Nejednou už tady padla. Otázka k věkovému rozdílu holek. Jak jednou přemýšlíme o druhém dítěti, asi většinu z nás napadne, jaké to bude, když mezi sebou budou mít x roků. Já původně měla v úmyslu se po Nelince vrátit do práce a za čas si odskočit na druhou mateřskou. Celé jsem to přehodnotila, s tátou holek jsme zvážili situaci a dali na instinkt… chceme další :-). Tehdy mi bylo dost jedno kolik od sebe budou roků a vyšlo to krásně, téměř přesně dva roky dělí mé holky. A jaké to bylo a je?
Žádná máma vám neřekne, že je to děs a už by to tak neudělala :-D. Ani já to neřeknu. Dle mého jsou tyhle dva roky naprosto dokonalým věkovým rozdílem. Holky jsou nerozlučné kamarádky, Julince navíc sedí všechno oblečení, které jsem si po Nele nechala a dnes a denně se od sebe navzájem učí a chtějí spolu být.
bavlněná čepice / Unuo.cz
Jakmile se mě na věk holek někdo optá, nezapomene dodat „Ty jo tak to musela být makačka asi co?“ Nevím jestli to tak působí, ale s příchodem Julinky byla u nás doma naprostá pohoda. Dokazuje to trochu i fakt, že jsem s narozením Julinky založila tento blog – přesněji nějaký týden před porodem a fungoval i v šestinedělí a jede i dnes.
Když se Julinka narodila, byly Nele za pár dní dva roky. Neznala co je žárlivost a i přes můj delší pobyt v porodnici nás doma vítala s radostí. Nepřišel se mnou domů vetřelec, ale hračka. Julinku chtěla přebalovat, koupat, krmit, pečovat o ni a vše byla hra. To řeší otázky typu „jak si budeš hrát se starším dítětem, když se musíš starat o mimino“. Nemusela jsem si hrát. Nela se přidala ke každé činnosti, která se doma naskytovala a jediný spánek Julinky respektovala a vždy si na ten čas vzala knihu a počkala u ní, než jsem Julču spící opustila :-).
Říkala jsem si, že články tohoto tipu tady moc často nejsou, tak dnes je trochu výjimka. Táta nám odjel o víkendu pryč, my si vyrazily ven po letní bouřce a já je viděla spolu. Vlastně by mě ani trochu nepotřebovaly. Hrály si, vymýšlely své vlastní hry a já byla šťastná, že už si nehrají jen vedle sebe, ale vyhledávají se navzájem.
holinky Crocs / Urbanlux
Dokud byla Juli miminko, byla hlavně hračkou a pečovatelka Nela byla šťastná. První boje přišly s mobilizací Julinky. Malé ležící mimino najednou zajíždělo do teritoria staršího sourozence a asi tři měsíce trvalo, než Nela přijala fakt, že miminko už bude potřeba přijmout jako partnera.
Dnes je ona ta rozumná, ale s Julinkou se dokáže utrhnout ze řetězu a řádit. Povahově jsou každá totiž úplně jinde. Nela je panenka, klidná víla, která se rozčiluje a křičí jen když nemá svůj po-obední spánek anebo jí Julinka (omylem) ublíží nebo něco důležitého sebere. Díky ségře nám tak Nela rebelovatí a je z ní maličko větší živel než kdyby s námi Juli nebyla :-).
Co dětem starším trochu odpusťte, je takový přirozený vývojový regres, který udělají s příchodem sourozence a mají na něj starší děti nárok. Jak Julinka rostla, všechna vývojová období si Nelinka odžívala znovu. I ve třech letech začala strkat vše do pusy, s obdobím žvatlání Julinky, začala žvatlat a šišlat i Nela a je to možná trochu rozčilující, ale když si uvědomíme, jak moc chválíme miminka za jejich téměř denní pokroky, ti starší už jich tolik nedělají a je tam velký nepoměr v radostech a euforii vůči dětem.
Proto při hurónském potlesku, že Juli už umí zbořit každou věž, začala Nela bořit vše v dosahu, i bábovky dětem na písku. Když jsme oslavně tleskali, že Juli umí na procházce zaječet hááááffff na každého pejska, začala po ulicích hulákat i Nela.
Káravě jsem ji párkrát okřikla než mi to došlo. Starší děti už nechválíme moc často a můj názor je, že děti chválu potřebují a je zdravá. Víc se tak snažíme soustředit i na ni a naopak omlouváme její občasné „miminovatění“. I když kdo to zažil, na ulici je to kolikrát náročný :-D.
Neměnila bych. To bych ale neměnila, ani kdyby holky měly mezi sebou let pět, osm nebo dvanáct. Na každé situaci si najdeme to skvělé, jen při rozdílu necelého roku, jako to mám třeba já s bráchou, tam si to celé představuju spíš jako jeden velký pečovatelský maraton, takže maminko moje, smekám.
Největším dilematem, které teď mám a v sobě ho hodně řeším je školka. Nela nikdy neplakala, že tam má jít. Naopak Juli pláče vždy, když Nela do školky odchází. Když ale je Nelinka nemocná a jsme doma, září. Když jdeme kolem školky a ona o ní hezky mluví, nabídnu jí, že už v pondělí může jít a z ní vyleze, že bych chtěla být s námi.
Kdybych musela do práce, je celá situace o dost jasnější. Není zbytí. Tady ale je. Chvilku jsem si říkala, že i Julinka potřebuje čas, kdy bude jen se mnou a školka se zdála skvělá. Nela bude dopoledne ve školce, my dvě spolu a odpoledne už zase všechny.
Julinka mi ale denně dává najevo, že by upřednostnila nás tři společně než čas jen se mnou. To rozhodlo a jaro a léto už jsme jen spolu, Nela do školky nechodí a já jsem zvědavá, jak tomu bude na podzim. I když jestli to bude jako loni, že po dvou dnech ve školce následovaly tři týdny doma s nudlema, tak asi zase budeme víc spolu než zvlášť.
Nutno podotknout, že denně jsme mezi dětma a Nela z téhle stránky určitě nijak nestrádá :-).
Takže jestli jsou dva roky rozestup náročné? Nepřišlo mi. Naopak bych řekla, že s příchodem Julinky přestala být Nela tolik závislá na mně. Když byla sama, všechny hry musely být za mé přítomnosti. S malým miminkem doma se to změnilo a ona Julče neustále něco povídala, pečovala, „četla“ a já zvládla udělat mnohem víc, než když jsme byli v rodině jen tři.
Pokud se vám zdá, že jsou fotkách holky do letní bouřky až moc navlečené, tak to jen klame :-D. Bylo sice venku teplo, ale holky na sobě mají oblečení z letního softshellu. Pod bundičkou je už jen triko s krátkým rukávem a kalhoty nejsou nijak zateplované. Na mokro v létě geniální, protože nám nevadí, když leje. Jen počkáme až se mraky vyprší a můžeme ven, i když je na písku mokro a bláto. To samé čepice, úplně nejslabší materiál, který doma máme a jsou spíš proti tomu vichru než že by holky hřála.
Oba sety jsou zase namixované z Unuo, které nosí holky už rok a dokud se vejdeme do velikostí, které se prodávají, budeme je nosit dál. Jsou za super peníze, takže i po oblečení obou dětí nepadne celý rodičák a navíc máme ozkoušené, že vážně můžou sjet holky i po mokrých klouzajdách nebo sedět v mokrém písku a nic. Leda ta špína :-D.
Dobrá zpráva je, že ani školka kalhoty nijak nepoznamenala a to chodí děti ven skoro každý den, i po deštích. Nejedna maminka u nás na hřišti je už okoukla a pořídila, takže my akorát koupili větší bundy, protože holky odrůstají z prvních várek. A jak můžete vidět, slečny se rozhodly pro modrou :-D. No je fakt, že ještě mohly chtít být celé v černém :-D.
Mám radost, že máme tak skvělé děti. Strašně doufám, že si budou rozumět pořád a budou z nich ty nerozlučné sestry, které se pohádají jen u drobností jako jsou vzájemné krádeže oblečení ze skříně nebo…kluků, to ne protože o to se postará táta. Pro ně si prý žádný kluk přijít nedovolí. Chuděry moje :-D.
Díky za otázky, které na mě máte a já slibuju, že až se zase nějaká bude vyskytovat hodně často, napíšu na její odpověď i pár řádků jako dnes. Věkový rozdíl je krásný příklad a hlavně doporučuju, žádný si neplánujte. Jsou věci, které se naplánovat nedají a nás ženy to pak všechno mnohem víc stresí :-).
Krásný den vám přejeme a berme bouřky s úsměvem, ono se pak tak nádherně dýchá! Navíc každá taková bouřka jen dokazuje, že je tady léto a za pár měsíců budeme litovat, že jsme si těch teplých dešťů víc neužili. Brrr, sníh…
10 Comments
Děkuji za článek, velice aktuální téma. Každým dnem se nám má narodit miminko a od našeho Adámka budou dva roky a dva měsíce. Skoro každý den přemýšlím, jak to budu zvládat. Vím, že to zvládneme, jiná možnost ani není :-), ale bojím se hlavně toho, aby Adámek miminku nějak neublížil. Ještě asi nebude chápat, že je křehké. Každopádně se všichni na přírůstek moc těšíme a tento článek mi dodal trochu pozitivní nálady, že to bude fajn a v rámci možností v pohodě.
Přeji krásný den a držím pěsti na vyhlášení mamablogu 😉
Lucka
Také jsem malému pořídila softshelku od Unuo. Jsou naprosto super. A co se věkového rozdílu týče, tak věřím, že čím blíž si děti věkově jsou, tím si jsou lepšími parťáky. Mají mnoho společného.
Mam dve cacorky 20 mesicu od sebe (jak jsem uz psala) a nemenila bych urcite.A to mam obe dve hodne hyperaktivni.Pozitivum je urcite,ze uz si skvele vyhraji a jsou si partackami.Ja byla jedinacek,tak jsem byla rozhodla sve deti o sourozence neochudit.Preci jen je ve dvou vse veselejsi….
Já mám kluky o 21 měsíců – a je to období, kdy bez sebe nebudou a období kdy se neskutečně perou. 🙂 a to už od mala. ted je jim 10 a 11,5 🙂 a přibyl jim malej bráška předloni. Toho maj moc rádi – ale spíš si hledí svých piklí. Super je, že na tábory a tak vždycky jezdili spolu, takže když někomu bylo smutno, tak tam měl bráchu.
Děkuji za krásný článek napsaný s láskou k dětem. Mám syna a o 2 roky mladší dceru, nemáme to tak poklidný jak Vy ale to bude spíš moji povahou. Děkuji, empatie, láska a něžnost – to potřebují.
Míšo, máte úžasné, zlaté holčičky. Naše děti jsou od sebe 21.měsíce a vše je u nás jinak, než píšete… já možná budu jediná, ale větší rozestup bych u našich dětí uvítala… Tím nechci říct, že litujeme a nemáme je rádi, to neee!! Ale zjistili jsme, že syn má autismus, celkové opožděný o 2.roky a tak je na úrovní jako jeho mladší sestra, jsou spíše radši bez sebe, hlavně dcerka je raději sama, syn bohužel od malinka těžce nesl příchod sestřičky a od malinka jí hodně ubližoval. Je sále velmi na mě fixován:-) Vždy, když to jde, snažím se být i se synkem sama a vynahrazovat mu čas (bohužel nemáme hlídání a jsem na děti sama)… je s nimi legrace, umí být na sebe zlatý, hrát si, ale já osobně přiznávám, že pro nás je to velice náročné, hlavně psychicky. Ale stále věřím, že bude lépe, musíme být trpělivý a pak si všichni vše vynahradíme a budeme si i více užívat výlety, dovolené apod 🙂 Mějte se moc krásně a děkuji za Vaše články, rady, tipy pro nás ostatní, jste úžasná!! Tereza
My máme druhátko doma celkem "čerstvě" (necelé 4 měsíce). A syn je od dcery starší o 3,5 roku. Syn povahově je hodný, ale absolutně ne pečovatelský typ. Takže pro něj činnosti, kdy přebaluji, koupu, kojím, jsou "hluchá místa". Před narozením sestřičky byl hodně zvyklý hrát si sám. Teď vyžaduje naopak pozornost a je to někdy náročné. Protože pro něj je i negativní pozornost, prostě pozornost a zlobí. Taky začal plakat když já nebo muž odcházíme (do školky teda jde až na podzim, chtěla jsem aby se v klidu sžil se sestřičkou). Ale někdy je to dost náročné, i když je dcera hodné miminko. Na druhou stranu, syn je větší, opatrný. K malé je hodný a pozorný, ve spoustě věcí se hodně osamostatnil…
Mám dvoch synov s vekovým rozdielom 22 mesiacov. Myslela som si, že to bude ideálne, nakoľko ja zo sestrou som mala veľký vekový rozdiel a chýbala mi parťačka na hry. Neviem či je to tým, že sú to chlapci, ale predstavy ako sa budú spolu hrať a zabavia sa bez rodičov vzali za svoje. Sú skôr rivali a ustavične sú v sebe. Neustále počúvam sťažnosti kto čo tomu druhému urobil. Majú úplne odlišné povahy aj záujmy a radšej sa hrajú každý sám alebo so svojimi kamarátmi. Pritom sú obaja úžasní a ja si s nimi super užijem spoločne strávené chvíle, ovšem najlepšie s každým zvlášť. Inak ma väčšinou nahnevajú keď sa pobijú alebo si robia rôzne schválnosti. Mnoho ľudí mi povedalo, že to je medzi chlapcami normálne, no i tak niekedy premýšľam, či som niekde neurobila chybu.
Nebojte, nejste jediná, máme to stejně, akorát s tím rozdílem, že je mám dvě holky, skoro přesně 2 roky od sebe (momentálně 4,5 a 2,5 roku). Občas si spolu hrají, čím jsou starší, tím víc, ale častěji slýchám jejich hádky a která co té druhé provedla…Je to někdy dost únavné, taky nevím, kde se co pokazilo a jen doufám, že se to zlepší. Katka
Mám od sebe děti 2 roky, mladšímu jsou 2 měs. a starší 26 měs. Zatím je to teda masakr s vypětím všech mých sil. Miminko trpí kolikou, starší je z jeho pláče nervozní a podráždéné a žárli dost. Patrně je každý případ individuální, ale u nás teda těžkej záhul