Rakousko s dětmi | Pozdravit sníh v srpnu

Zdravím vás po létě 🙂 a jsem ráda, že tu s námi zase jste. Školky a školy se rozběhly a letní prázdniny se staly minulostí. Já nám je sem ale alespoň na chviličku ještě vrátím. Po měsíčním toulání po Sardinii jsme se rozhodli ještě pro jednu kratší toulavou dovolenou. Vybrali jsme Rakousko, protože léto 2020 se nám tam moc povedlo. A jaký z výletů mám nejvíc v paměti já?

TOP OF TYROL – jedeme do 3210 metrů nad moře

V červenci jsme se permanentně nahřívali na slunci, koupali se, nesundavali plavky na moc dlouho a zbytek času mimo moře jsme trávili v kraťasech a tílku. Asi i proto jsem se těšila na kontrast, který jsme na tenhle výlet plánovali. Lanovkou Stubaier Gletscher do výšky 3210 m.nm., kde si doslova sáhnete na sníh 🙂 .

Když jsem sdílela tenhle výlet na našem instagramu, mnoho rodičů mi psalo, že by se bálo cestovat s dětmi lanovkami. Protože koronavirus, protože výška, protože nástup a výstup s kočárem, protože bolest oušek... Nebojte, tohle není žádné hrdinství. Vlastně za mnohem těžší považuju naplánovat výlet u nás, kde vlakem dojedu někam, tak chodím lesem a jedu vlakem domů. U nás se totiž ztratit můžete 😀 , tady moc ne.

Dole nasednete do lanovky, do které se nedá nastoupit špatně. Děti nehysterčí a neječí, jako to umí ve vlaku nebo nudném autobuse. Jste v kabince jako rodina sami, takže covid necovid a jen se kocháte výhledem a čekáte na výstup 🙂 . Víc na tom není.

Jedeme v létě pozdravit sníh

Ouška jsme řešili drobnou svačinkou, jako to děláme v letadle. Nelinka (8 roků) a Juli (6 roků) už si umí ouška profukovat, takže tam by nebylo třeba nic. Mladší děti lze cestou nahoru kojit nebo starším dávat jíst a pít. Nám ze všeho nejlépe funguje granátové jablko, protože je maličké, takže se děti nepřecpou k prasknutí 😀 a zároveň neustále polykají, což jim zajišťuje právě žádoucí provzdušnění Eustachové trubice 🙂 .

Violka tady ochutnala granát prvně a teda jo, šmáklo 😀 .

Jak řikám, profouknout uměj, ale dá se jim odepřít mlsačka, když viděj mladší ségru? 😀

Na dovolené v Rakousku jen upozorním na jeden podstatný detail, kterým je oblečení. Pozor, že nejednou se vám stane, že nastupujete dole do lanovky v triku a je vám horko, při výstupu už je ale kosa, někdy i mlha a nic nevidíte. Vždy s sebou mějte v batohu vrstvy navíc. My dnes, při výletu za sněhem, měli krom merina pro Violku a trik navíc, i rukavice a čepice 🙂 .

Stubaier Gletscher – naše první třítisícovka

Výlet, kam bych s Violkou do roka nejela. Právě kvůli nadmořské výšce, ve které Top of Tyrol je. Teď už je jí ale 19 měsíců a 15 minut na vyhlídce zvládla s přehledem a já bez strachu 🙂

Top of Tyrol je nejvyšší zastávka, na kterou můžete vyjet a není tu nic než výhled. Právě kvůli němu sem ale většina z nás jede 🙂 . Po kochačce si pak sjedete o kousek níž, do mezistanice, kde už je hlavní atrakce téhle hory – přístupná ledovcová jeskyně, kterou vám za chvilku ukážu 🙂 .

Kde se to tu vzalo? 😀

Když jsme ale šli na vyhlídku, měli jsme obrovské štěstí na počasí. I proto jsme si řekli, že dojdeme na vrcholek a rozhlídneme se. Nejprve jsem netušila, co chtěl autor (já 😀 ) touhle fotkou sakra říct 😀 . Ale pak mi to došlo!

Vidíte (ne, to ne!) ty krásné kytičky, které tam rostou mezi šutry? Nikde nic, jen ony. Ty se holkám moc líbily, tak jsem jim je cvakla 😀 .

No a tady je. Neuvěřitelná krása a výhled široko daleko. Tak vysoko jsme zatím s Tomem nebyli. Ten svěží a ostrý vzduch byl neuvěřitelný, počet lidí naštěstí nijak masivní a sníh už nám ležel u nohou 🙂 .

Pokud v Tyrolsku budete, i kdybyste jen projížděli, doporučuju. Líbilo se nám tu všem, i když je to výlet, který nehýří hřištaty 🙂 .

Ještě bych zmínila cenu lanovky. Protože jsme v téhle oblasti nebydleli a neměli jsme tedy speciální kartu, díky které by byla lanovka zdarma, hradili jsme ji sami. Za děti nám ale nic neúčtovali, protože všechny tři spadaly do free jízdného, takže jsme platili zpáteční jízdenku jen my s Tomem a vyšla nás na 48 Eur dohromady za oba 🙂 .

Violka si v Rakousku vybrala tunel, ze kterého jde udělat krom nákrčníku i čelenka nebo čepička, protože té jsem zapomněla čepku v Praze. A jinak nám nechybělo nic, dokonce ani na rukavice nedošlo, protože sluníčko udělalo v té výšce své 🙂 .

Lanovkou sem a tam

Po kochačce sjíždíme do mezistanice. Cesta je jen pár minutek. Tam už bychom chtěli zůstat delší dobu. Jednak tam holky zahlédly mamutí klouzačku, já kavárnu a hlavně, v mezistanici je ona ledvocová jeskyně, do které se chceme jít s holkama podívat 🙂 .

Vystupovááát!

Mám tě! A skoro jsem na tebe už zapomněla

A je tadyyy 🙂 ! Čas se rochnit, osahat ho a znovu si připomenout, co je to sníh 🙂 . Violka měla na sníh velké štěstí loni, protože to se i v Praze zima povedla a mohli jsme jí několikrát vytáhnou na boby.

To už si ale rozhodně nepamatovala 😀 . Dle jejích výrazů a reakcí „O co vám jako deee? Proč mi to dáváte, dyť to studí“ bude spíš na to moře než sníh 😀 .

Do hlubin ledovce

Violku jsme s Tomem nechali u lanovky a s holkama jsem se vypravila dolů směr ledovcová jeskyně. Poslední vstup do ní je v 15:30 a v 16 hodin poslední odjezd lanovky. A to zmeškat nechceš 😀 .

Na sestup do jeskyně si od lanovky dejte cca 15 minut, když jdou děti po svých. Cesta určitě není pro kočár, takže doporučuju nosítko, rukonošku nebo po svých 🙂 .

Seznámení s ledovcem

I tohle bylo v mém životě poprvé, co jsem se dostala na takové místo a upřímně mi bylo trochu smutno, když jsme si s Tomem povídali o tom, že tohle už holky dětí nejspíš nezažijí. Jeskyně byla krásná. A čím hlouběji jsme šli, tím větší respekt ve mě tohle místo budilo.

Teplo tady asi nikdo nečeká, takže nepřekvapím, když vám napíšu, že tady byla zkrátka kosa 😀 . Podlaha kluzká, takže s dětmi opatrně. Zbytek už bylo jedno velké wow.

Kde si se tu vzal?

Prohlídka není nijak organizovaná. Zkrátka „jdi a vrať se 😀 „. My byli uvnitř asi jen s dalšími třemi lidmi, což mě překvapilo a občas mi to dodávalo divný pocit, že jestli se tam něco sesype a zavalí cestu, nikdo nám nepomůže 😀 . Matka hysterka 😀 . Ale ten pocit jsem si nechala čistě uvnitř, takže děti si jely na vlně euforie 🙂 .

Výstava není jen systém chodeb, ale je tu sem tam i nějaké zastavení. Tohle se holkám líbilo moc. Mikroskopy a v nich vidíte, co v ledu uvízlo. Tenhle byl obzvlášť vymrzlej 🙂 . Jak dlouho to tu může být? Tomu už asi pár let bude.

Na prohlídku jeskyně jsme potřebovali asi 15-20 minut, ale to proto, že holky všude zastavily, vše si prohlídly, všude si sedly 😀 …

Tak to byla ona. Doufám, že se vám s námi pod desítky metrů ledu líbilo. Holky s voláním „Do tepláááááá!“ už mířily pomalu ven a čekalo nás posledních 15 minut do odjezdu poslední lanovky, takže žádné zdržovačky!

Holkyyy, domůůůů

Taky je to u vás stejný? Když nepospícháme, tak letěj jak splašený. Když se to ale nehodí a já potřebuju, abychom si mákly, …holkyyyy.

„Mami, poslední, jenom věž a jdeme“.

A ovce, ještě ty ovce pohladit. 😀 No řeknu vám, že už nejednou nám poslední lanovka ujela a šli jsme dolů pěšky. Z výšky 3000 metrů to ale nechcete 😀 .

Je čas se vrátit do tepla

Jsme poslední, kdo nastoupil 😀 , ale jsme tam. Hned v kabice začínáme děti svlíkat a balit, protože dole už nám bude zase horko. Ať máte představu – dole bylo 21 stupňů a slunce, nahoře doslova pár stupňů, takže rozdíl velký 🙂 . Ale díky sluníčku bylo celý den příjemně, i nahoře.

Další fascinující skutečnost Rakouska. Zvířata, která jsou u nás v oborách a ohradách, si tady kráčí svobodně kdykoli a kdekoli. Třeba jako tahle skupinka koz kráčející po parkovišti 😀 .

Pokud se sem vypravíte, tak mám pro vás ještě jeden tip. Kousek odsud budete u cesty míjet hostinec, u kterého doporučuju se zastavit. Má velkou terásku, super hřiště, bylo tam málo lidu a ještě výborně vaří. A to Violka ví, takže úprkem prk 😀 .

A protože letos prvně se do dokumentace zapojil i Tom s dronem, kterým byl obdarován ke kulatinám (dvacet, ženo 😀 ), tak přidávám i jednu místní fotku z výšky 🙂 .

Náš tip!

Tady je. Pozor – vždy s sebou v Rakousku mějte hotovost. Jakmile pojedete do oblasti, kde jsou hory – všude – mají časo restaurace možnost platby jen v hotovosti. Je to z toho důvodu, že je tam špatný signál pro internet a nefungují jim dobře platební terminály.

Konečně nám to letos jedna slečna vysvětlila :- ) – ne, nedošlo nám to 😀 .

Pááááá z Rakouska. Doufám, že tenhle návrat do léta se vám líbil 🙂 . Pár jich tady ještě mám, tak dejte vědět, zda o ně stojíte 🙂

Míša a zbytek 🙂