malým statkářem | Statek Zelený dub

Posíláme další pozdrav z jiného kontinentu. Už si tady spokojeně užíváme, odpočíváme, zkoumáme moře a já si po večerech, když všichni spí (ano jsem jediná sova v rodině 😀 ) dopisuju náš výletní deníček na blogu.

Kdo z vás miluje malá kouzelná místa s rodinnou atmosférou, tomu se dnešní článek bude určitě líbit 🙂 .

Statek Zelený dub – Dubí hora

Poslední článek byl výletem na Šumavu a tři dny po našem návratu nás navštívily slavné neštovice. Zrušili jsme proto odlet k moři a dali si od května do července domácí karanténu. Měsíc a půl jsme sledovali horko jen přes okna a konečně došlo na náš první výlet ven 🙂 .

Nelinka už měla za sebou nejhorší, všechny stroupky byly v „hezkém stavu“, ale pořád jich ještě hojně zůstávalo. Zvolili jsme tedy stínovou taktiku s UV oblečením a důkladným mazáním a vyrazili 🙂 na Statek Zelený dub.

Hned po příjezdu na útulný rodinný statek se Julča jala průzkumu hřiště, které bylo (bohužel pro Nelču) až do večera na slunku. Občas se ale našlo zákoutí jako je tohle, kde si mohla hovět i Nela 😀 .

Ano, jde o součást hřiště, ne kanalizační systém Dubí Hory 😀 .

Hned po příjezdu nás přivítali manželé, kterým tohle místo patří. Během července jsme stihli tři farmy a ač byla každá úplně jiná a na jedné (Farma Blaník) byl dokonce „herní ráj“ pro děti, na tohle místo vzpomínají obě holky nejvíc 🙂 .

Dokonce si jej vybraly ze všech červencových statků jako to místo, kam by se chtěly vrátit. A proč? Naprosto jednoduché. Viděly a mohly se stát součástí statku. Součástí toho, co je pro místní naprostá rutina 🙂 , ale ony se k tomu nikdy dřív nedostaly.

Bydlíme na statku „jako doma“

Ve čtvrtek jsme se hned po příjezdu ubytovali v apartmánu, kde nám nic nechybělo. Krásně vybavený „byteček“, kde si pohodlně uvaříte, odpočinete, vyspíte se a nebude vám tu vedro ani „za našich 30 stupňů“. Jo, mě ani nenapadlo tu troubu zapínat 😀 . Toho chládečku jsme si uvnitř tuze vážili.

O patro výš jsme měli všichni společně spaní. Velké plus je, že nahoře byla i koupelna. Nemusely tedy holky v noci zdolávat schody, pokud by vyrazily na orienťák směr toaleta 😀 . Co ale považuju za největší výhru víkendu…

Konečně spánek bez dětských budíků 😀

…jsou to ony 😀 . Každý, kdo už byl na dovče a spal v podkroví, ví, že střešní okna bez rolet jsou stoprocentním budíkem hned za svítání. Jeeeej to byla pohoda. Holky přes den dostávaly lehce zabrat a ráno jsme o nich nevěděli.

Prvně jsme tak nevstávali „na Julču“, ale na svůj biologicky nastavený budík ohlašující „máš dost“ 🙂 .

Naše ložnice byla hned vedle té holek, útulná s dostatečným úložným prostorem a roletky nechyběly ani nám 🙂 . Děkujeme za ně. Tak málo a taková služba všem rodičům!

Mamiii, deme ven… bee beee

Já se jala tašek a vybalování a holky si vzaly na starost omrknutí okolí. Kde trávily nejvíc času a kde jsme je našly, když měly čas volného potulování? Tady 🙂 .

No, asi víte, že ovce holky nevidí prvně 😀 , i přesto to ale bylo jejich nejmilejší místo. Důvodem nebylo jen krmení „zeleným“, ale i fakt, že dvakrát denně se tu dělo něco víc.

Ranní a večerní rituál u oveček – dojíme!

Když totiž máte ovce jinak než jen pro parádu, je kolem nich o mnoho víc práce. Každé ráno se děti sešly a pozorovaly dojení. Proces, který vidíte jednou a nezapomenete. Ovčí krásky stály frontu, po čtyřech se řadily na svá místa, vemínka prošla šetrnou dezinfekcí a už se jelo.

Sucho a málo deště si však vybíraji daň i tady, takže jakmile není zeleň na pastvě a ovečky nemají kde se pořádně napást, je tím pádem i méně mlíčka. A tak se holky za každého deště radují, „že bude dost mlíčka“ 😀 .

Moc děkujeme za možnost si vyzkoušet ruční dojení. Dnes se samozřejmě každá ovečka nedojí manuálně, možnosti už jsou lepší, ale vyzkoušet si to, to bylo pro holky zážitkem, díky kterému dají takovému místo přednost před místem plné zábavy. I my zírali 😀 .

Je to tam! Mlíko je i na triku, ale teče 😀

Nelinka si odnesla z dojení i mléčný ohoz na triku, ale ta radost, kdyz „mamiii stříkááá“ 😀 . To asi chápete, že ani mléčný šlem na oblíbeném triku tu náladu nepokazí.

Tak hezké popasení, holky…

Po ranním dojení holky (ty vlněné, ne naše) vyráží na pastvu a my jim přejeme co nejchutnější dlabanec, ať večer je co dojit. A tak jich každé ráno 25 odcházelo hezky pospolu a večer už se zase štosovaly do řady, aby odevzdaly vše, co poctivě vyrobily 🙂 .

Od zvířátek do obory za zvířátky

My si přes den udělali výlet kousek od statku. Nechcme na výlety jezdit nikam moc daleko, protože to pak vyžaduje zásobovat děti antiblicím práškem v autě. Dalším kriteriem byl pak nutný stín pro neštofkovou Nelču. Vybrali jsme ale senzačně a já o tomhle místě ráda napíšu zvlášť 🙂 .

Byl tu stín, byla zvířátka, krmilo se a ke dnům na statku se nám to tématicky neskutečně hodilo 🙂 .

Večer! Hřiště otevřené i neštofkám.

Dnes už se nad tím bavím, ale náš neštofkový režim byl lehce upíří 😀 . Za soumraku jsme ožívali a holky mohly co chtěly. Lítaly po statku, Nelinka konečně mohla na hřiště přímo před apartmánem a taky se projít po pastvinách, které k statku patří.

Na užití si dní s dětmi, můžeme skutečně moc doporučit. Zatím jsem vám stihla ukázat ze statku jen ty ovce, ale my toho za první den o moc víc nestihli. Všichni ostatní totiž byli na slunku, takže sledujeme předpovědi počasí a těšíme se na další den, který má být víc pod mrakem 🙂 .

Jo, rozhodně je čas jít spát 😀

Taky poznáte, že už je fakt čas? U nás je tímhle měřítkem Julinka. Jakmile začne chytat rysy tasmánskýho čerta, je čas jí hodit do sprchy, navlíknout di pýža a hurá na kutě. Odpadnutí naštěstí netrvalo dlouho a já byla moc ráda, protože jsem holkám už chystala překvapení na další noc.

Krásné farmářské ráno…

Předpověď se zdařila a větší část dne byl nad námi skutečně mrak. Nelča byla důkladně namazaná, na sobě UV triko a my si konečně oddychli, že jí nemusíme neustále hledat stín 🙂 . Vyrážíme pozdravit místní kozičky.

Tyhle krasavice jsou zatím jediné, které jsou na statku „jen tak“. Pro děti, pro lidi, pro radost. Jsou to mazlící kozičky, kam je můžete zajím podrbat a pozdravit. Jsou tak trochu na cvičení majitelů jsme pochopili, protože utíkají ohradou pryč a nutí tak majitele zůstávat neustále ve střehu 😀 .

Kozy jsou vidět často a čím dál víc jsou i v zábavních parcích. Kolikrát se těm koutkům ale raději vyhneme, protože tam jsou kozičky mnohdy dost přežrané a množství dětí v ohrádce připomíná spíš kozí hon, než pomazlení.

Možná i proto mi tahle ohrada přišla moc milá. Kozy přišly, když se jim chtělo a my tu strávili nejedno hezké ráno (když se zatáhlo 🙁 ).

Letní buřt i ve 30 stupních 😀

Ne každý má chuť grilovat, když je přes den grilován sám, ale holky se na to celé neštofky tak těšily, že jsme jim nechtěli říct ne. Plus teda představa, že v tom krásně vychlazeném apartmánu budu předvádět jakékoli vaření, no jímala mě hruza a rosilo se čelo 😀 .

Po buřtech byl ale čas spát a raději si pospíšit s usnutím. Víc jak měsíc jsme nemohli na hřiště, nikam pořádně „bez omezení“ a jediným rájem se tak stala noc. Proč ji nevyužít? A právě to byl plán na jednu z nocí na statku.

Noční překvapení neštofkám!

Majistele jsem včas upozornila, že běhající postavy s baterkama nebudou zloději odnášející ovce, ale holky, které se půjdou vyvětrat 😀 . Po půlnoci jsme je probudili a vyrazili na dvě hodiny ven. Zase o tom napíšu článek samostatně, protože dost z vás mě prosilo o konkrétní úkoly, které holky ve hře měly, tak se k tomu dostanu 🙂 . Pokladovku jsem vytvářela jen z úkolů.

Příběh obstarala super hra: Za pokladem loupežníka Divouse  – tady klik

Když nemohla neštofka na slunce, došel koník k neštofce 🙂

Posledním velkým lákadlem, kterému se nám nedostávalo, to byli koníci. Bohužel byly ale na pastvě daleko a při každé příležitosti byli na slunku. A protože manželé na statku jsou úžasní, připravili holkám (i nám) překvapení. Poslední ráno přivedla paní majitelka koníka holkám až pod okno apartmánu. Jen tam byl totiž stín 🙂 .

Kdybyste viděli tu radost. Holky si zase zkusily hřebelcování, podívaly se na opečování kopýtek a posadily se na koníka, který neměl sedlo. To bylo vůbec prvně, kdy na velkém koni seděly bez sedla či deky. A jak jsou jinak už na koni dost otrlé, tady byl vidět respekt 🙂 .

Co se mi strašně líbilo a možná se bude hodit i vám, jednou za čas tady na statku (sledujte jejich Facebook) je týden se sdružením Majoránek a probíhá tu intenzivní hiporehabilitační pobyt.

Kdo jsou hipoterapeutičtí pacienti?

Jsou to děti po těžké mozkové obrně, předčasně narozené, děti s poruchou chování nebo takové, které mají neurologický problém či opožděný psychomotorický vývoj. Dále jsou to děti s Downovým syndromem a autisti. Děti s asymetrickým držením těla, které způsobila špatná poloha v děloze, se skoliózou páteře a po jejích úrazech. Mohou to být ale i oběti šikany či lidé traumatického dětství.

(Při hipoterapii se využívá koňského pohybu, který je charakteristický tzv. trojitým pohybem (zepředu dozadu, z boku na bok a nahoru a dolu). 

No co vám budu povídat, kdo sledoval náš instagram, tak jsme důsledek tohoto pobytu viděli ještě několi dní. Holky se dojily navzájem 😀 . Jooo, to už je naštěstí přešlo. Teď se nemůžou dočkat až porodím, že prej pak budou dojit mě a to už nebude „jen tak jako“ 😀 . Máme se nač těšit.

Praktické info ke Statku Zelený dub

webové stránky – www.zelenydub.cz
Facebook funpage – tady klik
adresa statku: Dubí Hora 9, 39701 Písek