Svatý Václav byl u nás ve znamení výletničení. Praha byla plná slavností svatováclavských, a tak se ta periferie hezky vyprázdnila a bylo skvěle. Už celé léto s holkama plánuju výlet do Veltrus a chtěla jsem tam i teď. Když jsem ale zjistila, jak dlouho trvá busem cesta ve státní svátek, rychle jsem vyhlídla alternativu 😀 (vstávat v pět nebudu na Václava ani já 😀 ). K velké radosti jsme zjistili, že VELDO, které možná neznáte, naplánovalo výlety za nás a ještě k nim dětem připravilo hry. A ač se zdá, že dnešní inspirace bude zas jen pro ty pražáky 😀 , tak nebude. Račte dál a třeba zjistíte, že jednu z tajenkových tras máte za barákem.
VELDO je zkratka slovního spojení Velká dobrodružství. Už tady na blogu mám jednu návštěvu, kdy jsme s holkama proběhli jejich pohádkový les. Velká dobrodružství krom akcí pro děti, které putují po republice, naplánovali fůru výletů, které si můžete projít a jsou hezky rozmístěné po celé republice. My si vybraly nejbližší tratě, tedy ty pražské a dnes vás vemu s sebou do Prokopského údolí. Tady jsme si dali celý jeden „babě letní“ den 🙂 .
Na webovce www.veldo.cz jsem si našla mapu s výlety a tam vybrala trasu Z pravěkých hradišť Prokopského údolí až na Děvín. Celý výlet je volně ke stažení a je rozplánovaný s veškerým infem. Od možnosti hrát si, najíst se, přes terén a sjízdnost kočárky a koly až po obtížnost, doporučení a jednotlivé úkoly.
tip.: Námi vybraný výlet je sjízdný na odrážedlech, ale v jednom úseku je nutné dětem kola vzít. S kočárkem by tohle bylo horší, takže doporučím pěšo nebo odrážedla, kola. Délka trasy je 8 km, terén je středně fajnový. Julinku (2,5 r) to dosti zmohlo, dala to ale, a dnes tvrdí, že to byla pohoda 😀 .
Doma jsem večer před startem vytiskla všechny instrukce, holkám přehlednou a dokonale vystajlovanou mapu, kterou náš „navigátor Nela“ studoval už v tramvaji, a doufala v hezké počasí. Vyšlo 🙂 .
hledej a počítej
Autobusem jsme podle instrukcí dojeli až na startovní čáru. Trasa začíná pod viaduktem v pražských Hlubočepích, kam nás pohodlně dopravilo MHD. Odsud už jsme putovalo podle instrukcí, tedy po turistické zelené až pod viadukt, kde bude čekat první úkol. Nezapomeňte se pak pořádně rozhlížet a počítat.
tip.: Na autobusové zastávce je krámek, který doporučuju využít zejména vám, kteří máte stejně rozežrané děti jako my a ani krosna jídla na zádech není jistota. Jo, svačili jsme ještě před startem 😀 .
Na každém zastavení, které máte vyznačené v mapě, si s dětmi podle instrukcí splníte úkol. Slovo, které je výsledkem úkolu či hádanky pak zapíšete do křížovky, která je součástí veškerých podkladů k výletu. Po projití celé trasy se tak dovíte, co je vaší tajenkou k výletu 🙂
jedno z mnoha, ale retro
Ač jsme holky připravovaly na cyklo-výlet, u každého hřiště vždy zahodily kola do křoví a hriskovisko musely ozkoušet. Nebojte se, je jich po cestě dostatek, takže netřeba nutně skončit hned na tom prvním. Je zas ale dost stylové, takže tohle retro zaujme určitě 😀 .
První polovina trasy je pro kola úplně skvělá. Terén nejsou žádné kopce a jede se podél potoka po asfaltce, kde je dobře i malým dětem. Díky odrážedlům jsme poměrně rychle pokračovali, míjeli hřiště a lidi u ohniště s buřtama (Že mě tonenapadloooo!) až dojeli k lomu s jezírkem.
zkratkou ke slonovi
Od jezírka jsme jeli jak laňky a nenápadně prokličkovali lesem dál. Veldo nám totiž prozradilo zkratku lesem, kterou moc lidí nezná a pravda, byli jsme tam sami. Dala se na kole projet dost v pohodě, i když cesta je to lesňačka a kdo jí projel až na samotný konec, přivítal ho velký dřevěný slon a příjemná hřišťo-ZOO.
Opět byla nutnost shodit kola na zem, osedlat slona a uznávám, že ten se moc povedl. Velký dřevěný slon je dřená konstrukce, kde „v přízemí“ pod slonem leží na plátně namalovaný obraz místa, kde se právě nacházíte. Obraz je namotaný na válec a má na sobě kliku.
Pokud začnete klikou otáčet, obraz se pod slonem dá do pohybu. Na plátno se určitě podívejte, protože tam je krásně namalované celé okolí včetně hřiště a zvířátek, kde právě s dětmi stojíte.
Aby to ale celé mělo nějaký smysl, pointa je v dítku, které leží na slonovi a dívá se otvorem v jeho zádech dolů. U slona je i návod, takže se dovíte, že dítě leží na létajícím slonovi a dívá se dolů kudy letí. 🙂 To se holkám moc líbilo.
pozn.: Na tomhle místě si plníte třetí úkol do křížovky a přesně jak Veldo varuje, úkol nejde splnit, protože ona hračka, kterou máte pojmenovat teď na místě není. Na to ale autoři výletu myslí, takže tam máte velkou nápovědu v textu a můžete pokračovat dál.
hamty hamty
U hřiště je krom slona, pískoviště a malých dřevěných hraček i obora s kozlem a ovcema. Kozel je teda značná domina, takže pokusit se nakrmit ovci bylo dost sci-fi a přiznám se, že se to z nás všech podařilo jen tátovi. Nám ostatním sežral všechny listy z větví rohatý sičák 😀 .
Podél potoka pak pokračujete dál. Co se úkolů týče, jsou většinou pro děti 5-12 roků, ale některé zvládají i děti menší. My si nedělali iluze, že děti budou luštit křížovky. Pro nás byla trasa spíš takovým hnacím motrkem, protože holky jezdily „pojeď, už bude úkol“ 😀 .
A víte vy co? Pokud na stezku půjdete a trasu si vyberete stejnou, doporučím dlět ten důchodcovský zvyk, fotit každou ceduli 😀 . My díky ní pak zpětně dohledali jeden díl křížovky, který nás posunul až k tajence samotné 🙂 .
lehko na cvičišti…
Než dojedete na rozcestí se žlutou, bude vás všude pronásledovat dřevěná cedule s nápisem „restaurace“. Nenechte se tím nijak vzrušovat, nedojedete k ní :-D. Nám už se blížil čas oběda a furt jsme si říkali, že jo jo to bude akorát na polívku. Dřív než bude restaurace, sjedete ze zelené značky pryč 😀 .
Určitě ale zastavte a vyvenčete děti na cvičáku. Tam to holky bavilo, i když tam vlastně nic extra nebylo. Až do doby než se Nela rozhodla snožmo přeskočit 30 cm vysokou tyč, má doteď uprostřed holení dvě velké modřiny 😀 , to bylo fajn.
po žluté s dopomocí
A pozooor, hlídejte si rozcestníky, odbočujeme od potoka směr výšiny. V tomhle momentě přichází pro navigátorku přeorientování se ze zelené a hlavně: „Mámo, táto, táhnete nám kola 😀 .
Celá krajina a vůbec Prokopské údolí je moc fajn. Dá se do něj vlézt z x směrů a tenhle byl náš nejpovedenější. Obrovská pohoda taky byla, že to celé připravil někdo místo mě a já řešila jen nabalení krosny horou jídla 🙂 .
A přichází onen moment, kde bych táhnout kočár nechtěla. Pokud ale máte s sebou táty (ten náš by mě ale poslal do háje 😀 ), určitě rádi pomohou. Holky si vyšláply kopec po svých a až v úplném finiši jsem Julče pomohla (táta táhne na zádech lednici (krosna 😀 ) a holkám kola).
Vzhledem k tomu, že už byla dvanáctá hodina za námi, restaurace v dálce před námi, byla Julie značně zpruzelá a my začali hledat místo na spaní. Píšu my, ale vlastně to schytal táta. Nela předstírala, že celé to snažení vyřeší a místo na spaní Julče najde v mapě od Veldo 😀 .
hodinový hotel s edou
Kousíček od cesty, hned na vrchu, když jsme holky dotáhly skoro nahřeben, jsme ho našli. Krásné místečko, kam jsme odhodili kola, rozložili si piknikovou deku a pustili se pojídání krosny. V tomhle momentě za námi dorazil místní šamsrt Eda. Nevím jestli ho tam narafičila Lucka z Veldo, ale tah to byl skvělý.
Na obojku měl číslo, kam Edu dopravit, když se zatoulá a já paní posílám odkaz na článek, že Eda vlastně na svém dobrodružství nic hrozného neprováděl. Když pominu fakt, že se vyspal s dvouletou Julií 😀 .
zatímco se spalo
Zatímco Juli ještě na všech výletech po obědě spí, Nela chodí už jen doma nebo ve školce. Venku už ji nutím jen odpočívat a vlastně to dělá dost ochotně. Chvilku si něco povídáme a pak vytáhnu „něco“. To něco se pokaždé střídá a dnes to byly prvně Chytré vějíře Kvído. Jsou od Albi a strašně moc se mi hraní líbilo.
tip.: máme s sebou vějíř pro věkovou skupinu 3 plus. Vějíř obsahuje 100 otázek / úkolů a odpovědí a nutí děti zamýšlet se, řešit a povídat si. Tak jsem se dlouho nezasmála. Úkoly jsou různé poznávačky, třídění podle barev, řazení situací jako třeba jednotlivé úkony na WC nebo třeba rozeznávání správného a špatného chování. Co z Nely padalo nemělo konkurenci 😀 A pozooor, bude soutěž 🙂 .
A jak název další cedule napovídá, vyškrábali jsme se už vážně nahoru. Vyhlídka je to pořádná a i když jsme nedávno spali s Edou na dece, zase jsme se tady vyvalili a kochali.
Kdo by řekl, že taková velká divočina je přímo v Praze, na klasickém MHDéčku (když pominu Divokou Šárku)? Jestli to nemáte daleko a děti jsou větší alespoň jako ty naše, doporučujeme si tenhle výlet poznamenat nebo zakreslit do mapek (Leni, píšete si? 🙂 )
trest ušimráním
Podle množství fotek to vypadá, že jsem neměla ani minutu se na tom hřebeni vyvalit s dětma a tátou, ale zas takový drama to nebylo 😀 . Veldo doporučuje na výlet nechat 4 hodiny času s tím, že pokud máte děti větší, ujdou o rychleji. My to jeli/šli od 10 do 17 hod včetně dvouhodinového šlofíka s Edou 🙂 a ještě zbyl čas na stéblovou bitku, kdo koho dřív ušimrá. Vzhledem k délce „zbraní“ je jasný, kdo vyhrál 😀 .
Nahoře na kopci už je to pro kola i kočáry zase sjízdné, takže jsme dětem odevzdali kola a mohli jsme frčet rychleji dál. O úkolech vám tady psát nebudu, to bych házela zbytečné spoilery, ale stejně o to luštění jde až v poslední řadě celého výletu, no ne? 🙂
po hřebenu s výhledem
Držte se žluté značky, čtěte a prohlížejte s dětmi tabule naučné stezky a hlavně se kochejte tím parádním výhledem než zase zajedete do lesů. I když bacha, ono to babí léto dává lesům takový šmrnc, že my si nestěžovali ani v nich 🙂 .
dvouleťanda hlásí bojkot
A že jsem psala, tady už můžeme frčet? 😀 „Jooo omyl matka, já nikam nejedu.“ Máme tady první bojkot. Ani už nevím jak se podařilo Julču rozhýbat, ale jistě to spravila pravidelná dávka z krosny 😀 .
Butovické hradiště bylo další naše zastavení a pozor, rozhodli jsme se holky decentně vzdělat a ukázali jim místní faunu a flóru. Mně jako malou to extra nevzrušovalo, i když nakonec jsem z té biologie maturovala, ale holky byly jako posluchačky vzorné.
pozn.: vidíte toho modrého motýlka na ceduli? Modrásek hnědoskvrnný, toho si rozhodně zapamatujte, protože se vsadím, že vaše děti jsou stejné jako ty mé a zaručeně „ho“ najdou :-D.
Jo, máme ho 😀 . Jaksi holky neminou cestou jediné lejno, takže jim neuniklo ani naše biologické okýnko a my „jen“ museli dojít dětem potvrdit, že fakt našli ten biologickej poklad 😀 .
No řeknu vám, chvilku jsem si říkala, jestli by nám nebylo líp na jarmarku nebo jiných slavnostech s burčákem v ruce 😀 . Ale byla to jen slabá chvilka. Domů jsem dorazila sice jak po půlmaratonu, ale bylo to skvělý a holky by teď nejraději nonstop výletovaly.
Holky už začaly vnímat pojmy a je pro ně rozdíl, když řeknu jedeme na dovolenou,výlet nebo procházku, takže by nejraději hned jeli na dovču, protože ta poslední měla moře 😀 , a když nejde to, přichází v úvahu jen diskuze na téma výletů, což si zase sama přes týden úplně nedám. Tak vy, kteří mi píšete o výlety vydržte, přes víkendy stihneme vždycky nějaký 🙂 .
Bereme to zkratkou
Vyslyšeli jsme stehna malé Džuldy a frčíme si to zkratkou. Ne že by se nám to zkrátilo o hodně, ale poslední tři stanoviště si přeskočíme. Za chvíli už se začne smrákat a podle mapy to vypadá, že to problém nebude. Z desítky jsme si to zkrátili znovu na start a cesta už se změnila z náročnějšího terénu zase na asfaltku a jak uvidíte, potkáme další hřiště.
Pokud byste cestu zkracovali, obejdete moc hezký hřbitov, kde se to mé (hřbitovní) kvítí zaseklo na kaštanech a rvaly kapsy jak kdybychom neměli alej jírovců před barákem.
suvenýry z cest
Taky si vozíte poklady? Podél celé trasy budou všude. Krásné bílé ulity, se kterými se dá dál moc hezky hrát, takže holky si je sbíraly a zase vymýšlíme, co si z nich doma vyrobíme. Já to vidím na nějaké malování nebo závěs, tak schválně do čeho se bude chtít dětem.
Před koncem okruhu už se blížíme k civilizaci (vtipný říct tohle v Praze 😀 ) a je tu první „restaurace“. Je to spíš putyka pro štamgasty, kde je ale retro hřiště podobné tomu na začátku. Tady jsme si dali alespoň rychlého radlera a setřeli slinu, protože k jídlu bohužel leda utopenec nebo klobásy.
zpět na startu
Povečeřeli jsme po celém dni (bylo na čase, krosna byla téměř prázdná) až zase na zastávce busu, naproti obchodu, kde jsme dělali první žrádelní dovýbavu. Malé bistro, kde jsme si dali vývar a holky měly v pupku alespoň něco na cestu domů. V pět hodin pak odjíždíme směr centrum…
..a hurá domů. Padly jsme všichni. Táta byl dokonce tak přesvědčený, že už tu postel chce, že mě chvíli přesvědčoval, že děti přece můžou jít spát „na špiňócha“ 😀 (rozuměj bez koupání), ale to po celym dni neprošlo:-D .
Děkujeme za krásné rozplánování cesty, super mapu, zaujetí našich dětí, protažení po nových koutech Prahy a pro všechny to dávám jako super inspiraci, kde hledat výlety, které jsou dost dobře možná i u vás na druhém konci republiky.
Praktické info
Výlety najdete na webu www.veldo.cz případně www.velkadobrodruzstvi.cz
Většina výletů je za poplatek 100 Kč, část jich najdete volně ke stažení.
Podle mapy si můžete vyfiltrovat výlety, které vás zajímají (př.podle lokality)
Mrkněte kde všude už Veldo prošlo a naplánovalo výlety, třeba je využijete, jako my 🙂 . A kdo rád čtete knihy Deník fejsbukové matky, tak právě tahle Lucka je autorkou výletů a stojí za Veldo.cz – milé propojení 🙂 .
3 Comments
mam poznamenano ! 😀
Já Vám tak někdy závidím tu Prahu, jak to má pro děti vychytané!!!
Musím přiznat, že u fotky s motýlem (a exkrementem) a tratí (a pomníčkem) jsem myslela, že fotil (nebo alespoň motiv vybíral) spíš Tomáš. Nicméně je to jasným důkazem, že u tebe je poetické každé h***o. 🙂 Jinak díky za tip na chytrý vějíř, vypadá super. Kristee