo. Miminko potřebovalo uvolnit místo v ložnici a Nela musela do svého pokoje. Já osobně to vnímala jako tragédii. Jednak jsem přišla o „miminko Nelu“, která najednou spala tááák daleko (rozuměj 10 metrů přes chodbu 🙂 ) a jednak mi zmizela možnost nočního lepení. No a co dál? Tři týdny jsem si každý večer přenášela potřebné věci do obýváku k telce (úplně slyším jak se smějete 😀 – ano, přenášení trvalo déle než samotný proces tvorby), ale i manžel brzy pochopil, že takhle to dál nejde. Byla třeba změna a musím říct, že jsme to vymysleli geniálně. Každý komu chybí doma místnost či kout teď uvidí, že místo se vždy najde :-). Pojďte k nám!

Na ukázku tu mám nostalgickou vzpomínku na první rok mého tvoření. Měla jsem svůj stůl, přecpané šuplíky materiálem a obsypanou polici plnou krabic a šanonů. Jooo to bylo prima. Ještě víc prima bylo období, kdy se Nela jen plazila…jakmile totiž začala její vertikalizace, bylo nutné postupně přesouvat věci z dosahu jejích nenechavých tlapiček. A jakmile začala chodit, využitelný prostor se značně zmenšil :-D. Taky to určitě znáte, pokud máte děti.
A hurá, tady je dnešní podoba „mého koutku“. Ano, toto je mé království. Drzost nezná mezí, zabrala jsem si značnou část obývacího pokoje, ale vše působí uklizeně. Teď se tu trochu směju – díky tomuto článku jsem totiž absolvovala doslova Vánoční úklid. Většinou si přes víkend sbírám nápady na následující článek a v týdnu pak postupně tvořím, tento týden jsem místo tvoření uklízela. A musím uznat, že mi to prospělo, konečně zase vím, kde co najdu. Tak pojďte se podívat, co mám v šuplíku já.
Nejspíš jste si již všimli nejdůležitější součástky „pracovny“ a tou jsou bezpečnostní pásky, aby se do šuplíčku nedostal nevítaný (dětský) host :-). Normálně je doma nevyužíváme, ale pro klid mé tvořivé duše jsme se rozhodli šuplíky uzamknout a mně se tak věci nejen neztrácí, ale taky vím, že za bordel v nich mohu jen a jen já.
V levé části stěny mám umístěná alba. Krásně se vešla, ale ještě tak dva roky a budu muset hledat místo nové. Nicméně zatím se tam všechna vešla a zároveň jsou kdykoli komukoli (kdo umí otevřít pojistku) po ruce.
V prvním šuplíku mám uložené kartičky. Alespoň ty, které nejčastěji používám, organizéry ANTONIUS mám plné kartiček rovnou dva, ale v druhém jsou spíše ty tématické kartičky, které používám výjimečně.
Na rozřadění jsem si z tvrdšího papíru a štítkovače vyrobila děliče. Na každém mám vždy název kolekce, abych se neztratila a věděla z čeho to vlastně tvořím. Vedle Antonia (Antoniuse? 😀 ) pak leží kartičky ještě v originálních krabičkách.
Druhý šuplík je ten nejpodstatnější ze všech. Bez tohoto šuplíku bych nemohla nic. Mám zde Antonius naplněný nezbytnostmi. Nůžky, tužky, rolátko, lepidlo, sešívačka, jehla a nit, razítkovací barvy, podložka… prostě vše, co potřebuji mít vždy po ruce. Vedle pak odkládám odstřižky fotek, případně celé fotografie, které nechám vytisknout a nevyužiji. Však jednou se hodit budou!

 

V horních skřínkách mám pak věci větších rozměrů. Do horní ukládám třicítkové papíry, mám zde založená razítka v bloku, který jste mohli vidět v článku věnovanému razítkům a také papíry a odstřižky jiných rozměrů. Zároveň je tu má závislost a tou jsou samolepicí abecedy. Ty ukládám v původních obalech do velkého šanonu.

 

Druhá skřínka je mnou zaplněna jen z poloviny – manžel si obhájil místo pro sklenky 🙂 …no dobrá, trochu jsem se tedy uskromnila a do police dala jen nějaký ten sprejík. Spreje jsou vidět i přes zavřená dvířka, ale já osobně je beru jako báječnou dekoraci.
Pod skleničkami pak v krabici z ikey ukládám veškeré pomůcky pro horké embosování, lepenku a záložní naplně do rolátek… V béžových krabicích jsou pomůcky, které využívám méně, ale čas od času na ně řada dojde (sklapel, kancelářské sponky, halda bavlnek, výseky z pěnovky, vellum …).

V druhé krabici jsou pak naházené washi pásky a k nim přiložený vzorkovník. Na závěr už jen řezačka a v této skřínce máme také hotovo.
Trocha prostoru, tedy jedna skřínka zůstala pro knihy a DVD večerníčků, do zbytku jsem nacpala své věci. A že ještě nedošla řada na ozdoby? Ty jsem postupně roztřídila do krabiček od PL kartiček. Mám je tak po ruce, na boku jsou označené pomocí štítkovače a jsou i snadno sbalitelné, když potřebujete tvořit na cestách. Do nich ukládám enamelky, svorky, výseky, dřevěné ozdoby,… na každou skupinu ozdob mám krabičky zvlášť.

A jak ukládáte materiál vy? Máte své vytuněné koutky, celou místnost nebo jste si také našly místo, které Vám určila situace? Zhruba rok takto musím vydržet, a jakmile odstěhujeme druhou dceru z ložnice do pokoje k Nele, zařídím si svůj koutek v ložnici a na to se těším vskutku moc! To pak bude nájezd na mou oblíbenou ikeu, nový stůl, nějaká ta police a hurá, budu opět zařizovat a samozřejmě dokumentovat do aktuálního PL.
A že doma nemáte televizní stěnu?? Kuchyň máte snad každá 😀 …není to výzva? Kuchyňská linka by byla geniální pracovní plochou…no, raději pomlčím, já musela šoupat nohama ještě měsíc po obsazení celé stěny :-).

 

 

MUDr. Michala Knězková

All posts

No Comments

Leave a Reply

Vítejte u náš na blogu!

Tohle jsme my. Mladá lékařka a hlavně máma na rodičovské, táta, který zvládá ženskou tlupu a naše tři dcery, kterým se snažíme dopřát dětství, na které budou rády vzpomínat. Vítejte na blogu - o všem co nás naplňuje a baví.

Darujte poukaz na kurz nastávajícím rodičům

Darujte poukaz na kurz nastávajícím rodičům

Internet je plný informací, které ale mají skutečnou váhu? Co mám dělat? Povíme si vše od porodnice, prvních horeček a průjmů, přes otázky o očkování až po syndrom náhlého úmrtí a nácvik resuscitace kojence. Doma už vás nic nezaskočí! Nově i ON-LINE!

Darujte poukaz na kurz dětské první pomoci

Darujte poukaz na kurz dětské první pomoci

Úspěšný projekt První pomoc dítěti už běží třetím rokem! Často si říkáte Co mám dělat? Přijďte a tenhle myšlenkový kolotoč dostane řád a vy pocit jistoty, že v případě nutnosti skutečně pomůžete! Nově i ON-LINE!

Už potřetí MAMAblogem roku! Děkujeme!

MAMAblog roku 2017/18/19 jsme díky vám!

MAMAblog roku 2017/18/19 jsme díky vám!

Děkujeme, že jste se zatoulali až k nám. Narazili jste na blog mladé lékařky a především mámy, který je o lásce k dětem, zdraví, hraní, cestování, Project Life, vzpomínkách a všem smysluplném co nás baví a naplňuje. Doufáme, že se vám bude líbit.

Kam za námi

Nejnovější příspěvky

×