Dnes uzavíráme první týden v Rakousku a snad vůbec poprvé jdeme na výlet, který není primárně určený dětem. Zážitek z něj mají ale veliký, a to hlavně Nelinka. Julča bude na řadě příště 🙂 .
Hochwurzen – jeho výhledy, krásná příroda a sjezd na horských kárách dolů. To byl program dnešního dne a my si od rána drželi palce, aby nás na kárách neposlali dom jako posledně, kde vadilo, že jsou holky pod 150 cm a ve dvou se jet nesmělo…
Lanovkou pohodlně až na vrchol
Tentokrát nemáme lanovku přímo ve Schladmingu jako při výletu na Planai, takže bereme auto a vyrážíme pod lanovku.
Ve Wagrainu byly lanovky o dost menší a často byl při nástupu do kabinky schod, což za jízdy najet s kočárem dovnitř byl občas oříšek. Ve Schladmingu jsou ale lanovky ukázkové, takže táta má pohodičku a s Violkou už si zase jezdím já 🙂 .
I přesto, že je lanovka pro cca 10 osob, nejsou nikde žádné fronty a s ohledem na koronavirus se velice snadno dodržuje, že jede v každé kabině jen jedna rodina. Ani tak ale nikde nečekáme, protože se potkáme při nástupu vždy s maximálně jednou rodinou, jinak je tu hezky prázdno (srpen 2020 🙂 ).
A jsme tu. Stanice lanovky je ve výšce 1852 m.n.m. a odsud máte krásnou pokochanou 🙂 . Hřiště pro děti tu nenajdete, ale nikomu z nás to nevadilo a holky jsou tak nasycené z předchozích dní, že si toho vlastně nikdo nevšiml. A aby to nebylo čistě kochací, dáme si tady procházkový okruh.
Bankerl Weg – kochací prochajdou bez kočáru
Bankerl Weg je lesní stezka, na kterou s kočárem nepořídíte, ani kdybyste měli teréňák první třídy 😀 . Začátek vypadá slibně, ale u první chajdy končíte.
Zjistili jsme to až na místě, ale vůbec to nevadilo. I tak jsme se rozhodli, že se rozdělíme na tým pojízdný a pěší a pešci si procházku dají 🙂 .
Bankerl Weg je stezka na cca 30 minut, takže žádný dlouhý výšlap. Vzhledem k tomu, že jde o okruh v kopci, je polovina kopce sestup a druhý potom výšlap (to je ale překvapení, že 😀 – to jen ať máte všechny informace). Cestou potkáte různá zvířecí zastavení, zjistíte něco o nich (pokud ovládáte němčinu nebo angličtinu) a vůbec to byla milá cesta.
První část cesty od lanovky je z kopce. Potkávali jsme na našem okruhu turisty, kteří to šli v protisměru a určitě to nedoporučuji. Cestu z kopce totiž měli po silnici (je kratší a lepší terén) a do kopce na ně zbyl klikatý výšlap lesem po kořenech, což bych nepřála ani nohám mladým.
My tu potkali paní, které mohlo být rozhodně dost přes 80 let a ještě se na holky tak krásně usmívala a v polovině té klikaté cesty jim říkala jak jsou hezké. Kdybych měla co, smeknu 🙂 .
A tak se po prvním úseku dělíme. Violka s tátou dají pohodu u chajdy, kolem které každou chvilku projíždí horské káry, takže je se na co dívat. Na Violku ale přišla jedna z mnoha denních únav a radši než káry si dala dvacet v kočáru 🙂 .
Holčičí procházka s výhledy
Když budu upřímná, tak tenhle den byl, po těch všech dětských, osvěžující. Asi i v tom, že když tu není atrakce za atrakcí, je tu mnohem větší klid a míň lidí. Takže jsme si častěji vegetili, holek pozornost byla přítomná a nemyslely na to, co za zatáčkou asi bude 🙂 .
Za chajdou jde cesta nejprve kousek vzhůru, ještě tady jsme si prvně mysleli, že to s kočárem dáme, ale rychle jsme si to rozmysleli.
Když tomu ale dáte šanci, tak ta cesta je za hezkého počasí krásná 🙂 .
Tam, kde to zfialovělo
I když holky si z vršku asi nejvíc pamatují keříky obsypané borůvkama 😀 . Ale co, každá jsme si na tom našla to své a večer se pak shodly, že to byl super den. A že se každý řídíme svými zážitky je správně.
Takže kdo má doma jedlíky a přijde ve správný čas, tady to byly žně 😀 .
Okruh a vůbec nevadí, že není dětský
Jednotlivá zastavení stezky jsou nenápadná, ale milá. Vždy najdete u cesty ceduli se zvěří, která je pro tohle místo typická a můžete si o nich něco říct. Celkově doporučuju mít po ruce i slovník 🙂 .
Vědí vaše děti, že každý jazyk má svůj slovník, kde jsou překlady všech slov? Ty naše to zjistily až tady 🙂 .
Takže si čteme, překládáme a někdy prostě jen projdeme bez většího povšimnutí, protože některá z holek líčí něco „životně důležitého“ 😀 .
Tak holky, svačina…a sakra!
Po prvním sestupu, když už jsme v polovině cesty, si dáváme první veget. Byla jsem natěšená jak si sednem, budem povídat bez huící raViolky 😀 a budeme mít chvilku klid společně. Zásek ale přišel už při prvním kroku – u svačiny.
Pamatujete na minulý článek, kdy jsem vám psala, že na holky přesouváme zodpovědnost a balí si batohy samy? My pak jen máme pod dohledem vodu a zásobu jídla, ale jinak si balí a nosí vše samy. No a tak tedy, holky dáme si cucíky (ovocné kapsičky, každá běžně nosí dva).
😀 😀 😀 Nelinka zjistila, že ty své nemá. Tak jí Julinka nabídla, že jí jeden svůj dá, když v tom zjistila, že ani ona si do batohu žádný nedala 😀 . Takže se napijeme a pokračujeme dál.
Sorry, musím najít nějakou tu Hütte 😀
U dravce už se nám okruh láme. Jdeme poslední kousek rovinky…
…uděláme deníčkovou fotku pro holky a čeká nás kratší část okruhu, která je do kopce. Terén je ale pěkný, jen je třeba dávat pozor na káry, které v tomhle úseku jezdí. Dvě zatáčky a jsme u táty a Violky, kteří na nás čekají a Violka ještě stále v říši snů 🙂 .
Paráda, respekt a husí kůže v jednom
Máme štěstí, jdeme akorát 🙂 . Vedle chajdy je prudký svah, který pro svůj start využívají paraglidy. Je to spolu s horskými kárami další atrakce, kterou si můžete zaplatit a letět v tandemu s kochačkou z pořádné výšky 🙂 .
Dobrých 15 minut holky jen stály a zíraly jak pečlivě se chystá každé lanko, jak dostávají školení mladí letci a…
…pak už hurá do vzduchu 🙂 . Krása a respekt.
Terénní károu, pekelnou rychlostí
A je to tady 🙂 . Optali jsme se a zjistili, že děti tady nejsou problém a na kárách si mohou zábavu užít spolu s rodiči. Nejdřív jsem si myslela, že s každou z holek pojede jeden z nás, ale protože holky mají rády rychlost, došlo mi, že největší zážítek budou mít, když se projedou s Tomem 🙂 .
Omrkni grif zkušenějších
Ano, některým už došlo, že nám nějak přebývá ten kočár s Violkou a nešlo by, aby jsme jeli oba 😀 . Tenhle výlet tedy samozřejmě opakujeme dvakrát. Dnes i s procházkou po okolí a příště jen za kárami a zbytek dne dáme na koupáku. Svezou se tak obě holky 🙂 .
Nejprve od chajdy okoukávají závodníci grif, Julča radí jak na to a jdeme na to 😀 .
Tři, dva, jedna, jedeeeeeem…
Dezinfekci a helmy dostanete spolu s károu na vrcholku. My si na ní ještě připevnili kameru, abych se s Violkou mohla pokochat rychlostí a pištěním Nely 😀 .
Tak ahooooj dole 🙂 !
Kdo se neveze károu, veze se lanovkou
Zbytek rodiny – já, Juli a raViolka v kočáře, jdeme na lanovku a jedeme dolů, kde končí přímo na stanici dráha pro káry. Tom s Nelou si dávají nahoře ještě pauzičku na výhledu, abychom stihli dolů dojet, a pak už jen čekáme 🙂 .
Sjezd má 7 km a i když píšou, že trvá 15 minut, Tom s Nlikou byli dole za 9 😀 .
Ošlehaní větrem, oházení prachem, ale vysmátí. Určitě s sebou mějte brýle, aby vám prach nelítal do očí. Obzvlášť nosíte-li kontaktní čočky. V té rychlosti je pak často i zima, takže doporučuju i triko s dlouhým rukávem 🙂 .
Je čas na cestu domů
Od lanovky to máme zase cestu autem, kdy musíme zvažovat zatáčky a délku cesty kvůli Nelince, která je na Kinedrylu, ale tady to vyšlo i bez něj 🙂 .
Všichni jsme si den moc užili 🙂 , jen ta naše raViolka si v merinu lebedila a den prakticky prospala 😀 . Takový pěkný hošík, že? 😀
Kapučínko, válečka a hry
Dnešek si dáváme bez koupaliště a užíváme klid doma. V apartmánu jsme našli šlehač, tak mi Tom jako překvapení udělal to nejlepší latté (tady všude mají v Hütte jen kapůčo 🙂 ) a holky si se mnou daly pěničku 🙂 .
Čas na deníčky a třídění zážitků
Čas přišel i na deníčky, které už se pěkně plní a nejspíš v sešitech nezbude místo až do konce roku. Těch zážitků letos i přes koronu bylo docela dost 🙂 .
Asi za to může i raViolka, která nějakou tu stránku v deníčcích zaplnila 🙂 .
Dobrou chuť a na kuť 🙂
K večeři lososujem, raViolka se válí v lehátku a nás čeká klidný večer ve dvou 🙂 . Sen!
Mějte hezký večer a ahoj zase zítra. To máme v plánu zase další dětskou zábavu 🙂 .
No Comments