s dětmi do Rakouska #8 | Mezi stromy v Rittisbergu

Je čas dojet Rakousko 🙂 . Strašně moc mě těší návštěvnost všech rakouských článků. Známená to, že si sem s rodinou plánujete vyjet? Oblast Schladmingu za to jednoznačně stojí 🙂 . Dnes už dovolená přechází na horší počasí, takže hledáme alternativní plány, abychom někde na vrcholcích nepromokli. Co jsme vymysleli?

Popojedeme kousek od našeho rakouského domova – do Ramsau, kde je outdoorová zábava v podobě dětského lanového parku. Není ale jako u nás, kde jsou často parky na velké louce. Tahle je v lese a pro děti je tam dokonce několik tras.

Rittisberg a vzhůru mezi stromy

Pokud si budete místo značit, poznamenejte si Rittisberg. Právě sem zamíříte, a jste-li ubytování ve výhodném místě, které vás obdarovalo Schladming Dachstein Sommerkartou, budete mít na místní aktivity slevu 🙂 .

Na návštěvu mezi veverky

A tady je. Celý park je špatně fotitelný, protože je v lese, ale věřte nebo ne, je to tam boží 🙂 . Abyste park využili na maximum, je ideální, aby děti měly alespoň 125 cm. Pak totiž nebudou mít problém projít trasu s vybavením, které vám za chvilku ukážu 🙂 .

Na trasu jsme se vydali hned dopoledne, kdy slibovali lepší počasí. Vyfasovali jsme helmy, sedáky a speciální „kladívko“ jak tomu holky říkaly 😀 …tak hurá za veverkami.

Jak to celé funguje?

Tohle je ono. Nedivím se, že tomu holky říkaly kladívko, protože ono to tak vypadá a těžké je to skoro stejně 😀 . Každý dostane své, hezky upevněné k sedáku a je to ta část vybavení, která vás bude jistit – držet k jistícímu drátu.

Na začátku trasy je vždy dobré si zjistit její úroveň a jít od těch nejjednodušších 🙂 . My tedy začali čtyřkou, jak nám místní pán doporučil. „Kladívkem“ si protáhnete jistící drát, který vede celou trasou a v tuhle chvíli už se z drátu vyvlíknete až na konci trasy!

„Kladívko“ si vezete s sebou. Držet ho můžete i nemusíte – jak jdete, jede hezky za vámi. Na jistícím drátu každou chvíli přejíždíte body, které jsou takovou pojistkou. Když byste upadli, tak vás jistí drát sveze maximálně k poslednímu bodu a máte tak jistotu, že spadnout není nijak zvlášť nebezpečné 🙂 .

Tady už je vidět, proč je potřeba určitá výška. Vždy musí totiž dítě dosáhnout rukama na jistící drát, aby se mu podařilo „kladívkem“ projet přes ony body, které ho při případném pádu jistí. Většinou projedete hladce, ale stane se i to, že je drát moc vysoko, kladívku se nechce a vy ho máte popostrčit rukama. Když by dítě nedosáhlo…

…musíte to operativně vyřešit vy a to ne vždycky jde úplně snadno 😀 😀 😀 .

A vzhůru na to!

Bylo to super. Park jsme si prolezli všichni. Julinka tři nejlehčí cesty a zbytek Tom s Nelčou. Na první trasy jsem byla s holkama já a vzhledem k tomu, že z toho vznikly tyhle fotky a foťák i já fungujeme dál, nebylo to tak zlé 😀 .

RaViolku jsme si zaparkovali hned pod námi, aby na naše pády dobře viděla a držela nám všechny prsty. Mít už nějaký zub, lítají z kousátka piliny 😀 .

Lehčí trasy nevedou nikam moc do výšky, takže se nemusí bát ani rodič či dítě se závratí. Ty pokročilejší už jsou pak v poměrně vysoké výšce. Když jsem tam viděla Nelču – respekt 😀 .

Po přeháňce zpět do výšin

Po prvních dvou cestách nám bohužel začalo pršet. I když nám to extra nevadilo, organizátoři hned všechny trasy uzavřeli a muselo se pryč. Byli tu ale všichni strašně milí, takže nám jen orazítkovali vstupenku s tím, že až nebude liják a uschne to, můžeme se ještě vrátit.

TIP: V tomhle bodě je asi vhodné říct, že do Rakouska vezte i v létě dobré oblečení. My měli doteď horka, tak to bylo jedno, ale jakmile nám začalo pršet, byli jsme rádi, že mají holky kvalitní nepromokavé oblečení. Julince jsem ještě den před odjezdem dokupovala stejnou rostoucí bundu jako má Nela, protože jsme s ní už rok spokojení.

A protože my ještě ze Schladmingu domů nemuseli, vrátili jsme se sem po dešti zase 🙂 .

A tentokrát už vyrazili na trasy, které jsou ve stromech mnohem výš. Jojo, proto už vidíte fotky ze země a Toma nahoře 😀 . Tam už se mi s foťákem moc nechtělo.

Pro Nelču to byla fakt zábava a v sedmi letech prošla vše a v podstatě si užívala každou část dráhy 🙂 , strach měla až ze závěrečného sjezdu, který byl hodně vysoko.

O tátovi asi ani nemusím psát 😀 . Ten je rád, že má děti a může s nima do všech parků, bobových drah nebo Legoland 😀 .

Někdy si říkám, jestli nemáme tolik dětí jen kvůli tomu 😀 .

Julince (5 let) už musel ve výšce Tom hodně pomáhat a domluvili jsme se, že další dráhy už si schová zase na další návštěvu, protože jsme nechtěli skončit někde pláčem. Ono totiž, když do dráhy vjedete a „kladívko“ natáhnete, pustí vás to ven až na konci dráhy. Takže kdyby se Juli někde sekla, museli bychom jí nutit to dojít a to nechceme.

No bylo to fakt super. Holky překonaly sebe i naše představy, užily si to a my i s Violkou zvládli dopřát tu „zábavu pro větší“. Hodně se snažíme, aby neměly pocit, že máme malou ségru a bude se vše uzpůsobovat miminku. Takhle myslím, že to zvládáme docela vybalancovat a všichni jsou spokojení 🙂 .

A jsme na konci. Tady už Tom veze Julinku – na přejezdech klidně můžete vzít dítě k sobě a jet spolu 🙂 …

…a za nimi už skáče Nelča a máme za sebou jednu z vyšších tras 🙂 .

Moc doufám, že je to další z parků a výletů, který vás inspiruje. Pokud máte děti mladší nebo věkově od sebe víc let, je tu pro ty menší ještě minipark, kde je pár prolézaček a vedle lanového parku pak ještě dráha bobová.

Přibalte si na parkovné 2 Eura, svačinu a užijte si to krásně 🙂 . A jestli tam pojedete, pošlete nám pak fotku 🙂 .

Míša, holky a Tom