2.den | na Šaunštejn do Českého Švýcarska

Je čas na naše letno-podzimní vzpomínky. Výlety jsem si šetřila, aby jich mohlo být v kalendáři co možná nejvíc. Ráda bych, aby byl letošní advent na blogu v inspiracích spíš zážitkový než materiální, tak snad se i vám budou tyhle tipy hodit. Vybrala jsem i dnes tématický dárek do adventního okýnka. Ten se zase moc líbí nám, tak můžeme vyrazit?

Skalní hrad Šaunštejn aneb výlet za klidným večerem

V Českosaském Švýcarsku jsme jako doma. Holek táta tam doslova vyrostl (jojo, jsem náplava 😀 ), takže už chodíme poměrně „na jistotu“. Sobotní podzimní den měl být jako malovaný, tak jsme už v pátek přemýšleli, kam poslat holky, abychom je utahali natolik, že bude sobotní večer jen náš 🙂 . Zároveň to ale nesmělo zdrchat úplně mě, protože už jsem tahala těhu-břuch. Nejlepším kompromisem se zdál skalní hrad Šaunštejn.

České Švýcarsko je parkem národním, tak si tady zas a znovu vyjmenováváme, co se tu nesmí oproti klasickým lesům, na které jsme zvyklí a holky už se začínaj docela orientovat 😀 . K našemu štěstí jdeme na výlety vždy po nějaké bouřce nebo místním orkánu, taže z popadaných stromů máme hřiště, ani nás to neláká mimo cestu 😀 .

Pokud byste si chtěli dát na Šaunštejn výletní okruh, zvládnou ho i ti menší. Julinka tu byla prvně asi ve dvou letech, ale ona je poměrně zdatným dítkem, takže bych stanovila dolní limit 3-4 roky. Menším dětem budete muset při výstupu pomáhat a hlídat je. Jakmile už dáváte s přehledem schody a ukázněnost 😀 , můžete vyrazit.

Zaparkovali jsme pod hradem u restaurace, odkud máte Šaunštejn téměř na dohled. Cestou jsme pohladili a nakrmili co šlo a rozbrečeli Julinku elektrickým ohradníkem u koní 😀 .

Ne ne, nedostala ránu, ale vedle nás byl ještě koňský prcek, který do ohradníku strčil čumák. A jak dostal ránu on, lekl se a zaržál, začala Julinka plakat, že koníkovi ublížila ona. Poslední půlrok má vůbec hodně empatický a krom Lotranda a Zubejdy moc nedává ani žádnou pohádku, protože je tam na ní vždy moc smutku.

Jako nejhorší vyhodnotila Hledá se Dory, na kterou se dívaly s Nelčou už ve školce na výletě. U té Julinka poprvé celou dobu plakala, protože byla smutná, že Dory zapomněla na rodiče a ani hezký konec jí náladu nezlepšil.

Na druhou stranu, k té empatii. Včera bylo špatně mně (proto článek k festivalu mini přišel tak pozdě) a Juli za mnou přišla do ložnice s pohlazením a laskavým slovem: Maminko až umřeš, budu ti na hrob nosit svíčky. Tak asi tak 😀 .

Jako fakt v sukni do lesa?

Tak na to už se přestal ptát i náš táta 😀 . Jojo, zprvu tuhle lesní ženskost nenesl úplně statečně, ale už pochopil, že ten „pruh látky přes zadek“ víc jak sukně vypadá než skutečně slouží. Holkám ale dělá strašnou radost, takže vždy vyhlíží jaro a podzim, aby si ji mohly obléct. Nosí ji na výlety už dvě sezóny a ještě dlouho z ní ani jedna nevyroste.

Sukýnky Didriksons jsou teplé, reflexní a hodí se i do sněhu – tady klik.

Jeden z mála měkoušů, který pod stromečkem oči holčičkám rozzáří spolehlivě 😀 .

Kdyby někoho napadlo, že by si dal Šaunštejn s kočárkem, tak prosím raději ne. Pokud nejste hrdou majitelkou BVP (bojové vozidlo pěchoty) či tanku. Cesta je to echt lesní a jak za chvilku uvidíte, stejně byste se přes skalní uličky a schůdky na vršek nedostali. Chodilo kolem nás ale dost rodičů s šátkem či nosítkem, tak to je potom jiná 🙂 .

Já sama už mám doma připravené nosítko (ehm ne jedno 😀 ) jsem zamilovaná už teď. Stejně jako u holek jsem vsadila na TULA značku, ve které byly obě holky moc spokojené, krásně se nasazuje a skvěle sedí i tatínkům – a ten náš se na nošení zase těší 🙂 . Takže už příští jaro se nebudeme držet cest „pro kočárek“ a určitě si vykročíme zase jen po svých. Miminko nemiminko.

Konec flákání, vzhůru k nebesům

Konec flákání dětí, to mé tady právě začíná. Jestli jsem za celé těhotenství měla někdy strach, bylo to právě v tomhle místě. Z ničeho nic se mi stáhlo břicho a začalo pravidelně tvrdnout. My v lese, celý výstup před námi a já si neuměla představit ani sedět, natož lézt do skal.

Vůbec prvně jsme se proto rozdělili a dál pokračoval s holkama jen Tom. Já se jak (podnapilý) dědeček hříbeček skácela na zem a rozhodla se raději počkat. Telefon u sebe (aplikace Záchranka v něm – třetí dítě rodit v lese nechceš, obzvlášť když tomu prvnímu to trvalo jen 4 hodiny 😀 ) a čekačka. Zbytek výletu pak byl i pro mě takovým „článkem na blogu“, který mi vyprávěly holky po sestupu.

Šaunštejnské prolézání jednoho vyčerpá

A zatímco já se válela, táta dokumentoval zbytek cesty. Povšimněte si Julinčiných vlasů na cestě tam, zpět měla takovou záclonu před očima, že nechápu, že se cestou nikde nepřerazila 😀 .

Šaunštejn není klasickým hradek. Je to jen hradní pozůstatek, takže to spíš vnímejte jako výstup na skalnatou vyhlídku. Žádné hradby, kiosky a nic podobného nečekejte :- ).  Cesta nahoru (i dolů) je pak ale super hřištěm. České Švýcarsko je vůbec dokonalá pískovcová oblast, kde jsou úzké chodbičky, žebříky a skulinky časté. Proto holky nesou v batůžcích čelovky, bez těch už na žádný výlet!

Už jen poslední a budeš tady, polez!

Neuběhlo ani dvacet minut a už mi přišla zpráva o dosažení vrcholu. Počasí nám přálo, takže se konal zasloužený výhled a odpočinek. Když byste se na Šaunštejn vypravili, čekejte nahoře vždy mnohem větrněji než po zbytku cesty. Je škoda se cestou opotit a nahoře profouknout. 🙂 .

Zasloužený výhled z vrcholku hradu Šaunštejn

Vítejte u nás na hradě. Krátký výlet, kdy za málo dřiny přijde hodně muziky 🙂 .

Pověst o Loupežáku, hradu zvaném Šaunštejn

V čase křížových výprav přišel do míst Vysoké Lípy cizí nemocný rytíř. Celé měsíce ležel v jednom statku. Když se zase uzdravil, zůstal v krajině, která se mu stále více líbila. Na skále si postavil hrad. Byl to temný, mlčenlivý muž, který si přinesl z východu velké bohatství, ale jehož svědomí nebylo ani čisté, ani klidné. Každou noc chodil dlouhými tmavými souvratěmi kolem hradu a neustále vzdychal a sténal, jakoby něco hledal. Když po několika letech zemřel, hrad upadal. Nebylo potomků a nikdo cizí se neodvažoval do hradu vstupovat, protože tam každou noc strašilo.

Jednou přijel na zámeček jakýsi tovaryš a poprosil o nocleh. Správce ho však odmítl, a tak si tovaryš nalezl úkryt ve stodole na slámě. V noci slyšel ze dvora šramot a hlasy. Zvědavě se podíval škvírou ve vratech stodoly a ve světle planoucí pochodně viděl, jak správce a jeho pacholek nesli jakousi ženskou postavu se zacpanými ústy, jak ji strčili do pytle a hodili na povoz, s kterým pacholek odjel.

Tovaryš se vyplížil ze stodoly a naskočil ze zadu na povoz. Byla temná noc, a tak k sobě pytel pomalu přitáhl a nechal sklouznout na zem. Seskočil k němu, rozvázal a ženu osvobodil. Byla to vlastní dcera správcova, který její duši upsal čertu, aby mohl provádět všelijaké čarodějnické kejkle. Dnes se ale chtěl vykoupit tím, že její duši slíbil jiným zloduchům. Jak tak povídala, uviděli velkou záři. Vyběhli na stráň a uviděli zámeček v plamenech. Utíkali k požáru a když už byli blízko, jakási síla je zastavila, že nemohli ani krok dále. Stejně jako na pomoc spěchající vesničané. Zámeček shořel do základů a když je neznámá síla konečně propustila, nalezli na místě jen hromadu popela, který vítr rozfoukával na všechny strany. Po správci a jeho pacholku nebylo ani vidu ani slechu. Tovaryš zůstal ve vsi a správcovu dceru si vzal za ženu.

A tak se mé dvě cestovatelky rozhlédly po kraji, snědly oříšky ze své mlsačky a prolezly každou možnou cestičku a jeskyňku, do které se vlézt dalo. Aspoň tak mi to vyprávěly 😀 .

Můžeme už za maminkou?

Cesta dolů holkám trvala skoro stejně dlouho jako ta nahoru a já se pomaličku vydala zpět směr začátek naší cesty, protože mi bylo jasné, že moje tempo rozhodně nebude vražedné 😀 .

Julinčina záclona před očima mě fascinovala tehdy stejně jako dnes 😀 . Já bych se přerazila. Jen táta se mě i při pohledu na fotku ptá, co jako je špatně 😀 😀 😀 .

A jsme zase na začátku. Nakrmíme?

Jakmile se dostanete pod hrad, je už cesta stejná. Opět se projdete krásnou cestou podél pastviny a když budete mít štěstí, narazíte na ovce nebo koníky. Tady už jsme šli zase všichni společně, holky na mě čekaly každých dvacet metrů a ač jsem se těšila do postele, bylo mi jasné, že o nějaký ten čas přijdeme ještě u koní a oslíků 🙂 .

Nelinku jsme nacpali kinedrylem, protože cesty delší jak 20 minut ještě stále dobře nedává, ale ani jsme nečekali celou hodinu a vyrazili dřív. Poňuchňali jsme místní zvířenu, Julinka si dávala pozor, by nikdo nebyl blízko elektrického ohradníku a když byl, slušně je požádala, ať se seberou a jdou se pást pryč 😀 .

Vzhůru do chaloupkových postýlek

A večer byl skutečně klidný. A to hlavně pro tátu, protože holky odpadly po sedmé večer a já si šla lehnout hned ve čtyři, když jsme se vrátili. Šaunštejn ale dobře znám, protože na chalupu jezdíme už hezkých 14 let a byl to jeden z prvních výletů, kam mě ten můj tehdá „kluk“ vzal 😀 .

Výletů v ČSŠ už je na blogu víc. Je to nádherná oblast s nespočtem možností na ubytování a určitě vám doporučuju se sem vypravit.

2.den: Toulky s dětmi z Báglu aneb výletuj s jistotou

I týden je málo a zaručuju tu krásnou přírodu, ticho a (nezaručím na 100%) unavené děti 😀 . My to tu sice známe dobře, ale kdo zamíří do našich končin na dovču a nechtěl by šlápnout vedle, tomu doporučuju dnešní adventní okýnko. Je tomuhle článku šité jako na míru.

Janča je máma se srdcem v báglu. Její blog se jmenuje S dětmi v báglu a právě pro děti žije 🙂 , protože je to cítit z toho co a jak dělá, a to se mi líbí. Umí si udělat legraci sama ze sebe, užívá si chvilek bezdětných a nejradši je v lese, mezi skálama a poslední dobou je tomu našemu Českému Švýcarsku nevěrná s Rakouskem. Joo, exotický vztahy lákaly asi každou z nás. Do dnešního okýnka pro vás Janča věnovala dvě své knihy, které jsou plné inspirace, fotek a ušetří neskutečného času a nervů při plánování výletů s dětmi.

A protože to nechci rozseknout za vás, můžete si dnes vybrat, jestli dárkově zůstanete věrné půdě domácí, nebo zdrhnete za exotikou do Rakouska 😀 . A pokud chcete knížku jako dárek a na soutěže moc nejste, můžete si je objednat na adrese: TOULKYSDETMIVBAGLU@SEZNAM.CZ

Výhra 1.: Toulky s dětmi v báglu – Českosaské Švýcarsko a okolí

Prvním knižním dítětem Janči z blogu S dětmi v báglu, byla tahle Českosaská kráska. Dnes už seženete vydání druhé, které je doplněné o další výlety. Knížka je mnohem tenčí než ta rakouská a má měkkou vazbu. Pro nás ale super, že se dá strčit do batůžku a vyrazit i s ní. Rakouskou krasavici raději nechat v knihovně, pač je to pořádná macatice (jako já teď 😀 ) .

Obrovským bonusem knihy je, že ji psala máma, která má okolí prochozené křížem krážem, a taky pochopila, že základem všeho jsou prostě fotky. Neumím si představit průvodce, kde by převažoval text či mapy nad obrázky. To se tady nestane.

Výhra 2.: Toulky s dětmi v báglu – Rakouské alpy a okolí

Druhou výherní možnstí je pak macatice (ne ne, nebojte, nezalehnu vám knihovnu já 😀 ), která vás provede Rakouskem, konkrétně vás vezme do hor. My na příští rok už projednáváme dovolenou a horkého počasí se chceme s miminkem pochopitelně vzdát. Dilema je tedy mezi Itálií a Rakouskem, v obojím chceme hory.

Díky tomuhle průvodci má ale zatím víc bodů Rakousko, protože by mi to ušetřilo spoustu času plánováním a ty hory a výhledy a hřiště?

Holky tu knihu mají moc rády a věřím, že dovolená v aplách v Rakousku by se jim líbila moc – já bych se zároveň díky mackovi poporodně odmackovala, takže win win 😀 .

PRAVIDLA SOUTĚŽE:

1. Pro účast v soutěžích je nutné odebírat novinky na blogu emailem. Odběr si snadno přihlásíte na blogu dole v zápatí, kde vyplníte email do políčka tabulky o zasílání novinek  Odběr zkontroluji dle vyplněného emailu.

2. Odpověz na otázku zde na blogu nebo na facebooku: Kterou knížku byste si z dnešního okýnka chtěli odnést vy?

3. Pokud sleduješ náš Facebook MK life / mom of 2 & our life a okomentuješ nám tam tento článek „soutěžím na blogu“, zařadíme tvé jméno do losování ještě jednou.

4. Pokud budeš soutěž sdílet na Facebooku, zařadíme Tě do slosování opět ještě jednou. Šance vyhrát je tak vyšší.

Soutěž končí na první adventní neděli 1.12.2019 v 20 hodin,  výherce vyhlásíme na blogu v tomto článku.