Jedináčná Farma Blaník

Proč má den jen 24 hodin? Ten kdo to vymyslel asi neznal Project Life, neměl rodinu a rozhodně nerad výletoval. Zase nám byl den málo. V úvodu chci poděkovat Vám, protože od té doby, co jsem začala na blog přidávat tipy na výlet, vy nám na oplátku posíláte ty své a tenhle se u Vás opakoval hned několikrát. Tolik z Vás zmínilo pojem Farma Blaník, že jsem ještě ten večer našla na netu a ….wooow. Tam jsme nesměli chybět a zase nám vyšlo tááák dokonalé počasí. Z našeho dne tu pro Vás mám alespoň pár fotek, snad i užitečných poznámek a řadím mezi další výlety, kam se jednoznačně vrátíme!

Své dětství jsem, já i manžel, trávila především po výletech, výpravách se skautem a sportem. K tomu samému se snažíme vést děti a to i přesto, že Praha takový život zrovna moc nepodporuje. Co víkend se tedy snažíme vyjet ven a tahle vyjížďka byla parádní.

Farma Blaník je na první pohled jiná. Když přijedete do areálu, zaparkujete na obyčejném venkovském parkovišti. Už tam bylo znát, že jsme přijeli do rodinného prostředí, kde si farmu spíš hýčkají než masivně budují. Na první pohled se Vám zdá, že jedete k někomu na návštěvu, protože nenajdete asfaltem zalité parkoviště, žádné agresivní upoutávky, ale to hlavní co vidíte je krásně zrenovovaná farma. Deset hektarů v krásném kraji pod Blaníkem, desítky dětských her, výběhy stovky zvířat, farma na půdě pro deštivé dny a ráj nočních skřítků. To a dost dalšího jsme našli díky Vašim typům.

Teda, to vidí oči dospěláka. Nelinky pohled byl úplně jiný… 😀 Tady je na fotce zodpovězena i otázka sjízdnosti pro kočáry. Ten náš to dal v pohodě, golfky bych ale trávou netahala :-).  Značnou dobu jsme se zasekli hned na prvních prolézačkách, ale celé to bylo v tom, že jaksi Nela netušila, co bude dál 😀

…a kdyby Juli neměla plnou pusu jablka, asi by se na „kůlačku“ vrhla taky :-D. Tohle místo je komplet dělané dětem. Mimochodem taky vaše děti nejezdí na klouzačce po zadku? Já to nechápu, ale Nela jezdí po břiše hlavou dolu, Julča zase po břiše nožkama napřed…kde to viděly naprosto nechápu… ale zpět k výletu.

Na dospěláka se myslelo taky, ale v první řadě je to ráj pro děti. Přikládám scan mapky areálu. V prostoru farmy najdete prolézačky, klouzačky, trampolíny, koutek kde se můžete pomazlit se zvířátky a nakrmit místními kukuřičnými křupkami, můžete…proč to popisuju, když to uvidíte vše dál? 😀

Co jsme si tu zkusili úplně prvně, bylo dojení krav. No jasně, není to jako u živé kravičky, ale už jsme mohli Nelče krásně ukázat, kde se to mlíčko vlastně bere a nebyla to jen slova, teď už si to totiž dokáže propojit. Nebyla to hračka, ale dojili jsme a dojili 😀 (což prý manželovi děláme pořád 😀 Cože? )

Ooooch aaach, ano…tady jsme se zasekli, zase a znovu. Radím areál prvně projít a pak dát dětem trochu volnost. My ho za ten den vlastně proběhli celičký asi 10x. To mi vlastně bylo děsně sympatické. Areál není až tak ohromný, takže dětské nohy zvládnou, navíc je pravidelně zaplněný aktivitami pro děti. Žádné prostoje, z jedné aktivity vidíte na další, takže Nela byla celý den v běhu :-). Pro starší děti je pak připravený Blanický desetiboj, který je na zadní straně mapky, kterou dostanete. Můžete, ale nemusíte se účastnit, nicméně starší děti tam s papírem lítaly snad všechny a plnily úkoly. Třeba zrovna ten klučina, který je vidět vzadu za Nelinkou, tak ten čeká až naše milejdy přeleze, aby mohl na čas odstartovat prolejzání jako úkol do desetiboje :-).

Ale už jsem psala, jeli jsme hlavně za přírodou a zvěří a té se nám opravdu dostalo. Krom koní a dojení kraviček asi nejvíc oslovil, nás všechny, mazlící koutek. U pokladny jsme za symbolický poplatek pořídili krmení (kukuřičné křupky) a vlezli si do dřevěné ohrádky ke kozím miminům :-).

To, že zvířata obrážíme poměrně často se potvrdilo, protože i přesto, že v bytě kozy nemáme, z Nelinky už je prvotřídní krmič. Strach žádný zato grif propracovaný :-). A když mi chovatelka oznámila, že kozičky nemají horní zuby a určitě nekousnou, spadl z nás všechen ostych a  holky mohly rozdávat křupky jak se jim jen chtělo…

… no 😀 některým se nechtělo kukuřičných křupín zrovna dvakrát vzdát a tak nechybělo ani žárlení na kozy 😀 Rozhodně další Julinky „poprvé“, ale abych nebyla matka krkavčí, ne vše jsme rozdali a pár kukuřičných kuliček vyfásla i Juli :-).

No, chvilku mi přišlo žárlení roztomilé, ale po chvilce mi došlo, že Juli vážně teskní. My kočár i batoh plný jídla a ona žárlí kuli kukuřičné kuličce velikosti hrášku! Naštěstí je vedle kozí mazlírny na louce hned další ráj. Jak Nelča poznala a oblíbila si trampolíny v cca 2,5 letech, Julinka by na ní byla až do večera. 

„Mami taktoool… Nelinko to není traktor to je… já běšíííím“. Tolik k rozdávání zkušeností a rozvíjení nových poznatků :-D. Nelinka zmizela a osedlala první stroj… I když je celý areál na obrovité louce, pro traktůrky, čtyřkolky a motorky je udělaný spešl silniční okruh. Malý, ale prckům rozhodně stačil.