Naše první výročí si pamatuji, jakoby to bylo včera! Můj manžel byl prvním mužem, se kterým jsem vydržela ROK! 😀 A byl to pro mě samotnou takový šok, že ode mne tehdy dostal opravdovou medaily, na které byl nápis „Rok po boku Míši!“. Kdo by řekl, že zvládne dalších devět? V září se tak stalo a já si pro drahého chtěla připravit něco milého, něco „velkého“, něco co hezky uzavře tu první desítku. Udělala jsem mu malé INSTA-album a ač jsem měla jen 5 dní, stihla jsem ho. Upřímně ale říkám, nešlo to tak hladce, jak jsem si přála a představovala.
Tvoření pro mě byla radost, ale rovnou říkám, že kdybych měla týdny dva, užila bych si to mnohem víc. Plnění alba jde rychle, krásně Vám to naskakuje před očima a zdobení je radost. Vyplácala jsem zbytky materiálu, které mi tu leží již delší dobu a konečně jsem použila i objemnější ozdoby, které se mi do PL alba nehodily.
Výběr alba byl jednoduchý, protože to byla akce spontánní a v té době byla na skladě jen tři insta alba – se psem, kočkou a srdcem :-D. Takže vyhrálo srdíčkové album s průhlednými deskami. A jelikož se mi podařilo zlatavý povrch alba na pár místech odřít, vyřešila jsem to nalepeným dýhových srdíček a nápisem „10 let“ na povrch samotného alba.
První stránka je zároveň úvodní kartičkou, na kterou jsem nalepila dřevěný výsek a pomocí datumovky jsem vyznačila našich 10 let. Tady mě trochu „vypekla“ datumovka. Nějak jsem netušila, že na razítku najdu jen rok 2014 a výš, takže jsem washi páskou přelepila poslední dvě číslice a rok „2005“ jsem dopsala ručně.
Všeobecně jsem do alba zakládala fotky, o kterých vím, že je má můj muž moc rád. Takže nesměla chybět má „slušňácká“ fotka z první třídy. Album je řazené chronologicky, od prvního setkání…
…, přes první rande až po dovolené, svatbu, líbánky a dvě malé cácorky, které spolu máme. Krom dřevěných výseků je přes fotku nalepen žlutý kartonový výsek High Five Project Life Chipboard Stickers.
Využila jsem spoustu rámečků, které mám a nějak jsem pro ně nenašla využití. Nápis „hallo“ najdete v nové kolekci výseků Everyday .
Ne vždy jsem vkládala fotky jen do plastových kapes. Některé jsem jen děrovačkou procvakla a vložila mezi plastové kapsy. Samolepící abecedou jsem na fotky „psala“ nadpisy a poznámky, datumy,…
U Janči jsem se moc ráda inspirovala a použila jsem transparentní kolečka Poolside jako „otáčedla“ stránek, které nejsou v plastových kapsách. Všeobecně jsem se snažila, aby takové stránky vždy měly něco, za co je půjde otáčet tak, abych nemusela moc opatlávat samotné fotky :-).
Velké výseky vypadají na fotkách moc hezky. Je nezvyk, že je stránka tak malá oproti klasických PL, takže ji rychle zaplníte.
Opět fotka mimo plastovou kapsu, otáčedlo jsou obyčejné samolepky slepené k sobě, sešívačkou jsem pak přicvakla vlaječku s českým nápisem. Na tuto noc nikdy nezapomenu. Jeli jsme domů po téměř třech týdnech v putování po Makedonii. Vlak měl poměrně velké zpoždění a museli jsme nocovat na nádraží v Budapešti. Naprosto všude tam tehdy byli švábi a já byla rozhodnutá, že spát nebudu, protože mi bylo jasné, že jen co oka zamhouřím, vleze mi jeden do ucha či nosu :-D. To by nebylo mého vynalézavého muže. Ze stanu vybalil vnitřek, já si do něj vlezla a tak jsem přenocovala na nádraží „pod stanem“ :-D. Jooo, to jsme byli ještě mladí!
Některé fotky do alb prostě jednoduše patří, zasmějí se jen zasvěcení, protože jde o situační humor a o tom naše album je. Jsou to naše chvilky, u každé fotky se vybaví příběh, vzpomínka a řekněme si to upřímně, každý chlap potřebuje připomenout minulost, protože muž si samozřejmě pamatuje, kdy nám měnili elektřinu, kdy si koupil první i poslední počítač, ale co dělal a zažil společně, tam ta paměť lehce pokulhává 🙂.
Některé ozdoby jsem lepila i přes plastové kapsy… třeba nápis „smile“ z Serendipity Watercolor Paper Die-Cuts.
Zkusila jsem si mezi kapsy a fotky vložit i potištěný vellum, na který jsem nalepila rámeček, vlaječku přicvakla sešívačkou a z glitrové abecedy jsem nalepila nadpis k dovolené. Kdybych měla více času, napsala bych „Řím“, ale ve dvě ráno jsem tu honila každou minutu a nebyl čas střihat diakritiku :-D.
Druhý pokus s pergamenovým papírem (vellum). Na vellum vyšší gramáže jsem natiskla razítkovou abecedou nápis, ostatní nalepené doplňky najdete mezi samolepicími výseky kolekce Everyday. A co bylo to veliké překvapení?
To byla žádost o ruku. Tedy manželova žádost o ruku mou :-).
A tak došlo na veselku. Fotku jsem polepila samolepkami z wedding kolekce od Simple Stories, vytvořila jsem i „otáčedlo“ přesahem samolepek z obou stran.
Úplně poprvé jsem tu vyzkoušela puffy abecedu Baxter Gold Alpha Foiled Puffy Stickers. Tento font se mi totiž ke svatební atmosféře zdál úplně nej!
Občas mi nevyšlo vyvolání fotek a zbyla lichá stránka, takže jsem udělala nějakou tu stránku jen ozdobnou…
Po svatbě následovala úžasná dvoutýdenní dovolená na Korfu, zeleném ostrově, který doporučuji všem a já sama věřím, že se tam jednou ještě podíváme, i když rádi cestujeme do nových končin…
Opět potištěné vellum, rámeček a následuje několik stran s fotkami z líbánek… (jen malý tip, který mi došel až „po akci“ …jakmile cokoli nalepíte na vellum, bude to vidět z druhé strany 😀. Lepení by až tak nevadilo, ale jakmile jsem narazítkovala nápis, na druhé straně to nebylo úplně ono. Takže v místě, kde jsem razítkovala, jsem z druhé straně nalepila ozdoby, abych písmena překryla. Text pozpátku nevypadá zrovna nejlépe)
…to dřevo se mi v INSTA albu líbí víc a víc…vyplácala jsem snad všechny zásoby těch, které tu leží kdoví jak dlouho!
A jak už to tak bývá, po svatbě přijdou dětí :-). Takže přes pár fotek s břichem až po narození naší první dcery – Nelinky!
…Nelinky první narozeniny, nápis rok psaný samolepicí abecedou… (no je vůbec možné, že byla někdy tak malá???)
…a narození naší druhé – Julinky!
Pomocí Photo Sleeve Fuse Tool jsem kapsu ořízla na poloviční a vznikla malá „dvojkapsa“ s momentkami z porodnice
Na závěr alba to nejcennější, to co se nám za těch 10 let nejvíc povedlo. Naše dvě nejmilejší!
Album udělalo radost velikou. Vůbec nešlo o způsob zpracování, zdobení, ale prostě o nápad, o zavzpomínání a krásně jsme se u toho pobavili. Co pro mě ale bylo nejhorší, to byl výběr fotek. Asi jsem si vzala na první INSTA album velký oříšek, protože mnohem snáz se Vám bude dělat album z jedné dovolené, z jednoho víkendu, z koncertu, prostě čím kratší úsek, tím to bude snazší. Vybrat fotky, které shrnou 10 let…a to já mám fotek opravdu hoooodně, to je mor. Je Vám líto každé fotky, která se nevejde, postupné probírání, upravování, tisk…no práce s PC, výběr a to plánování …to bylo nejtěžší. Pak už je to vážně radost :-). Tak se do toho zas někdy s radostí pustím, zkusím to ale vymyslet dříve a nechat si více času. A co vy, už máte své první INSTA album? Podělte se o něj, těšíme se!
MĚJTE SE KRÁSNĚ A NEZAPOMEŇTE, ŽE CELÝ ŘÍJEN SLAVÍME :-).
3 Comments
Napriek tomu, že píšeš, že tvorba albumu nebola jednoduchá… Za mňa len napíšem, že si to zvládla perfektne! 🙂
Děkuji, Ri! Priste si necham urcite vice casu. 🙂 Ty uz jsi nejake INSTA zkousela?
Project life jsem objevila díky vaším stránkám a rozhodla jsem, že je to něco pro mě. Vždycky mě bavilo propojit fotografie s grafikou a textem. Nevím, jestli můj komentář najdete, když je článek víc než 2 roky starý, ale chtěla jsem se zeptat, kolik cca stránek vám do insta alba vešlo? Chtěla bych manželovi taky udělat album k 10. výročí a nedokážu rozhodnout, jestli insta bude stačit. Díky za odpověď 🙂