Co k tomu:
- cokoli najdete, dá se orazit, takže žádná kupovaná razítka
- razítkovací barvu – my si vzaly dva velké polštářky
- papír – já ten náš holkám vypodložila kusem kartonu, aby mohly i neohrabané ruce něco vytvořit 🙂
Jak na to:
- v první řadě je třeba najít vhodná „razítka“
- báječně vypadají jakékoli listy, já byla nadšená z jehličnatých listů, ale razit se dá i kytkou, takže pokud v okolí nějakou najdete (květinářství radši vemte obloukem 😀 ) tak ji berte
- pak už stačí dat jen dětem barvu a princip je jasný
- na papír, který jsem přilepila washi páskou, aby holkám neujížděl, jsme zkusily orazit nalezené poklady
- pro menší děti je nejjednodušší, když si list položí a razítkovacím polštářem přes listy a poklady ťupkují“ – barva se tím tlakem hezky omáčkne nemotorné hrabky dětí listy nepotrhají 🙂
- tahle část se hodně líbila Nelče – smála se, když viděla tu sytou barvu na listech, takže tam ťupkovala tak dlouho, že jsem možná vůbec nemusela brát bílý papír a tohle nechat jako celou zábavu 😀
- ale když už… lístky stačí jen otočit a Nelinčiným slangem „opláčnout“ na papír
- určitě je lepší razítkovat zadní stranou listu, udělá mnohem krásnější obraz
- tady naše nejlepší poklady, kartonová deska a značně jeté razítkovací polštářky 😀
- nicméně i ty lze krásně vyčistit, takže jsem je doma uklidila a neberu je jako odepsané 🙂
- nevím jestli ještě najdete pampelišky, ale pokud jich pár máte tak moc doporučuju
- ony jsou krásně měkké, hezky se barvou zašpiní a navíc při razítkování nechávají na papíře i vlastní žlutý otisk
- u nás už jich je pomálu, takže jsme musely šetřit a je čas objevit další poklad podobný tomu pampeliškovému
- třikrát sláva, tady je … Nelinky první dílko, se kterým jsem pomáhala naprosto minimálně!
- No a protože už nám to venku krásně proschlo, mohly jsme se přiblížit hřišti a obrázek ještě trochu dodělat
- pamatuji si, jak nám paní učitelka na výtvarnou výchov říkala, že obraz není hotový, dokud je na něm bílá plocha 😀 Dobře paní Semeráková, napravíme to 🙂
- tuhle část už znáte z našeho dřívějšího hraní: Bez papíru a pastele – od přírody k přání
- Nela vybrala posledních pár ukořistěných pampelišek a jala se vybarvování
- ale anooo, samozřejmě, že i Juli byla s námi venku, jen jsem jí k první části úplně nechtěla pouštět, dopadlo by to tak, že by na papír obtiskla vlastní ucho a nos a protože ta růžovka nebyla vodou ředitelná (nedalo by se to vodou omýt), měla by to na obličeji ještě dnes
- teď ale přišla její chvíle
- Na kytičky nemá sílu, ale na hlínu už ano – Nelča jí jako velká ségra pomohla poházet obrázek všemožným bordelem a Juli dílo alespoň pobahnila
- Miluju, když si hrají společně!
- Doma to je časté, doma si vlastně hrají hlavně spolu, ale venku už si Nela běhá za dětmi, leze na velké prolézačky a Julči mi bývá krapet líto, že vždy trochu osiří. Takže tyhle chvilky, ty já si moc vychutnávám!
4 Comments
Mě se tak líbí tyhle tvoje tvořící články! Vždy je to krásná inspirace, kterou často využívám v praxi 🙂 My razítkujeme o 106, přesto vzít je ven mne ještě nenapadlo, taže na to určitě brzy dojde. kristee
Kristee dekuju moc za hezky koment :-). Me vzdy moc tesi, kdyz se to libi i dal. Ja si to tu vetsinou piau apia pro sebe, a jestli nekdy v budoucnu bude porad net, treba se nad tim holky budou bavit :-D. Barvy vem vezmete, starsi deti uz udelaji otisky fakt paradni, jak maji vetsi silu. Nelce se jen obcas povedl uplny obtisk …nej byly asi ty jehlicnany, ty sly samy 🙂
Zkuste taky razítka z brambor, to mělo u nás obrovský úspěch, protože si je Mikuláš i sám vyřezal.. ale nevím, jestli by vám je nesnědla Juli 🙂
Holky právě miluji syrove brambory a Nela to prvne obrecela 😀 takže s těmi musíme ještě počkat 😀