„Žení se mi spolužák, knihovník, vymyslíš něco?“

Přáníčková já rozhodně nejsem, a ještě si na mě manžel vymyslel takovou chuťovku! „Spolužák knihovník se žení, dlouho jsme se neviděli, vymyslíš něco malého“? No nic než přání mě vskutku nenapadlo. Vlastně jsem nakonec byla moc ráda, protože jsem konečně využila i papíry a samolepky, které mi doma ležely už vážně pěknou chvíli! Odebíráte kity? Já ano, mám je ráda, ale znáte to. Ne vždy se Vám vše hodí a jako správny „scrap-sysel“ vše schovávám. Tentokrát se to hodilo.

Papíry jsem seřízla řezačkou a vrstvila a vrstvila. Pozor na to, že s každou vrstvou se zvyšuje hmotnost přání :-D. Už jsem byla jednou nemile překvapena, že přáníčkový základ nechtěl pojmout všechny vrstvy, které jsem si představovala :-D.

Na akrylátový bloček jsem si předem poskládala písmenka (Jiřinko vidíš je tam? Vážně není těžké je poskládat rovně, neboj! 🙂 ) Pro jistotu jsem si zkusila prvně otisknout vedle na papír a pak už rovnou na přání.

Dolepila jsem pár barevně ladících enamelek a je hotovo!

Protože v kitu bylo hodně samolepek, vybrala jsem jednu ještě do vnitřku přáníčka.

Mé druhé přáníčko je hotové. Snad neměl manžel mezi spolužáky moc „exotů“ – rozuměj atypických povolání, protože na to už by mi asi zbytky z kitů nestačily :-D.

Krásný den!