Velkou stránku jsem si moc vychutnávala. Podařila se mi jedna hezká společná fotka holek. Často se nevidí, že by se obě tak krásně usmívaly (jak to umí jen děti) ve stejný moment a ještě na své milované houpajdě, kde se mi pohybem pokaždé některá z nich rozmaže. To se muselo oslavit velkou stranou. Mají ji!Těchhle „sluníčkově stříhaných“ stránek je všude mrak a já se jim vždy vyhýbala, protože mi bylo líto prznit papíry :-). Teď mám ale v krabici tolik odstřižků, že se mi jedno sluníčko taky povedlo. Už nějaký čas si je ukládám na Pinterestu do inspirací a „sluníčkovka“ Lucii Barabas mě dokopala si udělat tu svou :-).
Krom rozstříhaných papírů na ní nic extra není. Flitříky, buttonek „BFF“ protože holky prostě best jsou a doufám, že jim tohle přátelství vydrží na celý život. Zlaté kartonové tečky, nějaká ta enamelka a stránka měla vše, co jsem od ní chtěla.
Padlo tentokrát dost nápisů, výsek, ale všechno jsem to tam musela mít :-). Snažila jsem se držet barev z fotky a všeobecně používat je světlounké odstíny, aby byla stránka hezky světlá a vynikla na ní podařená fotka. 
V jednom místě jsem podložila „motýlkový paprsek“ odstřižkem trhaným a moc se mi líbí ten efekt, takže jestli se do toho dáte, tohle na ozvláštění můžu doporučit, skvěle bude vypadat i rozetka nebo pomačkané vellum (pauzák).
Týden ale nebyl jen o jedné fotce, i jsme něco málo dělaly a já vše poctivě zdokumentovala :-). Do kapes designu A jsem tedy nacpala co šlo. Fotky mám tentokrát tisknuté zapůjčenou tiskárnou Canon Selphy, takže mi fotky trochu plavou v kapsách, ale nějak jsem se s tím srovnala. Většinou jsem ji nalepila na kartičku, která je v téhle kapse na druhé straně.
Zase jsem vytáhla i FUSE. Mašinka, která působením horka přitaví přídavnou kapsu kamkoli si vzpomenu. Já si řekla, že vyrobím odklápěcí kapsičku a pod tu jsem schovala text a fotografii nejodvážnější Nelinka v mučednickém křesle. To Vám totiž byla akce!
S kamarádkou jsme vzaly děti na historickou pouť. Krom klasických kolotočů a houpaček tady bylo něco, co asi dalo vznik centrifuze. Odporné křeslo, do kterého Vás připoutali a pak točili o 360°. Dopředu nebo dozadu, to už bylo na Vás. Nelinka si POTŘEBOVALA zkusit všechno. Byla ten den tak umíněná, období vzdoru na samotném maximu.
Vysvětlovala jsem jí, proč jsou ve frontě jen děti 9 roků a víc, proč tam není nikdo malý, ale ona se rozbrečela a vztekala, že ji tam nechci pustit. Luxus. Krkvačí matka jí nedovolí atrakce, které jsou navíc všechny zadara.Ok, pohár mé trpělivosti přetekl. Šla jsem se zeptat točiče (rozuměj: chlap co tou věcí smrti točil), zda na to vůbec tak malé může. Koukl na Nelu, řekl „tahle? Klidně!“ a šlo se stát do fronty.
Celou dobu pohoda pohoda, než došlo na řadu. Nelinka teda brečet nezačala, trochu jsem si říkala, že povolí a skočí mi do náruče se slovy „maminko měla si plavdu“ 😀 ….jááá naivka! Humor ji teda při přivazovaní do křesla přešel a ve mě ta malá dušička strašně litovala mou malou holčičku, ale nakonec to bylo tak rychlé, Nelinka se na pána i pousmála, že jsem svolila a nechala ji „pohoupat“ 😀 no mrkněte sami :-D.
V albu je tedy pod výklopem fotka Nelinky v křesle a QR kód na tohle video.
To byl krásný jarní týden číslo šestnáct. Další šestnáctka, kterou jsem lepila a kterou vlastně lepím každý rok s takovou nostalgií. Co budu dělat za dvacet let nevím :-).
2 Comments
Tak to je Nelinka vazne borec. Takhle se nechat dobrovolne mucit :-D. Ta tricitkova stranka je opet nadherna, jsem u vytrzeni. Nema cenu nic vymyslet a bude se liftovat Misa, ptz to je proste krasa 😉
Veru liftuj, bude mi velkym potesenim,a le koukej mi uz neco ukazaaat :-D. Nela …no nechapu :-D. Dnes by tam asi uz nesedla, i kdyz abych ji chudaka napodcenila.