Asi pro žádného rodiče není příjemné, když vidí své dítě smutné nebo ztrápené. I takové dny ale s dětmi zažijeme a je možná lepší se nad nimi zamyslet dříve, než k nám domů přijdou. Některé děti na smutek reagují razantní změnou chování, jiní zas naopak útlumem, ztrátou zájmu a třeba pauzou v jakékoli komunikaci. Jestli je něco, jak dětem v takové situaci pomoci, udělám to. Udělám všechno každý úsměv, který jim na tváři vidím a jen doufám, že se to podaří. Dnes tu mám na ukázku knížku, která je mířena k dětem a je právě o něm. O smutku.
Rodiče poznají nejlépe, když jejich dítě něco trápí. Poznáme to z výrazu ve tváři, z chování a situací, které jsou pro dítě každodenní a běžné. Pokud naše děti něco trápí, razím teorii, že je lepší je na chvilku rozmazlit než je odehnat s trápením. Budí se děti v noci s pláčem, protože mají ošklivé sny? V takovém případě jsou u mě v posteli vítány a nemám strach, že by to nutně muselo končit vybrekáváním každý večer. Vždy je lepší smutné dítě podpořit a obejmout, než zkusit odlákat pozornost a trápení dítěte zahrát do autu.
Úzkostně přitom může dítě reagovat i jen na obyčejné vykolejení ze stereotypů, z režimu. I proto je dobré nějaký mít, děti v něm najdou svoji jistotu a dokud třeba nerozumí času, je pro ně tenhle rytmus stěžejním. Ještě větší důležitost pak má u dětí s postižením nebo třeba autismem.
Je dítě smutné? Vytáhněme ten nejsilnější kalibr co máme a zkusme jej z toho stavu dostat. Pomáhá vám nějaký usínáček? Máte společnou písničku, kterou si zpíváte, když děti pláčou, máte nějakou knihu, která vás ze smutků dostane? Mějte je u sebe, vozte je s sebou a pokud víte, že dítě čeká náročný den, berte tyhle berličky s sebou a nezapomínejte.Trápí se několik dní doma, změňme prostředí. A když už to trvá více dní a nevíme co? Nestyďme se najít a požádat o radu dětského psychologa. Dětem do života trápení patří, ale mělo by být vždy řešitelné, ideálně v rodině, v prostředí, které je pro dítě bezpečné a odkud zná tu bezpodmínečnou lásku a jistotu.
A smutek utek
Knížka o smutku a smutcích (KLIK) je určena maličko starším dětem, než jste u mě v tipech zvyklí. Školní děti, ideálně až od 8 let jsou taková cílová skupina autorek Marky Míkové a Báry Valecké, takové děti už si z knihy vemou nejvíc. Já osobně ji ale vnímám tak, že pokud si ji přečtu já sama, dokážu něco z toho převyprávět i dětem mladším. Řečí, která pro ně bude přijatelnější a srozumitelnější.
V knize najdete 8 příběhů, pomocí kterých se budete snažit najít na všechny tyhle otázky ty pravé odpovědi. V průběhu knížky jsou moc hezké ilustrace, které se mi s každým dalším otevřením líbí víc a víc.
V první povídce jsou hlavními aktéry malý Lukáš a jeho šedivý vlezlý smutek, který na něj skočil ráno s otevřením očí a ne a ne se ho pustit. Maminka zrovna dvakrát nápomocná nebyla, protože byla v kolejích každodenního vypravování do školy a Lukášův smutek se ani vidět nesnažila. Pomohlo až potkání se se spolužačkou Bětkou. První úsměv smutek setřásl…
Že má každý příběh jinou barvu už jste si všimli, takže další z povídek je tentokrát pestrobarevná. Nefotím všechny stránky knihy, to by tu bylo na moc dlouho, takže tenhle pestrobarevný smutek najdete, když přeskočíte ještě povídku o zlém smutku béžovém a smutku hnědém – ze samoty.
Děkuju všem, kteří jste i tohle neoptimistické téma otevřeli. I když vím, že na holky je kniha hodně těžká a nedá jim ještě mnoho, mně dala. Ani ji nepotřebuju holkám ukazovat, ani není potřeba vysvětlovat. Vím ale, že si budu všímat, když nebudou ve své kůži, když na snídani nepřiběhnou jako každý jiný den nebo budu pozornější, když nám třeba onemocní kočička.
Nákupem jakékoli knížky z Nakladatelství Cesta domů, podporujete činnost tohoto malého nakladatelství, které by bez svých čtenářů nemohlo publikovat další užitečné knihy. Ještě jsem jich pár dalších koupila, takže vám je tu postupně ukážeme :-).
Pojďme děti obejmout a jakmile se objeví, my je z nich vytřeseme :-).
Přeju vám krásný den, užívejte sluníčka, které se má tenhle týden objevit a snad i vydržet. No a zas a znovu, pokud se vám naše články líbí, budu moc ráda, když pro nás zahlasujete v anketě MAMAblog roku, kde se dá poslat hlas jednou denně až do Dne dětí a hledá se tak už druhým rokem ty nejzajímavější mateřské blogy.
HLASOVAT MŮŽETE TADY.
(blog MK Life v kategorii Lifestyle)
DĚKUJEME.
3 Comments
Krásný článek a jsem moc ráda Míšo, že zde představuješ právě tuhle neziskovku. Dělá záslužnou práci (stejně jako většina neziskovek) a ještě má skvělé publikace, které i my prodáváme a tím pádem jsem měla možnost do pár z nich nakouknout a je moc fajn, že se někdo věnuje tomuto tématu, abychom se i my ostatní ho nebáli otevřít 🙂
PS: Hlásek již ode mě za dnešek máš a mám nastavenou upomínku i na dny další, abych nezapomínala :-). Posílám pozdrav Nelince, Julince a manželovi 🙂
Markét já moc děkuju, za hlas, ale taky za tenhle komentář. Asi jsem to trochu špatně naplánovala, protože o seriál k dětským emocím byl veliký zájem, ale tenhle článek otevřelo proti tomu jen pár lidí. Ale má chyba, venku je tak krásně, že je pochopitelné, že všichni raději vyrazí ven a je to dobře :-). O to víc znovu děkuju. Ty děláš v nakladatelství či knihách? To jsem nevěděla :-).
Mám Cesta domů ráda nejen pro knihy, mají velkou myšlenku a já jim neskutečně fandím. I Tobě hezký letní týden a za upomínky děkujeme…doufám, že se podaří vyhrát cenu za hlasování :-).
Není zač :-). Ano, pracuji ve Vydavatelství a nakladatelství – kousek od vás – na Řipské a vydáváme nejen své knížky – převážně odborné právnické a učebnice pro vysokoškoláky, ale také máme právě v distribuci různé nakladatele – ať už ty obří nebo malé :-). A máme i své prodejny.
Zakládáme si na tom, že jsme schopni sehnat skoro cokoliv :-). Takže kdybys potřebovala sehnat nějakou knihu, stačí mi napsat a ráda se pokusím zajistit a za zajímavou cenu :-).
Krásné slunečné dny 🙂