do přírody | Proč jet tam, kde NIC není…

do přírody | Proč jet tam, kde NIC není…

Dnes jsem se vám chystala napsat jeden z našich výletů, protože si mi tu kupí, ale kamarádka mě o víkendu dostala otázkou “A to jako jen tak jdete? To by mi Honza nevydržel. A co když tam nic není? To holky jdou, až zas dojdou domů? 😀 ” . Naše diskuze byla asi na půl hodiny a já si to donesla domů v hlavě. Vzpomínala jsem na naše výlety, kde kolikrát vážně “nic” není, ale stačí nikdy mě nenapadlo, že by to nestačilo 🙂 .

Šest kilometrů krásného ničeho

A tak jsem vzala všechny fotky z našeho posledního výletu v Krkonoších a zkusila si celý výlet projít a zavzpomínat, jaká ta cesta (kde nic není) vlastně byla. Fotky nejsou nasbírané za rok, takže hezky ukazují, že toho “nic” je vlastně dost 😀 . Kdybych navíc věděla, že takový článek bude, vyfotila bych těch podnětů a našich vzájemných hovorů ještě víc 🙂 .

Utéct z Prahy pryč, o to se snažíme jak často to jen jde. Pro mě je to únik, který potřebuju, protože dodnes nejsem úplně smířená s tím, že dětství našich dětí je pražské. Možná proto, že já sama si vybavím to své “mimoměstské” a boží vyrůstání vedle kravína, kde jsem s bráchou hledala pazourky a kde bydlel nerudný soused Kučaba, který jen nás viděl, křičel a házel po nás boty 🙂

Babočka kam se podíváš

Občas se přistihnu, že i já hledám jen ty výlety a cíle, kam děti brát. Taky chodíme do ZOO, i my máme rádi dětské výstavy a atrakce. Všechno to ale musí být vyvážené druhou stranou. Tím, že vyrazíme nikam. Na kole, pěšky, jakkoli. Jen samotné slovo výlet je pro holky impulz radosti k balení věcí :-D. A když už se vyrazí, je to svým způsobem vždy dokonalé.

V Krkonoších bylo jaro v plném proudu 🙂 , kolem nás poletovaly Babočky, které se nebály ničeho a nikoho a holky si je mohly krásně prohlédnout.

Pravidla, parky a podběl pro pamětníky

Ani nevím po jaké době jsem viděla Podběl. Pro holky to byla zase jen nová kytička, ale já si dodnes pamatuju, jak u babičky za barákem bylo pole, a na jeho kraji jsme chodili na Podběl 🙂 . Taky vaše děti tak baví, když jim vyprávíte, co dělaly ony nebo vy jako malí?

Hned na začátku výletu jsme si museli říct, že KRNAP (Krkonošský Národní park) je místem, které má svá pravidla. Když projdete s dětmi jaká jsou, proč tomu tak je a co se nesmí a proč, máte za sebou kilometr chůze 🙂 . Holky moc baví, když se jich ptáme a ony jsou ty, které vymýšlí co a proč.

A vysvětlit pak které odpadky tady zanechat smíte a co už musí ke koši, to bylo vyšší dívčí 😀 .

Bělokorá, hořlavá, jiná…

Děti nás den co den upozorňují na vše, co se vymyká jejich zkušenostem a zážitkům, které se doposud naučily, takže bříza jejich pozornosti v lese neunikla 🙂 . Tu tedy znaly už dřív a ví, že ta nás zachrání až budeme rozdělávat na chalupě oheň 🙂 .

Potoky, řeky, přehrada, pramen…můžu?

Že les není město, že je tu ticho a slyšet jsou jen ptáci,vítr nebo voda, to je oáza, kterou miluju já. S holkama jsme si povídali i o tom, kdy můžeme vodu pít, kdy zase ne a pomohl nám k tomu obyčejný pramen. V něm  jsme doplnili zásoby, ukázali si, že i v mapě jsou tahle chytrá místa vyznačena a jsme na dvou kilometrech výletu 🙂 .

A když táta argumentoval, že z tohohle potůčku pít nechceme, protože nahoře může spadnout do potůčku mrtvý zajíc a všechnu tu vodu bychom pak čepovali do láhví, říkala jsem si , kolik že jim toho vlastně chceme předat už teď 😀 .

A mami proč roste tráva na stromě? A proč roste jen na jedné straně a není všude? Kolikrát si říkám, že to nebude dlouho trvat a budou přicházet s otázkama, nakteré nebudeme znát odpovědi 😀 . Mně ještě kolikrát zachrání ta maturita z biologie, ale nevím jak dlouho to ještě projde 😀 .

Proč tu v květnu sněží?

V polovině výletu jsme pak narazili na další úkaz. Proč je v květnu na výletě sníh, když už u nás chodíme v trikách a zima je pryč? To se těšíte do přírody na ticho a vlastně toho ticha tolik nemáte 😀 . Ale je to radost. Děti nepřehlédnou nic 😀 .

Lesní hřiště, děkujeme myslivčku

Ne v každém lese narazíte na hřiště, ale nějaký posed najdete vždy 🙂 . Není lepší prolézačky, takže tady pod posedem se zásadně pauzíruje a svačí. Štěstí, že holky mívaj s sebou kola a nahoru se vydávaj s helmou 😀 .

Jména kytek holky pochopitelně zatím moc nezajímaj, ale moc dobře registrují kytičky, které u nás zatím nepotkaly. Na každém rohu je to teď rozkvetlé, všude to voní, bzučí a malé ručky by všechno trhaly do košíčku, takže holky: KRNAP 😀 . Při každé příležitosti se děti doslova chytaj stébla, takže jedna kytička vás zavede na včeličky a to je naše téma 🙂

Máte včelky rádi, mrkněte na naše včelí články s výletem, první pomocí nebo tipem na knihy.

Výletnice: Včelí svět v Hilicích – tady klik
Knihovnička: Velkoformátová kniha Včely – tady – klik
První pomoc: Když dojde na žihadlo – tady – klik
Knihovnička: Lumír včelaří – tady – klik

Smůla, zase ta smůla

A když budete mít “štěstí”, taky si rychle zničíte gatě smůlou. O další důvod víc, proč si o ní říct 😀 . My máme smůlu, když si odřeme koleno a teče nám krev, strom má smůlu i bez smůly 🙂 .

Další kus lesního hřiště

Jsme před pátým kilometrem a nacházíme studánku. Sice jsme projížděli chvilkama sněhem a máme decentně frišno, ale pochopte – po posedu další interaktivní část, takže vítejte v restauraci, naše holky vám dnes navaří:-D .

Šnečku, šnečku a už básníme…

Jak už jste zjistili, nemusíte se trápit tím, že po cestě vámi plánovaného výletu nic není. Je tam právě všechno. A kolikrát stačí podnět a rozjede se šňůra na víc jak kilometr. Tenhle šnek holky rozezpíval a rozbásnil, že nám vystačil do konce pátého kilometru 🙂 .

Tak jen pozor, ať ho nepřišlápneš 🙂 .

Od básní k počasí

A mami proč to tady kdo zlomil? Ha, a jsme u počasí. U hromů a blesků, u větru a vichřic. Takový jeden nijaký výlet a holky se vrátí nejen unavené, ale zase chytřejší a bystřejší. Informace vsáknou jako houby, už nejsou nejmenší, takže se dostáváme do větších detailů a i pro nás už je to parádní mít takové parťačky 🙂 .

S okýnkovou knížkou o počasí jsem vás seznamovala tady: Odkud přichází déšť?

Lesní stopovačka

Když se stane, že dlouho nic, uteče nám táta napřed a my si ho společně můžeme sledovat 🙂 . Holky už pochopily sytém lesního značení, už taky ví, že se značky neničí, aby i druhá měla šanci a máte zábavu na další kilometr. Znáte tuhle “abecedu” z větví a kamenů? 🙂

Řekni mi stromečku, kolik ti je?

Kdy máme kdo narozeniny (měsíc) si už holky pamatují a kolik je stromu už si spočítat taky umí (Julinka teda jen stromy mladší 12 let 😀 ). Pokácené stromy potkáte taky vždycky, letokruhy spočítat taky můžete a nezapomeňte si pak na kládu sednou a posvačit, ať si ty gatě zničíte jako my 😀 .

Když nic, bobky zaberou vždycky

A jestli budete v ouzkých, vždycky můžete zavést řeč na bobky (na dva kilometry vys(ta)ráno) 😀 . I u nás bodovaly a potkaly jsme cestou exkrementy hned tří zvířátek 😀 Frčí tohle téma u vás? Zase mělo na blogu dost svého prostoru 🙂

Co je to hovínko z Nakladatelství Svojtka
Vombat Jirka z Mladé fronty
Malý nočník, malá hovínka z Nakladatelství Svojtka
nebo okýnková Víš co má v plínce myš?

Jak si poradíš když papír dojde?

A když u toho budete, zkuste dětem položit otázku, co by dělaly, kdyby se jim v lese chtělo kakat a neměly žádný papír, ani ubrousek a jen by seděly na “bobku” se špinavým zadečkem.

Naše Nelinka by s holym zadkem našla potok, kde se umyje 😀 . Julinka by nasadila gatě a umyla se doma (kalhotky pak vyhodí, jak jí znám) 😀 😀 😀 Tak děti. LOPUCH 😀 .

To je jen špetka celého výletu. Nebojte se plánovat výlety, kde NIC není. To spíš my jen máme pocit, že bez cíle není cesta, že bez atrakcí děti nejsou šťastné a raději jsme doma na hřišti než vyjet “nikam”. To nikam dá ale dětem strašně moc 🙂 . Mějte krásný den 🙂 .

Míša, Neli a Julinka

9 komentářů

  • Lucie 7.5.2018 at 13:43

    Cesty bez atrakcí jsou nejlepší, děti si cestou lesem vždycky něco najdou. Tam je motýlek, tam kosti zvířátka, tady studánka. Někde se dá krásně skákat po kamenech nebo přelézat stromy. Nedávno jsme byli na procházce nikam, kolem potoka a rybníku (cca 6 km), na můstku jsme si zahráli “Půovy klacíky”, o kousek dál jsme klacíkem měřili hloubku vody a v rybníce jsme viděli plavat užovku a stovky žab. Kluci byli nadšení a vůbec si nevšimli, že ušli 6 km “ničím”. Děti vidí věci, kterých my si nevšímáme. A takovéto výlety nás obohacují všechny. Moc nemám ráda výlety na dětské atrakce, ZOO, Dinopark, různé dětské parky. Raději vezmu děti na zříceninu ukrytou v lese nebo k řece. Samozřejmě chodíme i do té ZOO a pod. Jen se snažíme, aby to bylo vyvážené.

  • Lada 7.5.2018 at 13:50

    Nádherný nádherný nádherný článek! Odpocívám v křesle a přitom jsem s vami v lese na výletě :-).Míšo díky moc!

  • Kateřina Bednářová 7.5.2018 at 21:03

    Obrovský dík, Míšo, za tenhle článek! Podepsala bych se snad pod každé písmeno v něm! Přesycení uměle vytvořenými podněty v dnešním světě je pro mě velká psychická zátěž a ráda utíkám jen tak NIKAM… Od malička v turistickém oddíle a teď to plánuji i s naší roční cacorkou. Dnes byl výlet do ZOO, zítra vyrážíme na slepo na nádraží, sedneme na první vlak, který pojede, asi si hodíme kostkou, kolik zastávek pojedeme a až vystoupíme, prostě někam vyrazíme. A zbytek… se uvidí. 🙂 Štěstí si s sebou každý nese sám, netřeba je nikde hledat, a děti to naštěstí ještě vědí. Škoda, že to s věkem spousta lidí zapomíná… Takže ‘jen houšť a větší kapky’, jak říká pan Nevrlý!

  • Veronika 8.5.2018 at 11:20

    Super článek. Ono to “nic” je vždycky relativní.:) K ničemu jsou vždycky nejlepší výlety, protože cesta je cíl;)

  • Katka 8.5.2018 at 22:29

    Krásný článek. Na smůlu zkus přípravek na fleky z Teta drogeri. Jmenuje se to Neflek. Pouzivam to ted dost casto a loni jsem s timhle smulu vycistila. Za zkouzku to stoji. A neni to reklama 😂

  • Petra 9.5.2018 at 12:27

    děkuji za skvělý článek

  • Jana F. 9.5.2018 at 23:59

    Tak takove prochazky mam nejradeji, posledni prodlouzeny vikend jsme s detmi absolvovali takove vylety tri, ctvrty byl na prehradu. Unas je cil svacina, taktez ji jedli na kmenech stromu a taktez maji zasmolene kalhoty…. Jak smulu vyprat? Cestou mi ctyrlety synek ukazoval cervenou plostici: hele, mami, rumenice. Osmnactimesicni zase drepel asi ctvrt hodiny u stonozky. Proste i cesta je cil, jdeme lesem, unavene poponesu na zadech nebo popovezu v kocarku, koukame po motylech a srnkach, skaceme po parezech a hledame brouky. Delame blaznive fotky, deti loudi svacinu, nejlepsi je, kdyz je cestou nejaky potok, to dokazi hazet kaminky i vetvicky docela dlouho, nebo pozorujo rybky, ptaky… Btw. ktera kniha o vcelach je nej? Hezky vecer, Miso.

    • Zdenka 21.6.2018 at 16:44

      Na smulu funguje odlakovac na nehty. Kdysi jsem to nekde vygooglila a moc tomu neverila, ale fakt to pustilo 🙂

  • Katka 11.5.2018 at 12:05

    Hehe, tak takovýhle výlet by u nás neuspěl, to máme každý den na procházce. My musíme na výlety jezdit do města. 😉

  • Napsat komentář

    MAMAblog roku 2017/18 jsme díky vám!

    MAMAblog roku 2017/18 jsme díky vám!

    Děkujeme, že jste se zatoulali až k nám. Narazili jste na blog mladé lékařky a především mámy, který je o lásce k dětem, zdraví, hraní, cestování, Project Life, vzpomínkách a všem smysluplném co nás baví a naplňuje. Doufáme, že se vám bude líbit.

    Kam za námi

    Už podruhé MAMAblogem roku! Děkujeme!

    Stáhni a zažij jaro! Zážitková hra pro děti

    Zažij jaro

    Chcete s dětmi prožít roční období v maličkostech? Drobnosti, které si děti z dětsví zapamatují nejsou v hračkách, jsou v zážitcích. Pojďte na ně s námi a Zažijte JARO.

    Darujte poukaz na kurz nastávajícím rodičům

    Darujte poukaz na kurz nastávajícím rodičům

    Internet je plný informací, které ale mají skutečnou váhu? Co mám dělat? Povíme si vše od porodnice, prvních horeček a průjmů, přes otázky o očkování až po syndrom náhlého úmrtí a nácvik resuscitace kojence. Doma už vás nic nezaskočí!

    Darujte poukaz na kurz dětské první pomoci

    Darujte poukaz na kurz dětské první pomoci

    Úspěšný projekt První pomoc dítěti už běží třetím rokem! Často si říkáte Co mám dělat? Přijďte a tenhle myšlenkový kolotoč dostane řád a vy pocit jistoty, že v případě nutnosti skutečně pomůžete!

    Darujte poukaz na kurz první pomoci pro tatínky

    Darujte poukaz na kurz první pomoci pro tatínky

    Nechce se tátům mezi houf žen? Už mám řešení. I tátové tráví s dětmi aktivní čas. Dokáží v případě potřeby pomoci? Pošlete mi partnery a táty vašich dětí na kurzy speciálně pro táty. Vždy odchází spokojení a mají odpovědi na všechny své Co mám dělat? otázky.

    Co takhle poslat na kurz hlídací babičku?

    Co takhle poslat na kurz hlídací babičku?

    Na tuhle myšlenku jste mě přivedli vy. Posíláte mi své rodiče i tchýně, které jsou hlídacími babičkami a základy první pomoci zaměřené na děti je MOC baví. Darujte jim kurz a já jim odpovím na otázky Co mám dělat?

    Nejnovější příspěvky

    Holky z reklamy na Bulíka

    Holky z reklamy na Bulíka

    Na FB nechybíme, přihlaš se a nic Ti neunikne

    ×