Třetí den v Rakousku se třema dětma a zatím to nemá chybičku. Violka si sice dovezla přes hranice rýmu, ale pere se s ní velice statečně a horský vzduch jí dělá líp, než kdybychom zalezli doma do klidového režimu.
A jaký byl třetí den? Krom zábavy s odsávačkou na nudle jsme stihli další z doporučovaných výletů 🙂 – tentokrát stezku duchů na Geisterbergu.
Oficiální stránky stezky najdete tady – klik.
Přiznávám, že já raději výlety „kde nic a nikdo není“, takže tady u stezek pro děti, kam míří dost rodin, lehce trpím. Někdy se to na velké ploše rozprskne a máte pocit klidu. Tady se to moc nedařilo. Ale holky? Nadšené 😀 ! A o to vlastně tenhle třetí den šlo.
Hurá na vrchol Geisterbergu
Na vrchol Geisterbergu se dostanete lanovkou ze St. Johann in Pongau. Pokud vlastníte SLC kartu, zase za lanovku neplatíte nic. Holky už věděly co čekat, tak to bylo bez zádrhelu, jen ten nájezd do lanovky byl s kočárem o fous 😀 .
Na kočáry a kola se někde moc nemyslí, takže je lanovka výš než zem, na které stojíte. Máme ale teď docela štěstí, že vychytáváme ty, kde je to zarovnané a za jízdy tam není problém do kabiny s kočárem vyjet i vjet, aniž bychom předváděli artistická čísla 😀 .
Na tenhle výlet dostanete už na pokladně speciální hrací „medaile“ a k nim samolepky. Máte tak s dětmi vyřešený program cestou nahoru 🙂 .
Medaile jsou takové speciální hrací karty, ke kterým dostanete samolepky a během stezky si lepíte vyřešená stanoviště.
S výletem to nesouvisí, ale tohle jsou moje TOP chvilky dnů. Violka holky miluje. Všeobecně se jí líbí všechny děti, ale jak krásně se směje kdykoli s ní holky navážou oční kontakt, to je lepší než celé výhledy Rakouska 🙂 .
Kdo přijde včas, ušetří dost sil
Jakmile vystoupíte z lanovky, čeká vás na vrchol buď stoupání pěškobusem nebo si můžete počkat na vláček, který jezdí cca co půl hodiny. Když ale počkáte, nezaručím vám, že se do vlaku dostanete.
Jezdí jen jeden vagón a korona-opatření tady praví, že na jedné sedačce smí sedět jen 1 osoba. Sci-fi a řidič to ví, takže takhle přísně to tu nevedou. Nikdo ale nesmí ve vagonu stát a kapacita je tedy nižší.
A tak jsme se o fous vešly já a holky a Tom si naladil program „táta hrdinou“ a mastil protáhnout lýtka a hurá s raViolkou nahoru po svých 😀 (bych měla po porodu spíš já).
Vidíte tu chalupu úplně dole? Tak tuhle cestu s kočárem šel 😀 . Fandili jsme mu při projíždění okolo, a pak na něj myslely celou cestu až nahoru. No co, víc nešlo 😀 .
Jsme na vrcholu (sil 😀 )
Kdo ale rozhodně neocenil jeho práci, to byly jeho hodinky. Taky máte ty chytré hodinky, co vám po ukrutné dřině nařídí hejbnout zadkem? Ty moje mi dost často po usednutí na záchod oznámí „je čas vstát“ 😀 😀 😀 . Ne, elektronika nikdy nebude chytřejší než my.
Pokud se vám podaří dostat na samý vrchol, čeká na vás ona stezka duchů – živlů. Podle mapky, kterou jste vyfasovali u pokladny spolu s medailemi, si teď můžete projít jednotlivá zastavení. To hlavní je ale spousta zábavy dětem. Je to takové naše Mirakulum ve svahu.
Wassergeister s jezerem duchů pro cachtálky
My jsme začali tím nejmokřejším, vodními živly nebo duchy, chcete-li. Pokud vám předpověď hlásí hezký den, určitě s sebou mějte plavky nebo jednu sadu suchého oblečení navíc. My s koupačkou počítali, takže holky nahodily úbory a hurá směr ledárna 🙂 .
Ano, Nelinka je po vypadnutí jedničky sladká 😀 😀 😀 .
Celkem vás čeká 11 zastavení, u kterých máte za úkol si pohrát a nalepit nálepku do medaile. Takhle označené je jedno z vodních stanovišť – Neptun.
Abyste zjistili, kam máte nalepit nálepku, musíte svojí medaili přiložit ke speciálnímu kruhu na tabulích a otvor v medaili vždy znázorní číslo, kam se daná nálepka nalepí.
Co se do článku nedá přenést, to jsou ty neuvěřitelné výhledy.
Od každé hry, koupačky a prolézačky, se můžete rozhlížet a kochat. Moje část výletu 🙂 .
Erdgeister – zemské živly k výhledu
Stanoviště jsou rozmístěna ve svahu a nejsou od sebe nijak daleko. Možná i kvůli tomu se mi víc líbil včerejší druhý den, kdy jsme byli na Grafenbergu. Tam vylezete nahoru a všechno hraní je od sebe hodně roztahané, takže máte větší pocit svobody.
Když jsme ale vyšli na vrchol tady, bylo to jedno velké ááách.
Mezi zemské duchy patří skřítci, čerti, čarodějnice a to holky samozřejmě bavilo. Kde to půjde, tam si stiskněte tlačítka a spustíte německou hantýrku, která občas rozbrečí malé děti 😀 .
U každé cedule si pak nezapomeňte nalepit správnou nálepku na správné místo – ne jako my, kteří jsme to zmastili hned někde na začátku a další čísla už nám nevycházela 😀 .
Polovina živlů, je čas svačit!
Jestli si někde vydechnout, tak určitě na vrcholu hory. Pro děti je tam fajn lanovka (atrakce) a taky je tam díky zimnímu vleku stín, když natrefíte na horký den jako my. A zase ten výhled! Tam prostě jíst chcete 🙂 .
raViolka je snad to nejpohodovější miminko, jaké jsme si jen mohli přát. Když vyhovíme potřebám jako je hlad a únava, rozdává zbytek času úsměvy. Jen se nám trochu sešlo začínání s příkrmy a Rakouskem, tak je to dost bojovka, ale zatím zvládáme a dýně bodovala stylem otesánkovským 😀 .
Jak holkám bylo otáčení na břicho v kočáru cizí, raViolka jinak neleží. Na zádech je jen když spí, jinak je to mladá Kelišová, který neunikne nic, co jde z okýnka vidět. Tak jsme jí odhrnuli zadek stříšky a jak je spokojená turistka 😀 .
Tak, šéfová, můžem? Moment, počítám krávy na protějším svahu…..můžem!
Luftgeister – vzdušné živly aneb letíme dolů
Z vrcholku od svačiny pokračujete za dalšímu duchy. Tentokrát jdeme mezi ty vzdušné a cesta nás vede dolů – terén kočár zvládl, převýšení taky a lidí ubylo – takže za mě nejlepší část stezky 🙂 .
Když vzduch, tak další výšky a hnízda – tady z oblíbených lan.
U každého zastavení se ale myslí i na nás nelezce, takže lavičky a výhledy na každém rohu 🙂 .
Kdo by si ale myslel, že taková stezka holky utahala a večer byl náš, tak je na omylu. Tom po odkočárování odpadl, já stihla polovinu fotek a odpadla taky a Nelinka přišla v jedenáct za nám, že jí dohrála audiopohádka a chce další 😀 !
Co nás ale fascinuje je, že ač tu nejsou koše na odpadky, tak tu vážně žádné odpadky nejsou. Nepotkali jsme jediný nedopalek ani igeliťák. Krása!
Kočárkově nekočárková cesta
Pár z vás mi psalo zprávy, jak jsou na tom tahle místa s kočárem, zda nemusí být spekl terénní kočárek. Hele asi být může, ale nemusí. My měli pro všechny holky kočár Bugaboo, teď tedy FOX, který má lepší kola do terénu a myslím, že to jde všude skvěle a ani mu nedáváme moc zabrat. Třeba s golfkama bych tudy ale jet nechtěla 🙂 .
Kelišce neunikl ani jeden výhled! 🙂
Most co pár slziček nadělal
Závěrečná část je před námi. Přechod od vzdušných duchů k ohnivým. Tady je mostek, který nejedno dítě rozplakal 😀 . Jakmile na něj vlezete, lehce vás překvapí jeho hartusí v němčině, takže Nela dostala záchvat smíchu a utekla, ale malá holčička po nás to vzala samozřejmě hůř.
Jsme tu na dovolené v srpnu a vše je v naprostém rozpuku. Ta divoká příroda je všude. Holky pojídají borůvky i lesní jahody a krásně obrostlé jsou i skály 🙂 .
Feuergeister – v doupěti ohnivých živlů
Poslední část je tu. Ohnivci a jejich prolézačky, vajíčka, hadi a jiné jim podobné potvory….
Tenhle drak se dá od ocasu až k tlamě přelézt po vršku, jen se nenechte vyděsit parou, kterou vypustí z čumáku, když na něj dojdete 😀 .
U hadů se na nás v němčině ozvalo „Kdo nás to tu ruší? KINDER!“ a na jejich nabádání ať jsme ticho, začala raViolka bručet a předvádět auto…brrrrrrrrrr
„Violko, neruš hady! Chtějí klid…“
Uuuuaaaa … jo jo výchovu máme pod palcem 😀 😀 😀
Musím vám říct, že mít třetí dítě s odstupem těch 4-5 let je zas úplně jiné, než dva roky rozdíl, který mají mezi sebou Nela s Julí. Tady u Violky si všechno užíváme jinak.
Člověk si váží všeho o dost víc, když už má starší děti a zas je na tom začátku, kde z malého ničeho vyroste člověk 🙂 . Nebylo lepšího rozhodnutí. I pro holky je to skvělá škola a zatím nebyla chvíle, kdy by si posteskly, že nás Violka v něčem omezuje 🙂 .
Támhleten? Neee, tamten! A je to tady 🙂
A Julinka s Nelčou? Ty už se posunuly zase o kus dál. Nelinka se začala zamilovávat, takže z tábora si dovezla první lásku. Tu ale v Rakousku dost rychle vyměnila za kohokoli, kdo byl poblíž 😀 . A jejich „A co tamtééén?“ nás zatím baví 😀 .
Brokovnice už táta čistí!
A jste u konce. Tady se můžete rozhodnout, zda chcete vláčkem dolů nebo si to dáte pěšky. Za nás to bylo hodně krátké, protože jsme zvyklí si dělat výlety delší, takže jdeme pěšky dolů 🙂 .
Via ferrata pro menší – vybavení s sebou!
Tip: Pokud rádi lezete nebo chcete děti vzít na skálu, tak tu mají super dětskou stezku. Jen s sebou musíte mít vybavení, tady ho už neseženete. Stezka byla úplně prázdná a moc nás mrzelo, že jsme o ní nevěděli. Holky už by si to moc užily a zvládly by to v pohodě. Tak to jen tip ro vás 🙂 .
My už frčíme dolů směr lanovka…
Táta (ta drobná šmouha na cestě) po cestách, co kočár dá a my po strmější cestě, která je horší ale kratší. Nevím, zda tendence soutěžit mají i vaše hlavy rodiny, u nás se v závěru vždy svede boj táta versus děti, kdo bude v cíli dřív 😀 . raViolka z toho běhu musí být občas pěkně vytřepaná 😀 .
Máme je všechny, i když ne tam kde je mít máme
Naše medaile je vylepená a i když ne dobře, den nahoře byl moc fajn. Holky si snad pamatují víc než jen tváře německy mluvících chlapců 😀 a já jsem moc zvědavá, co ze zážitků skončí v jejich deníčcích, které i letos malují.
Na loňské deníčky můžete mrknout sem – tady klik.
Dole pod lanovkou je pak další hřiště. Takže my tady čekáme než zabere Nelince Kideryl a můžeme zas vyrazit. A než se vrátíme dom, je tu ještě zastávka jako každý jiný den – na koupališti.
Závěr dne na gratis koupališti
Kousíček od St. Johann in Pongau je koupaliště Salzburger Sonnenterrasse – ve Schwarzachu. Na SLC kartu je vstup zdarma a holkám se tu moc líbilo 🙂 .
Ani v hlavní sezóně nebyla hlava na hlavě, voda osvěžující a tobogan parádní – dojezd do hloubky 110 cm, takže obě holky stačily a my měli klídek 🙂 .
Naprosto super je, že tu myslí i na nejmenší, takže na každém koupališti zatím byl i maličký bazén – brouzdaliště a na něm často miniskluzavka. Violka se nejdřív dívala na holky, ale pak si našla svoje místo na louce u minibazénu.
Vyvětrala obláčková stehýnka po výšlapu na Geisterberg 😀 a na chvilku si odskočila do vody – ve veřejných bazénech jí zatím nekoupu, tak alespoň trochu smočit 🙂 .
Před odjezdem jsem si koupila termální vodu ve spreji, která je super na miminka do veder, ale i na přebalování, když nechcete úplně drbat zadek vlhčeným ubrouskem 🙂 . Navíc ji má moc ráda. Takže tu vozíme s sebou všude.
To už jdeme domů?
Ano děti, rodiče si už potřebují odpočinout 😀 .
Hmmmmm…nějak se mi nedaří ty fotoreportéry dělat bez textu 😀 !
No Comments