Vítejte! V dnešním díle bych Vás ráda pozvala k nám. Virtuální šmejdění po mém „tvořícím koutku“. Často slýchám, popřípadě čítávám, že doma nemáte pokoj, kde byste si mohli svůj vlastní koutek zřídit a tak Vám chci ukázat, že to jde i jinak :-D. Přináším Vám proměnu mého vlastního koutku! Než se nám narodila druhá dcera, měla jsem svůj koutek u Nelinky v pokojíčku. Spala tam jen přes oběd a večer ještě spala v postýlce u nás v ložnici. Nebyl tedy problém každou noc zasednout u ní v pokoji ke stolu a lepit až dokud očím a prstům síla stačila. To se ovšem s příchodem druhé dcerky změnilo. Miminko potřebovalo uvolnit místo v ložnici a Nela musela do svého pokoje. Já osobně to vnímala jako tragédii. Jednak jsem přišla o „miminko Nelu“, která najednou spala tááák daleko (rozuměj 10 metrů přes chodbu 🙂 ) a jednak mi zmizela možnost nočního lepení. No a co dál? Tři týdny jsem si každý večer přenášela potřebné věci do obýváku k telce (úplně slyším jak se smějete 😀 – ano, přenášení trvalo déle než samotný proces tvorby), ale i manžel brzy pochopil, že takhle to dál nejde. Byla třeba změna a musím říct, že jsme to vymysleli geniálně. Každý komu chybí doma místnost či kout teď uvidí, že místo se vždy najde :-). Pojďte k nám!
Na ukázku tu mám nostalgickou vzpomínku na první rok mého tvoření. Měla jsem svůj stůl, přecpané šuplíky materiálem a obsypanou polici plnou krabic a šanonů. Jooo to bylo prima. Ještě víc prima bylo období, kdy se Nela jen plazila…jakmile totiž začala její vertikalizace, bylo nutné postupně přesouvat věci z dosahu jejích nenechavých tlapiček. A jakmile začala chodit, využitelný prostor se značně zmenšil :-D. Taky to určitě znáte, pokud máte děti.
A hurá, tady je dnešní podoba „mého koutku“. Ano, toto je mé království. Drzost nezná mezí, zabrala jsem si značnou část obývacího pokoje, ale vše působí uklizeně. Teď se tu trochu směju – díky tomuto článku jsem totiž absolvovala doslova Vánoční úklid. Většinou si přes víkend sbírám nápady na následující článek a v týdnu pak postupně tvořím, tento týden jsem místo tvoření uklízela. A musím uznat, že mi to prospělo, konečně zase vím, kde co najdu. Tak pojďte se podívat, co mám v šuplíku já.
Nejspíš jste si již všimli nejdůležitější součástky „pracovny“ a tou jsou bezpečnostní pásky, aby se do šuplíčku nedostal nevítaný (dětský) host :-). Normálně je doma nevyužíváme, ale pro klid mé tvořivé duše jsme se rozhodli šuplíky uzamknout a mně se tak věci nejen neztrácí, ale taky vím, že za bordel v nich mohu jen a jen já.
V levé části stěny mám umístěná alba. Krásně se vešla, ale ještě tak dva roky a budu muset hledat místo nové. Nicméně zatím se tam všechna vešla a zároveň jsou kdykoli komukoli (kdo umí otevřít pojistku) po ruce.
V prvním šuplíku mám uložené kartičky. Alespoň ty, které nejčastěji používám, organizéry ANTONIUS mám plné kartiček rovnou dva, ale v druhém jsou spíše ty tématické kartičky, které používám výjimečně.
Na rozřadění jsem si z tvrdšího papíru a štítkovače vyrobila děliče. Na každém mám vždy název kolekce, abych se neztratila a věděla z čeho to vlastně tvořím. Vedle Antonia (Antoniuse? 😀 ) pak leží kartičky ještě v originálních krabičkách.
Druhý šuplík je ten nejpodstatnější ze všech. Bez tohoto šuplíku bych nemohla nic. Mám zde Antonius naplněný nezbytnostmi. Nůžky, tužky, rolátko, lepidlo, sešívačka, jehla a nit, razítkovací barvy, podložka… prostě vše, co potřebuji mít vždy po ruce. Vedle pak odkládám odstřižky fotek, případně celé fotografie, které nechám vytisknout a nevyužiji. Však jednou se hodit budou!
V horních skřínkách mám pak věci větších rozměrů. Do horní ukládám třicítkové papíry, mám zde založená razítka v bloku, který jste mohli vidět v článku věnovanému razítkům a také papíry a odstřižky jiných rozměrů. Zároveň je tu má závislost a tou jsou samolepicí abecedy. Ty ukládám v původních obalech do velkého šanonu.
Druhá skřínka je mnou zaplněna jen z poloviny – manžel si obhájil místo pro sklenky 🙂 …no dobrá, trochu jsem se tedy uskromnila a do police dala jen nějaký ten sprejík. Spreje jsou vidět i přes zavřená dvířka, ale já osobně je beru jako báječnou dekoraci.
Pod skleničkami pak v krabici z ikey ukládám veškeré pomůcky pro horké embosování, lepenku a záložní naplně do rolátek… V béžových krabicích jsou pomůcky, které využívám méně, ale čas od času na ně řada dojde (sklapel, kancelářské sponky, halda bavlnek, výseky z pěnovky, vellum …).
V druhé krabici jsou pak naházené washi pásky a k nim přiložený vzorkovník. Na závěr už jen řezačka a v této skřínce máme také hotovo.
Trocha prostoru, tedy jedna skřínka zůstala pro knihy a DVD večerníčků, do zbytku jsem nacpala své věci. A že ještě nedošla řada na ozdoby? Ty jsem postupně roztřídila do krabiček od PL kartiček. Mám je tak po ruce, na boku jsou označené pomocí štítkovače a jsou i snadno sbalitelné, když potřebujete tvořit na cestách. Do nich ukládám enamelky, svorky, výseky, dřevěné ozdoby,… na každou skupinu ozdob mám krabičky zvlášť.
A jak ukládáte materiál vy? Máte své vytuněné koutky, celou místnost nebo jste si také našly místo, které Vám určila situace? Zhruba rok takto musím vydržet, a jakmile odstěhujeme druhou dceru z ložnice do pokoje k Nele, zařídím si svůj koutek v ložnici a na to se těším vskutku moc! To pak bude nájezd na mou oblíbenou ikeu, nový stůl, nějaká ta police a hurá, budu opět zařizovat a samozřejmě dokumentovat do aktuálního PL.
A že doma nemáte televizní stěnu?? Kuchyň máte snad každá 😀 …není to výzva? Kuchyňská linka by byla geniální pracovní plochou…no, raději pomlčím, já musela šoupat nohama ještě měsíc po obsazení celé stěny :-).
No Comments