Zážitků z léta máme tolik, že bych je tu všechny vyjmenovat nedokázala, ale pár z nich jsem vybrala a budu je tady postupně dávkovat. Prvním skvělým zážitkem, který ocení snad každý, bude tip výletnický. Každý měsíc totiž pořádám kurzy první pomoci pro maminky, které jsou vždy v jiném městě. To nejlepší na nich je, že holky jezdí se mnou. V srpnu padl los na Olomouc, a po středečních 70-ti maminkách přišlo 5 dní s rodinou. Vybrali jsme se Vysočinu (ne na rohlík 😀 ) a bylo báječně. Jakožto milovníci všecho svěráckého jsme nemohli minout Kukyho les, takže tuhle dětskou stezku bych vám dnes chtěla ukázat. Projdeš se s námi?
Kukyho znáte? Film je to skvělý a já si pamatuju, jak jsme na něm byli tehdy se školou v kině. Jo, je to už dávno 🙂 . Naši dovolenou po olomouckých kurzech jsem plánovala na poslední chvíli a dohodli jsme se, že si vybereme pro celou dobu pobytu jen jeden penzion, ze kterého pak postupně budeme jezdit na menší výlety. To jsme ale ještě netušili, že nejbližší bude právě taková krásná stezka jako je Kukyho les.
Na několika zastavení se s dětmi ponoříte do filmového světa malého červeného medvídka. Stezka má jen 500 m, ale je tak interaktivní, že pokud vaše děti mají rády přírodu a hrátky v ní, vydržíte v něm i dvě hodiny.
Abych nezapomněla, ještě by bylo dobré říct, že mapu celé stezky i s úkoly máte přímov kartě. Stezka má dvě možné cesty, dětská tedy jen 500 m a ta tvoří okruh. Začínáte a vracíte se tedy vždy k Penzionu na bělisku.
Pak je tu ještě varianta B, kdy jdete stezku pro velké. To je „Literárně naučná stezka Březina“. Má 5 zastavení, celkem něco málo přes 2 km, začíná u Penzionu na bělisku, vede ale k Drašarově Lípě v Pusté Rybné. Pozor ale, že nejde o okruh, takže zvažte, zda s dětmi zvládnete cestu i nazpátek.
Trasa Kukyho les, kterou jsme šli my, má 8 zastavení a na konci tak budete mít orazítkovanou právě tuhle část karty. Literární stezka má razítka svá a je spíš pro děti starší.
První zastavení a vůbec celá stezka začíná u velkého Penzionu na bělisku. Je v něm dobrá restaurace, u něj dvě menší hřiště a hlavně první dvě zastavení naší stezky. Nejvíc se holkám líbil vodní svět, kde jsou korýtka s vodou, kterou každé ráno majitelé penzionu pustí a děti se mohou ráchat.
Tip: pokud na stezku pojedete a budou korýtka suchá, zajděte poprosit do restaurace, aby vám vodu pustili 🙂 . Milá servírka s ovladačem vždy přišla a holkám vodu ráda zapnula.
Moc doporučím nepřehlédnout originální Bahniště. Stezky bosou nohou jsou čím dál populárnější, ale tahle byla povýšena na další stupeň. Tůň plná bláta, u které máte lanový plot a děti i vy, si jej můžete projít.
Nele se do bahýnka extra nechtělo, ale druhý den se otrkala a stezku si prošla mile ráda, a to ne jednou. Zážitek zaručen 😀 .
Od penzionu pak pokračujete k lesu kolem tenisových kurtů. Za hřištěm je stanoviště číslo tři. Tady jsme se s holkama vrátili o několik měsíců zpět a zavzpomínali na dubnové Velikonoce. Pokud budete úkoly z cedulí opravdu plnit, tak na tomhle stanovišti si upletete pomlázku.
Vtipné je, že po celé zbylé cestě pak uvidíte podél cedulí povalovat se pomlázky.Většina dětí je odhodí za další dvě stanoviště, pak jejich frekvence řídne a pár statečných je donese až k Hergotovu domu, kde je odhodí též 😀 .
Pochopitelně je na stezce i alfa omega celé zábavy 😀 …zase ta razítka. Tak si autoři stezky zajistili, že děti budou jásat a těšit se na každou další ceduli, i kdyby je úkoly nebavily. Razítka jsou strašně krásná, takže krom hrací karty, kterou si vemete na první zastávce v šuplíčku (Najdete ji přímo u vchodových dveří do Penzionu na bělisku), si razítkujte kde se dá.
Na konci stezky byly holky orazítkované od hlavy až k patě. A protože jsme to ke stezce měli poměrně kousek, stihli jsme ji během 4 dnů hned 3x. Kartu na razítka si tedy vemte, děti nechte se Kukym potetovat a já si dávala razítka ještě bokem, abych je mohla založit do rodinného alba 🙂 (Mánie, že? 😀 )
Že udělá jedna pomlázka toliko radosti? Ne ne, tahle radost je až z honění táty, kterého ty dvě šlehaly po zadech za doprovodu Nelinčiného „hody, hody,… 😀 „.
Kousíček od velikonoční trojky najdete čtvrté zastavení. Mám moc ráda, když se děti formou zábavy i něco učí a co jim sdělit v lese víc, než že příroda není skládkou? Ani my s tátou nevěděli tolik údajů, které nám řekla tahle cedule.
Pod odklápěcím okýnkem jste vždy našli údaj, jak dlouhobude trva, než z lesa zmizí daný odpadek. Holky si samozřejmě časové údaje ještě neumí představit, ale už ví, co znamená „víc než ti je roků“ nebo „tak dlouho jako je u nás v zimě sníh“.
Žádné iluze, že by si pamatovaly nějaká čísla. To podstatné si ale odnesly. Všechno co na tabuli viděly, to do lesa prostě nepatří. Všechny ty odpadky si raději strčí do batůžku a odnesou, i když třeba ohryzek od jablka v lese klidně necháme. Proč? To se dovíte, až na Kukyho stezce odklopíte cedulku s ohryzkem 🙂 .
A jestli vás zajímá, co je vůbec nejhorším přírodním kazičem, který se nerozloží vůbc nikdy, je to polystyren. Pro mě osobně novinka, kterou si budu pamatovat dlouho. Třeba se jednou dostanu do „Chcete být milionářem“ a tohle mě zachrání 😀 .
Na čtvrté zastávce je krom skládkových cedulek ještě boží hra. Spolu s Hergotdomkem asi největší trhák pro naše holky. Pod velikám stromek uvidíte stolek, na kterém jsou tři tabulky. Ve všech tabulkách jsou kuličky, kterými se dá hýbat. Na prostřední, nejmenší tabulce, si zamícháte kuličky a to bude vzor, který musíte složit i na dalších dvou.
Zespod stolku jsou vždy do čtverců udělané otvory. Do nich pod stlem strčíte prsty a zkoušíte kuličky šoupat tak dlouho, dokud je nemáte stejně rozmístěné jako na prostředním vzoru. Holky ještě samy skládat neuměly, ale uměly koule posouvat, takže my je navigovali, kterou kam a ony si tak hlavolam vždy složily.
A tak jsme zjistili, že z Julinky se nám líhne pěkně soutěživé kvítko 😀 , zatímco Nela bude raději v pozadí zametat pomlázkou cestu 😀 . Ano, v tuhle dobu ještě pomlázku máme.
Na kartě bohužel není psáno, jak dlouho už je stezka v provozu, ale mám velkou radost, že je v tak krásném stavu. Vůbec nic nebylo zničeno, vše funkční a moc vymazlené. O stezku nejspíš pečuje samotný penzion, protože i všechna razítka jsou funkční a nevyschlá. Škoda jen toho u vodního ráje, kde se razítko kamsi ztratilo.
A hurá z kopce dál. Dalším zastavením je taková hádaná. V zavřených cedulkách jsou dírky, skrz které vždy uvidíte kousek obrázku. Podle tohoto kousku máte uhodnout, co se v něm skrývá. Pod destičkami je celá příroda. Zvéřata, rostliny, huby,…
Další vtipné razítko, kterým si Juli potetovala obě dvě ruce, zatímco Nela nám prchla k dalšímu stanovišti, protože to ji zaujalo už od tenisových kurtů.
Hergotův dům. Pokud někdo donesl pomlázku až sem, zaručeně ji tady zapomněl. Měli jsme štěstí, protože jsme tu prvně byli úplně samy a holky si z domu udělaly svou vlastní pevnost. Když se pořádně rozhlédnete, zjístíte, že stojíte v obrovské vesnici. Všude kolem vás je fůra malých domečků pro lesní skřítky. A občas nějaká ta pomlázka 😀 .
Hlavním trhákem celé stezky je právě tenhle domek. Krásně vymakaný, opět neponičený a funguje jako hřiště vlese. Děti s vylezou do prvního patra, kde mají krásný výhled. Tam se holky nasvačily a byly spokojené, že mají svůj domek, kam dospělí nelezou. Ale můžou 🙂 .
Nelinka si lozila nahoru a dolu a já už po páte její cestě odhodila strach, že mi shora spadne. První výlez nebyl žádný šlágr, hlavně pro Julii, ale stejně jsme jim dali veškerou důvěru a vyplatila se.
Jestli se nahoru dostanete spolu s dětmi, naskytne se vám moc krásný výhled na samotný začátek celé stezky, Penzion na bělisku. A zatímco já se kochala výhledem na tenhle domek,…
…holky měly na starost zásobování Hergotdomu. Dole jim táta nakládal do nerezové misky tajnosti a ony si je vždy vytáhly nahoru.
A vzhledem k tomu, že prvně jim tam naložil svačinu 😀 , tahaly vždy ochotně dál a dál, i když už tam příště byly „jen šišky“. Však co kdyby, no ne? 😀
Někteří z vás už možná pochopili, proč nám těch 500 m na stezce zabralo úplně celé dopoledne. Ujdou ho i maličké děti a víc se na tomhle okruhu hraje než chodí. I tak se ale našlo dost maminek, které celý okruh projely s kočárkem. Vzhledem k terénu ale doporučuju spíš nosítko či šátek.
A kdo by se bál děti nahoru pustit nebo by se bály samy děti, můžou se dole pod domkem celkem pěkně vyřádit na lanech.
Nelinka má teď období takového svého vyhraného motorického boje, kdy už se naučila skákat, prolézat, potápět a všeobecně se o sebe míň bát, takže si na lanech užívala a dopřávala moc.
A jestli vás nebo děti domek nezabaví, najdete u Hergotova domu další úkol. Stopařinu. Je to místo kde máte 6 obrázků lesní zvěře spolu s velkým razítkem. Na velkém razidle je vždy stopa, kterou dané zvíře dělá, takže si můžete udělat cestičku, kterou běžela třeba veverka.
Neměli jsme sice úplně vedro, ale bylo sucho, takže stopy nešly v písku moc vidět. Pokud s sebou ale máte dost vody nebo si dojdete nabrat vedle do potoka, můžete si písek namokřit a stopy budou hned líp vidět 🙂 .
A tady jsme o ni přišli my. Ne o Nelu 😀 , ale o pomlázku. Zůstala v malé vesničce, kde fůra dětí před námi postavila domečky pro malé skřítky. Vzhledem k Nelinu tranzu jsme to však nikdo nezjistil, takže brek po pomlázce se prvně nekonal.
A blížíme se do finále. Předposlední zastavení je boží a už jste ho viděli na Facebooku, když jsem vám posílala pozdrav přímo z naší dovči. Několik z vás hned odhalilo, že jsme v Kukyho lese a mě to moc potěšilo :-).
Hergotmobil si holky osedlaly s radostí a ještě se stihly poprat, která z nich ho bude řídit jako první 🙂 . Úkol tu bylale nelehký. Ze samotného auta máte sestřelit záškodníky, kteří visí na dřevěném kůlu proti autu. Na děti je to vážně daleko, takže my se tady neřídili popisem a děti postavili přímo k záškodníkům 🙂 .
Až budete s dětmi sestřelovat záškodníky, bacha na červeného Kukyho, ten mezi ně určitě nepatří. A jestli jediné co trefíte bude právě on, tak hlavu vzhůru, to je přesně můj případ :-D.
I Nela tak byla úspěšnější než já a měla z toho právem velkou radost :-). Od mobilu jsme se prošly k potoku, sesbírali jsmě plnou kšiltovku praváků, o které tam holky doslova zakopávaly a odnesli jsme je do kuchyně v penzionu, kde na nás zírali s otevřenou pusou.
Jedno z nejhezčích razítek bylo právě tady a nezapomeňte na něj :-). Samotný Hergotmobil v celé své kráse. Jakmile orazíte sedmičku, hurá směr Penzion na bělisku, kde najdete úkol číslo 8 a orazíte na závěr poslední políčko v hrací kartě.
Poslední úkol před penzionem si nechám jako překvapení, akorát vám poradím, že k využití poslední cedule potřebujete mít mobilní telefon, který umí přečíst QR kódy. A jestli se sem vydáte, doporučuju se zastavit v Penzionu na bělisku na místní specialitku – výborná vepřová marinovaná žebra. Vegetariáni a vegani mi prominou.
Pááá a brzy další tip z Vysočiny, tentokrát to bude tip na skvělé babyfriendly ubytování a taky tip co dělat v situaci, kdy vám kixne auto jako nám. Protože zaplacená dovča stovku kilometrů daleko a my bez auta, trochu prekérka to byla.
Zdravíme z Afriky 🙂
No Comments