osobní | Nic není jen bílé nebo černé

osobní | Nic není jen bílé nebo černé

Osobní články. Víte, že je nepíšu moc často a mám pro to své důvody. Každý jsme jiný, každý máme svou vlastní hlavu a co se týče mateřství, platí to tady dvojnásob. Včera mi ale přišel jeden strašně milý email, který mě dojal a zároveň donutil trochu zamyslet. Nikdy by mě totiž nepadlo, že vlastně blog krom inspirace může některé maminky třeba i deprimovat nebo přinutit myslet si, že ony jsou něco míň, protože “nestíhají tolik co já”. Tak víte co? Dnes vám ukážu, že všechno není jen bílý, i u nás jsou stíny a já jako máma možná nejsem taková, jak se podle blogu může zdát. Po přečtení článku asi pochopíte, proč jsem vybrala jako doplňkové fotky právě (podjedličkový tip) tahle krásná Ooh Noo dřevíčka. Začněme ale mailem od milé Lenky 🙂 .

Dobrý den, Míšo,

tenhle email píšu napotřetí, a v hlavě už asi posté. Myslím na to už hodně dlouho, ale pokaždé do toho něco vleze – a nebo hůř, nedokážu se na to soustředit! Od té doby, co mám dvě děti, tak svou hlavu nepoznávámNo každopádně – jsem tu a píšu, to je teď to nejdůležitější 🙂 A raději přejdu rychle k věci, protože už to vidím, že než se vymáčknu, děti se mi probudí, a já to zase odložím “na někdy až bude čas”. Takže teď jen stručně a pokud se poštěstí, ještě to rozvedu.

Chtěla jsem prostě jen poděkovat za to, co děláte. Za to, jaká jste skvělá a úžasná 🙂 Za to, jak máte pořád dobrou náladu, jaké máte skvělé nápady. Že vám to všechno stojí za to, abyste se se svým životem podělila s námi, čtenáři. Za to, že nám dáváte úžasné tipy na všechno možné. Za to, že máte vkus. A za to, že milujete své děti, manžela a celý svůj život. Tak. Stále se tu nikdo neprobudil, tak se do toho můžu pustit 🙂

Já jsem na váš blog přišla vlastně strašně pozdě – teprve tak před půl rokem. A hltám ho ve volných chvilkách. S nadšením vyhlížím nové články, ale stejně tak se s nadšením vracím k těm starším. A když je čas (při nočním kojení), tak se pomalu probírám i těmi hodně starými, aby mi prostě něco důležitého neuniklo 🙂

Dělám si poznámky toho, co ve vašich článcích objevím, co by se mohlo líbit dcerám nebo mně (ehm, všechno) a teď jsem si dokonce vytiskla mapu České republiky a začala jsem si tam značit vaše výletové tipy a tipy na ubytování. No, teď zním jako nějaký stalker nebo nějaká puťka, co neví, kam jet, tak čeká, co Knězková napíše, ale když… Já nevím, no, ty vaše tipy jsou prostě vždycky tak dokonalé :-).

My jsme podnikavá rodina, přijde mi, že takového stejného založení jako vy, ale teda popravdě… kdykoli jsme si naplánovali dovolenou, něco se totálně zvrtlo a byli jsme akorát otrávení. Už to došlo tak daleko, že jsem se zařekla, že bez doporučení na hezké ubytování už se snažit nebudu 🙂 Takže tímto vám děkuji za tipy na krásná ubytování a krásné výlety kolem nich, protože si je střádám a v budoucnu určitě využiju.

Já bych asi nikdy takhle nenapsala, ale byla jsem teď na vašem kurzu první pomoci (v Ďáblíku – ta neodbytná fanynka 😀 ) a když jsem vás takhle viděla naživo, tak jsem si řekla, že si prostě musím udělat čas, abych vám pořádně poděkovala. Protože jste byla dost prima a vtipná a veselá a normální a bylo hrozně hezké vidět, že jste vlastně stejná jako já (až na to, že jste ve všem osmdesátkrát schopnější) a říkala jsem si, že vás to třeba potěší. Já pak celou cestu domů přemýšlela nad tím, jak vás hrozně obdivuju.

Vím, že to všechno děláte primárně pro sebe, jako památku na holky nebo vůbec na váš život, ale jsem si jistá, že máte opravdu hodně čtenářů a že všechny si o vás myslí totéž, co já. Obdivuju vás za to, že vám to za to stojí, se takhle předkládat veřejnosti, protože já se sociálních sítí spíš straním a děsím a přijde mi, že kdykoli někdo dá svou kůži na trh, tak to pěkně odnese. Že z vás čiší taková radost a energie. A že tu energii máte. A že má váš den asi 48 hodin, nebo nevím, opravdu vůbec netuším, kdy všechno zvládáte (viz já a psaní tohohle emailu, nebo vůbec zapnutí počítače – to jsem dnes udělala asi po dvou měsících a než jsem mohla začít psát, tak se mi půl hodiny aktualizoval 😀 ).

Obdivuju vás za to, co pro holky vymýšlíte, jakou radost vám dělá být s nimi, za to a že všechno berete s humorem a lehkostí. A že vám tohle všechno nestačí a k tomu ještě děláte skvělé kurzy první pomoci. Že jste vlastně úspěšná úplně ve všem, na co sáhnete.

Já vím, že je to přesně taková ta bublina sociálních sítí, že člověk na ten blog a instagram dává většinou jen ty hezké a povedené okamžiky, a dobře si to uvědomuju, ale i tak je poznat, kde to funguje a kde ne.

Protože ruku v ruce s tím, jak ráda sleduji váš život, jde také to, jak se pak cítím ohledně toho svého. Protože je to strašně lehké se pak cítit méněcenně a nudně. Někdy ve slabých chvilkách mě stojí hodně úsilí, abych si uvědomila, že mám úplně stejně krásný život jako vy a že jsem ohromně šťastná. Pak si říkám, že bych někdy potřebovala ten svůj život vidět jako něčí účet na instagramu – že by mi spadla brada 😀 .

To je asi vše, co jsem měla na srdci. Ještě asi, že máte opravdu krásné holky :). 

A možná, kdybyste náhodou plánovala odpověď, tak by mě hrozně zajímalo, jakým způsobem zjišťujete, jaké akce pro děti se v Praze konají. Já se o nich bohužel vždy dozvím spíš zpětně, a je mi to pak hrozně líto.

Já mám teprve skoro tříletou holčičku a teď čtyřměsíční miminko, tak se hrozně těším, až budou holky větší a budou to stejné treperendy jako ty vaše 🙂 . A že budeme zase pořádně výletovat, protože my s manželem výlety milujeme, ale jednu holku máme zatraceně línou a druhá holka nesnáší nosítko ani šátek, takže když jdeme na výlet, jedeme s kočárkem a starší jede celou dobu na stupátku, pokud ji něco opravdu nezaujme 😀 . (směju se, ale kdyby tu byl ten smajlík, co otáčí oči vsloup, tak ho sem šoupnu 😀 ) .

Mějte se moc krásně. Lenka

Milá Lenko a naši čtenáři!

Tak a ruku na srdce, koho by to nedostalo? Mě ano a ráda bych Lence odpověděla tímhle článkem. To totiž já jsem ta, kdo je vděčný a měl by děkovat a obdivovat. Jsem neskutečně vděčná za lidi, které mám kolem sebe, jsem vděčná za to, že jsem dokázala najít něco, co mi jde, baví a naplňuje mě zároveň. Jsem vděčná za každého z vás, kdo dojde na blog a čte co tady píšu. A především, jsem strašně vděčná za to, že jsem máma. Nebýt mateřství, nebylo by nic z tohohle. Ani emailu od Vás, Leni 🙂 .

Rozhodně nepatřím do kategorie dokonalých matek. Internet ukazuje co jen chceme a především, co já si přeju, abyste viděli. Jsou blogy, kde se blogerka pouští do svých smutků a trápení a pomůže tak nejedné z vás. Já bych tahle psát nedokázala, neumím to. Nutila bych se při psaní prožívat znovu všechno to, co mě bolí, co mě trápí nebo třeba za co se stydím.

Každý prožíváme trápení jinak a pro mě je blog místem, kde se raduju. Raduju se z výletů a hraní, raduju se při upravování fotek, raduju se při psaní a raduju se znovu, když se mi vrací zpětná vazba od vás. Jeden článek je tak pro mě na několika úrovních radostí, a to by ty smutné články (pro mě) nebyly.

Ani nám se nevyhnou

Působím na vás, že se mi všechno a všude líbí? Ano, občas jsem jak sjetej jednorožec drandící na duze 😀 . Nepíšu tu negativní recenze, nepíšu tady nepovedené výlety, to ale neznamená, že takové nejsou. Spousta mých nápadů a výletů vyhoří, ale já bych si jejich psaním akorát připomněla jak se to nevyvedlo, jak jsem zklamaná a ani by nebyl takový článek pro nikoho inspirací. A když už to tu čtete, tak chci, aby v každém článku bylo něco, co stojí za papír, tužku a napsání si (rozhodně to neberu za stalking 😀 ).

Druhá věc je ta, že existují hračky, místa nebo třeba penziony, kde/co se mi vůbec nelíbilo, ale proč o tomhle psát? To, že se mi někde nelíbí ještě neznamená, že nebude vám. Takový článek by vás ale určitě odradil od zakoupení, navštívení nebo třeba ubytování se a úplně zbytečně by mohl ublížit osobě, která hračku prodává, majiteli penzionu, který se vážně snaží nebo třeba místu, které za shlédnutí stojí.

A že má můj den tolika hodin? Za to vděčím přírodě. To ona mi totiž nadělila děti, které jsou prostě “jiné”. Alespoň si to pořád myslím, protože z nás tří jsou ony dvě ty výjimečné. Řekla jsem si, že blog bude a chci ho, ale já nebudu máma na telefonu a tou se vážně snažím nebýt. Psaní se věnuju, když holky spí (a díky té přírodě spí obě jak po obědě tak večer 😀 ), po osmé večer je doma klídek a já jsem ještě z dob medicíny zvyklá spát o něco méně, než je asi pro “normální maminky” klasické 🙂 (Víte, že Julinka spí celou noc od svých 7 měsíců? Jak říkám, příroda, ne já 🙂 ).

Pünktlich, pünktlich

A mé veliké mínus? Jsem hnidopich. Co dělám, musím dělat pořádně a neumím to dělat jinak. Proto za dva roky vypadá blog plný, jak kdybych to tu psala roky čtyři. Proto se snažím posouvat fotky dál a dál, i když jsem před čtyřmi lety fotila jen mobilem. Proto je blog o dětech, protože chci, aby těch 120% ze mě šlo do nich. Proto pediatrie, proto praktický lékař místo nemocniční kariéry, protože jako správná račice jsem domácký tip a rodina a děti jsou pro mě víc než práce samotná.

Takže nenechte se prosím zmást. Nemyslete si, že každý den mi vyjde, že se každý den jen směju, střihnu si dvě teplá jídla a dezert, poklidit, dvakrát vytřít, a ještě k tomu napsat článek na blog. Víte třeba že miluju ticho? Miluju a když je kolem až moc ruchu, zakřičím. Ano i na holky. A co ve svém životě potřebuju jsou třeba pravidla. Mám je nejen pro sebe, máme je i doma. Jako máma se sice snažím na všem s holkama domluvit, dát jim prostor, nespěchat na ně, ale i ony znají hranice a já chci, aby je respektovaly.

Kdyby měl někdo z blogu pocit, že on je něco míň, tak si tohle přečtěte znovu. Když jsem šťastná a něco mě baví, tak tou energií asi vážně srším. Jsem ráda, že to tak necítím jen já, ale je to poznat i třeba na kurzech první pomoci, protože většina maminek odchází s úsměvem a lepším pocitem, než když na kurz přišly. Tohle mě nabíjí a nejraději bych v tenhle moment zastavila čas.

momentální slzy moje

Být doma s holkama, odučit něco málo z medicíny, kterou miluju a plánovat, fotit a psát. I mě ale čeká návrat a nástup do práce, takže stejně jako vy, musím si projít obdobím, kdy budu asi víc smutná než veselá a už teď si neumím představit, že budu víkendová máma a cizí člověk bude s mými dětmi víc než já.

A vidíte to, už jsem si tady začala stěžovat a rázem se mi psaní článku táhne, nejde mi přes prsty a jednu větu přepisuju třikrát než ji tady nechám. Já jen prostě chci, aby nejen mě, ale i vám tu bylo dobře. Abyste se tu zasmáli, pobavili, inspirovali a ne abyste měli dojem, že si tady prohlížíte ty neskutečně vystajlované, symetrické a dokonale sladěné instagramové účty, kde se já budím nalíčená a po namíchání margarity zalehnu k bazénu 😀 .

pozn.: Vážně myslíte, že někdo takový život žije? Ne, to si jen stačí nainstalovat aplikaci, která fotky předělá tak, abyste viděli co majitel účtu chce. Ono totiž život lidí se z fotky nepozná.

Děkuju za Váš čas

Lenko, Vám chci moc poděkovat za tenhle email, protože díky Vám jsem si zase uvědomila, že mám vážně štěstí. Nejen na rodinu, zdraví, ale i to, že jsem se našla. Děkuji taky že jezdíte na mé kurzy, že mě chcete poznat a já vám slibuju, že to tu stejným stylem povedu, dokud mě to bude bavit a budu v tom vidět smysl.

pozn.: K otázce kde hledám výlety a akce v Praze. Já je vlastně nevyhledávám. Akce v Praze jsou většinou dost atraktivní pro velké množství maminek a já se přiznám, že se ze mě stal na rodičovské trochu asociál 😀 . Takže si spíš najdu park, hřiště, divadlo, výstavu. Mám na Facebooku dané sledování na stránky muzeí, galerií a divadel a pak benefit v podobě našeho táty, který je pražák a mě, holku z vesnice (i po 12ti letech se mě ptá, kde mám vidle a ten humor ho baví stejně jako na naší první schůzce 😀 ) tou svou Prahou umí protáhnout.

Nejkrásnější křoví článku

Poprvé jsem napsala článek, ke kterému nemám fotky. Víte, já píšu články zásadně jen k fotkám 🙂 . Neumí napsat článek, když k němu nevidím obrázky, takže tohle byla premiéra. Aby to ale nebyl nudný dlouhý sloh, přidala jsem vám k tomu fotky, kde je zase ta úhledná černá a bílá 😀 . Tahle dětská hra je totiž rozhodně dokonale fotogenická a božsky se k dnešku hodí.

Zvířátkové pexeso od Ooh Noo je moc krásná vymazlenost. A jestli někoho chcete na Vánoce rozmazlit nebo se nejlepší kamarádce narodilo miminko, tohle se jí líbit bude. Dřevěné pexeso, které je ale úplně lehoučké, takže ho udrží i miminko, které navíc ocení i kontrastní “barvy”. Hrajeme sním doma klasické pexeso, stavíme s ním jako s kostičkama a táta by to nejradši použil jako stylový nordic podtácek 😀 .

Jednotlivé dílky pexesa jsou navíc dost veliké, takže se dětem hodně dobře drží v ruce a ten plátěný sáček 😀 . No však víte, že tohle moje oko prostě může :-). Komu by se pexeso líbilo, kuk tady!

A jestli jste dnes nestihli uklidit nebo mají děti chleba s máslem (buržousti 😀 ), tak víte co? Lepší se nechat dětmi zaklít v ropuchu, nechat se nakrmit v jejich restauraci zelenou žížalou nebo si nechat ošetřit “jobité kolénko” jak by řekla naše nejmladší 😀 . Pá, já jdu totiž dnes k paní doktorce Džulindě na prevenci se zubama (to kladivo v její ruce snad nebude třeba 😀 ).

10 komentářů

  • Eliška 😉 3.10.2017 at 10:54

    Strašně moc děkuji za tento článek. 😉💖 Pani Lenka mi totiž vzala slova z úst. 😂 Vždy se těším na další článek 😘

  • Luci 3.10.2017 at 13:16

    Moc krásný článek. Lenku znám a je to báječná maminka a kamarádka, která svůj život a obě holčičky zvládá úplně suprově. Když mě zmáhají moji dva raubíři, tak u ní vždy najdu pochopení a povzbuzení, stejně jako mi zlepší náladu Vaše články, ve kterých nacházím spousty inspirace (rozšířila jste nám knihovnu o spoustu Svojtkovin :-D). Také děkuji za kurz první pomoci pro malé děti z minulého týdne z Ďáblíku. Hned v sobotu dcerku píchla poprvé vosa a já mohla být klidná, protože jsem věděla, že alergickou reakci mít poprvé nebude, a tak jsem se mohla v klidu soustředit na ošetření a poskytnout ji oporu. Takže děkuji oběma za to, že jste a že jste tak úžasné.

  • Dana 3.10.2017 at 14:03

    Krasne napsano, chytlo me to u srdicka- jak dopis pani Lenky (citim to velmi podobne), tak odpoved ❤️

  • Andrea 3.10.2017 at 16:30

    Já mám blog už léta kvůli tomu, abych se vypsala ze smutků, úzkostí a černých nálad. A moje zkušenost je taková, že lidi ani negativní věci ani cizí stěžování číst nechtějí. Pak mám taky instagram. Který slouží jako kompenzace té negace a který má nejen ostatním, ale především mně, ukázat, jak dobře se mám, i když se tak někdy necítím.
    Odmazala už jsem si pár cizích účtů a přestala číst několik blogů, protože jsem se právě pak cítila daleko hůř, zrovna tak nemám potřebu stýkat se tak často s některými kamarádkami. Deptají mě asi ty, které mají na vše odpověď, nikdy nepochybují, vše zvládají s přehledem a jejich dítě je dokonalé, atp.
    Z tvých článků ten dojem nemám, i když samozřejmě bych si občas taky ráda početla o nějakém málem nezdaru, aby to bylo trochu v rovnováze. Ale tohle je jediný mamablog, co čtu, kterým se inspiruju a nevynechám ani článek.
    Je to tu milé, upřímné, plné informací, pravda že jenom pozitivní a jednou za čas trochu postěžování si by mi nevadilo, ale deprese si odsud neodnáším. I když je fakt, že jednou mě taky napadlo, že tobě nervy určitě nerupají a na holky nikdy neřveš 🙂
    Jinak jsem též obdivovatelkou. Ale hlavně za to, co vše stíháš. Myslím, že si musíš umět mimořádně dobře organizovat čas a ráda bych si na tohle téma někdy od tebe přečetla článek plný inspirace 🙂

  • Verča Sembolová 3.10.2017 at 17:18

    Míšo úplně geniální článek a teda musím říct, že si žijete nad poměry, když si můžete dovolit máslo 🙂 Verča S.

  • Jitka 3.10.2017 at 19:33

    moc krásné, paní lenka to vystihla 🙂 Hrozně ráda sem na blog chodím, poslední dobou nestíhám nic, ale tyhle články mě vždy povzbudí. Děkuji

  • Andrea S 3.10.2017 at 21:53

    Míšo, myslím, že tenhle článek potřebuje více maminek, než jen Lenka. I já byla na Vašem kurzu, toužila jsem Vás poznat osobně a opravdu jste skvělá žena a maminka! Srší z Vás energie a tu předáváte dál pomocí blogu. Já se vždy nesmírně těším na další článek a nové knížky, výlety a tipy. Občas si říkám, jak vše můžee stíhat, ale ono, když člověka něco baví, tak to jde samo. Na druhou stranu vše vypadá jako idilka, ale určitě tomu tak není každý den. I Vy určitě máte nepovedené dny a starosti. Jen to na blogu tak nevypadá 🙂 …. Zajímal by mi taky třeba jeden den, kdy se něco nepovedlo.

    Moc děkuji za článek i blog. Je vše super a vždy se sem ráda vracím i zpětně!!!

  • Soňa 4.10.2017 at 14:27

    Moc nádherný článek.
    Také se snažím dělat to co mě baví.. Bohužel moje drahá polovička to nechápe., že cci dělat i něco pro druhé.
    Jsou dny, kdy mám domácnost uklizenou a jsou dny, kdy na to kašlu a tulím se svým malým chlapečkem. A večer se starší cácorkou si čteme pohádky. Ty dny jsou pro mě nejlepší.
    Trpím depresemi ale snažím se aby to děti nevnímali ale občas je to těžké.. Moji dva rarášci jsou můj hnací motor a bez nich bych nebyla já….
    Tvůj blog, Míšo je úžasný a plný optimismu, energie…

  • Tereza 7.10.2017 at 14:49

    Miso, jste skvělá!! Lence děkuji za dopis pro Vás, prostě napsáno vše tak, jak cítí asi většina maminek, o čem většina přemýšlíme a nechapeme:-) a Vám Miso děkuji za úžasný článek, vysvětlení a prozrazení, jak to u Vás chodí:-) mám Vás moc rada!! Tereza

  • Jindra 13.11.2017 at 8:01

    Díky za článek, já obdivuji především ty krásné fotky. Snažím se také fotit, ale dcera se pořád hýbe a je těžké udělat ostrou fotku, natož takhle vybavenou.

  • Napsat komentář

    MAMAblog roku 2017/18/19 jsme díky vám!

    MAMAblog roku 2017/18/19 jsme díky vám!

    Děkujeme, že jste se zatoulali až k nám. Narazili jste na blog mladé lékařky a především mámy, který je o lásce k dětem, zdraví, hraní, cestování, Project Life, vzpomínkách a všem smysluplném co nás baví a naplňuje. Doufáme, že se vám bude líbit.

    Kam za námi

    Potkáme se? Dětský festival mini se blíží!

    Potkáme se? Dětský festival mini se blíží!

    Na festival opět vyrazím a se mnou i dětské Doktorské kufříky - Budu doktor! Krom toho ale budete mít možnost u stánku sehnat i lékárničky, bezpečné dětské nože Opinel a jiné užitečnosti, které z blogu znáte. Potkáme se?

    Darujte poukaz na kurz nastávajícím rodičům

    Darujte poukaz na kurz nastávajícím rodičům

    Internet je plný informací, které ale mají skutečnou váhu? Co mám dělat? Povíme si vše od porodnice, prvních horeček a průjmů, přes otázky o očkování až po syndrom náhlého úmrtí a nácvik resuscitace kojence. Doma už vás nic nezaskočí! Nově i ON-LINE!

    Darujte poukaz na kurz dětské první pomoci

    Darujte poukaz na kurz dětské první pomoci

    Úspěšný projekt První pomoc dítěti už běží třetím rokem! Často si říkáte Co mám dělat? Přijďte a tenhle myšlenkový kolotoč dostane řád a vy pocit jistoty, že v případě nutnosti skutečně pomůžete! Nově i ON-LINE!

    Darujte poukaz na kurz první pomoci pro tatínky

    Darujte poukaz na kurz první pomoci pro tatínky

    Nechce se tátům mezi houf žen? Už mám řešení. I tátové tráví s dětmi aktivní čas. Dokáží v případě potřeby pomoci? Pošlete mi partnery a táty vašich dětí na kurzy speciálně pro táty. Vždy odchází spokojení a mají odpovědi na všechny své Co mám dělat? otázky. Nově i ON-LINE!

    Už potřetí MAMAblogem roku! Děkujeme!

    Nejnovější příspěvky

    Na FB nechybíme, přihlaš se a nic Ti neunikne

    ×