#2 Hravá přírodověda | I na vozíčku do přírody

Včerejší komentáře pod soutěží o Lego DUPLO byly všechny tak příjemně vánoční, že jsem je vážně prošla úplně všechny. Nejvíc se opakovalo, že se těšíte na jiskřičky v očích a pečení cukroví (Kdo přijedete upéct nám 😀 ?). Tak dnes pojďme otevřít druhé okýnko. V něm se schoval knižní tip, který máme letos nový a mně se neskutečně líbí. A protože to bude kniha ze série Kouzelné čtení, zase je nutno napsat, že k jejímu čtení bude třeba:

Co ke čtení nezbytně potřebujete – kouzelná tužka

Tužka je nabíjecí pomocí kabelu do sítě. Na svém boku má konektor pro zapojení a nabíjení. Po úplném nabití nám fungovala tužka cca 2 týdny při používání cca 20 minut denně. Vpředu na tužce jsou dvě tlačítka. Obě dostatečně veliká, aby je mohly ovládat i hodně malé děti.

Tužka nám vybití zahlásila. Milá paní při čtení hlásí, že tužku je třeba nabít, protože baterie je již sabá.

Horní tlačítko slouží pro opakování informací. Kdykoli nebudete nějakou větu či otázku v kvízu vědět, při stisknutí horního/menšího tlačítka vám ji tužka zopakuje.

Spodní tlačítko je větší a slouží pro zapnutí a vypnutí tužky. Po stiskunutí zazní:
“Vítej ve světe kouzelného čtení. Začni tím, že se tužkou dotkneš tlačítka pro zapnutí.”

Ovládání zvuku je na tužkce na jejím boku. Plusem a mínusem si mohou děti ovládat hlasitost. Nejvyšší hlasitost ale nijak zvlášť nehuláká, takže v hlučném prostředí by bylo třeba využít sluchátek.

Věk ke čtení vámi vybrané knížky

Dnešní knížka není tipem pro nejmenší děti. Je krásná, můžete si prohlížet obrázky, ale obsah je náročnější a části knihy jsou až pro děti školní. My ji tedy koupili, když bylo Julince necelých 5 a Nelče necelých 7.

Pochopení ikon potřebných ke čtení

Pokud to není vaše první kniha, není na ikonách vůbec nic těžkého a děti se s ní sžijí raz dva 🙂 . Pokud jde o první úlovek a ještě jste s knihami z Kouzelného čtení nepracovali, budete se s ikonami muset seznámit. Na levé straně při dolním okraji najdete řadu ikon. Stačí se zapnutou tužkou přiblížit a vše potřebné už vám tužka sdělí 🙂 .

pro mé výletnice: Hravá přírodověda

A můžeme se pustit do čtení. Když se tak dívám na ty fotky, dobře si pamatuju, jak nám pomáhala přečkat Julinky měsíc, co musela být na vozíčku. To jsme prakticky pořád četli nebo skládali puzzle 🙂 . A za chvilku tomu bude rok a Juli už zase vesele běhá po svých a my doufám, že se to nebude víckrát opakovat. Tak jdeme do knihy!

Ahoj, já jsem Vendelín – pěknej žalud, řeknu vám 😀

Vidíte HO tam 😀 ? Roztomilého žaluda s kukátkem? Tak to je týpek, se kterým projdete celou knihu. Je na každé straně a vždy vám něco moc důležitého sdělí 😀 .

Prošedivělé ostrůvky – vyšší dívčí

Ty „nejodbornější“ části jsou vždy na prošedivělých „kusech papíru“ – pergamenech. To jsou ty, které pobere až starší dítě. ale třeba já si je pouštím, protože kdo ví, kdy s tim holky přijdou, že se to a tamto učily v prvouce nebo přírodovědě a chraň ruka budu chtít něco vysvětlit 😀 . Tak hurá znovu do školy. Třeba tady jedna brnkačka, známe, že 😀 ?

Samičí pohlavní orgán se jmenuje pestík. Je složen ze semeníku, ve kterém se tvoří samičí výtrusy – vajíčka. Ze semeníku vybíhá čnělka a úplně nahoře se nachází lepkavá blizna, která má za úkol zachycovat pylová zrna, aby mohlo dojít k oplození vajíček. Na květu mnoha rostlin jsou často přítomny oba typy pohlavních orgánů – pestík i tyčinky. Takovým rostlinám říkáme jednodomé. U některých rostlin jsou květy rozlišeny na čistě samičí. Nesou jen pestík. Nebo samčí – pokud mají jen tyčinky. Těm říkáme dvoudomé.

Podzimní mise žaluda Vendelína

Mimo šedé útržky papírů je ale knížka hravá, vtipná a baví i pětiletou Juli. V knize se vystřídají roční období, ale denní doba či krajiny. Začínáme podzimem a misí malého zeleného Vendelína. Kdo Vendelín je a kde tu vzal?

Jmenuji se Vendelín Doubek a určitě vás zajímá, jak jsem se tady ocitnul. Jsem plod dubu zimního. Jako další lesní plody jsem velká pochoutka pro lesní zvířata, a tak jsem skončil v batohu pana myslivce, který mě šel s ostatními plody vysypat do krmelce zvířatům. Náhodou jsem z batohu vypadl. Napadlo mě, že když neskončím některému zvířeti v žaludku, mohl bych se rozhlédnout po světě a najít si místo, kde bych mohl zakořenit. Chtěl bych být totiž takovým statným dubem, jako je ten, na kterém jsem se urodil. Pojďte se se mnou projít přírodou a něco se dozvědět. Pod čepicí, tedy ona to úplně čepice není, říká se jí čížka, mám pergameny se spoustou zajímavostí o přírodě. Konečně tak budu mít při putování čas si je pořádně prohlédnout. A začněme rovnou tam, kde mě pan myslivec ztratil…

Vidíte ho tam? Je to jen pár dní, co jsme na instagramu ve stories zjišťovali, zda je všeobecně známé, jak se jmenuje samice králíka (králice? králička? králík? paní králíková? Ne, je to ramlice prosim pěkně 😀 ) a samice daňka. Tak tady se o daňkovi dozvíte i tohle 😀 .

Daněk u nás není původním druhem. Vysazován byl člověkem v oborách už od středověku, Svou domovinu má ve středomoří. Obory kde hospodaří myslivci a lesníci jsou jejich domovem i dnes. Daněk je druh parohaté sparkaté zvěře a je zvláštní svým parožím, na kterém má kromě špičatých výsad také mohutné lopatky. Daněk má kropenatou srst na hřbetě. I tím se odlišuje od jelena. Samici daňka se říká daněla. 

Zimní radovánky pod sněhovou peřinou

A jedeme dál. Uteklo pár měsíců, napadl sníh a mistr Vendelín Doubek nasazuje na svou čížku červeného kulíška 🙂 . Jak vypadá krajina v zimě, kdo je v lese k vidění co jsou stěhovavé cestovní druhy?

Lidé si někdy pletou srnu s laní. Nejde ale o stejné zvíře. Srna je samice od srnce, laň zase od jelena. Laň je celkově větší a mohutnější.

Když zvolíte režim noty, uslyšíte z knihy naprosto dokonalé a reálné zvuky zvěře a celé krajiny 🙂 . Paráda!

Voňavé jarní kvítí

Po každé zimě vždy přijde jaro. My v Praze na něj čekáme jak na smilování, protože zimní čvachta ve městě bývá leda o zničení bot solí a moc té radosti nepřináší. A jaro na louce a s Vendelínem nemá chybu 🙂 .

Informací chtiví si pustí pergamen, milovníci hudby zvolí notičku a vyslechnou jarní přírodu a my, my si pustíme Vendelína 😀 Na jarní louce je nejlepším zvukem asi roj včel nebo ptáčátka strnada v hnízdě.

Ikona bubliny nám pustí rozhovory všech přítomných, tak si ji pojďme ukázat na cvrčkovi, kterého vidíte v levém dolním rohu. Co asi říká?

Vendelíne, kam ty to vlastně jdeš?
Za svým snem, cvrčku.
A o čem sníš?
Být velkým a statným stromem.
Tak ti přeju šťastnou a úspěšnou cestu.
Díky, kamaráde.

Hurá do vody i pod dní

Je čas opustit jarní louku a vypravit se dál. Vendelína zavede kniha ke krásnému rybníku. Pomocí kukátka se podívá pod vodní hladinu a rozhodně chce prozkoumat každý kousek okolí. A co se to ve vodě třpytí? Prý letěla kolem straka a něco upustila přímo do rybníka.

Do horské bouře bez pláštěnky

Z vody do vody, tak by se dalo nazvat další otočení stránky. Změnilo se počasí, změnila se denní doba a taky knížka Vendelína dovedla na krásný výhled – do hor. Je tu krásně i za nepříznivého počasí. To si alespoň myslí Vendelín 🙂 .

Mraky, koloběh vody, vznik pohoří, to je zase ta šprt vložka 🙂 , jinak se tu seznámíte s životem v horách a všemi místními 🙂 .

Hovory s Rysem: Vendelíne, co ty tu v horách pohledáváš? Já měl za to, že dubům se takhle vysoko moc nelíbí.
Líbí, nelíbí, chci to prozkoumat všude. teď už vím, že mi bude lépe jinde.

Jak se žije na poli i pod ním?

Aáá tady vždycky Tom říká, že tady jsem doma – na poli. No nevim, každopádně i sem nás Vendelín zavede a není to tady vůbec špatný 😀 . Spousta zvěře, krásných zvuků, chytré okénko v podobě možností úrody nebo třeba zpracování obilí a vzniku chleba.

A neskončíme jen na poli, zalezeme i pod něj. Co se děje v zemi, koho tam můžeme najít a jak vypadá domeček třeba hraboše polního 🙂 ?

Lesík se tmy nebojí, a ty?

Nějak dlouho jsme putovali dnem a sluníčko už muselo spát. A tak se Vendelín ocitne kdesi v nočním lese 🙂 . Zvuky nabírají na strašidelnosti, ale když se pořádně rozhlédneš, zjistíš, že noční les není vůbec tak tmavý, jak se nám na první pohled mohlo zdát. Co je to tam za smrtku na tom stromě vpravo? Pojďme ji prozkoumat tužkou:

ikona knihy: Jedovaté houby

ikona žárovky: Některé houby jsou doopravdy nebezpečné. Obsahují látky, která nám, když je sníme, působí velké bolesti břicha, průjem a další nepříjemné příznaky. Zvláště jedovaté houby mohou být nebezpečné až smrtelně. Nejlepší ochranou před otravou je sbírat jen zdravé mladé houby, které bezpečně poznáme.

ikona bubliny: Na tyhle houby, si dejte skutečně pozor. Označení mají v atlasech hub výstražné a jednoznačné. takže nesbírat, nesbírat a pěkně se jim vyhýbat.

Nekonečný příběh končí s krápníky

Putování s Vendelínem končí poblíž krápníkové jeskyně. Zase je tu moře informací a zvuků, ale taky si můžete s Vendelínem zahrát kvíz. Pojďme si ten nejlehčí ukázat. Uvidíte, že otázky nejsou těžké a kniha tak poslouží i menším dětem. Na úroveň prvních kvízu se pětiletá Julča dostala bez obtíží jen procházením knihou.

ikona kostky s 1 tečkou:
Má jantar červenou barvu?
Najdu buk.
Najdi netopýra.
Najdi motýla.
Je stalagmit krápník?

Adventní rozdávačka #2:  Hravá přírodověda až k vám

Pokud se vám putování s Vendelínem líbilo a kniha by se líbila nebo hodila i vám, ráda ji jednomu z vás pošlu, takže si o ní dnes zahrajeme. Zase se pokusíme inspirovat se vzájemně v komentářích a já vám přeju další krásný adventní den 🙂 .

PODMÍNKY SOUTĚŽE:

1. Pro účast v soutěžích je nutné odebírat novinky na blogu emailem. Odběr si snadno přihlásíte na úvodní straně blogu úplně dole v patičce, kde vyplníte email k novinkám. Blog vám pak pošle zprávu, kdykoli se tady objeví nový článek (letos už to prý bude fungovat – tvrdil IT 😀 ) 🙂 Odběr zkontroluji dle vyplněného emailu.

2. Odpověz na otázku zde na blogu nebo na facebooku: Které druhy cukroví se letos chystáte péct?

3. Pokud sleduješ náš Facebook MK life / mom of 2 & our life a okomentuješ nám tam tento článek “soutěžím na blogu”, zařadíme tvé jméno do losování ještě jednou.

4. Pokud budeš soutěž sdílet na Facebooku ne ve stories na Instagramu, zařadíme Tě do slosování opět ještě jednou. Šance vyhrát je tak vyšší.

Soutěž končí 2. adventní neděli 6.12.2020 ve 12:00 hodin. Výherce vyhlásíme zde na blogu u článku.