Děti a SMRT | O smrti smrťoucí

Ono téma samotné tak trochu nutí držet si od téhle literatury odstup. Když v rodině někdo blízký onemocní nebo zemře, už to není jen o smutku a truchlení našem. Jsou tu ještě ony, naše děti, kterým se musíme nebo budeme muset věnovat, vysvětlovat a být jim oporou, ať už se se situací budou vypořádávat jakkoli. Pokud zemře v rodině někdo blízký nebo třeba i domácí mazlíček a vy máte doma předškoláčka / malého školáčka, je tahle knížka určitě vhodná.Komiksově názorné ilustrace, které vás celou knihou provedou, vám dovolí se rozhodnout, jaké vysvětlení smrti se vám líbí nebo které uznáváte právě vy. To musím na knize vyzdvihnout. Líbí se mi, že nevede jen jedna cesta, která by tady řekla, jak má vypadat pohřeb nebo třeba co následuje po smrti. Otázky, na které se děti nejspíš ptají a na které my budeme hledat odpovědi.

Autoři knihy se dokázali vžít do malých dětí a na prvních stránkách najdete způsob, jak si povídat o tom, co smrt vlastně je a proč musíme zemřít. Vysvětlí, že smrt je běžnou součástí života, ale taky to, že většinou umírají až lidé staří, kteří už tu jsou dlouho.

A co bude dál? To je asi nejčastější otázka dětí. Kde teď dědeček je? Ať si to připouštíme nebo ne, smrt bude k dětem patřit čím dál častěji. Bohužel se hodně posunula hranice, kdy máme své první dítko, a když jsem byla v posledním ročníku medicíny, byl průměrný věk na první dítě v ČR už 27 let. Není tak nic překvapivého, že málokteré dítě má ještě nějakou prababičku nebo že babičky a dědečkové uvidí svatby svých vnoučat. Všechno se to posouvá a kdo má mladé rodiče a sám je mladým rodičem, má dnes většinou obrovské štěstí.A tak čím dál mladším dětem bude třeba vysvětlovat, co se stane s tím, kdo vlastně zemřel? V knížce máte několik možností, je na vás, která je vám nejbližší a dětem ji představíte nebo řeknete o všech a díte si s vlastní fantazií vybere, která cesta je jako vysvětlení ta nejlepší. Pochopitelně dost záleží na věku dítěte.

Nejčastěji slýchám nebo čtu o verzi, kdy zemřelý se stane andílkem, který sedí na mráčku a dívá se na nás shora. V knížce máte jednak variantu spojenou s Bohem, kdy tělo zemřelého opustí duch a dostává se k němu.

Ale i varinaty bez náboženského založení. Pesimistické černo, které si děti jako vlastní formu pro smrt určitě (???) nevyberou, ale taky barevno, abstraktno nebo třeba kytičkovo. Tahle forma se mi moc líbí. Třeba právě dítě si vysní, jak to asi bude vypadat a najde svou vlastní formu toho, kam jejich nejbližší odešel.

No, humor v knize nechybí. Pro odlehčení tématu je to určitě fajn, i když musím přiznat, že ani tak se nedokážu do tématu vžít natolik, abych si řekla „Holky, přečteme si dneska tuhle?“

Kniha určitě nekončí jen představením smrti a zamyšlením nad tím, co po ní přijde. Ukáže dětem, jak bude probíhat rozloučení a zase dává na výběr. Klasický obřad, kdy je tělo uloženo do rakve s obřadem v kostele, svíčkami a věnci. Pohřeb je posledním rozloučením a knížka to dává najevo.Obřad je to něco, kdy se řekne poslední ahoj a jestli se někdy ještě setkáme, bude to právě na místě, o kterém jsme si povídali a shodli se, třeba právě v tom kytičkovaném světě.

Průběh obřadu může být smutný a nepěkný a pro mě osobně je to důvod, proč dle mého na pohřeb děti patří, ale do obřadní síně bych je nutit nechodila. O smrti si povídat chci, vysvětlovat taky, rozloučit se taky, ale třeba dvouletou Julinku bych na celý obřad nevzala. Každý tohle cítíme jinak a já vím, že ona by víc než smrt řešila smutek ostatních. Patří k tomu, ale zatím cítím, že by s námi byla, jen celého obřadu bych se s ní neúčastnila.

Děti se v knížce setkají i s možností, že tělo jako takové nemusí být nutně uloženo v zemi. Existuje i zpopelnění, a tak si myslím, že pokud vás taková událost bude čekat, v knížce najdete i svou verzi.Vzala bych tuhle knihu dost jako příručku toho „co se stalo a co teď bude následovat“. Další knihy, které budu představovat, jsou spíš příběhové a takové povídkové. Tahle se s ničím nemaže a ukazuje vše reálně jak to je a bude dál. Pořád dává ale na výběr vám, jakou verzi si vyberete.

Myslím, si že Nela už by si po projetí knihy dokázala sama zvolit, zda na pohřeb jít chce nebo nechce. V knížce se nezapomíná i k tomu, co patří ke smrti všech blízkých. A to je vzpomínání. Nemusí to být nutně truchlení. Nejkrásnější je si najít vlastní formu vzpomínání a je jedno, zda to bude nad svíčkou, prskavkou, fotkami nebo třeba jídlem, které babička vařila líp než maminka :-).

A krom toho všeho, knížka naučí děti, jak o smrti mluvit. Na zážitky se jich děti budou ptát, ve školce se zmíní taky, a tak si můžete povídat i o tomhle. Musím uznat, že kniha o nemilém tématu mě v bodech jako „Neklepla Helču pepka?, Max se odebral do věčných lovišť nebo třeba Richard už je pod drnem“ i trochu pobavila.

Tak nebo tak, mám strašnou radost, že většinu téhle „práce“ za mě udělá kniha. Já si ji můžu s holkama přečíst, vysvětlit, ale to nejdůležitější je, že už někoho napadlo do takové literatury jít a já za to zase moc děkuju Nakladatelství Cesta domů. Díky, že se toho nebojíte a věnujete se tak i našim dětem.

Knížku O smrti smrťoucí najdete zase přímo na webu nakladatelství Cesta domů a pokud tam některou vyberete, podpoříte tím smysluplnou činnost celé neziskové organizace. Žádný z článků prosím neberte jako reklamu, samo nakladatelství asi ani o blogu neví :-D. Já jsem jen ráda, že dělají co dělají a doufám, že se jim bude dařit knížky rozšiřovat a já tam zase ráda vyberu.A taky se vám občas stane, že nakupujete přes net a pak zjistíte, že jste měli něco v košíku dvakrát? Mně už se to stalo, zase. Takže tyhle knihy mi došly dvě a určitě holky nepotřebují každá tu svou, takže jednu pošlu dál přímo tady.

Mějte se krásně a moc děkuju, že vás téma dětských emocí tolik zajímá. Vidím to na čtenosti článků a moc mě to těší.

Knihu O smrti smrťoucí seženete nejen na e-shopu nakladatelství Cesta domů, ale taky na ZOOTu, kde si ji můžete nechat zaslat na Výdejnu radosti a omrknout si ji :-).

Chcete si zahrát o knihu O smrti smrťoucí?