světem s dětmi | Šest týdnu na Sardinii

Loňské léto bylo nezapomenutelné. Troufám si tvrdit, že pro nás pro všechny. Byl to rok velkých změn a my se rozhodli změnit to nejtěžší – kompletní strukturu našeho života. Klasický systém táta v práci, máma na mateřské a péče o domácnost skončila a my se po roce, kdy byl Tom doma na home office domluvili, že takhle to celé bylo mnohem lepší a chceme tak společně zůstat. A za tohle mohl COVID a je to jedno z mála pozitiv, co přinesl.

Vůbec prvně viděl Tom vyrůstat miminko, nebyl tátou „jen na koupání“ a doma jsme měli vše hotovo dvakrát rychleji a mnohem více času trávili společně.

Na konci roku 2020 jsme se domluvili, že s klasickou prací Tom končí a bude s námi, s prací z domu. A tím se otevřely nové cesty. Doma se o všechny povinnosti i radosti dělíme 50 na 50 a můžeme si dovolit odjet na 6 týdnů pryč, protože práce může s námi. Nemusíme prosit šéfa, zda si můžeme vzít dovolenou a dokud s námi děti chtějí trávit čas, jsme tu s nimi a pro ně 🙂 . Fungujeme takhle přesně rok a ač jsme měli velký strach, jsme nad míru spokojení.

Tak to jsme my na toulkách Sardinií

A tím jsem zodpověděla asi tu nejčastější otázku. „Jak je možný, že můžete odjet na tak dlouho?“

Tohle jsme my. Já, Míša, dětská lékařka učící rodiče první pomoc dětem, ten nejkouzelnější táta se zájmem o nás všechny – Tom a všechny tři cestovatelky. Osmiletá Nelinka, šestiletá Julinka a rok a půl stará Violka. V téhle sestavě jsme se rozhodli prozkoumat ostrov, na kterém jsme před 13 lety byli jen ve dvou. Sardinii.

Ačkoli by bylo mnohem pohodlnější letět letadlem, zvolili jsme nakonec cestu autem. Celou jsme jí ale rozdělili do více dní, abychom v autě trávili maximálně 4-5 hodin za den a a ne déle. Takže jsme si udělali dvě zastávky s přespáním a už cesta byla zážitkem 🙂 .

Proč autem? Důvod prostý – kdybychom letěli letadlem, museli bychom si pro cestování po ostrově auto půjčit. To by nebyl takový problém. Problém je až to, že máme tři děti, které ještě všechny potřebují autosedačku. A takové auto na 6 týdnů, to bylo na všech místech cca 80 000 Kč. A to určilo způsob naší cesty 😀 .

Evropský Karibik aneb 50 odstínů modré

Sardinie je italským ostrovem, což rodinám s dětmi dává mnoho jistot 😀 . Děti se tu s jistotou najedí, protože které dítě nemiluje boloňské špagety a všeobecně těstoviny na x způsobů, pizzu, italskou zmrzlinu, no ne? K jídlu se ale vrátím. My se snažili jít trochu cestou neturistickou a skončit u jídel „jiných“. A k našemu překvapení to děti braly skvěle 🙂 .

Krom jídla je tu teplo. I když sprchne, je tu v jarních a letních měsících moc příjemně. Domluvíte se. S trochou angličtiny, s trochou italštiny ze slovníku a s rukama a nohama. Nám angličtina ale všude stačila 🙂 . No a na závěr, je tu moře. A to na Sardinii je obzvlášť úchvatné!

Nikdy v životě jsem neviděla tolik odstínů modré, kolik nabízí tenhle ostrov. Dokonce se ostrov rozděluje na několik částí, které se nazývají podle barvy moře – azurové, tyrkysové, smaragdové,… Tady rozhodně nebudete mít práci s úpravou fotek, „aby vypadaly jak z katalogu“. Stačí cvaknout a barvy nelžou 🙂 .

Cestu jsem plánovala půl roku. Kdybychom jeli spontánně a řešili vše na místě, rozhodně bychom nikdy nepoznali ostrov a jeho místa tak, jako když jsme se na něj nachystali 🙂 . Stěhovali jsme se na naší cestě celkem 12x, takže v balení a vybalování z nás byli celkem mistři a při pátém stěhování už přestal nadávat i Tom, kterého ten tetris skládání věcí do auta dvakrát nebavil 😀 .

Ubytování jsem nám rezervovala v lednu a díky tomu jsme měli fakt pestrý výběr (cestovali jsme červen ú červenec). I tak už ale červencová část dovolené byla dost rezervovaná. Vybírala jsem přes Booking a také přímo Itálii. Stačí Google překladač a šlo to fajn.

Každá část ostrova je jiná. Najdete klasické pláže s lehátky a slunečníky, vyprahlé pláže bez špetky stínu nebo třeba tuhle poblíž Palau, kde máte na pláži krásný les se stínem a klidem.

Takže Sardinie velké ano ve všech směrech. Cenově je stejná nebo o málo dražší, když nejdete s cestovkou, ale sami. Všechno ubytování jsem tedy hledala a zarezervovala z domova. Původně jsme chtěli oslovit cestovku, aby nám s plánem a ubytováním přes ně pomohli, ale všude jsem narazila na rigidní přístup „Máme odlet, pobyt a přílet. Bohužel odlet, víc ubytování a na závěr přílet u nás možný není.“

Zklamání ale trvalo jen chvíli. Hlavní bylo odhodlání, že tohle zvládneme i na vlastní pěst. Ono se totiž Itálie netřeba bát 🙂 . Vše, včetně zdravotní péče, je dobře dostupné.

A takhle fotka? Ta vystihuje celou mojí vzpomínku a dojem z cesty. Smích, který jsme sdíleli spolu. Holky byly parta, Violka se toho neuvěřitelně naučila a učit se o světu tím, že necháme svět učit nás, je podle mě nejkrásnější volba a rozhodnutí, které jsme udělali 🙂 . Naprosto ale chápu, že nejde udělat u všech.

Rovnou ale říkám, že nejsme moc režimoví anarchisti a dost jsme dodržovali své zajeté režimy. Přes poledne žádné slunce a vždy spánek po obědě pro Violku. Večery si přirozeně protáhla, ale byli jsme vždy „doma tak“, aby mohla jít ve svých sedm spát. Většinou s námi ale do 20 hodin zmákla a pak šla spokojeně a dobrovolně spát 🙂 .

Od každého trochu

Doma jsem nám neplánovala dny jako takové. To už moc dobře vím, že s dětmi nejde 😀 . Jeden den přijde zpruzení, druhý může rýma a kašel nebo enormní prosby o bazén a klouzačky 😀 , takže doma byly plány orientační.

Naplánovala jsem cestu po ostrově tak, abychom ho objeli dokola a rozmístila jsem a rezervovala ubytování. To bylo tedy jasně dané.

Pro každou lokalitu, kde jsme měli v plánu bydlet, jsem pak našla v okolí cca 50 km zábavu, kterou daná lokalita nabízí. Nehledala jsem úplně turistická místa, ale ani se jim nevyhýbala. Prošli jsme tak vše od pláží, kultury, návštěvy krásného akvária až po lekci domácího vaření typických sardinských pokrmů, které jsem připravila pro holky jako překvapení 🙂 .

Na dny, kdy nebylo v plánu jen koupání, jsme s sebou brali kočár, abychom nebyli úplně limitovaní délkou výletů. Většinou přes poledne jsme vyhledávali malá města a vesnice, kde jsme se naobědvali v místní restauraci nebo taverně, a pak zůstali ve stínu města až do 15 hodin, kdy sluníčko bylo nejagresivnější 🙂 .

Procházeli jsme místní kamenné uličky, našli trhy, v poobědní toulce zašli na nejlepší italskou zmrzlinu a Violka se prospala. Po třetí hodině jsme se pak zase mohli vracet k vodě a užít si dvě až tři hodiny ve vlnách 🙂 .

Na každý výlet s námi šly v báglu i plavky pro všechny. Na Sardinii totiž najdete nečekané miniplážičky a byla by škoda taková opuštěná místa nevyužít. Najdete zátoky úplně klidné, bez jediné vlnky, ale taky pořádně rozbouřené kousky, kde se vyřádí každé starší dítko 🙂

Pro milovníky aquaparků je nejedna možnost i na Sardinii. My jsme byli přesně první týden, kdy byl aquapark po roce otevřený, protože COVID, takže tam ještě vůbec nikdo nebyl a bylo to super. Tak moc, že holky si mohly poslední den ostrově zvolit program a znovu chtěly sem 🙂 .

Několik výletů jsme si udělali i lodní dopravou – všude snadno koupíte vše on-line, takže jsme na místo vždy jen dojeli, nalodili se a nechali se převést. Na ostrov La Maddalena jsme se nechali převést i s autem a tam stihli za den projet velkou část ostrova 🙂 .

Od hotelu po farmy – zkoušíme vše

Ubytování byla jedna velká otázka. Chtěli jsme projet ostrov tak, abychom ho viděli celý, ale rozmanitost jsem si přála i v ubytování. Chtěla jsem mít dny, kdy poznáme opravdu tradiční Sardinii, jejich kuchyni, zvyklosti a reálné neturistické oblasti. A taky dny kdy se nebudu muset starat o žádné jídlo a konečně se začtu do knížky 😀 , takže jsme ze 12 pobytů měli tři hezké hotely s bazénem a hřištěm, kde ubytování bylo včetně stravy. Buď polopenze nebo all inclusive.

Rovnou ale varuji – když máte ubytování s all inclusive, dost vás to brzdí v odjezdech z hotelu. Člověku je to trochu líto. Takže paradoxně tyhle dny byly sice pohoda pro mě, ale zážitkově byly chudé, protože většina času byla pláž, moře, bazén, hřiště, jídlo. Taková turistická klasika. Holky nadšené, ale to byly i na farmě, kde jsme zážitků měli mraky. Takže pokud chcete poznat ostrov, doporučuji polopenze. Ráno snídaně, celý den na výletech a večer večeře bez vašich starostí 🙂 .

Jedno z ubytování jsem nám vybrala tak, abychom měli 5 dní k dispozici svůj vlastní bazén. Ubytování bylo ve vnitrozemí, takže k moři jsme se nedostali, protože jsme vycestovali do hor, takže vlastní bazén na každé odpoledne byla má priorita. Obě holky se v něm naučily pořádně plavat už i nad vodou, takže ze Sardinie jsme vezli domů plavce. No jasně, pyšná 😀 .

Asi je dobré zmínit, že tohle léto se po celém světě řešil COVID, museli jsme mít covidové pasy a s tím jsem vybírala ubytování. Abychom nebyli v obrovských hotelech mezi mrakem lidí, ale spíš v soukromých apartmánech nebo menších penzionech a farmách. 

Tenhle článek píšu až dnes proto, že za měsíc a pár dní odjíždíme na další naší cestu a já už zase sedím nad mapou a plánuju 😀 . Dřív jsem článek nepsala, protože bych asi přes slzy neviděla na klávesnici. Poprvé mi bylo tak moc líto, že jsme odněkud odjeli, že jsem celý půlrok vzpomínala na Sardinii a i holky se o ní doma často zmínily 🙂 .

Ono se sice zdá, že doma jsme všichni přeci spolu a denně se vidíme. Ale ty dny máme každý vyplněný jiným programem, večer si každý s každým něco řekne, ale vlastně minimum zážitků sdílíme stejných. Nežijeme je všichni, a tak je to propojení mnohem menší. Tady jsme byli intenzivně spolu, zažívali vše dohromady a každý večer u večeře znovu prožili den v hovorech, které nás maximálně spojovaly.

Hodně dotazů přišlo na Violku a jak cestování zvládla. Bez pohnutí brvou. A to ona není klidné dítě, už vůbec není dítě, které posadíte do rohu a za hodinu v něm je. Ona z něj zmizí za dvě minuty 😀 . Takže pro nás občas náročnější, ale jak měla každý den jiný, každý den nový, tak byla asi plně zabraná do zážitků, že nestihla dělat žádné čoro moro 😀 a byl z ní dokonalý parťák.

Nosila. Všechno všem nosila. Nejraději nákup, klíče od pokoje, vodu na pláž... 😀

Od restaurací, přes samo domu až po lekci tradičního vaření

A jdeme na jídlo. Sardinie turistická, toho moc nenabídne. Respektive nabídne to, co je všude jinde. Boloňské špagety, pizzu a nějaké ty mořské mršiny. Toho se děti nabažily první týden a v dalších dnech jsme se vždy pokusili vybrat z jídeláku „něco nového“. Ne vždy to dopadlo skvěle, ale od toho tam byl Tom 😀 . ten sní vše.

Bez špetky humoru 😀 . Kdybyste mu dali houbičku na nádobí s tím, že je to jejich národní dezert, asi by do toho šel 😀 .

Holkám jsme ukázali co šlo. Tom si záměrně objednával jídla, která jsou typická pro Sardinii jako je třeba koňské maso, ale zasvětil holky i do mršin z moře. Smekám, že ochutnávaly 😀 a chápu, že dál už si nedaly . Violce jsme ještě mořské plody nedali.

Většinou naše stravování přes den bylo: Snídaně v ubytování (vždy jsme měli ubytko alespoň se snídaní, i na farmě), oběd nebo večeře v restauraci, a svačiny a jedno z hlavních jídel „samo domo“🙂 .

Na Sardinii se dobře nakupuje a jít na trh mezi zeleninu a ovoce je radost. Nakupovat se dá i „u silnice“, kde se vyplácí stavět, protože tam mají lokální produkty, místní zeleninu, sýry, no vše.

V Algheru jsme si pronajali na pár dní byt, kde jsme měli skvěle vybavenou kuchyň, takže jsme se rozhodli i pro snídaňovou bublaninu, se kterou mi Julinka pomáhala. Jen jsem trochu nezvládla nákup a nevšimla si, že oni mají prášek do pečiva už i součástí mouky a já tam mrskla ještě samotný PrDoPeč.

Jooo málem se to v troubě vzneslo 😀 a jak to bylo nadýchanééééé 😀 .

No a svačiny. Aby to nebylo jen ovoce a zelenina, ale taky nějaké bílkoviny, tak jsem s sebou vezla termosky na jídlo. Mohla jsem tak holkám dávat i na pláž jogurt se semínky, sušeným ovocem a vše bylo i po pár hodinách na pláži v 30 stupních krásně studené. To považuju za top věc s sebou a vezeme i na další cestu 🙂 .

Od kultury přes cachtání až po mazlení

Co tam. Jéééje, je tam všechno. Když nezůstanete fascinováni mořem a dokážete se odtrhnout, jistě se do Sardinie zamilujete. Ostrov je plný zábavy a míst, kam chodí jen místní nebo lidí málo. Objevíte malé i velké ZOOparky. Tenhle nás byl dokonalý, chodili jsme krmit, mazlit…

…a holky daly parku přezdívku Mazlírna. Šli jsme tam tři dny po sobě a my s Tomem si sedli a jen koukali, jak holky plnou hrstí berou krmivo a spravedlivě obchází všechnu zvířenu 🙂 .

Narazili jsme na moc milého místního chovatele, který nám mláďátka vždy vyndal a dal do ruky, ukázal jak je nakrmit a už se ptal, jestli další den zase dorazíme 🙂 . Když se nebudete bát jít k lidem „blíž“, pustí vás tu k sobě rádi a jsou moc milí.

Park měl co dvě hodiny procházky s průvodcem. Záměrně jsme chodili sami a mimo čas prohlídky, takže u zvířátek jsme byli sami 🙂 .

Tradiční poznávání sardských specialit

Tak kam nemusíte daleko, je pro ochutnání místních piv, ty máte v každém krámě i restauraci a mají pivo skvělé 😀 . Prý, já jsem vinař.

Pokud ale chcete zkusit tradiční jídlo, doporučuji se ubytovat i na menších místech. Ideální jsou farmy, kterých je na Sardinii spousta. Vybírali jsme podle hodnocení a lokality, aby byla na trase a ne daleko od moře. Abychom tam potkali zvířata a měli lokální kuchyni.

Holky vždy uzobávaly, co se jejich očím líbilo a pro Violku jsem pro všechny případy měla ještě i jídlo své nebo jsme vždy poprosili o těstoviny. Na Sardinii děti milují. Všeobecně nebyl nikdy problém se domluvit třeba na raviolkách nebo jiných těstovinách, i když vůbec nebyly na jídelním lístku 🙂 .

To nejkrásnější léto – kdekoli, hlavně spolu!

Aaaach, to bylo. Strašně ráda na to vzpomínám. Tom je nohama víc na zemi, takže při vzpomínce na tuhle cestu si mnohem víc než já, uvědomuje a pamatuje tu náročnost putování, kdy nejste na jednom místě. Často se balíte, on ještě komplet řídil a je spíš typ do Norska než k moři 😀 . Kde se ale vždy s úsměvem zasní, to je vždy, když si vzpomene na ten náš společný čas.

Uznávám, že jsem po návratu byla zralá tak akorát na dovolenou 😀 , ale nevyměnila bych tu cestu za pobyt u žádného x hvězdičkového hotelu s tou nejlepší stravou a servisem. Z válecí dovolené s dětmi už vzpomínky máme taky. Je to super, je to bezstarostné, jídlo skoro dojde až k vám, ale každý jeden den je stejný. Nepamatujeme si ve výsledku žádný konkrétní. A o tom to je.

Když přijde řeč na Sardinii, holky se překřikují, co bylo lepší, kde to bylo super a co vše si tam kreslily do deníčku. Nedělám si iluze, že si to budou pamatovat, ale snažíme se, aby už teď viděly, že naše země je krásná 🙂 , ale venku je ještě obrovitánský kus světa.

Svět kde lidé jinak vypadají, jinak mluví, mají jiné zvyky i chutě a že stojí za to je poznat. I když je důležité, vždycky se s chutí vrátit i domů. A myslím, že se to celé povedlo 🙂 .

I Sardinie má své smutné chvíle

No a tady je ten smutný čas. Loučení. Bylo to třeba. Ale my si zase udělali cestu domů hezkou. Aby holky návrat nenesly moc rozmrzele, rozložila jsem cestu na 6 dní a celé 4 dny jsme ještě zůstali v Rakousku, v hotýlku pro děti. Takže cesta byla příjemná a v autě vlastně i cestou domů těšení.

A tak jsme nasedli na trajekt, nechali se ze Sardinie přepravit do Janova a odsud směr Rakousko a domů.

Doufám, že se vám takový suma sumárum článek líbil. Že vás třeba i trošku namlsal a dáte Sardinii šanci. A jak říkám, dejte na mě a nezůstaňte v hotelovém resortu. Nepoznáte tam nic z krás ostrova, žádné místní tradice ani speciality a ta krása bude venku, když vy uvnitř.

Takže polopenze a jedem 😀 . Mějte se krásně, užívejte si představy a plány na léto a držme si palce, aby s nimi už COVID nijak nezamíchal 🙂 . Já se jdu vrátit k mapě a jdu se podívat, co zajímavého se dá dělat na ostrovech, na které se máme v plánu na konci března vypravit.