výletnice ve skalách | Dobrodružná cesta na Kokořín

výletnice ve skalách | Dobrodružná cesta na Kokořín

Odjedete na pár dní s dětma do přírody a jen co se probudíte na krásném statku, nebe se zatáhne a ohlásí zimu déšť? Tak přesně to se nám stalo. Na Homutův statek jsem jela já v pátém měsíci a obě holky (4 a 6 let). Po výletech už se nám ale tolik stýskalo, že jsme se nenechaly otrávit i za deště vycházely hned po snídani. Našim cálem bylo 10 km a cesta na Kokořín 🙂 .

Ranní přípravy, balíme si všechny tři

Když jdeme na celý den pryč, táhne většinu věcí táta. Co si budem povídat, holky i já toho dost sníme i vypijem 😀 , takže plná Deuter krosna to jistí. Když ale beru holky sama a ještě beru pupek, nemůžu vše táhnout já. Holky si tak ráno po snídani zabalily batůžky a tentokrát je nacpaly víc, než jsou zvyklé. V podstatě krom zásob vody si nesly vše samy.

Počasí se v průběhu výletu sice dost umoudřilo, ale to v předpovědi nebylo, takže jsme ráno povinně vlezly do softshellu, který zvládne všechno a ještě je holkám pohodlný. Já pak vím, že mohou sedět na zemi a nemají mokré zadky.

Zároveň mají kalhoty od Unuo širokou gumu v pase, takže netáhne na záda, ani když lezou po čtyřech nebo po skalách 🙂 .

Holek výletní a školková garderóba:
softshellová bundička (už 4 roky jsme věrní) / Unuo.cz
softshellové kalhoty / Unuo.cz
batůžek Deuter / Pro malé dobrodruhy
holinky Crocs / Urbanlux

Článek s recenzí na holek (nejen) holek batůžky najdete tady

A na závěr už jen holiny. Holky vypadaly na konci dne velice “chutně” 😀 , ale je strašně super, když dětem oblečete takové věci, kdy je vám pak úplně jedno, co na výletech dělají. Sama nemám ráda, když jsem ve střehu, že se něčím upatlají nebo pokydají, když jdeme někam “na slušňáka”, takže tyhle dny jsou dny volné a pras se jak je libo 😀 . Vyperu, umyju, vydrbu a jede se dál.

Hurá na cestu, hurá do deště

Jsme připravené, máme zabaleno a můžeme se dát na cestu. Těším se, až tenhle článek uvidí táta, protože s námi nebyl a tenhle kokořínský výlet za dobrodružstvím vlastně vůbec nezná 🙂 . Prvně tak píšu nejen vám, ale i jemu.

Od Homutova statku jsme vyšly rovnou na náš kokořínský okruh.

Pokud jste na kokořínsku nikdy dřív nebyli, určitě si jej napište na seznam příjemných výletů. Lesy tu jsou nádherné a pro děti doslova “hřišťové”. Všude jsou totiž cesty lemované skálama, takže zabalit si do batůžku čelovky, to bylo první, co jsem měla na seznamu. Taky vaše děti milují prozkoumat každou díru v pískovcové skále? 😀

Čelovka je dle mého super dárek – tak Mikuláš či Vánoce, doporučuji tady klik.

Asi týden po návratu se mě kamarádka zeptala, zda jsem se nebála jít s holkama takový výlet sama. Vlastně jsem okamžitě odpověděla, že ne. Přiznávám ale, že v tom dešti, kdy mi párkrát holky ujely na blátě a slítly na zem (ano záda orazítkovaná bahnem 😀 ) mi došlo, že pokud by se stalo něco vážnějšího, tak v tu chvíli by táta vzal kteroukoli z nich na koně (obě váží 18-22 kg), ale to já bych nedala.

Pro každý případ mám ale u sebe na takový výlet nabitý telefon a v něm aplikaci Záchranka. I přes takový malý strach, který je nám mámám všem známý, jsme si ale den neskutečně užily a myslím si, že byl pro nás holky důležitý 🙂 .

Rozhodně doporučuji projít si článek: Když sejdeš z cesty – Aplikace Záchranka

Kudy se společně vypravíme?

Příjemná, i když lehce upršená cesta nás vedla z Homutova statku po červené turistické značce až na samotný hrad Kokořín. Okruh můžete jít ale i z druhé strany. Stejně doporučím držet se směru našeho, protože začátek cesty je užší cesta a méně skal. Pokud půjdete kruh náš, ke konci na děti čekají hezké skály, které jim dodají energii na zbytek výletu 🙂 .

Kliknutím na mapu se dostanete na mapy.cz, kde si výlet můžete libovolně přibližovat a prozkoumat.

A jsme u bodu 2 na mapě. Kočičina – Pod Hradskem je místo, kde se napojujeme na žlutou turistickou značku, ale my se držíme Julinky oblíbené červené a míříme směr hrad, který už máme jen necelé 3 km před sebou.

Když zaprší, všechno v lese se budí!

I když nejsme z cukru, nestává se často, že bychom vyráželi na výlety za deště. Vždy spíš uzpůsobíme program počasí. Dnes jsme ale po několika neštovicových týdnech do lesa chtěly a stálo to zato. Les je totiž za deště vzhůru. Ano, sice to klouže, ano je to špinavější zábava než cokoli jiného, ale všechno se probudí 🙂 .

Holky tak na každém kroku viděly broučky, žížaly, slimáky i hlemýždě, ruce od bahna si myly o kapky deště na listech keřů a vlastně na každém druhém kroku čekal nějaký program, protože vždy se našlo něco, u čeho se dalo zastavit a pozorovat. Obzvlášť Nelinka je milovnice veškeré havěti, takže když v Africe donesla z vody chrobáka s tím, že “mami ve vodě se topil brouček” 😀 , málem to se mnou šlehlo. Nemá strach z žádného živočicha, ráda se pomazlí nebo je přenese z cesty, aby ho něco nepřejelo nebo nezašláplo.

No doporučuju, cesta je to krásná a tolik ke zkoumání je na ní, že jste na Kokoříně za chviličku.

Vzhůru směr Kokořín

Poslední kilometr před hradem jsem začala holky připravovat na výstup 😀 . Vzala jsem to, pochopitelně, hezky od lesa. Holky, víte proč jsou hrady vždy na kopci? 🙂 Až pod hrad jsme tak probíraly nájezdy vojsk, obranu hradu, věže a strážné a kopec nahoru jim pak přišel úplně jasný, protože přece se nenechají v hradu napadnout někde hloupě na rovině 😀 . To stoupání tu je, ale nebojte, uteče.

A co se nestalo cestou na hrad? Počasí, které hlásilo celý den bouřky a déšť se nám začalo měnit před očima doslova každým krokem. Nebe začalo být modré, takže holky postupně odhazovaly vrstvy a mě došlo, že kvůli předpovědi jsem dnes Nelinku prvně nemazala. Po neštovicích měla v obličeji ještě hodně jizviček, které jsem chránila, aby zbytečně nepřišly k hyperpigmentaci a zrovna na návštěvu hradu vylezlo slunce v plné parádě.

A tak si dala Nelinka stínové dobrodružství. Ze slunka si vždy mazala do kousku stínu, který našla a já si dala asi tři pokusy, abych se kolemjdoucích maminek optala, zda někdo nemá opalovací krém. Ano, od rána štilo, takže na mě většina maminek koukala značně hystericky 😀 , ale argumentujte “Víte, dcera má neštovice” 😀 .

Pak jsme ale dorazily na vrchol do hradu a tam narazili na expedici Apalucha 😀 . Asi deset dětí, všichni na sobě trička se jménem (nene nebyl to tábor, to jen tátové si děti označili – jména, to je vyšší dívčí 😀 ) a boží parta tatínků. Pánové, zdravím vás, pokud se k tomuhle článku někdy někdo z vás dostane. Děti měli od 1 roka asi do 6 let, můj dotaz s krémem je rozesmál, ale ne proto, že bych byla bláznivá, ale protože jim došlo, že je to další věc, co měli mít s sebou a nemají 😀 .

Schody za námi (skoro) a hrad před námi

Kokořín je hrad nádherný. Jako cíl výletu je skvělý, takže jakmile jsme sem došly, holky rázem zapomněly na předešlé kilometry a bahenní sjezdy, kdy sebou hodily o zem. 🙂 .

Něco málo o hradu:

Po třicetileté válce císař Ferdinad zařadil Kokořín mezi „prokleté“ hrady, které již nesměly být opravovány, a tak se stává jen pustnoucí součástí panství, na kterém se střídali další majitelé. Podle pověstí se hrad stal i útočištěm loupeživých rytířů, v čele s Petrovským z Petrovic, kteří byli postrachem celého okolí.

V 19. století je z hradu už jen zřícenina, která okouzlovala romantické umělce – Karla Hynka Máchu, Josefa Navrátila, Antonína Mánese a mnoho dalších. V roce 1895 se hrad vrátil do povědomí širší veřejnosti díky Klubu českých turistů, který představil jeho maketu na Národopisné výstavě v Praze a zároveň se zasloužil o jeho částečné zpřístupnění.

Vzhůru do věží, na kokořínský výhled

V pátek tu nebylo ani tolik lidí, my si koupily vstupné do věže a daly si dalších pár desítek schodů za výhledem. Tady holky už věděly, proč vlastně hrady ty věže mají a nahoře si hrály na hlídku, která chodí dokola a rozhlíží se po okolí. Co když na nás náhodou někdo zaútočí, no ne? 🙂

A že je výhled paráda? No ale ty zdi, mami! 😀 Tak já se pokochala, holky rozebraly trochu toho Kokořína (humor prosim vás 😀 ) a hurá na cestu dolů, doplnit zásoby vody na druhou polovinu výletu.

Pohlavní slabost ve sklepení 😀

Než ale odejdete z hradu, zajděte se podívat i do sklepení, kde je hezká výstava fotografií.

Praha Vinohrady? To musíme omrknout, máme to za rohem 😀 . Takže prosím vás, pohlavní slabost – ihned a pohodlně odstraníte 😀 . Hlavně diskrétně!

Po cca hodince vegetu na hradě si balíme svých pět švestek a batohy a hurá směr zmrzlina, kterou jsme viděly dole pod hradem. Na hradě už nenajdete nic než pokladnu, turistické známky a nějaké drobnosti. A i když nebylo zrovna tóčo póčo, holky byly tak senzační, že jsme si zmrzku slíbily a těšily se na ní dobrých pár kilometrů. Kokořín byla taková polovina našeho dne, tak hurá na ní.

Jéé, já už umím pískat dovnitř

Krasné výrazy holek, ne? Tady se totiž obě naučily pískat. Nelinka sice prohlásila, že nejlíp jí jde pískat dovnitř 😀 , ale za pár dní už to popískávalo i cestou ven. A tak si zbytek cesty foukáme a občas to i zapíská 🙂 .

Kokořínské prolézačky z pískovce

V harmonogramu doporučuji ponechat si alespoň 20 minut na bezprostřední okolí Kokořína. Je tu totiž nádherná pískovcová stěna, která je víc než jakékoli hřiště!

Holky jí oblezly snad ze všech stran a díky nepromokavým kalhotám si na ní mohly dělat cokoli. Už nebylo tak mokro, aby se jim smekaly nohy a zároveň uspokojily tu touhu “zkoumat a překonávat samy sebe”.

Ano, nezapomněly u toho obě foukat a občas vypísknout 😀 .

Dolů na mrážu, protože dole se točí tóča!

Odchod, ať nás nezastihne další déšť. Dolů se to nešlo po velkých schodech nic moc, tak jsem snad prvně od Julinky slyšela, že nahoru to bylo lepší než jít z kopce 😀 .

Z Kokořína vede naše cesta tentokrát po zelené turistické značce a míříme směr Homutův statek.

Cestou necestou, vzhůru za tátou!

Cesta je to krásná a i když vede zase do kopce, je lemovaná pískovcem a čas od času potkáte hezkou skulinu či jeskyňku. Co bylo překvapením, o kterém holky nevěděly, to byl táta. Byli jsme domluvení, že až v pátek odjede z práce a bude nám blížit, dáme si vědět, kde zrovna jsme a on nám vyrazí naproti.

Sice jsme se potkali až necelý kilometr od Homutova statku, ale ta radost! Od středy jsme výletničily jen my tři holky (a bublina v břiše) a od pátku už za námi na víkend přijel i táta 🙂 .

Pršíííí, honem se schovat!

Zajímavým místem na cestě jsou pak ještě jeskyně na Podhradské cestě. Shodou náhod začalo poprchávat a Meteor (aplikace, kterou používám na počasí – vidíte tu mraky na následující hodinu) hlásil průtrž mračen a místy kroupy. Ideální doba najít si “střechu nad hlavou”.

Pro holky to byla nejdobrodružnější chvíle výletu, protože jsme si našly pukliny vedle sebe, do těch jsme se všechny schovaly a jak z okýnka koukaly ze skály ven. Venku lilo jako z konve a my hezky v suchu.

Čelovky máme doma od jara a chodí s námi všude! V rámci Vánoc se pokusím zajistit slevu do obchodu Pro malé dobrodruhy, abyste mohly cokoli objednat výhodněji. Info o slevách dojde všem, kteří odebírají Hromadné slevy (formulář k přihlášení je dole na webu v patičce) plus o akci budu informovat na našem Facebooku 🙂

Naštěstí trvala průtrž jen 25 minut, takže jsme si poseděly, holky vařily z písečku v jeskyňce, zkoumaly díky čelovkám každý otvůrek a já byla ráda, že sedíme na batůžkách a nenastydnem. Ráda jsem byla jen do té chvíle, než mi došlo, že Nela sedí na batohu, ve kterém má (ehm, měla 😀 ) ještě banán!

Radost na následující fotce způsobila špína v Nelinčině uchu, kterou tam Juli objevila 😀 .

Déšť se přehnal, mokro zůstalo, ale to nám neva. Šlapeme vzhůru už jen do zatáčky, protože tam ho vidíme. Pána v lese, který je nám povědomý 🙂 . Táta plný energie si přebírá holky, já na chvíli vypnu a jsem tak ráda, že jsme i přes ten ranní déšť šly. Mohly jsme si číst, skládat puzzle nebo si dát klání v člověče nezlob se, ale tenhle den byl tak plný, že bychom o hodně přišly.

A jsme doma! Homutův statek 🙂

Holky nadšeně tátu dovedly na statek, ukázaly mu pokojíček, ve kterém bydlíme, já uvařila konvičku toho senzačního ovocného čaje, který nemá konkurenci a odpoledne jsme ještě stihli kroket na zahradě 🙂 . Už jen jak to píšu, hladí mě tenhle den po duši znovu. Krásně jsme si ten čas užily, holky byly samostatné a bez kňourání šlapaly, i když terén nebyl vždy úplně pro princezny. Jsem na ně pyšná a mám neskutečnou radost, jaké osobnosti a skuteční človíčkové už to jsou!

A protože soutěž o pobyt na Homutově statku se vám líbí a část z vás psala, že si všimla pozdě, prodloužila jsem trvání ještě o pár dní a v pátek si vylosujeme výherce!

Homutův statek – vyhraj rodinný pobyt na tomhle krásném místě tady klik.

Kokořín – praktické info

webové stránky – https://hrad-kokorin.cz
Facebook funpage – https://www.facebook.com/KokorinInfo/
adresa hradu – Hrad Kokořín 277 23 Kokořín Česko
otevírací doba hradu – viz následjící foto
prohlídkové okruhy a vstupné – viz následující foto

Žádný komentář

Napsat komentář

MAMAblog roku 2017/18/19 jsme díky vám!

MAMAblog roku 2017/18/19 jsme díky vám!

Děkujeme, že jste se zatoulali až k nám. Narazili jste na blog mladé lékařky a především mámy, který je o lásce k dětem, zdraví, hraní, cestování, Project Life, vzpomínkách a všem smysluplném co nás baví a naplňuje. Doufáme, že se vám bude líbit.

Kam za námi

Darujte poukaz na kurz nastávajícím rodičům

Darujte poukaz na kurz nastávajícím rodičům

Internet je plný informací, které ale mají skutečnou váhu? Co mám dělat? Povíme si vše od porodnice, prvních horeček a průjmů, přes otázky o očkování až po syndrom náhlého úmrtí a nácvik resuscitace kojence. Doma už vás nic nezaskočí! Nově i ON-LINE!

Darujte poukaz na kurz dětské první pomoci

Darujte poukaz na kurz dětské první pomoci

Úspěšný projekt První pomoc dítěti už běží třetím rokem! Často si říkáte Co mám dělat? Přijďte a tenhle myšlenkový kolotoč dostane řád a vy pocit jistoty, že v případě nutnosti skutečně pomůžete! Nově i ON-LINE!

Darujte poukaz na kurz první pomoci pro tatínky

Darujte poukaz na kurz první pomoci pro tatínky

Nechce se tátům mezi houf žen? Už mám řešení. I tátové tráví s dětmi aktivní čas. Dokáží v případě potřeby pomoci? Pošlete mi partnery a táty vašich dětí na kurzy speciálně pro táty. Vždy odchází spokojení a mají odpovědi na všechny své Co mám dělat? otázky. Nově i ON-LINE!

Už potřetí MAMAblogem roku! Děkujeme!

Nejnovější příspěvky

Na FB nechybíme, přihlaš se a nic Ti neunikne

×