s dětmi do Rakouska #4 | Lanovkou na Toni´s Almspielplatz

Čtvrtý den v Rakousku je za námi. Počasí nám přálo, i když předpovědi na následující dny začínají varovat před větrem a deštěm, tak snad to nebude tak zlý. Dnes byl na programu opět výlet, ze kterého jsme měli v plánu těžit všichni. Pro holky nějaká ta zábava, pro nás velké výhledy a krásná příroda, no a pro raViolku terén, který ji dovolí pohodlné spaní v kočárku 😀 .

Až na terén to vyšlo na jedničku, ale jak sami uvidíte, ani ten terén vlastně ničemu nevadil.

Okruh s výšlapem na vrchol navíc

Náš cíl je Mühlbach am Hochkönig 🙂 . Lanovkou Karbachalm stoupáme do 1570 m.n.m. odkud začíná další z mnoha dětských okruhů v Rakousku. Tenhle výlet vyrazí dech všem, kteří rádi koukají na horské velikány.

Kolem vás budou obrovské skalnaté hory a já se přistihla, že jsem ten den koukala víc na skály a hory než na vlastní děti 😀 .

U pokladny na lanovku si bereme další z oblíbených mapek našich dětí a už si plánujeme cestu. Krom dětských okruhů chceme ještě vystoupat ke Speichersee (jezero, kam chceme dorazit i s raViolkou 🙂 ) a pak výstup na Schneeberg už bez kočárku a Violky 🙂 .

Lanovkou s SLC zdarma

Pokud si zakoupíte již zmiňovanou SLC kartu, budete mít opět lanovku zdarma. Tenhle 4. den jsme právě přesáhli útratami cenu SLC karty. Za 4 dny se nám tedy její cena vrátila a vyplatilo se za ní peníze utratit – šetříme 🙂 .

Cena lanovky Karbachalm bez karty: Dospělí – 19 Eur, děti – 9,50 Eur (zpáteční jízdenka)
Otevírací doba: květen-říjen, 9-17 hodin (podrobné informace zde)

Toníkova cesta nás vítá hned po výstupu z lanovky. Pár dětí už si hraje ve vodním světě pod lanovkou, ale protože jsme ještě plní sil, vyrážíme rovnou na vrcholky. Zbytek dne je pak v plánu cesta dolů 🙂 .

Vzhůru za výhledy a trochou hraní

Celé stoupání budete koukat na protější hory a ten výhled je dechberoucí 🙂 ! Lidí tu bylo opravdu málo, takže pro mě byl tenhle den pohlazením po duši. Být kočka, předu celý den 😀 (když nebudu počítat cestu k jezeru s kočárem 😀 – však uvidíte)

První zastavení na cestě ke Speichersee

Zastavení 25 a 26 na mapce jsou nová a za nás asi nejhezčí. Jsou obě nejvýš z celého okruhu a byli jsme tu nejdelší čas. Možná proto, že jsme tu téměř celý čas byli úplně sami 🙂 .

Hele mami, tohle dělaj velký

Od pár dětských kolegů stihla Julinka odkoukat „sjezd s rozběhem“, takže kde to jde, tam dodnes praktikuje tohle artistické číslo 😀 .

A jestli má něco po mně, je to určitě vytrvalost 😀 , takže odejít nebylo úplně snadný!

Ještě jednou uslyším tůůůůt a jdu na lanovku

Proč já se už snažila vyrazit dál, byl Violčin spánek. Ta už byla unavená a na tomhle místě moc spát nejde. Na vině byla tahle kouzelná budka, kde děti mohli troubit na celý les. Pípalo to tam jedna dvě a amplion na boudě to nesl daleko předaleko 😀 .

První hřiště s raViolkou

Krom lanovky, kde praktikovalo „naskočení s rozběhem“ 😀 , tu je ještě velká trampolína. A když se nedá spát, jde se alespoň na hřiště. Tenhle den jsme měli příjemné polojasno, takže šlo sem tam vytáhnout Violku z kočáru i v místech, kde běžně stín není 🙂 .

A když holky z horské boudy tůtaly, raViolka se rozhodla, že na ně bude zpátky alespoň hvízdat.

„Prej dva prsty do pusy…

…a pořádně fouknout“ …hmmm nic!

…ale jsou dobrýýý…“

A od trampošky vzhůru k Speichersee

Pokud se vypravíte k jezeru jako my, chce to kočár s trochu většími koly – ne golfky – a ideálně dva dospělé, kteří se prostřídají nebo si vzájemně pomohou 🙂 .

Violka se rozhodla, že jako správná Kelišová o nic nepřijde, takže dokud únava nedosáhla určitě meze, drandila si to na pondělku směr Speichersee 🙂 .

Důvod proč ne golfky už je asi každému jasný 😀 😀 😀 .

…tady je ještě Kelišová při vědomí, šošolka tam čouhá z kočáru 😀 …

A že konečně začala ta pořádná drncačka, rozhodla se Violka vystřídat polohy a jezero jí bylo putna 😀 .

Jít nahoru se nám ale vyplatilo moc…na tomhle výhledu prostě svačit a čůrat u smrku MUSÍŠ 😀 .

A kdy se tohle stalo? V kočárku je miminko a mezi tím vším tyhle dvě rostou dál, že ani není možný, že byly kdy velké jako raViolka 🙂 .

…zdokumentovat se do deníčků…

Speichersee (1740 m) – Máme tě!

Není třeba slov. Tady mi bylo krásně 🙂 . Bylo tu s námi jen pár lidí, z toho dokonce jedna česká rodina. Jinak tady moc čechů nikde nepotkáváme.

A abych nefotila pořád jen já, tady vyfotil Tom mě 😀  – i s Violkou, která ale netuší, že u nějakého jezera jsme 🙂 .

Od jezera na vrchol Schneeberg (1921 m)

Od jezera výš už jedině bez kočáru. Takže já si drncám s Violkou u jezera a kochám se výhledy a Tom už míří směr křížek na vrcholu Schneebergu.

Cesta ke konci zostří, terén ne úplně fajn, ale i děti zvyklé na chození to dají. A když si budete myslet jak jste dobří, že jste to zdolali, tak při sestupu potkáte pána ve věku cca 80 let, který jde o berlích. Bez špetky humoru 😀 .

Takže asi bude muset pokořit ještě něco těžšího, ať ze sebe ten skvělý pocit máme 😀 .

Krása, která se vám z vršku ukáže 🙂 .

A teď už hurá za Toníkem

Tak a je čas se vrátit dolů a konečně dětem splnit ten program s Toníkem.

Ze Schneebergu zase k jezeru a odsud zase k lanovce, kde se (zcela pochopitelně) muselo odehrát „naskočení s rozběhem“ 😀  a teprve pak můžeme jít dolu.

Toník už nas vítá a my si s ním projdeme celý okruh, kde za každou zatáčkou čeká nějaký herní prvek. Taky už tady značně přibylo turistů, ale nebylo to žádná hrůza. Spíš jsem se jen rozmazlila tím výstupem, kde nás bylo minimálně.

Zacinkej a zazvoň

Podle mapy se toho extra nepozná, takže co kde čeká za atrakci se holky dovídají až na místě. Snad všude jsme se ale zastavili a až na asi dvě zastavení, kde bylo moc dětí a ne moc zajímavé hraní.

A Violka? Ta se ještě nepohnula! 😀 To dítě si nevšimlo žádného výstupu k jezeru, jezera samotného, hrůza sestupu dolů a ani našeho zapojení do Toníkovi cesty, kde řve jedno dítě za druhým a němčina se nese půl kilometru 😀 .

Pohoupej a směj se

Houpání je specialita Julinky. Co se houpe a jezdí, tam vydrží celý den. Nelinka zas tráví čas nejraději mazlením, takže kde je nějaká zvěř, ideálně heboučká jak králíček z reklamy na Persil 😀 , tam zůstane zase ona.

Prolez domky a odpočívej

Zhoupnete se, zahrajete si, ve vodě se vymácháte a i do domku si zalezete 🙂 .

Co ale trvá pořád, to jsou ty moje výhledy 😀 . Jakmile vyjedeme lanovkou, holky už hlásí, že tady se budu kochat 😀 .

Zatoč se na několik způsobů

Poslední před vodním světem bylo ještě zatočení, přesně pro naší kinedrylovou Nelinku 😀 .

Okruhem až k lanovce a na kárách dolů

Když dojdete okruhem nakonec, skončíte u restaurace a nad ní u lanovky. Odtud můžete jet dolů zase lanovkou nebo si ještě zapůjčit luky a šípy a jít si zastřílet drobnou umělou zvěř 🙂 .

Pozor, všude chtějí platby v hotovosti a s kartou si nikde moc nepoplatíte!

Pokud je pro vás ale lanovka nuďo a máte rádi adrenalin, můžete si dolu sjet na horských kárách. My chtěli – ale bohužel jsme měli smůlu na nepříjemného pána u obsluhy, který nás nejdřív nechal čekat, i když viděl, že stojíme frontu s dětmi a když už se k nám tedy dostal a našel si minutu, oznámil nám, že ani jedna z holek nemá 150 cm a jet tedy nemohou (měřidla ale nemají, takže to pán jede od oka).

Jízdu ve dvojicích, že má dospělák na klíně dítě tu nepovolují. 

Tak nezbylo než vzít za vděk lanovkou

Vše je jak má být. I kdybychom si káry vzali a jeli, už by tam stejně bylo to nepříjemné čekání, jednání a neochota, takže jsme to vzali jako výzvu, že si káry najdeme jinde a i s dětmi se svezeme. Tak držte palce 🙂 .

Však lanovkou s takovým úsměvem je to vlastně ještě lepší 🙂 .

Mějte se krásně a jestli budete Salzburskem projíždět, je tohle zase moc fajn tip, který s klidným svědomím doporučím dál 🙂 .